„Největší dar“

RODIČE, kteří se snaží co nejlépe vychovat své děti, aby byly slušné, poslouchaly zákony a byly bohabojné, jsou velmi potěšeni, když vidí, že si děti jejich úsilí váží. Platí to zejména v těchto „posledních dnech“, kdy ‚neposlušnost vůči rodičům‘ jako znak doby je široce rozšířena. — 2. Timoteovi 3:1, 2.

Nancy, patnáctiletá středoškolačka, byla vychována rodiči, kteří jsou svědkové Jehovovi. Jednoho dne zadala učitelka angličtiny žákům úlohu, aby napsali o největším daru, jaký kdy dostali. Nancy ve své práci s názvem „Největší dar“ napsala:

„Existuje mnoho darů a dárců. Jsou dary lásky, přátel, nadání. Jsou také dary, které člověk nechce, jako například zášť, chudoba. Existují také různí dárci. Ti, kteří dávají ze sobeckých důvodů, a ti, kteří dávají, protože chtějí. Nejlepší dar, jaký jsem kdy přijala, mi předal otec — dar poznání o Bohu.

Tento dar zůstane na celý život, ne jako jiné dary, které se odhodí, když se opotřebují. Věci, které jsem se dozvěděla, mě budou provázet po celý život a budou ovlivňovat vše, co udělám. Tím, jak jsem se dozvídala o Bohu Bible, poznala jsem ho osobně, a jako přítele ho obdivuji a mám k němu úctu.

Letos mi zemřel otec. Až do této doby jsem se spoléhala na něho, když jsem potřebovala vedení. Dělali to tak i jiní. Často jsem svého otce neviděla, ani když přišel domů z práce, protože byl velmi zaměstnán návštěvami a tím, že posiloval ty, co byli v nemocnici. Nyní si uvědomuji, jak velkoryse se svým časem nakládal. Přestože se mnou již není, aby mi poskytoval oporu a vedení, mohu se spolehnout na svého nebeského Otce, že mi po celou dobu života nebude nic chybět.

Velmi si tohoto daru vážím a děkuji Bohu, že mi dal takového pevného a spolehlivého otce. Jeho příklad mě natrvalo ovlivnil. Věřím, že již během svého dospívání budu moci svou vděčnost projevit a následovat příklad, který mi otec dal.

Poznání Boha pro mne je a vždy bude tím nejcennějším darem a jsem vděčná oběma svým rodičům, že mi tento dar dali. Jejich nádherný příklad věrnosti si uchovám navždy.“

Učitelce se tato písemná práce líbila. Řekla, že ji velmi dojala a přečetla ji ve třídě. Za tuto práci dostala Nancy dvě jedničky; jednu za obsah a druhou za gramatiku a interpunkci.

Příznivě ohodnotila práci i maminka Nancy. Řekla: „Velmi mě to potěšilo. Celou dobu vlastně nevíte, co vaše děti cítí, a tohle mi pomohlo uvědomit si, že Nancy vyzrává a s věcmi se vyrovnává, jak nejlépe může.“