Vrabec — Přítel, či nepřítel?

MÁME nové sousedy. Nejprve vystrnadili původní nájemníky a rozehnali všechny zvědavé diváky a pak začali vést všední spořádaný život, spočívající v krmení a výchově své rodiny.

Jsou to vrabci. Malí, nevýrazní ptáčci s šedým, hnědým a černým opeřením. A výrazně cvrlikají.

Možná, že byste dali přednost jiným sousedům než právě vrabcům. Tito ptáčci jsou sice někdy obdivováni pro svou odvahu a přizpůsobivost, ale na mnoha místech světa se stali nepopulárními.

Proč má vrabec pověst darebáka

Vrabec domácí (Passer domesticus) byl v roce 1851 zanesen z Evropy do Severní Ameriky v naději, že bude čistit stromy od škodlivých housenek. Vrabci ovšem brzy zjistili, že ve městě je život mnohem snadnější než na venkově. A tak namísto toho, aby požírali hmyz, přeorientovali se na zbytky jídla a osvojili si umění podnikat nálety na popelnice. „Přizpůsobivost a agresivita“ vrabce domácího je podle knihy North American Birds (Ptáci Severní Ameriky) „srovnatelná s povahou srstnatých přistěhovalců, totiž potkana, krysy a myši domácí“.

Vrabec si zřizuje svůj neupravený, nedbalý domov v kterékoli vhodné škvíře. Ze stavebních materiálů dává přednost například peří, vlně nebo vyhozeným hadrům. Často vyžene původní ptačí obyvatele, drze si zabere hnízdo a vystěhovaným nájemníkům vyhází ven vajíčka. Vrabci navíc škodí některým druhům ovoce. Vyzobávají dozrávající zrníčka a ozobávají křehkou mladou zeleninu.

Vrabec domácí byl úmyslně zanesen také do Brazílie. Nejen že zde poškodil úrodu, ale navíc vytlačil oblíbeného ptáka tico-tico. Tento společenský, užitečný ptáček je velikostí i zbarvením podobný vrabci. Hubí hmyz, který škodí zemědělským plodinám.

Vlastnosti, které to mohou vyvážit

Vrabci jsou ale také veselí švitořiví ptáci. Mnozí lidé s potěšením pozorují vrabce, jak přelétají z větve na zem a zpátky na větev. Jeden milovník ptáků vypráví: „Máme v bezprostřední blízkosti našeho domu sedm vrabčích hnízd. . . Někdy lze pozorovat celý houf vrabců, jak si hrají ve vodě a strkají do sebe. Někteří se až rozdovádějí. Potápějí se, převracejí se, vrtí sebou a načechrávají si peří, až jsou úplně promáčení. Potom vylétnou na plot, otřou si zobáčky, otřepou se jako pes, podívají se na vodu a znovu se do ní vrhnou. Trvá to třeba celou hodinu. Pak vrabci odletí. Ale za hodinu nebo za dvě jsou zpátky.“ Někdy lze spatřit vrabce, jak se v suchém záhonu nebo v prachu podél cesty věnují prašným koupelím.

Je zajímavé, že o vrabcích je zmínka v Bibli. Ježíš dvakrát použil tyto přehlížené ptáky k znázornění Boží něžné péče o lidi. Když vyslal svých dvanáct apoštolů kázat, zeptal se jich: „Což se neprodávají dva vrabci za minci malé hodnoty?“ Potom vysvětlil: „A přece ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Proto nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ Ježíš toto podobenství později, v průběhu své kazatelské služby, ještě zopakoval. Tím zdůraznil, že Bůh nezapomíná ani na jediného vrabce, a tak nezapomene na ty, kteří mu slouží. — Matouš 10:29, 31; Lukáš 12:6, 7.

Je tedy zřejmé, že Jehova Bůh si velmi cení svého stvoření, jak velkého, tak malého. A přestože si některé tvory možná pro jejich charakteristické vlastnosti neoblíbíme, rozmanitost forem života zrcadlí moudrost našeho vznešeného Stvořitele. — Žalm 104:24.