Vánoce — Pravdy nebo mýty?

„ZEPTÁTE-LI se hluboce věřících katolíků, proč se slaví vánoce 25. prosince, přinejmenším devět z deseti vám překvapeně nebo pobaveně odpoví: ‚To je přece den, kdy se narodil Ježíš!‘ Když se ovšem zeptáte některého svědka Jehovova, proč nedrží vánoce, dostanete určitě odpověď: ‚Protože se o nich evangelia nezmiňují‘.“

To byl úvod k článku o vánocích v neapolském deníku Il Mattino. Ale který z těchto názorů je správný? List dodává: „Stačí jen prolistovat Matouše a Lukáše (jen tito dva evangelisté vyprávějí o narození Pána) a zjistíte, že správný názor je ten druhý.“

Dnes již nejsou takové články neobvyklé. Sdělovací prostředky běžně odhalují, že všeobecně přijaté představy o vánocích jsou ve skutečnosti mýty. Například v listě The Press, který vychází v Christchurch (Nový Zéland), byl v prosinci 1990 otištěn článek nazvaný „Šest vánočních mýtů.“ Uváděl:

„1. MÝTUS: Santa Klaus, který bydlí na severním pólu, o Štědrém večeru obletí celou zeměkouli, aby rozdal hodným děvčátkům a chlapcům dárky. Nechceme nikomu kazit zábavu, ale něco tu není v pořádku, viďte? Tolik domovů navštíví za jedinou noc, sní tolik sladkého pečiva a vypije tolik portského? A co si počít, když dům nemá komín? Ne, tato historka není pravdivá. . .

2. MÝTUS: Kristus se narodil 25. prosince. Stěží. Lukášovo evangelium říká, že když se v Betlémě narodil Ježíš, bydleli pastýři venku pod širým nebem a dohlíželi v noci na svá stáda. V té oblasti Palestiny bývá průměrná denní teplota v prosinci 7 °C a v noci je ještě mnohem nižší. Studený déšť je tou dobou častý a ve výše položených územích někdy sněží. Pastýři by byli tam, kde vždy v tuto roční dobu bývaly jejich ovce — v uzavřeném ovčinci. . .

3. MÝTUS: První vánoce se slavily v Betlémě při Kristově narození. Zdá se, že tento svátek má svůj původ v Římě a nejstarší zpráva o slavení vánoc je z roku 336. Vánoce se pak rozšířily na východ a na západ, až je nakonec v polovině pátého století přijala jeruzalémská církev.

Vánoce se v jistém smyslu začínaly postupně slavit na různých místech a vždy to byla jen otázka změny názvu oslav: koncem prosince se na severní polokouli už staletí před Kristem slavily pohanské oslavy zimního slunovratu, identické s vánocemi, doprovázené radovánkami a hodováním. . .

Včlenění Kristova narození do těchto pohanských veselic se očividně nesetkalo s žádným odporem ze strany církevních vůdců, kteří měli patrně větší zájem o využití šance zvětšit své stádo a tím pádem svou moc než o pravdu a čistotu teologie. . .

Není tedy divu, že skotští, angličtí a novoangličtí puritáni se snažili v průběhu sedmnáctého století vánoce zrušit a odsuzovali je jako pokračování ‚marnosti a zhýralosti, které pěstovali pohané‘.

Proto volání po tom, aby byl ‚Kristus navrácen do vánoc‘, vyznívá naprázdno: pravda je taková, že on sám nikdy z vlastní vůle nebyl součástí vánočních oslav.

4. MÝTUS: Tradiční dávání dárků o vánocích bylo poprvé zavedeno, když Ježíš dostal darem zlato, kadidlo a myrhu. Lidé si ve skutečnosti dávali navzájem dárky 25. a 26. prosince staletí před Kristem, jako součást oslav slunovratu. Staří Římané se obdarovávali v rámci saturnálií, slavností věnovaných uctívání slunce.

V každém případě dali mágové dary Ježíši, což bylo tehdy při návštěvě významné osoby zvykem, a ne sobě navzájem. Vždyť Matoušovo evangelium ukazuje, že se o Ježíše zajímali jakožto o budoucího krále Židů.

5. MÝTUS: ‚Tři mudrcové‘ se spolu s pastýři klaněli Ježíši, když ležel v jeslích. Kdokoli maluje roztomilé scény narození Páně, na nichž jsou pastýři zobrazeni v chlévě spolu s mudrci, prostě nečetl dost pozorně Bibli.

Matoušovo evangelium jasně uvádí, že když našli tito ‚mudrcové‘ Ježíše, byl tou dobou již v domě — a není divu, protože to bylo zřejmě dobré dva roky po jeho narození.

Navíc když Matouš popisuje návštěvu mágů, hovoří o Ježíši jako o malém dítěti, ne o nemluvněti. Tou dobou Ježíš odrostl plenkám a pastýři se již dávno vrátili ke svým stádům.

Vezměme též v úvahu, že když se Herodes snažil zavraždit Mesiáše, použil datum, které mu poskytli mágové a vydal příkaz, aby byly zabity všechny děti mužského pohlaví ve věku do dvou let.

Copak by vydal takový hrozný — a navíc krajně nepopulární — rozkaz, kdyby věděl, že jeho oběť má jen několik týdnů?. . .

Bible také nikde nenaznačuje počet mágů. Řecké slovo použité v evangeliích je magoi, od něho je odvozeno slovo magie. . .

6. MÝTUS: Vánoce jsou časem pokoje na zemi a dobré vůle pro všechny lidi. To je opravdu vznešená myšlenka, ale nic takového Bible neříká. . .

Meziřádkové překlady Lukášova evangelia uvádějí v původním řeckém textu, že velké množství andělů, kteří se zjevili pastýřům, ve skutečnosti řeklo ‚a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle‘.

A v tom spočívá veškerý rozdíl. Jeden okázalý, překomercializovaný den v roce, plný pitek, z člověka neudělá křesťana; pokoj, říká Bible, nemají ti, kteří slaví falešné Ježíšovy narozeniny, ale ti, kteří následují jeho učení — a to po celý rok.“