Co se stalo s tradičními vánocemi?

„Vánoce byly pro nás děti radostnou dobou,“ říká Rita, když se ohlíží zpět na třicátá léta. „Všichni šli do kostela, kde jsme zpívali naše oblíbené kostelní písně. Když jsme přišli domů, maminka upekla krocana a měli jsme vánoční puding a smetanu. Upřímně jsme věřili, že to je den narození Ježíše, jeho den. Ale věci se změnily. Zdá se, že jediné, o čem teď děti přemýšlejí, je to, jaké dárky jim Ježíšek přinese.“

Od dopisovatele Probuďte se! v Británii

SLAVENÍ vánoc se v mnoha směrech měnilo během let — ne pouze v dnešní době. Již v roce 1836 řekl anglický spisovatel Charles Dickens: „Někteří lidé vám řeknou, že vánoce pro ně již nejsou tím, čím bývaly.“

Některé lidi snad překvapí, že vánoce nebývaly vždy takovou oblíbenou událostí. V devatenáctém století, kdy psal Dickens, vánoce ztrácely na oblibě. Na počátku toho století je většina britských novin přecházela bez povšimnutí.

Dickens a jeho starší americký protějšek Washington Irving se snažili dodat vánocům vznešenost. Proč? Ne jenom proto, aby obnovili staré tradice, ale také — přinejmenším pokud jde o Dickense — aby obrátili pozornost svých čtenářů k drsné realitě života chudých a aby to vedlo ke zlepšení podmínek těchto chudých lidí.

Situace v devatenáctém století

Průmyslová revoluce sice přinesla některým lidem blahobyt, ale měla za následek také existenci chudinských čtvrtí, bídu a těžkou práci. „Každé velké město má jednu nebo více chudinských čtvrtí,“ napsal v roce 1844 Bedřich Engels, „kde je soustředěna pracující třída . . ., odstraněna z dohledu té šťastnější třídy.“

Britské zákony z roku 1825 upravující podmínky v továrnách uváděly, že v továrně na bavlnu nemá žádná osoba pracovat více než dvanáct hodin ve všední den nebo devět hodin v sobotu. V roce 1846 historik Thomas Macaulay připsal takové intenzívní práci vinu za to, že „brání růstu mysli, protože neponechává žádný čas na zdravé procvičování, žádný čas na intelektuální rozvoj“.

Uprostřed takovýchto mravních a sociálních problémů devatenáctého století došlo k obnově slavení vánoc.

Dickens a vánoce

Charles Dickens probouzel svědomí společnosti vzhledem k problémům chudých. Ve své klasické novele Vánoční koleda, kterou publikoval v roce 1843, Dickens velmi dovedně využil své znalosti vánočních tradic k tomu, aby dosáhl svého záměru.

Vánoční koleda měla okamžitý úspěch a prodaly se tisíce výtisků. Další rok se zdramatizovaná verze tohoto příběhu hrála v devíti londýnských divadlech. Na Štědrý den roku 1867 uspořádal Charles Dickens v Bostonu (Massachusetts, USA) předčítání této novely. Majitel továrny ve Vermontu pan Fairbanks, který byl mezi přítomnými, řekl své ženě: „Myslím, že po tom, co jsem dnes večer slyšel, když pan Dickens četl Vánoční koledu, skončím se zvykem, který jsme měli, když na Boží hod vánoční byl pracovní den.“ Své slovo dodržel. Další rok k tomu připojil zvyk dávat svým zaměstnancům v době vánoc krocana.

Komercializace vánoc

V době vánoc se staly dobročinné dary běžnými — počínaje tím, že dobročinné spolky poskytovaly uhlí chudým vdovám, a konče tím, že statkáři dávali dary v podobě peněz a jídla. Brzy se vánoce staly, jen teoreticky, příležitostí pro všechny společenské třídy, aby se spojily ve vzájemném souladu. Tím, že se v této roční době rozdíly mezi bohatými a chudými záměrně zastřely, ukonejšilo se svědomí mnoha lidí.

Byly obnoveny nebo nově vytvořeny sváteční tradice. V roce 1843 se například objevily první vánoční pohlednice, a trh s nimi prosperoval, protože tisk byl stále levnější. Obliba daleko starší tradice, vánočního stromku, zase velmi vzrostla poté, co princ Albert, manžel královny Viktorie, zavedl německý způsob výzdoby — použil blýskavé lamety, ozdoby a svíčky.

Rozběhla se komerční propagace vánoc. Dnes, více než po stu letech, obchod využívá vánoce do té míry, že to vyvolává veřejný nesouhlas. Tím vzniká otázka: Jak to s vánocemi bylo původně?

Původ vánoc

Když právě loňského prosince poskytly noviny The Chicago Tribune historický přehled, uvedly na titulní straně: „Je ironií, že křesťané si dnes stěžují, že svátky převzal obchodní systém, ale ve skutečnosti mají tyto svátky kořeny v pohanském svátku, který převzalo křesťanství.

První zaznamenaná zpráva o slavení vánoc jako oslavě Ježíšova narození je datována více než tři sta let po narození Ježíše. Ve čtvrtém století se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím římské říše a vědci se domnívají, že křesťané určili jako datum Ježíšova narození 25. prosinec proto, aby to souhlasilo se svátky, které již existovaly a jež slavili lidé, kteří nebyli křesťany.

‚Místo aby bojovali proti pohanským svátkům, rozhodli se, že se na nich budou podílet, a snažili se je nahradit,‘ řekl Russell Belk, profesor univerzity v Utahu . . . ‚Pohanské svátky, které křesťanství nahradilo, byly římské oslavy saturnálií — nevázané oslavy spojené s dáváním darů — a později vánoční oslavy v Anglii a Německu, jež se slavily při zimním slunovratu,‘ řekl Belk.

Během staletí vánoce oblibu střídavě získávaly a ztrácely. Nějakou dobu puritáni v Anglii a v Americe vánoce zakázali, protože měli námitky proti rozpustilosti, která byla s vánocemi spojena. Ale uprostřed devatenáctého století, řekl Belk, ‚to s vánocemi bylo špatné; jejich obliba klesala‘. Belk uvedl, že náboženští představitelé uvítali oživení svátků tím, že do nich zapojili obchod prostřednictvím dávání darů a prostřednictvím Santa Clause.

Tato renesance vánoc, řekl Belk, byla z velké části připisována anglickému spisovateli Charlesu Dickensovi, jehož ‚Vánoční koleda‘ z roku 1843 ukazuje, jak se lichvář Vydřigroš stal štědrým dárcem.“

A co vánoční zvyky?

O Dickensovi se říká, že „měl rád všechno, co provázelo vánoce“. Odkud však to všechno pocházelo?

Noviny New York Newsday z 22. prosince 1992 poskytly zajímavý hlubší pohled na tuto tématiku, když citovaly Johna Mosleyho, autora knihy The Christmas Star (Vánoční hvězda): „‚Raní představitelé církve slavili vánoce v prosinci ne kvůli tomu, aby slavili narození Krista,‘ řekl [Mosley]. ‚Byl to jejich způsob, jak oslavit zimní slunovrat‘ — rozhodující okamžik zimy, kdy slunce přestalo mířit na jih a obrátilo se opět na sever, přinášejíc nové světlo.

Doklady toho lze vidět na vánočních symbolech, řekl Mosley. Nejzřetelnější to je na používání zelených rostlin, které v době tmy a chladu symbolizují život. ‚Nejběžnější zelenou rostlinou je vánoční stromek,‘ řekl. ‚A obyvatelé severní Evropy slavili slunovrat v lese; uctívali totiž stromy. Takže vánoční stromek je skutečně návrat k uctívání stromů v prehistorických dobách.‘

Mosley také řekl: ‚Co dáte na stromy? Světlo. Světlo připomíná slunce a symbolizuje slunce. Je to znovuzrození slunce a návrat světla po slunovratu. Světlo a zelené rostliny byly to hlavní, co všude zahrnovaly oslavy slunovratu.‘

‚Den 25. prosince,‘ dodává Mosley, ‚byl rovněž původním datem zimního slunovratu, a mnohé věci, které dnes děláme a o kterých si myslíme, že jsou poměrně novými vánočními zvyklostmi, mají ve skutečnosti původ v oslavách slunovratu.‘“

Pro vánoční oslavy je také příznačná hudba. Nepřekvapuje proto, že římské slavnosti saturnálie byly proslulé hodováním a veselicemi, včetně tancování a zpívání. Odborníci již nepochybují o tom, že moderní vánoce vděčí za mnohé starověkým saturnáliím.

Hluboké pochybnosti

Anglický arcibiskup canterburský, doktor George Carey, si stěžoval na „viktoriánské vánoce Charlese Dickense“. Důvod? „Obávám se, že na naše děti špatně působí komercialismus,“ řekl arcibiskup.

Noviny The Scotsman uvedly, že anglikánský biskup David Jenkins je přesvědčen o tom, že vánoční komercialismus přivádí lidi až k nervovému zhroucení. „Uctíváme chamtivost, a vánoce se stávají svátkem chamtivosti a nerozumnosti,“ řekl a dodal: „Prostí lidé jsou zdrceni kvůli svým dluhům na kreditní kartě . . . Stoupají doklady o tom, že po vánocích lidé upadají do deprese a dochází k rodinným hádkám. Postupem času vánoce přinášejí více problémů než předností.“

Anglické noviny The Church Times výstižně shrnuly problém vánoc těmito slovy: „Připustili jsme, aby se vánoce staly bakchanáliemi, a potřebujeme se od nich osvobodit!“

Co pro to udělat

Můžete poznat vánoce takové, jaké jsou, pohanské svátky, které podvodně předstírají, že jsou narozením Ježíše, a přitom s tím nemají nic společného. Tak je poznala Rita, o které jsme se zmínili na začátku. Stala se jedním ze svědků Jehovových a je nyní spojena více než s 4,5 miliónu svědků, kteří se vůbec nepodílejí na vánocích.

Není však vždy snadné směřovat jinam než většina lidí. (Srovnej Matouše 7:13, 14.) Noviny The Church Times uznaly: „Je zapotřebí odvážných mužů, žen nebo rodin, aby člověk přestal slavit svátky, které nám tak útočně vnucují naši vrstevníci.“

Mnozí lidé, kteří se je rozhodli „přestat slavit“, s tím souhlasí. Tito lidé ale také vědí, že jak pohnutku, tak sílu rozhodnout se a udržet si tento postoj jim poskytla hluboká láska k pravdě. Totéž může platit i o vás — pokud si to přejete.

[Rámeček na straně 17]

Věděli jste to?

* Ježíš se nenarodil 25. prosince.

* Uprostřed zimy měli pastýři v Izraeli své ovce v noci pod střechou, a ne na poli.

* ‚Mudrci‘ byli vlastně mágové, astrologové, a nenavštívili Ježíše, když byl novorozeně, ale když byl malé dítě.

* Bible nikde neříká, že křesťané mají slavit narození Ježíše. Je zde ale výslovný příkaz, aby si připomínali jeho smrt.

[Rámeček na straně 18]

Proč svědkové neslaví

The Witness, oficiální noviny římskokatolické arcidiecéze v Dubuque (Iowa, USA), uvedly ve své pravidelné rubrice „Otázky na okraj“ následující problém:

„Moje žena požádala našich deset dětí, aby jí pomohly s oslavou mých osmdesátin.

Dvě z našich dětí jsou však svědky Jehovovými a řekly, že neslaví narozeniny, protože důsledně následují Ježíšův příklad a protože žijí podle toho, co je v Bibli.

Tvrdily, že ani Ježíš, ani první křesťané narozeniny neslavili. Je to pohanská tradice a žádný z křesťanů by s tím neměl mít nic společného. V Kristově době se to pokládalo za pohanskou tradici a má se to tak brát i dnes.“

Kněz John Dietzen se k tomuto problému vyjádřil: „Uvědomuji si, že je to pro vás bolestné, ale tato informace je správná. Je to jeden z mnoha rozdílů v přesvědčení a zvyklostech mezi svědky Jehovovými a jinými křesťanskými denominacemi.

V souladu se svým přesvědčením svědkové neslaví ani vánoce. Je to zčásti proto, že se tím slaví narození Krista, a také proto, že datum vánoc byl ustaven zřejmě ve čtvrtém století na den zimního slunovratu (podle starého juliánského kalendáře). Zimní slunovrat byl předtím velkým pohanským svátkem.“

[Podpisky obrázku na straně 16]

Santa Claus: Thomas Nast/Dover Publications, Inc. 1978

Stromeček a punčochy: Old-Fashioned Christmas Illustrations / Dover Publications, Inc.