Kolmanskop — Město stravované rzí a pískem

Na žhavém písku pouště Namib, poblíž větrem ošlehaného pobřeží jižní Namibie, leží opuštěné rozvaliny města, které bylo obýváno necelých 50 let. Jmenovalo se Kolmanskop.

Když zde byly v roce 1908 objeveny diamanty, jako supi se sem slétli prospektoři, důlní magnáti a různá pochybná individua. Zanedlouho se Kolmanskop stal prosperujícím městem, kde nechyběly velkolepé budovy v německém koloniálním slohu ani poštovní úřad a hotel. Kolmanskop se také mohl pochlubit dvoupatrovou hernou s divadlem a kuželkářskou dráhou — veškerý tento přepych měl zpříjemňovat život ve vzdálené poušti Namib.

Ale samotná podstata existence města Kolmanskop vedla k jeho zániku. Doly rychle vydaly zásobu drahých kamenů, dostatečně velkých a kvalitních na to, aby z nich mohl plynout zisk. Prospektoři byli brzy odlákáni pryč, když na jiných místech docházelo k objevům větších a lepších diamantů. Navíc na počátku dvacátého století ceny diamantů prudce poklesly. Život města tedy postupně skomíral a v roce 1956 byl již Kolmanskop zcela opuštěn.

Nepoužívaná technika dnes rezaví pod žhavým africkým sluncem jako výsledek krátkozrakých pokusů člověka při dobývání bohatství ze země. Kolmanskop tedy slouží jako názorná ukázka toho, jak marné je usilovat o poklady na zemi. Ježíš řekl: „Raději si střádejte poklady v nebi, kde nestravuje ani mol ani rez.“ — Matouš 6:20