Měli by křesťané hrát hazardní hry?

MĚL by křesťan hrát hazardní hry a pokoušet se získat něco za nic? Ne, protože Boží slovo jej vybízí, aby sebe i svou rodinu zaopatřoval tím, že bude pracovat: „‚Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.‘. . . Tím, že budou v tichosti pracovat, [budou jíst] pokrm, na který si sami vydělají.“ — 2. Tesaloničanům 3:10, 12.

Jeden sociolog nazval loterii ‚způsobem, jak množství chudých činí hrstku lidí bohatými‘, a to platí obecně na všechny hazardní hry. Chtěl by se křesťan obohacovat na úkor těch, kteří si to stěží mohou dovolit? Křesťané by měli ‚milovat své bližní jako sami sebe‘. (Marek 12:31) Ale hazardní hry podněcují k sobectví, a nikoli k lásce, podněcují k lhostejnosti, nikoli k soucitu.

Hazardní hry jsou často motivovány chtivostí — chamtivostí —, tedy duchem, který je křesťanství cizí. V Římanům 7:7 Pavel řekl: „Nebudeš chtivý.“ Slovo „chtivý“ znamená „žádostivý, lačný“. Není tím dobře popsána nezřízená touha hazardního hráče vyhrát peníze svého bližního? Taková touha je neslučitelná s křesťanským ideálem dělit se o věci a dávat.

Bible říká: „Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali. . ., celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Timoteovi 6:10) To popisuje stav, ve kterém se nachází náruživý hráč, zotročený zlozvykem, který jej znovu a znovu bolestivě bodá.

Ježíš řekl, že lidé se dají rozpoznat podle „jejich ovoce“. (Matouš 7:20) Kromě utrpení, kterým procházejí náruživí hráči i jejich rodiny, je hazard již dlouhou dobu spojován s nepoctivostí a zločinem. The New Encyclopædia Britannica podotýká: „Značná část stigmatu, které ulpělo na hazardních hrách, je výsledkem nepoctivosti jejich provozovatelů.“ Organizovaný zločin bývá uváděn do souvislosti s legálním i nelegálním provozem hazardních her. Přál by si křesťan tento průmysl podporovat, třebaže nepřímo?

Jak již vysvětlil druhý článek této série, hazardní hry v sobě často zahrnují pověrečné sledování šťastných čísel, šťastných dnů nebo šťastných sérií výher. Hazardní hráči se již dlouhá staletí dvoří Štěstěně a dychtivě se ucházejí o její přízeň. Římané jí říkali Fortuna a v Římě jeden čas stálo k její oslavě 26 chrámů.

Prorok Izajáš se zmiňoval o podobném božstvu, zvaném gad, které uctívali odpadlí Izraelité. Psal: „To vy ale opouštíte Jehovu,. . . prostíráte stůl pro boha Štěstí [hebrejsky gad].“ (Izajáš 65:11) Poslední den v roce bylo zvykem připravit pro boha Štěstí stůl plný různých pokrmů. Tímto způsobem si lidé v dávné době chtěli zajistit štěstí v dalším roce.

Bůh neschvaloval ty, kteří při řešení svých problémů naivně vkládali důvěru v gad neboli Štěstěnu. Spoléhání se na štěstí bylo kladeno na roveň opuštění pravého Boha, Jehovy. Místo toho, aby křesťané poklonkovali vrtkavým rozmarům Fortuny, měli by důvěřovat pravému Bohu Jehovovi, Tomu, kdo nám slibuje bohatství daleko větší hodnoty, Tomu, kdo nás nikdy nezklame.