Pozorujeme svět

Automaty pro prevenci AIDS

Australská vláda diskutovala o doporučeních, která by měla zpomalit šíření AIDS. List The Courier-Mail, který vychází v Brisbane, uvedl, že byl kladen velký důraz na to, aby metody prevence AIDS byly lépe přístupné mladým lidem, protože, jak vysvětlil předseda diskuse dr. Charles Watson, většina žáků vyšších tříd střední školy žije pohlavním životem. Jedno z doporučení spočívalo v možnosti získat kondomy prostřednictvím prodejních automatů instalovaných na středních školách. Dr. Watson nepředpokládá, že by taková snadná dostupnost podporovala u mladších studentů zájem o sex. Ve zprávě nebyla žádná zmínka o doporučení mravní zdrženlivosti.

Osobní helikoptéra?

Byli jste již někdy znechuceni několikahodinovým čekáním v městské dopravě? Napadlo vás někdy, jak by to bylo krásné moci vzlétnout k obloze a pak přistát, kde potřebujete? A co takhle osobní helikoptéra? Italské noviny Il Messaggero představily poslední novinku v oblasti leteckého průmyslu, ultralehkou helikoptéru. Váží pouze 230 kilogramů a dosahuje nejvyšší rychlosti 150 kilometrů v hodině. Stála by vás 60 000 dolarů a každá míle, kterou uletí, stojí zhruba dolar. I když je tato helikoptéra menší než její „velcí bratři“, může letět ve výšce 4 000 metrů a má dolet 320 kilometrů.

Zneužity armádou

Tisíce dívek a mladých žen ze zemí východní Asie byly v průběhu druhé světové války zajaty japonskou armádou, aby sloužily vojákům na bitevní frontě. Eufemisticky byly označovány jako „utěšitelky“, umíraly na pohlavní nemoci a pokud přežily, byly ponechány napospas smrti, když armáda ustupovala. Po padesáti letech jeden muž veřejně vystoupil, uznal svůj podíl na těchto věcech a omluvil se. Seidži Jošida, kterému je 78 let, „nedokáže vymazat vzpomínku na to, jak odkopával korejské děti, držící se svých mladých matek, které jeho muži naháněli do nákladních aut, aby se staly sexuálními otrokyněmi Japonské císařské armády“, napsal Mainichi Daily News. Na otázku, co při tom cítil, uvádí list Jošidovu odpověď: „Pouze jsme plnili rozkaz. Byli jsme psychicky na dně. Byl to prostě úkol. Nebylo možné mít jiný názor. Necítil jsem nic, byl jsem velmi zaměstnaný, byl jsem zoufalý, byl jsem šílený.“ Vojenští představitelé mnoha národů dohlíželi na to, aby byly jejich vojskům opatřeny ženy, ať už to byly zajatkyně, nebo placené prostitutky.

Mizí dobrá země

Zpráva v časopise Science uvádí, že na celém světě ubývá orné půdy, je totiž „odplavována nebo se mění v prach a odnáší ji vítr“. V březnu zveřejnil WRI (Institut světových zdrojů) ve Washingtonu, D.C., výsledky tříletého výzkumu, během něhož stovky odborníků přezkoumávaly, jak se stav půdy na celém světě změnil od druhé světové války. A jaké to přineslo výsledky? Kvůli tomu, že člověk nesprávně zachází s půdou — převážně odlesňováním, přílišným spásáním a škodlivými zemědělskými metodami —, je nyní značně znehodnocena kdysi úrodná zem o celkové rozloze jako Čína a Indie dohromady. Tento trend však nevěstí nic dobrého, neboť podle odhadu Gusa Spetha, prezidenta WRI, bude svět muset ztrojnásobit svou produkci potravin během následujících padesáti let, aby udržel krok s růstem populace.

„Děti, měli jsme na vás špatný vliv“

Zneužití dětí? Ne v tom běžném smyslu. Výše uvedená slova pronesl David Goerlitz, herec, který v reklamě pro cigarety Winston představoval horolezce, který si zapaluje při výstupu ve skalní stěně. Noviny The Boston Globe uvádějí, že jak Goerlitz, tak Wayne McLaren (který účinkoval v reklamách na cigarety Marlboro) vystupují před skupinami školáků a chtějí je přesvědčit, aby nekouřili. „Snažili jsme se vštípit vám představu, že když budete kouřit, jste chlapi,“ řekl Goerlitz. „Značně jsem si zkrátil život, když jsem se rozhodl kouřit,“ smutně přiznal McLaren, protože mu byla kvůli rakovině vyoperována jedna plíce.

První pomoc při vyražení zubů

Německé noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung píší: „Vyražené zuby mohou být znovu vsazeny třeba i po několika dnech, pokud byly vhodným způsobem uchovávány.“ Byla vyvinuta schránka první pomoci, kam lze uložit vyražený zub. Obsahuje sterilní vodu a směs výživných látek a antibiotik, která je uložena odděleně. Oba komponenty se smísí dohromady stlačením knoflíku. Zařízení není drahé a lze je uchovávat bez chlazení po dobu zhruba tří let. Taková schránka první pomoci může být zvláště výhodná tam, kde se stává poměrně často, že dojde k úrazu zubů, například na plovárnách, na hřištích a ve školách.

Stres z dovolené

Pro člověka, který je v napětí, může být prospěšnější změnit některé zvyky než vzít si dovolenou. Časopis Veja citoval dr. Sérgia Tufika, profesora lékařské fakulty v São Paulo (Brazílie), který řekl: „Náš biologický rytmus je naprogramován, aby šel jako hodiny. Jakákoli změna, dokonce i týden luxusní dovolené v Karibské oblasti, může být pro organismus vyčerpávající.“ Ať už máte jakkoli náročné zaměstnání, můžete se vyhnout stresům podle tohoto doporučení: „Spokojte se s tím, co děláte.“ Zkoušet stále něco nového může přinášet více napětí než denní rutina, a tak doktor navrhuje: „Tajemství je možná v tom, abychom si ‚udělali dovolenou‘ každý den. To znamená věnovat se kromě zaměstnání také různým činnostem, které člověka uspokojují.“

Tragické dárcovství krve

Krevními transfúzemi bylo ve Francii nakaženo více než tisíc lidí. Proč je zde poměr pětkrát až desetkrát vyšší než ve většině ostatních západoevropských zemí? Noviny Le Monde vysvětlují, že vedení věznic přijímalo krev od vězňů až do roku 1985, to je o tři roky déle, než to dělaly sousední země. Zpráva dále uvádí, že dárcovství krve „bylo dlouhotrvající praxí, o níž panovalo mínění, že přispívá k nápravě vězňů. V podtextu dárcovství krve bylo vykoupit se, a navíc to poskytovalo vězňům možnost. . . vypít sklenku vína a v případě narkomanů prožít příjemné vzrušení způsobené vpichem jehly.“ Darování krve mohlo vězňům také pomoci ke snížení trestu.

Módní přehlídka v katedrále

„Zvuk gregoriánského chorálu se mísil s hřměním a údery zvonů, když se téměř v úplné tmě objevily siluety sedmi jeptišek v dlouhých pláštích a se zahalenými tvářemi. Náhle se rozsvítí světla, jeptišky svléknou pláště, a stojí tu manekýnky.“ Takto popisovaly noviny Jornal da Tarde módní přehlídku, která se konala v kryptě metropolitní katedrály v Pôrto Alegre (Brazílie). Noviny citovaly slova arcibiskupa, který byl přítomen: „Vždycky jsem si říkal, že toto místo by mělo sloužit jako sál pro slavnostní a společenské události.“ Přestože se při tomto veřejném vystoupení vybral určitý obnos na pomoc narkomanům, biskup z Novo Hamburgo s tímto nápadem nesouhlasí. Řekl: „Účel nesvětí prostředky.“

Novodobé pirátství

„Na rozdíl od pirátů ze 17. a 18. století nenosí ani pásku přes oko, ani meč. Dnes mají rychlé čluny a účinné zbraně,“ uvádí brazilský časopis O Estado de S. Paulo. Během minulých tří let bylo v Rio de Janeiru zaznamenáno na 185 pirátských útoků. Nedávno napadlo deset pirátů vyzbrojených samopaly tankovou loď. Dva členy posádky zabili a dva zranili, načež z lodi uloupili peníze a zboží. Tyto organizované gangy, které působí v přetížených přístavech, jako je například Santos a Rio de Janeiro, se o lodním nákladu a bezpečnostních opatřeních dozvídají od místních prostitutek. V závěru článku se uvádí, že zvýšená činnost pirátů a krádeže kontejnerů „působí brazilskému zahraničnímu obchodu finanční ztráty“.

Epidemie přepadů vozidel

Přepady motorových vozidel jsou mezinárodním problémem, ale podle jihoafrického časopisu Financial Mail v Jižní Africe „dosahuje počet přepadů automobilů epidemických rozměrů“. Pokud žijete v oblasti, kde k tomu dochází, můžete nějak snížit nebezpečí, že bude vaše auto přepadeno? Snažte se měnit denní způsob jízdy. Jezděte různými trasami nebo vyjíždějte trochu dříve či trochu později. Zamykejte auto a zavírejte okénka. Neberte stopaře a pokud je to možné, nejezděte sami. Než zastavíte před zátarasem, zvažte, zda vypadá věrohodně. Sledujte světla městské dopravy a signalizační praporky a všímejte si oblečení dělníků na silnici. Řidičům, kteří se ocitnou v nebezpečné situaci, velitel policie doporučuje: „Pokud je váš život v nebezpečí, vydejte své vozidlo. Není žádný důvod být mrtvým hrdinou.“

Tělesné týrání rodičů

V Austrálii se stupňuje to, co se označuje jako „skrytá hrůza z běsnění mladistvých“ a co postihuje rodiče. Policie a dobročinné organizace přinášejí zprávu, že v této zemi rapidně stoupá počet mladistvých, kteří bijí své rodiče. Oběťmi jsou většinou matky, ale také otcové a prarodiče bývají násilně napadáni. Noviny Sunday Telegraph, které vycházejí v Sydney (Austrálie), citují slova ředitele jisté dobročinné organizace: „Lidé jsou překvapeni, když slyší, že již desetileté děti jsou schopny fyzického násilí — aby zastrašily své matky a ostatní sourozence.“ Jeden místní spolek pro dobročinné účely byl zaplaven tolika telefonáty postižených rodičů, že plánuje zvláštní program pro oběti a útočníky.