Mladí lidé se ptají . . .

Proč se o mě rodiče víc nezajímají?

„Kdykoli mámu poprosím, aby mi věnovala pět minut,“ stěžuje si jedna dospívající dívka, „má vždycky moc práce.“

KRISTÝNĚ bylo šestnáct — byla svobodná a čekala dítě. Ačkoli si svou svízelnou situaci vyčítala, byla také rozhořčená. „Moje máma se nikdy nestarala, aby mi tyhle věci vysvětlila,“ vzlykala. „Nikdy prostě neměla čas, aby se zajímala, co dělám.“

Cítíš to někdy také tak — že se tvoji rodiče o tebe jednoduše nezajímají? Možná nemáš sklon vyjadřovat svou nespokojenost tak, jak to udělala Kristýna. Víš také, že má-li někdo lhostejné rodiče, není to ještě omluva pro jeho špatné chování. Může tě však i přesto velice bolet, chovají-li se k tobě lhostejně. I když jsi skoro dospělý, stále možná cítíš silnou potřebu rodičovské lásky a podpory. Pokud si tě rodiče nevšímají, můžeš mít pocit, že jsi opuštěný. „Kdykoli mámu poprosím, aby mi věnovala pět minut,“ stěžuje si jedna dospívající dívka, „má vždycky moc práce.“

Není tedy divu, že podle jednoho průzkumu má dvacet pět procent mladých „pocit, že si své rodiče moc neužijí“. Jeden dospívající řekl: „Byl bych rád, kdybych se mohl s rodiči více sblížit a mluvit s nimi otevřeněji.“ Může se stát, že jsou mladí a rodiče fyzicky spolu, ale jsou rozdělení citově. V podstatě spolu nijak nekomunikují.

Proč se zdá, že si tě nevšímají

Představ si tohle: Čekal jsi celý den, aby sis s maminkou promluvil o nějakém problému. Ale sotva přijde z práce, padne do křesla a pohltí ji večerní televizní zpravodajství. Když s ní chceš navázat hovor, odbude tě podrážděným „to nevidíš, že si chci odpočinout?“

Je chladná, nemiluje tě? Ne, rodiče zřídka zanedbávají své děti úmyslně. Ale žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1–3) A tvoji rodiče se možná ocitají pod větším tlakem než kdy dříve. Mohou být tak nervózní, zklamaní nebo vyčerpaní, že prostě nemají energii, aby s tebou trávili čas kvalitním způsobem. To může obzvlášť platit tehdy, žiješ-li v rodině, kde je pouze jeden rodič. A tak pokud vaši od tebe neuslyší slovo stížnosti, mohou jednoduše předpokládat, že je všechno v pořádku.

Rodiče také mohou být příliš zaměstnaní jinými věcmi. Je-li tvůj otec aktivním křesťanem, nese možná těžký náklad sborových odpovědností. (Srovnej 2. Korinťanům 11:28, 29.) A tvoji matku, i když o tom zřídkakdy mluví, mohou sužovat rostoucí zdravotní potíže. Máš bratry a sestry? Pak mohou mít rodiče spoustu práce, aby se postarali o jejich potřeby.

Je pravda, že někteří rodiče bojují s tak vážnými problémy, jako je alkoholismus, a nejsou schopni reagovat na potřeby svých dětí. Naproti tomu jiní možná jen nevědí, jak dát svůj zájem o děti najevo. Nicméně děti se učí lásce od svých rodičů. (Srovnej 1. Jana 4:19.) A snad vaši měli rodiče, kteří o ně neprojevovali zájem.

Dalším faktem je, že některé kultury doslova ignorují potřeby svých mladých lidí. V jistých částech Afriky zvyk diktuje, že v době jídla jedí otcové, matky a děti odděleně. Jaký to má dopad? Čtrnáctiletý Collin z Afriky vzpomíná: „Bylo těžké cítit k rodičům citovou blízkost. Měl jsem pocit, že tápu životem úplně sám.“

Nástrahy, kterým je třeba se vyhnout

Ať je důvod zdánlivého nezájmu tvých rodičů jakýkoli, může tě zraňovat a zlobit. Někteří mladí reagují tak, že s rodiči nespolupracují a neposlouchají je. Jiní soudí, že jediný způsob, jak na svou situaci upoutat pozornost, je vzpoura. Ale jako Kristýna, o níž byla zmínka na začátku, dosáhnou tím vzpurní mladí lidé pouze toho, že sami sebe raní. „Vždyť právě odpadlictví nezkušených, to je zabije,“ varuje Přísloví 1:32.

Na druhé straně, budeš-li situaci prostě přehlížet, ničeho nedosáhneš — obzvlášť pokud ti působí hluboké rány. „Ztratil jsi odvahu v den tísně?“ ptá se Přísloví 24:10. Jestliže ano, „tvé síly bude poskrovnu“. Citové rány mohou být skutečnější než fyzické a mohou být stejně bolestivé. (Přísloví 18:14) A když dovolíš, aby se zanítily, mohou bolet i v dospělosti. Uvažuj o mladém muži jménem Johan. „Když jsem vyrůstal,“ vzpomíná Johan, „můj otec — alkoholik — nebyl nikdy po ruce, když jsem ho nejvíc potřeboval.“ Dodává: „Příliš ho pohlcovaly jeho vlastní problémy, než aby se věnoval mně.“ V dospělosti Johan trpěl dlouhými obdobími deprese a pocitů viny.

S pomocí několika dobrých přátel si mohl začít znovu budovat sebeúctu. Jeho zkušenost však podtrhuje, jak důležitá je snaha hledat pozitivní způsob, jak se vyrovnat se situací, kterou máš doma.

Rozvíjej jejich zájem

Dejme tomu, že maminka i tatínek si s tebou zřídka začnou sami povídat. Můžeš tedy přerušovat trapné ticho tak, že se budeš zajímat ty o ně. (Matouš 7:12; Filipanům 2:4) Ochotně se nabídni, že je doprovodíš na jejich pochůzkách. Zeptej se, zda jim můžeš nějak pomoci, snad tím, že připravíš jídlo nebo uklidíš. Časem můžeš začít mluvit o tom, co se týká tebe, třeba o tom, co se děje ve škole.

Někdy však můžeš mít na srdci něco vážnějšího. Nemá cenu chodit za tátou, když leží na pohovce a odpočívá po perném dni v práci. Snaž se najít „pravý čas“ — když je poměrně odpočatý a má dobrou náladu — aby sis s ním o věci promluvil. (Přísloví 15:23) Pak se bude daleko pravděpodobněji o tvé problémy zajímat.

Co ale dělat, když rodiče nedokážou reagovat, třebaže se snažíš, jak nejlépe umíš?a Přísloví 15:22 nám připomíná, že „kde není důvěrný hovor, tam se maří plány“. Možná bude potřeba, abys svým rodičům řekl (ovšem taktně a laskavě), že se ti zdá, jako by o tebe neměli zájem. Bolí tě to a máš pocit, že tě nemilují. Snad bys byl rád, kdyby tě jen čas od času pochválili, nebo bys ocenil, kdyby ti trochu pomohli s domácími úkoly.

Tvoji rodiče budou pravděpodobně překvapeni, až se dovědí, co cítíš. Možná tě rychle ujistí o své lásce, a snad se ti i omluví, že na tebe působili takovým dojmem. Jakmile jsou rodiče na problém upozorněni, často se opravdu snaží změnit se.

Na druhé straně může rozhovor ukázat, že došlo k nedorozumění z tvé strany. Třeba sis prostě nevšiml některých z mnoha různých způsobů, jak o tebe projevovali zájem. Ať je to jakkoli, promluvit si o věci je důležitým krokem ke zlepšení domácí atmosféry.

Vyplnit prázdné místo

Co když přesto od rodičů nepřichází příznivá odezva? Je pochopitelné, že by to bylo bolestné. Máš však ještě jiné možnosti.

Zkus například najít někoho — raději člověka staršího, než jsi ty sám — kdo by ti pomohl vyplnit prázdné místo po tvých nevšímavých rodičích. Jak říká Přísloví, existuje přítel, „který se narodil pro čas tísně“. (Přísloví 17:17) Hledej takového přítele. Ale vybírej si, kterou radu přijmeš, a ujisti se, že je v tvém nejlepším zájmu a že je v souladu s Božím slovem.

Dalším zdrojem pomoci a podpory je místní sbor svědků Jehovových. Tam můžeš najít duchovní bratry a sestry, otce a matky, kteří se o tebe budou skutečně zajímat a pomohou ti, aby se ti duchovně i citově dobře dařilo. (Marek 10:30) Afričan Collin, o němž jsme se zmínili dříve, takové přátele našel. Cítil, že potřebuje vedení, a začal chodit na shromáždění svědků Jehovových. Brzy se spřátelil se členy sboru, kteří mu dali pocítit, že je milovaný a žádoucí. Časem začali chodit na shromáždění i jeho rodiče a sourozenci.

Je více než pravděpodobné, že rodičům na tobě záleží, jen si potřebují více uvědomovat tvé potřeby. Ujmi se iniciativy a ukaž jim, jaké potřeby to jsou! Kdo ví? Možná zjistíš, že jim na tobě záleží daleko víc, než sis kdy dokázal představit.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

Rodiče se dnes často cítí příliš zatížení a unavení, než aby se zabývali problémy svých dětí