Děti — Přínos, nebo přítěž?

OTÁZKA plánovaného rodičovství je úzce spjata s tím, co se často označuje jako populační exploze. Po převážnou dobu lidských dějin byl populační přírůstek poměrně malý; počet zemřelých přibližně odpovídal počtu narozených. Kolem roku 1830 dosáhla světová populace jedné miliardy lidí.

Pokrok v lékařství a ve vědě, který následoval, vedl ke snížení počtu úmrtí následkem nemocí, zvláště pak v dětském věku. Kolem roku 1930 dosáhla světová populace dvou miliard lidí. Do roku 1960 přibyla jedna miliarda a do roku 1975 další miliarda. Do roku 1987 dosáhla světová populace pěti miliard lidí.

Když se na to podíváme z jiného hlediska, stoupne počet obyvatel na této planetě o 170 lidí každou minutu. To dává dohromady asi 250 000 lidí každý den, počet odpovídající poměrně velkému městu. Také to znamená vzestup světové populace o více než 90 miliónů lidí za rok, což je počet obyvatel tří Kanad nebo celého Mexika. Více než 90 procent tohoto vzrůstu lze pozorovat v rozvojových zemích, kde již žije 75 procent světové populace.

Znepokojené vlády

Proč však mají vlády zájem omezovat růst populace pomocí plánovaného rodičovství? Pověřenec nigerijského národního programu Fondu OSN pro činnost v oblasti populace, dr. Babs Sagoe, odpovídá na tuto otázku jednoduchým znázorněním, upozorňuje však, že tím příliš zjednodušuje složitou a rozporuplnou situaci. Vysvětluje:

‚Předpokládejme, že zemědělec vlastní čtyři hektary půdy. Jestliže má deset dětí a rovnoměrně mezi ně rozdělí půdu, pak dostane každé dítě čtyři desetiny hektaru. Bude-li mít každý z jeho potomků deset dětí a půda se rozdělí stejným způsobem, pak bude mít každé dítě pouze čtyři setiny hektaru. Je jasné, že tyto děti na tom nebudou tak dobře jako jejich dědeček, který vlastnil čtyři hektary půdy.‘

Tento názorný příklad zdůrazňuje spojitost mezi rostoucím počtem lidí a omezenými rozměry země a jejích zdrojů. Mnohé rozvojové země se v důsledku růstu populace snaží vypořádat s tím počtem obyvatel, který mají dnes. Podívejme se na některé z těchto problémů.

Zdroje. S přibývajícím počtem obyvatel se zvětšují požadavky na lesy, ornici, zemědělskou půdu a na pitnou vodu. A výsledek? Časopis Populi běduje: „Rozvojové země. . . jsou často nuceny neúprosně drancovat své zdroje, na nichž závisí jejich budoucí vývoj.“

Infrastruktura. S rostoucím počtem obyvatel narůstají obtíže, kterým čelí vlády při zajišťování odpovídajícího bydlení, škol, hygienických zařízení, silnic a zdravotní služby. Rozvojové země jsou zatíženy dvojím břemenem v podobě hluboké zadluženosti a ubývajících zdrojů. Obtížně se proto vyrovnávají s potřebami současné populace, natož s potřebami populace větší.

Zaměstnání. Kniha Population and the Environment: The Challenges Ahead (Populace a životní prostředí: Problémy, před kterými stojíme), vydaná Fondem OSN pro populaci, uvádí, že v mnoha rozvojových zemích je již 40 procent pracovních sil nezaměstnaných. V celém rozvojovém světě je více než půl miliardy lidí buď nezaměstnaných, nebo zaměstnaných jen částečně. To odpovídá skoro všem pracovním silám průmyslového světa.

Aby se zamezilo zhoršování tohoto stavu, musí rozvojové země vytvořit přes 30 miliónů pracovních příležitostí každý rok. Lidé, kteří tyto pracovní příležitosti budou potřebovat, již žijí — jsou to dnešní děti. Odborníci vyjadřují názor, že značná nezaměstnanost může vést k občanským nepokojům, prohlubování chudoby a k dalšímu ničení přírodních zdrojů.

Nelze se proto divit, že se stále více rozvojových zemí velmi snaží prosadit plánované rodičovství. V komentáři k tomu, co nás čeká, britský časopis Lancet v jednom redakčním článku prohlásil: „Tlak, který vytváří rostoucí počet [lidí] většinou v chudších zemích světa, mimořádně zvětšuje úkol, před kterým stojíme. . . Milióny lidí prožijí život bez vzdělání, bez zaměstnání, ve špatných bytových podmínkách, bez základních zdravotnických a hygienických služeb a bez veřejné sociální péče. Hlavní příčinou je nekontrolovatelný vzrůst populace.“

Znepokojené rodiny

Jedna věc je rozhodnout se a zahájit program plánovaného rodičovství na celonárodní úrovni, a něco jiného je přesvědčit o tom veřejnost. V mnoha společenských uspořádáních je velmi silná tradice, že velká rodina je žádoucí. Jedna nigerijská matka například reagovala na výzvu své vlády k omezení porodnosti slovy: „Můj otec měl 26 dětí a já jsem z nich nejmladší. Všichni moji starší sourozenci, jak bratři, tak sestry, mají osm až dvanáct dětí. Proč bych tedy měla být jediná, kdo má málo dětí?“

Takový názor však není již tak běžný jako dříve, dokonce ani v Nigérii, kde žena porodí průměrně až šest dětí. Vzhledem ke stoupajícím cenám je pro milióny lidí velmi těžké nakrmit a ošatit své rodiny. Mnozí poznali na vlastní kůži pravdivost jorubského přísloví: „Ọmọ bẹẹrẹ, òṣì bẹẹrẹ“ (Hojnost dětí, hojnost chudoby).

Mnohé dvojice chápou výhody plánovaného rodičovství, ale přesto je nevyužívají. A výsledek? Ve zprávě The State of the World’s Children 1992, kterou publikoval Dětský fond OSN, je řečeno, že v rozvojovém světě je přibližně jedno těhotenství ze tří nejen neplánované, ale dokonce nechtěné.

Plánované rodičovství zachraňuje životy

Hlavním důvodem, proč uvažovat o plánovaném rodičovství, je kromě ekonomických potíží zdraví matky a dítěte. „Těhotenství je hazardní hra a porod je boj na život a na smrt,“ říká jedno západoafrické úsloví. Každý rok umírá v rozvojovém světě během těhotenství a při porodu půl miliónu žen a asi milión dětí ztratí matku. Dalších pět až sedm miliónů žen je následkem porodu zdravotně postiženo nebo zmrzačeno.

Všechny ženy v rozvojových zemích nejsou vystaveny stejnému nebezpečí. Připojený rámeček ukazuje, že nejvíce ohroženy jsou ženy, které mají příliš mnoho dětí, začínají rodit velmi brzy, mají děti rychle za sebou nebo v pozdním věku. Podle zpráv OSN se odhaduje, že plánované rodičovství by mohlo zabránit čtvrtině až třetině těchto úmrtí a zamezit postižení miliónů žen.

Nevedla by však záchrana miliónů těchto životů pouze k dalšímu růstu populace? Mnozí odborníci překvapivě odpovídají, že ne. „Mohlo by se zdát,“ prohlašuje zpráva Human Development Report pro rok 1991, „že čím více dětí přežije, tím budou populační problémy větší. Je to naopak. Čím větší jistotu budou mít rodiče, že jejich děti přežijí, tím více bude klesat jejich fertilita.“

Milióny žen, zvláště v chudých společnostech, přesto dále rodí mnoho dětí. Proč? Společnost, ve které žijí, to od nich očekává, a čím více dětí mají, tím větší je jistota, že některé přežije. Dalším důvodem je to, že buď vůbec nevědí o poradnách plánovaného rodičovství, nebo k nim nemají přístup.

Mnohé ženy, které mají velkou rodinu, by to ani nechtěly jinak. Domnívají se, že každé dítě je požehnáním od Boha.

[Rámeček na straně 6]

Vysoká rizika těhotenství v rozvojových zemích

Příliš brzy: Nebezpečí, že žena zemře během těhotenství a porodu, je u žen ve věku od 15 do 19 let více než trojnásobné ve srovnání s ženami mezi 20 až 24 lety. U dětí, které se narodí ženám v období jejich dospívání, je větší pravděpodobnost, že zemřou, protože se rodí předčasně nebo mají nízkou porodní váhu.

Příliš těsně za sebou: Časové rozpětí mezi jednotlivými porody výrazně ovlivňuje vyhlídky dítěte na přežití. Jestliže se dítě narodí dříve než za dva roky po posledním porodu, je o 66 procent větší předpoklad, že zemře v dětství. Pokud tyto děti přežijí, je větší pravděpodobnost, že jejich růst bude opožděn a jejich intelektuální vývoj poškozen. Jednomu z pěti úmrtí kojenců by se dalo zabránit dostatečně dlouhou dobou mezi jednotlivými porody. Nejmenší nebezpečí hrozí, když mezi jednotlivými porody uplynou tři roky a více.

Příliš mnoho: Porodem více než čtyř dětí se zvyšuje nebezpečí, které hrozí v těhotenství a při porodu, zvláště když se předcházející děti narodily v intervalech kratších než dva roky. Po čtyřech těhotenstvích je větší předpoklad, že matka bude trpět chudokrevností a bude náchylnější ke krvácení. U dětí stoupá nebezpečí, že se narodí s vrozenou vadou.

Příliš pozdě: Ženám nad 35 let hrozí pětkrát větší nebezpečí, že zemřou během těhotenství nebo při porodu, než ženám ve věku 20 až 24 let. Dětem starších žen také hrozí větší nebezpečí, že zemřou.

Prameny: Světová zdravotnická organizace, Dětský fond OSN a Fond OSN pro činnost v oblasti populace.