Církev — Změny a zmatek

„Mnozí věřící jsou zneklidněni změnami, které jim byly vnuceny.“ — L’Histoire, červenec/srpen 1987.

„Zlomí-li se jeden spojovací článek . . ., stavba ztratí veškerou svou srozumitelnost . . . Vložte hostii [‚posvěcenou oplatku‘ používanou při mši] do ruky místo mezi rty, a ‚zničíte víru mnoha Francouzů‘.“ — Voyage à l’intérieur de l’Église Catholique.

„Tím, že církev omladila liturgii a přijala místní jazyk, ztratila, zdá se, velkou většinu návštěvníků kostela, [kteří byli] vázáni na určité tradice a pokládali je za neměnné . . . Pocit závaznosti náhle zmizel, a víra mnoha lidí byla otřesena.“ — Nord Eclair, 24.–25. dubna 1983.

PŘEDCHÁZEJÍCÍ citace jasně ukazují, jaký je v myslích mnoha katolíků zmatek. Stále se vrací otázka: „Naši rodiče a prarodiče chodili na mši, která se sloužila v latině, a modlili se určitým způsobem. Jak to všechno může přes noc přestat platit?“

Zdrojem problémů je také nový postoj církve k jiným vyznáním. Vysvětluje to francouzský deník Le Monde: „Mnozí věřící se cítí podvedeni. Příliš často se jim tvrdilo, že jejich náboženství je to jediné pravdivé nebo přinejmenším to nejlepší.“ Opravdu, velmi mnoho katolíků je příznivě nakloněno myšlence diskutovat se svými „odloučenými bratry“ ať již z ortodoxní, nebo z protestantské větve. Tento obrat v názorech však nechápou mnozí z těch věřících, kteří byli dříve učeni, že ‚mimo církev není záchrany‘. Tento nový postoj církve je z velké části odpovědný za rozkol mezi Vatikánem a tradicionalisty, jejichž duchovní vůdce, zesnulý arcibiskup Marcel Lefebvre, byl z církve papežem Janem Pavlem II. v roce 1988 exkomunikován.

Odmítnutí autority

Katolíci často vyjadřují svůj zmatek tím, že zpochybňují autoritu církve. Přestože oceňují Jana Pavla II. pro jeho příznivý postoj ke spravedlnosti světa, mnozí katolíci odmítají jednat podle mravních předpisů, kterých se papež zastává ve svých veřejných projevech. Velká část katolických manželských dvojic proto používá antikoncepci, kterou církev odsuzuje. Jiné dvojice využívají možnost potratů.

Autorita církve byla zpochybněna na všech úrovních. Skutečnost, že papež a jiní vysocí preláti zaujali k nějaké věci určitý postoj, nebránila laikům, kněžím, a dokonce ani biskupům, aby jim neodporovali. Kniha La Réception de Vatican II vysvětluje: „Z tohoto hlediska se situace, kterou vytvořil koncil, promítla do církevního života . . . Římskokatolická církev je nyní dějištěm stálých ohnivých polemik. Dokonce i doporučení od papeže jsou diskutována a velmi často kritizována. Stoupá počet římskokatolických věřících, kteří prohlašují, že nejsou schopni přijmout za své — zčásti nebo zcela — některá papežská prohlášení.“

Z věrnosti církvi přijali někteří katolíci změny a dále se účastní církevních rituálů. Jiní katolíci jsou touto situací vyvedeni z rovnováhy a spokojují se s životem na okraji církve. Podle současných statistik existuje také početná třetí skupina formálních katolíků, kteří již církev nepodporují.

Náboženský zmatek se neomezuje jen na katolickou církev ve Francii. Rovněž v Nizozemsku vznikla krize mezi katolíky i mezi protestanty, jak ukazuje náš další článek.

[Rámeček a obrázek na straně 9]

Občanská válka v anglikánské církvi?

Od dopisovatele Probuďte se! v Británii

NEPRAVDĚPODOBNÉ? Podle londýnského listu The Sunday Times nikoliv. „Anglikánská církev je rozštěpena ve dví,“ prohlašuje. „Rozdělená církev se dostává do občanské války.“ Co přivedlo tradiční církev v Anglii do takového žalostného stavu? Byla to navrhovaná ordinace žen.

Synod anglikánské církve ve svém historickém rozhodnutí loňského listopadu hlasoval dvoutřetinovou většinou pro ordinaci žen do kněžského úřadu. Asi 3 500 duchovních, což je třetina celkového počtu, prohlásilo, že nesouhlasí s tímto rozhodnutím. Někteří z duchovních byli zdrceni do té míry, že již církev opustili. Jiní duchovní pod vedením bývalého biskupa londýnského si přejí podržet si svou anglikánskou příslušnost a usilují přitom o „spojení se stolicí Petra“ v Římě.

Arcibiskup canterburský vedl kampaň na podporu této změny. „Ordinace žen do kněžského úřadu,“ řekl arcibiskup, „nemění ani jediné slovo ve vyznání víry, v písmech nebo ve víře naší církve.“ Dodal: „Může to dokonce napomoci důvěryhodnosti církve v očích ostatního světa. Církev tím vlastně provádí to, co káže, když mluví o rovnosti.“

Ne všichni ale souhlasí. Jeden laik označil rozhodnutí synodu za „odpadnutí“. Když byl verdikt oznámen, tento laik okamžitě opustil církev a stal se římským katolíkem. „Rozhodnutí ordinovat ženy přišlo jako rána. Je zde duchovní zmatek. Většina lidí neví, co má dělat,“ stěžuje si jeden londýnský duchovní. Vatikán prozatím varuje před přijímáním přeběhlíků a dívá se na rozhodnutí o ordinaci žen jako na „novou a závažnou překážku celého procesu vzájemného smiřování“.

Odhaduje se, že na vysvěcení čeká 1 400 žen. Toto opatření musí ještě schválit britský parlament a pak musí dostat souhlas královny. To všechno může trvat až dva roky. Bylo by zajímavé vidět, v jakém stavu pak bude anglikánská církev.

[Podpisek obrázku na straně 7]

Camerique/H. Armstrong Roberts