Může se svět sjednotit?

‚Až příliš často se zdálo, že slova nenáviď nepřítele svého jsou heslem roku 1992.‘

TAK zhodnotil rok 1992 časopis Newsweek a dodal: „Takové rozpory — soused proti sousedovi, rasa proti rase, národnost proti národnosti — jsou něco, k čemu jsme vždy měli sklon, a události tohoto roku vyvolávají pochybnosti, zda jsme při překonávání těchto rozporů dosáhli vůbec nějakého pokroku.“

Obléhání, znásilňování a masakry v bývalé Jugoslávii nedávno zaplavily novinové titulky na celém světě. Jenom v Bosně a Hercegovině bylo zabito nebo je nezvěstných 150 000 lidí a asi 1 500 000 bylo vyhnáno z domova. Říkáte, že ve vašem okolí by se tyto tragické události nikdy nemohly stát?

Představitel OSN José-María Mendiluce varoval: „Lidé se mohou bez větších obtíží proměnit ve stroje na nenávist a zabíjení . . . Na Západě existuje názor, že tři hodiny cesty od Benátek zuří válka jen proto, že lidé na Balkáně jsou zásadně odlišní od ostatních Evropanů. To je velmi nebezpečný omyl.“

Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, brzy následovalo násilí vzniklé z etnických rozporů. V Gruzii, bývalé sovětské republice, bylo asi 1 500 lidí zabito a přibližně 80 000 jich bylo vyhnáno z domova. Při bojích v Moldově stovky lidí zahynuly a tisíce přišly o domov. Ke ztrátám na životech dochází i při srážkách mezi Arménií a Ázerbájdžánem a také v bojích, které probíhají v dalších bývalých sovětských republikách.

Největší bývalou sovětskou republikou je Rusko. I tam se mnoho etnických skupin snaží vytvořit si vlastní nezávislé státy. Proto list The European letos v létě ohlásil: „Ruská federace stojí před rozpadem.“ V listě se psalo: „Za posledních několik týdnů tři oblasti odhlasovaly, že se prohlásí za republiky . . . Minulý týden tři další naznačily, že je budou následovat.“

Pokud se vytvoří samostatné země, mohli byste zápasit s neznámými jmény jako Kaliningrad, Tatarstán, Stavropolje, Čečensko, Vologda, Sverdlovsk, Baškortostán, Jakutsko a Primorje. Nepodobá se to tomu, co se stalo v bývalé Jugoslávii, kde bylo vytvořeno Srbsko, Chorvatsko a Slovinsko a kde možná vzniknou ještě další země?

Ministr zahraničních věcí USA Warren Christopher hovořil o „dlouho potlačovaných etnických, náboženských a regionálních konfliktech, které vyplouvají na povrch“, a zeptal se: „Jestliže nenajdeme způsob, jak mohou různé etnické skupiny žít společně v jedné zemi, kolik zemí pak budeme mít?“ Řekl, že by jich byly tisíce.

Všude rozdělení

Kolik myslíte, že probíhalo etnických, náboženských a regionálních konfliktů začátkem tohoto roku? Řekli byste 4, 7, 9, 13, možná dokonce 15? V únoru jich list The New York Times napočítal celkem 48! Televize vás možná nezásobuje snímky zkrvavených mrtvých těl a vyděšených dětí ze všech 48 míst, znamená to však, že pro oběti je tato tragédie méně skutečná?

Na zeměkouli sotva najdete kout, kde by se zdálo, že boj nepřichází v úvahu. Západoafrická země Libérie byla také pustošena násilím, které pramenilo z etnických svárů. Jeden partyzánský vůdce získal podporu kmenů Gio a Mano, aby svrhl prezidenta, který pocházel z etnické skupiny Kran. V občanské válce, která se tím rozpoutala, bylo přes 20 000 lidí zabito a statisíce dalších přišly o domov.

V Jižní Africe spolu zápasí o politickou nadvládu bílí a černí. Nebojují však jen černoši proti bělochům. Jen za poslední rok bylo zabito asi 3 000 lidí v bojích mezi soupeřícími černošskými skupinami.

Když boje mezi klany v Somálsku přerostly v občanskou válku, zahynulo asi 300 000 lidí a milión jich zůstalo bez domova. Etnické srážky mezi kmeny Hutu a Tutsi v Burundi a Rwandě si za poslední roky vyžádaly tisíce životů.

Zdá se, že boje mezi Židy a Araby v Izraeli, mezi hinduisty a muslimy v Indii a mezi protestanty a katolíky v Irsku prakticky neustávají. Rasové násilí vloni propuklo i v Los Angeles v Kalifornii a vyžádalo si přes čtyřicet životů. Kdekoli žijí blízko sebe lidé různých ras, národností nebo náboženství, dochází často k zuřivým srážkám.

Mohou lidé tento složitý problém etnických sporů vyřešit?

Mimořádné úsilí lidí

Uvažujme například o tom, jak dopadly lidské snahy v bývalé Jugoslávii a v bývalém Sovětském svazu. Jugoslávie vznikla v roce 1929 jako výsledek pokusu o to, aby různé etnické skupiny, které žijí v jihovýchodní Evropě, byly sjednoceny do jedné země. Sovětský svaz vznikl podobně; bylo sdružováno rozmanité obyvatelstvo různého rasového, náboženského i národnostního původu. Obě země měly po desetiletí silnou centrální vládu, která je držela pohromadě, až se nakonec zdálo, že se jejich občané naučili spolu žít.

„Etnická mapa předválečné Bosny, a vlastně i předválečné Jugoslávie, byla jako jaguáří kůže,“ vysvětloval jeden vedoucí srbský představitel. „Lidé byli neoddělitelně promíšeni.“ Asi patnáct procent všech manželství v Jugoslávii spolu uzavírali lidé pocházející z odlišných etnických skupin. Podobná situace zdánlivé jednoty, která vznikla míšením etnických skupin, byla vytvořena i v Sovětském svazu.

Tím větší to byl otřes, když po mnoha desetiletích zdánlivého klidu vypuklo etnické násilí. Dnes, jak napsal jeden novinář, lidé „mapují složení bývalé Jugoslávie podle rasy, náboženství a národnosti“. Proč se tyto země rozpadly poté, co se jejich silné vlády zhroutily?

Co je příčinou

Nenávidět lidi jiné etnické skupiny není pro člověka přirozené. Jak se kdysi zpívalo v jedné populární písni, musí tě ‚pečlivě učit, než bude příliš pozdě, než bude ti šest, sedm či osm let, abys nenáviděl všechny lidi, které nenávidí tví příbuzní‘. Tato píseň byla o dvojici mladých lidí, kteří se zjevně lišili rasou. Avšak podle odborníka na duševní zdraví Zarky Kovace se lidé v bývalé Jugoslávii „od sebe sotva nějak tělesně liší“. Nicméně násilí je tak extrémní, že přesahuje veškeré chápání. „Člověka, kterého jste zabil, zohavíte proto, abyste v něm nepoznal svého bratra,“ řekl pan Kovac.

Je jasné, že taková rasová a etnická nenávist není lidské povaze vlastní. Lidé jsou pečlivě vyučováni propagandisty a příbuznými, kteří znovu vypočítávají minulé křivdy. Kdo by za tím vším mohl být? Jeden obchodník ze Sarajeva se snažil všechny ty hrůzy války pochopit, a nakonec došel k závěru: „Po roce bosenské války věřím, že za provázky tahá Satan. Toto je čiré šílenství.“

Přestože mnozí lidé nevěří, že Satan Ďábel existuje, Bible poukazuje na existenci neviditelné, nadlidské bytosti, která má hluboce negativní vliv na chování lidstva. (Matouš 4:1–11; Jan 12:31) Když o tom přemýšlíte — o všech těch iracionálních předsudcích, nenávisti a násilí —, snad budete souhlasit, že Bible opravdu nepřehání, když říká: „Ten, který je nazýván Ďábel a Satan . . . zavádí na scestí celou obydlenou zemi.“ — Zjevení 12:9; 1. Jana 5:19.

Paprsek naděje

Uvažujeme-li o zmatku, který ve světě v poslední době panuje, zdá se být sen o sjednoceném lidstvu vzdálenější než kdy dříve. Národnostní a etnické sváry ohrožují existenci lidstva jako dosud nikdy. Přesto uprostřed té celkové temnoty jasně září paprsek naděje. Během léta 1993 ukázala jedna skupina lidí, kteří pocházejí z válčících etnických skupin, že je spojuje pouto, které jim umožňuje překonat etnické sváry a společně pracovat v lásce a jednotě.

Je ironií, že tímto poutem je právě to, co lidstvo často rozdělovalo — náboženství. Časopis Time napsal: „Seškrábnete-li slupku jakékoli agresivity živené pocitem kmenové příslušnosti nebo nacionalismem, obvykle pod ní najdete náboženské jádro . . . Náboženská nenávist má sklon být nelítostná a absolutní.“ V podobném duchu se psalo v časopise India Today: „Náboženství je praporem, pod nímž byly páchány ty nejohavnější zločiny . . . Rozpoutává ohromné násilí a je velmi destruktivní silou.“

Skutečně, náboženství je obvykle částí problému, nikoli jeho řešením. Ale tato dost početná náboženská skupina, o které byla řeč výše, ukázala, že náboženství může sjednocovat, ne rozdělovat. Kdo tedy tvoří tu početnou skupinu? A proč její členové zažili tak výrazný úspěch tam, kde ostatní lidé naprosto selhali? Abyste našli odpověď, zveme vás, abyste si přečetli následující články. Možná uvidíte budoucnost lidstva z nové perspektivy.

[Podpisek obrázku na straně 3]

Hřbitov v Bosně. Haley/Sipa Press