Kosatka? Delfín? — Ne, je to delfatka!

Od dopisovatele Probuďte se! na Havaji

KDYŽ se v zajetí narodí divoké zvíře, je to pokaždé vzrušující událost, ale 15. květen 1985 se pro havajský park Sea Life stal dnem obzvlášť význačným.

Nastávající matkou byla samice delfína skákavého, jejíž havajské jméno Punahele (vyslovuje se púnáheilei) znamená „milovaný přítel“. V posledních stádiích březosti byla Punahele neobvykle objemná. Proto měli zaměstnanci parku pocit, že tato březost je poněkud zvláštní. Jejich podezření se potvrdilo, když se mládě narodilo. Pojmenovali je Kekaimalu (vyslovuje se keikaimálú). Kekaimalu byla tmavší než delfín, ale nejen to, měla i neobvykle krátký zobák.

Pak Kekaimalu otevřela tlamu.

Delfín skákavý má údajně 88 zubů. Když se však Kekaimalu zazubila, ukázalo se jich jen 66 — a byly podezřele velké. Co se stalo?

Matka novorozence denně vystupovala s několika dalšími delfíny v představení Velrybí zátoka pořádaném v parku Sea Life. Spolu s ní vystupovala jedna osmnáctiletá, devítisetkilová kosatka černá.a Na konci každého dne bylo vodním hercům dovoleno, aby si volně zaplavali v jednom bazénu.

Nu, neočekávaným výsledkem byla Kekaimalu — napůl delfín, napůl kosatka. Zaměstnanci parku začali tomuto vzácnému kříženci s radostí říkat „delfatka“. Jejích šedesát šest zubů je kompromisem mezi osmdesáti osmi zuby její delfíní matky a čtyřiceti čtyřmi zuby jejího kosatčího otce. Přesto, že její tmavé zbarvení a větší velikost jasně svědčí o jejím kosatčím dědictví, vedoucí pracovnice parku o ní říkají, že je „jedinečnou směsí obou rodičů“. Její zužující se rostrum neboli „zobák“ je podobný zobáku delfína, i když je o něco kratší.

Jediná jiná dosud známá delfatka se narodila v roce 1981 v mořském akváriu v Japonsku. Po několika měsících života tento kříženec zemřel. Bude mít Kekaimalu o něco lepší vyhlídky?

Šestnáctikilová malá delfatka vypadala zdravě a potravu přijímala normálně. Krátce po jejím narození list Honolulu Star Bulletin and Advertiser popsal, jak se o této události vyjádřila jedna vedoucí pracovnice parku: „Toto mládě nemá tak velkou naději dožít se dospělosti jako jeho bratranci, jejichž rodiče jsou téhož druhu . . . Kříženci se obvykle narodí mrtví nebo se u nich vyvinou nějaká onemocnění, a tato zvířata v raném věku zahynou. Naštěstí . . . Punahele je zkušená a milující matka, která [v parku Sea Life] odchovala do dospělosti již dva delfíní potomky.“ Pracovnice řekla: „Je velmi přizpůsobivá, je to opravdu dobrá máma.“ Ukázalo se, že pověst Punahele jako matky je opodstatněná.

Kekaimalu nyní žije už sedm let. Se svými třemi sty kilogramy zastiňuje svou delfíní matku. Navíc v červnu 1990, kdy měla za sebou několik let vystupování ve Velrybí zátoce a kdy jí bylo pět let, tato delfatka — o níž se předpokládalo, že je neplodná — vstoupila do dějin. Stala se sama matkou. „Obecně přijímaný názor je, že kříženci jsou neplodní,“ řekla Marlee Breeseová, která má v Makapuu na starosti savce. „Ale do toho má Kekaimalu daleko.“ Naneštěstí její prvorozené mládě — z jedné čtvrtiny kosatka a ze tří čtvrtin delfín — žilo pouze týden.

Kekaimalu zřejmě nevěděla, jak své mládě kojit. „Myslím, že to nemá nic společného s tím, že je křížencem,“ říká paní Breeseová. Domnívá se, že nejpravděpodobnější důvod, proč Kekaimalu nekojila své mládě, byl ten, že byla mladá a nevěděla si s tím rady. „Tato zvířata obvykle dosahují pohlavní zralosti v osmi až deseti letech,“ říká paní Breeseová. Když se Kekaimalu narodilo první mládě, bylo jí teprve pět let.

Dne 8. listopadu 1991 se Kekaimalu narodilo druhé mládě. Tentokrát však byli ošetřovatelé připraveni. Čtyřiadvacet hodin pozorovali, zda matka delfatka sama nezačne mládě kojit, a pak zasáhli. Smyčkou vytáhli Kekaimalu z vody a pomocí odsávačky, jakou používají kojící matky, jí odebrali mléko. ‚Obzvlášť důležité bylo získat matčino první mléko,‘ vysvětluje paní Breeseová, ‚protože s tímto mlékem mládě dostává protilátky.‘ Celé týdny zaměstnanci pravidelně jednou denně získávali od matky asi litr mléka.

Mléko delfatky se pak smísilo s uměle připravenou mléčnou směsí. Recept na tuto mléčnou směs vznikl na Floridě (USA), když se odborníci snažili zachránit delfína, který uvízl na mělčině. Mládě delfatky bylo od šesti hodin ráno do půlnoci každé dvě a půl hodiny krmeno pomocí trubice, která mu byla zavedena do žaludku. Každý den přibíralo asi půl kilogramu. V době mezi krmeními babička, maminka a dítě společně skotačily ve velkém bazénu.

Jak vyplývá z tohoto popisu, zdá se, že jediná známá vnučka kosatky a delfína má dobré vyhlídky na přežití. Snad bude jednou pokračovat v rodinné tradici a bude vystupovat v představení Velrybí zátoka. V každém případě se světu opět na okamžik ukázala úžasná možnost rozmanitosti, kterou Bůh vtělil do svého stvoření.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 15]

Delfatka se svými společníky delfíny

[Podpisek]

Monte Costa, park Sea Life, Hawaii