Australští domorodci — Jedinečný lid

Od dopisovatele Probuďte se! v Austrálii

V AUSTRÁLII žije nádherný vačnatec klokan a roztomilý koala, kterému se tak líbí vysoko ve větvích blahovičníků, jichž je tu hojnost. Díky zmíněným tvorům je možné říci, že Austrálie je jedinečnou zemí. Nicméně ještě neobvyklejší jsou její původní obyvatelé, známí jako Austrálci.

Když na konci 18. století přišli do Austrálie první evropští osadníci, počet Austrálců se odhadoval na 300 000. O dvě stě let později, v roce 1991, sčítání lidu ukázalo, že celkový počet obyvatel Austrálie dosáhl téměř 17 miliónů, ale Austrálců bylo napočítáno méně než 230 000.

Kdo jsou tito původní obyvatelé Austrálie? Odkud přišli? Proč se o nich dá říci, že jsou jedineční? A jakou naději do budoucnosti mnozí z nich chovají?

Dávný život v Austrálii

Většina antropologů se shoduje na tom, že Austrálci původně přišli z Asie a poslední etapu svého stěhování pravděpodobně podnikli na vorech nebo člunech. Vypluli z jihovýchodní Asie a vylodili se na severním pobřeží Austrálie. „Nebyli to úplní kočovníci,“ zdůraznil ve své knize A Study in Black and White (Studie v černé a bílé) Malcolm D. Prentis, „spíše byli polokočovní: tábořili na různých přechodných tábořištích v rámci svého vlastního jasně vymezeného území.“

Austrálci byli pozoruhodnými ochránci přírody, kteří se skutečně dobře starali o životní prostředí. Jedna Austrálka vyprávěla: „Obdělávali jsme zemi, ale jinak než běloši. My jsme se snažili žít se zemí v souladu; připadalo nám, že oni žijí na její úkor. Doma mě učili, abych chránila, ne abych ničila.“

Pan Prentis s tím souhlasí: „Dobrý stav rostlinstva a zvířectva a blahobyt různých skupin Austrálců spolu úzce souvisely: prosperita jedněch znamenala prosperitu druhých. To bylo praktické: Například hojnost klokanů znamenala pro Austrálce lepší zásobu potravin, ale nadměrné zabíjení klokanů by Austrálcům nakonec nic dobrého nepřineslo.“

Austrálci vynikali také v jiných ohledech. Lingvista R. M. W. Dixon ve své knize The Languages of Australia (Jazyky Austrálie) uvedl: „Pokud však jde o organizaci společnosti, jsou to Evropané, kdo se ve srovnání s Austrálci projevuje jako primitivní; všechny australské kmeny mají propracovaný a dobře formulovaný systém příbuzenských vztahů s přesnými pravidly, která určují, kdo s kým může uzavřít manželství, a pro každý druh společenských příležitostí tato pravidla stanovují, jakou kdo plní úlohu.“

Hudba a lov

Zvláštností Austrálců je jeden hudební nástroj, kterému se říká didžeridú. Doslovný význam tohoto slova je „hučící píšťala“, což výstižně charakterizuje zvuk, který tento nástroj vydává. Hudba, která se hraje na didžeridú, nemá určitou melodii; je to spíš jistý druh basové, rytmické hudby, která je součástí slavnostních shromáždění a také nočních tanců zvaných koroborí. Tento nástroj svým hučením obvykle doprovází hlas zpěváka a klapot jeho hůlek.

Didžeridú jsou vyrobena z dutých větví, které musely být velmi pečlivě vybrány. Nejběžnější délka didžeridú bývá 0,9 až 1,5 metru, ale některé nástroje dosahují délky až 4,5 metru. Jeden konec tohoto nástroje obyčejně spočívá na zemi, zatímco druhý konec si sedící hráč přidržuje oběma rukama u úst a fouká do něj.

Hluboký, rezonující zvuk nástroje je souvislý. Hráč tedy musí foukat do užšího konce nástroje a zároveň nosem nadechovat čerstvý vzduch, aniž se zvuk nástroje přeruší. To se podobá umění, které musí zvládnout hudebník hrající na tubu. Hráči na dechové nástroje tomu říkají cirkulární nebo cyklické dýchání a naučit se mu vůbec není snadné.

K lovu používali Austrálci zase jinou zvláštnost — bumerang. Vyvinuli jej jako loveckou a válečnou zbraň. Ale pro mnoho turistů je v dnešní době jen dalším známým symbolem Austrálie. Nejběžnější bumerang je obloukovitá zbraň, která, pokud je správně hozena, se vrací k tomu, kdo ji hodil. Existují však různé varianty bumerangu, které nejsou tohoto typu. Takové bumerangy jsou přesněji známy pod názvem kylie neboli tyče na zabíjení.

Umění Austrálců

Začněme s tím, že Austrálci nemají žádnou psanou formu dorozumívání. Kevin Gilbert, Austrálec, který je básníkem a umělcem, podal vysvětlení: ‚Umění bylo pro Austrálce nejúčinnějším dorozumívacím prostředkem a rozumělo mu nejvíce lidí.‘ Tvrdil: „Komunikace prostřednictvím umění je účinnější a má větší význam než psané slovo.“

Komunikace prostřednictvím výtvarného a divadelního umění byla tedy neoddělitelně spjata se způsobem života Austrálců. To znamenalo, že jejich umění sloužilo ke dvojímu účelu: jako zdůraznění slovní komunikace a jako pomůcka k zapamatování příběhů kmenové historie a tradičního náboženství.

Austrálci neměli plátno, papír ani nic podobného. Proto malovali na skály, na stěny jeskyní a na kůru stromů. V jejich umění výrazně převažují zemité barvy. Používali barvy, které převládaly v oblasti, kde malby vznikaly. Barvy si vyráběli z materiálu, který jim poskytovala země.

Pravděpodobně nejvíce neobvyklým rysem jejich umění je, že se téměř všechny malby skládají z čar a teček. Bližším zkoumáním zjistíme, že dokonce i pozadí, které na první pohled vypadá jako jednolitá barevná plocha, je tvořeno složitým vzorem různobarevných teček.

V jednom konferenčním příspěvku nazvaném Marketing Aboriginal Art in the 1990s (Poptávka po umění Austrálců v devadesátých letech) se uvádí, že v osmdesátých letech „umění Austrálců . . . udělalo ohromný skok od ‚etnografického umění‘ ke ‚komerčnímu výtvarnému umění‘.“ I jiní lidé mluví o poptávce po této akrylové tečkované malbě a chválí její vzestup v popularitě.

Jazyky Austrálců

Bílí Australané mají všeobecně o jazycích Austrálců mylnou představu. Někteří se například domnívají, že Austrálci měli pouze jeden jazyk, a to velmi primitivní, skládající se jen z několika zamručení a heknutí. Ale nic nemůže být dál od pravdy!

Odhaduje se totiž, že kdysi měli Austrálci dvě stě až dvě stě padesát jazyků, avšak více než polovina z nich již zanikla. Dnes existuje jen asi padesát takových jazyků, kterými mluví sto nebo více Austrálců. Jazyků, kterými mluví pět set nebo více Austrálců, je nyní méně než dvacet.

Tyto jazyky nejsou primitivní, ale naopak, jsou po mluvnické stránce velmi rozvinuté. Profesor Dixon ve své knize The Languages of Australia píše: „Mezi zhruba pěti tisíci jazyky, kterými se dnes ve světě mluví, není žádný jazyk, o němž by se mohlo říci, že je ‚primitivní‘. Každý známý jazyk má složitou strukturu, takže popis hlavních rysů jeho gramatiky vydá na několik set stránek; každý jazyk má tisíce významových slov, která se běžně používají.“

Barry J. Blake psal v podobném duchu o jazycích Austrálců: „Jsou to vysoce vyvinuté dorozumívací prostředky. Každý z nich je právě tak vhodný pro popis zkušenosti Austrálců, jako je angličtina nebo francouzština vhodná pro popis evropské zkušenosti.“ Austrálec Galarrwuy Yunupingu, který je novinářem, tento závěr podpořil, když konstatoval: „Naučit se našemu jazyku se pokusilo jen velmi málo bělochů; angličtina nedokáže vystihnout, jaký vztah máme k zemi našich předků.“

V 19. století byly do dvou australských jazyků přeloženy části Bible. Do jazyka awabakal bylo přeloženo Lukášovo evangelium a do jazyka narrinyeri byly přeloženy části 1. knihy Mojžíšovy, 2. knihy Mojžíšovy a Matoušova evangelia. Je zajímavé, že tyto překlady uvádějí jméno Všemohoucího Boha jako „Yehóa“ a „Jehovah“, s odchylkami, které vyžadovala skladba jazyka.

Dnes se všeobecně klade velký důraz na to, aby byly australské jazyky obnoveny a aby se povědomí o hodnotě, bohatosti a kráse těchto jazyků rozšířilo mezi neaustrálským obyvatelstvem. Proto mnoho lidí potěšilo, že australský ministr pro záležitosti Austrálců schválil vytvoření slovníků čtyřiceti australských jazyků. Mezi nimi nejsou jen jazyky, kterými se dnes mluví, ale také mnoho těch, které se už nepoužívají. Jejich znalost se musí načerpat z archivů a jiných historických pramenů.

Reagují na nádhernou naději

Když na konci 18. století přišli do Austrálie běloši, téměř úplně vyhladili původní obyvatelstvo. Přesto je dnes několik venkovských měst, kde žije poměrně velké množství Austrálců, a stále ještě existuje několik míst, většinou ve vnitrozemí, kde žijí výhradně Austrálci. Tito lidé mají často neradostný život. „Minulosti už nepatříme,“ napsala jedna Austrálka, „ale v přítomnosti nemáme uspokojivé místo.“ Dodala však: „Mnoho z nás vkládá naději do budoucnosti.“

Důvodem pro tyto naděje je to, že mnozí původní obyvatelé Austrálie se nyní radují, když čtou ve své Bibli — kterou možná mají ve vlastním jazyce —, že ničemní lidé již brzy nebudou existovat a že země bude vrácena těm z lidstva, kdo se o ni budou dobře starat. (Žalm 37:9–11, 29–34; Přísloví 2:21, 22) To vykoná Boží Království, o které se podle Ježíšových slov máme modlit. Toto Království je skutečná nebeská vláda. (Matouš 6:9, 10) Mnozí domorodí muži a ženy dnes pilně vyprávějí ostatním lidem o velkém požehnání, které Boží Království přinese lidstvu. — Zjevení 21:3, 4.

Jedna Austrálka se vyjádřila o mnoha obyvatelích Austrálie takto: „Uvědomují si, jak mylný je názor, který zastávají běloši, Austrálci i většina dalších lidí na zemi, totiž názor, že Austrálie patří buď Austrálcům právem původních objevitelů, nebo bělochům právem dobyvatelů. Ani jedno není pravda. Patří Jehovovi Bohu právem Stvořitele.“ — Zjevení 4:11.

Ano, náš Stvořitel, Jehova Bůh, je skutečně vlastníkem Austrálie i ostatních částí země. A modlitba, kterou učil Ježíš, bude vyslyšena, až přijde Boží Království a celá země bude přeměněna v celosvětový pozemský ráj obydlený lidmi všech ras a národností, kteří milují pravého Boha a slouží mu.

[Obrázek na straně 17]

Didžeridú je hudební nástroj, který je pro Austrálce typický

[Obrázek na straně 17]

Ukázka umění Austrálců

[Podpisek]

S laskavým svolením Australian Overseas Information Service

[Obrázek na straně 18]

Mnozí Austrálci se nyní dělí s ostatními o dobrou zprávu o Božím Království