Didžeridú a jeho fascinující rytmus

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V AUSTRÁLII

POJĎTE s námi na austrálecké koroborí v australském Severním teritoriu, jen několik hodin cesty od jeho hlavního města Darwinu. Mnoho novodobých koroborí není předehrou ke kmenovým bojům, ale provádí se speciálně pro turisty. A právě na takové koroborí se jdeme podívat.

Účinkující, jejichž těla jsou pomalována jasnými barvami, tiše stojí a čekají, až jim hudba dá podnět k tanci. Náhle hudba začíná a poklid venkovského večera prořízne silný, pulsující rytmus. Dalším hudebním doprovodem je klapot hůlek — dvěma krátkými dřevěnými hůlkami se tluče o sebe v rytmu hudby hrané na didžeridú.

Didžeridú, hudební nástroj, který je pro australské domorodce typický, slyšelo jen málo lidí žijících mimo Austrálii. Obvykle je vyroben z vydlabané větve eukalyptu a je dlouhý nejlépe metr až metr a půl. Hudebník sedí na zemi vedle hlavního jeviště a fouká do svého didžeridú — zdánlivě jednoduchého, ale přesto úchvatného nástroje.

Jedinečný zvuk

Ačkoli didžeridú vydává poměrně stálý tón — tomuto nástroji se výstižně říká „bzučící trubka“ —, může vytvořit složité rytmy a trylky. V jednu chvíli má zvuk sólového nástroje, ale hned nato může být jeho zvuk silný a působivý jako celý orchestr.

Než asi před dvěma sty lety přišli do Austrálie Evropané, didžeridú znali jen Austrálci, kteří se potulovali v severní části tohoto ostrovního kontinentu. Na slavnostech koroborí tvořilo didžeridú hudební doprovod k tanečnímu ztvárnění austráleckých mýtů o stvoření. V té době byli ti, kdo hráli na didžeridú dobře, vysoce váženi, a dobrý hráč je dodnes považován za významného člena kmene.

Zdatní hráči často připojují k základnímu tónu didžeridú napodobení hlasu zvířat a ptáků. Do jejich repertoáru patří chechtot ledňáka obrovského, štěkot australského divokého psa neboli dinga, jemné volání holuba a řada jiných zvuků.

Dílo The New Grove Dictionary of Music and Musicians o hráči na didžeridú říká: „K jeho vlastnostem patří přesné a rychlé používání jazyka, dobré ovládání dechu, dokonalý nátisk na konci trubky a vynikající hudební paměť. . . . I když mu chybí technologie a materiály a nezná pojmy, jako je hubička, plátek nebo ozvučné otvory, díky své vynikající hudební představivosti a fyzické zručnosti [Austrálec] přeměnil primitivní nástroj v nástroj virtuózní.“

Nejpozoruhodnější na didžeridú je bezpochyby jeho nepřerušovaný zvuk. Hráč vzbuzuje dojem, že jeho kapacita plic je neomezená, protože v hudbě nemusí být celých deset minut jediná pauza.

Jak se didžeridú vyrábí

Domorodý řemeslník zkušeným okem obhlíží buš a hledá vhodný strom, který má tvrdé dřevo, nejlépe blahovičník. Může být použito i dřevo měkčí, ale nástroj z tvrdého dřeva má lepší zvuk. Strom musí být dost blízko termitiště, protože konstruktéři didžeridú jsou termiti. Ti vydlabávají větve, které se k výrobě tohoto nástroje použijí.

Když je větev vybrána, uřízne se v žádoucí délce. Délka určuje tón hotového nástroje. Pak se oloupe kůra a odstraní bělové dřevo, aby se zabránilo praskání, a vydlabe se vnitřek. Pokud dřeň dostatečně vyhlodali termiti, měla by dutinou propadnout značně velká mince. Dalším krokem je zdobení, které může být docela atraktivní. Ale na didžeridú se ještě nedá hrát.

Pokožka kolem hráčových úst by byla neustálým třením o dřevo brzy podrážděná. Proto se kolem otvoru didžeridú dá obroučka ze včelího vosku, která povrch ohladí tak, aby hráčovu pokožku nedráždil. Dnes se však mnoho didžeridú vyrábí v továrně a často jsou z měkkého dřeva. Ale zvuk strojově vyráběných didžeridú se většinou nedá srovnat s barvou a sytostí zvuku, který vydává výrobek z přírodního tvrdého dřeva.

A tak když koroborí končí a náš tropický večer pod hvězdami se blíží ke svému závěru, už se na didžeridú nedíváme jen jako na nějakou zvláštnost. Hudba didžeridú, která se člověku vryje do mysli, dělá hudbymilovnému domorodému obyvatelstvu země protinožců čest.

[Obrázek na straně 24]

Didžeridú může být barevně ozdobeno

[Obrázek na straně 25]

Koroborí australských domorodců

[Podpisek]

Strany 24 a 25, Austrálci: S laskavým svolením Australian Northern Territory Tourist Commission