Ořech s novým jménem

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V BOLÍVII

Z HUSTÝCH deštných pralesů Amazonské nížiny pochází jeden chutný a výživný ořech. Dříve se mu říkalo brazilský ořech, ale to už není výstižné, protože celá polovina ořechů, kterými je zásobován trh, pochází z pralesů, které jsou za hranicemi Brazílie, především v Bolívii.

Je vhodné, že 18. května 1992 se organizace International Nut Council rozhodla, že ořechu, kterému se říkalo různě — brazilský ořech, para ořech, butternut, castana do Pará, Paranuss nebo noix du Brésil —, se změní jméno. Nyní to bude amazonský ořech.

Vyprávění sběrače ořechů

Poslechněte si, co o sběru těchto exotických ořechů džungle říká Cornelio, který je sbírá od svých šesti let:

„Většina amazonských ořechů se sbírá v divoké přírodě. Abychom je našli, musíme proniknout hluboko do džungle. Jedinou přístupovou cestou jsou klikaté řeky. Já a můj devatenáctiletý syn cestujeme několik dní na dvoupalubové říční lodi do tábora, u něhož je náš přidělený úsek pralesa.

Abychom plně využili denního světla, vstáváme v půl páté ráno, a než se rozední, jsme už na cestě. Cesty jsou dlouhé jen několik kilometrů, vedou pouze do sběrných středisek. Dál se musíme probíjet sami; musíme si mačetami prosekávat cestu hustým podrostem. V džungli nejsou žádné orientační body, a proto je nutné, abychom se uměli řídit podle slunce, jinak bychom nikdy nenašli cestu zpátky.

Na každého, kdo hledá poklady džungle, číhá mnoho nebezpečí. Jsou to nemoci, například malárie, a také neustálá hrozba, že člověka uštkne had. Nemáme strach z obrovských hroznýšů královských — ti nás neohrožují —, ale na zemi pod spadaným listím jsou malí hadi, kteří jsou smrtelně jedovatí. Jejich barva i kresba jim poskytují dokonalé maskování. Uštknutí zpočátku není bolestivé, ale jed postupně oběť ochromuje. Stejně nebezpeční jsou malí zelení hadi, kteří se skrývají ve větvích.

Ztepilé stromy, na kterých ořechy rostou, najdeme snadno. Říká se jim almendros. Dorůstají do výšky třiceti až padesáti metrů a převyšují většinu stromů, které v pralese rostou. Z kmene vyrůstají větve obvykle až ve výšce, která přesahuje výšku pralesního pokryvu. Na konci větví rostou cocos, tvrdé kulovité plody, které mají průměr od deseti do patnácti centimetrů. Obsahují deset až pětadvacet ořechů, které jsou uspořádány jako dílky pomeranče, a každý ořech má vlastní skořápku.

V období dešťů, které trvá od listopadu do února, cocos opadávají. Musí se ihned sbírat, jinak se zkazí. Cocos, které padají z výšky patnáctipodlažního domu, představují pro sběrače další ohrožení života. Abychom nebezpečí snížili na nejmenší míru, musíme pracovat rychle a házet cocos na hromadu, která není pod stromem almendro. Ale pozor na hady! Když spí stočeni, hlavu položenou na svinutém těle, vypadají úplně jako coco. Někteří dělníci dokonce hada sebrali a hodili na hromadu, protože si ho s coco spletli.

K otevření coco je potřeba jisté dovednosti. Abyste se dostali k ořechům, a přitom je nepoškodili, musíte mačetou několikrát silně udeřit přesně na určité místo. Brzy se vracíme do tábora a neseme těžké pytle plné ořechů. Nepoužíváme žádná vozidla ani soumary. Sběrač musí mít silnou atletickou postavu, zvlášť proto, že ořechy se sbírají v ročním období, kdy je největší horko a vlhko.“

Po sběru

Když se ořechy sbírají, jsou zelené, a to znamená, že se mohou zkazit, protože mají velký obsah vody (asi 35 procent). Proto je potřeba každý den je přehazovat lopatou, aby ty, které jsou u dna hromady, mohly schnout. Většina ořechů z Bolívie se připravuje na vývoz. Zpracování sklizně trvá šest měsíců.

Začíná se tím, že se ořechy zahřívají ve velkém tlakovém hrnci. Horkem se od ořechu oddělí skořápka. Když se pak ořechy ze skořápek vyjímají, většinou se podaří vyjmout je celé.

Ořechy se potom třídí podle velikosti, rozkládají se na drátěné podnosy a zahřívají se v pecích. Tak se jejich obsah vody sníží na čtyři až osm procent. Skořápky se používají jako palivo do pecí. Snížený obsah vody umožňuje, aby se ořechy skladovaly rok nebo — pokud jsou zmrazeny — i několik let. Pro vývoz se ořechy vakuově balí do hliníkové fólie, aby byla zachována jejich kvalita a chuť.

Amazonské ořechy chutnají miliónům lidí na celém světě a jedí se připravené na mnoho způsobů. Někteří lidé přidávají tyto ořechy do obilné kaše. Jiní je mají rádi máčené v čokoládě nebo promíchané se sušeným ovocem. Až budete příště tento chutný ořech jíst, vzpomeňte si, že má nové jméno — amazonský ořech!

[Obrázky na straně 15]

Amazonské ořechy a strom, na kterém rostou