Dnešní hračky — Čemu učí vaše děti?

DĚTI mají přirozenou potřebu hrát si. Podle knihy Choosing Toys for Children (Vybíráme dětem hračky) si zdravé děti „spontánně vytvoří svůj vlastní svět zkoumání a fantazie“. To platí již od starověku. Kdysi bylo běžné vidět děti, jak si ‚hrají na veřejných prostranstvích‘. (Zecharjáš 8:5) Tyto hry bývaly často tvořivé a zapojovaly představivost. — Srovnej Matouše 11:16, 17.

Přiléhavě se tedy o hře říkalo, že je to práce dítěte; a je-li to tak, pak o hračkách lze říci, že to jsou dětské pracovní nástroje. V časopise Parents se říká: „Hra je způsob, jak děti poznávají svět . . . Při hře s hračkami se svět zmenšuje do proporcí dítěte, do světa, ve kterém se dítě dovede pohybovat a orientovat. Hra rozvíjí svaly a jejich koordinaci, podporuje schopnost společenského kontaktu, dává možnost vyzkoušet si hranice mezi realitou a fantazií a pomáhá dítěti, aby se naučilo komunikovat s druhými, dát prostor druhým a dělit se s nimi. Hra podněcuje představivost a umožňuje dětem získat zkušenost v tom, jak řešit problémy.“

Také v biblických dobách byly pro děti hračky důležité. Při vykopávkách v Izraeli byl objeven vzácný nález několika dětských hraček, jako jsou chrastítka, píšťalky, miniaturní džbánky a vozíky. The World Book Encyclopedia uvádí, že „děti ve starověku v Africe měly míče, hračky v podobě zvířátek a hračky, které mohly za sebou tahat. Dětem ve starém Řecku a Římě se líbily čluny, vozíky, obruče a hračky zvané káča. Během středověku byly v Evropě populární hliněné kuličky, chrastítka a loutky.“

Hračky, které jsou podněcující, zajímavé a výchovné, mají významnou úlohu i dnes. Na trhu však existuje zneklidňující množství hraček, které mají pochybnou hodnotu. Je to tak, jak uvedl článek v časopise Time z roku 1992: „Jestliže hledáte dobrou a nezkaženou zábavu, nehledejte ji mezi novými hračkami, které se objevily letos. Prakticky každý velký výrobce zdůrazňuje to, co je odporné.“ Do jedné skupiny hraček patří plastická lebka ve skutečné velikosti, kterou si dítě může upravit tak, aby byla „co nejodpudivější“. Na prodej jsou také hračky, které imitují tělesné funkce, jako je zvracení. Rodiče i děti jsou vystaveni velkému tlaku, aby tyto hračky kupovali.

Prodej dětem

Časopis Pediatrics in Review uvádí, že starověký „Chammurabiho kodex prohlašoval za zločin, který byl trestán smrtí, jestliže někdo cokoli prodal dítěti“. Dnešní výrobci hraček se však nestydí své drahé zboží nabízet bezelstným dětem. Za použití vysoce promyšlených výzkumných postupů se lidé, kteří vytvářejí hračky, snaží proniknout do mysli dětí. A tím, že na svých výrobcích dělají neustále nové úpravy, mohou vytvořit dojem, že loňský model je zastaralý a ten letošní je nepostradatelný.

Hračkářský průmysl v plné míře také využívá moc televize. Televizní programy pro děti jsou ve Spojených státech doslova zaplaveny reklamami na hračky. Za pomoci nápadité práce kamery, zvláštních efektů a hudby, která navozuje určité asociace, vzbuzuje reklama dojem, že i ta nejhloupější hračka je tajemná a vzrušující. Dospělí lidé mohou takovou manipulaci prohlédnout, ale „mladší děti jsou přesvědčeny, že reklamy jsou pravdivé“. — Pediatrics in Review.

Mnohé programy určené dětem nejsou ničím jiným než vlastně reklamou. Podle publikace Current Problems in Pediatrics (Současné problémy v pediatrii) jsou takové programy „určeny k tomu, aby spíše podnítily prodej hraček, než aby vychovávaly či obohacovaly život dětí“. Program Želvy Nindža například vedl ke vzniku „více než sedmdesáti výrobků, vloček k snídani a filmu“.

Podle časopisu Pediatrics in Review „mnohé studie ukazují, že děti, které sledují reklamy, dotírají na své rodiče, aby jim koupili výrobky, které reklama nabízí“. Zakladatel jedné mezinárodní hračkářské společnosti říká: „Když vidíte, jak děti tahají rodiče za kabát, víte, co asi říkají: ‚Jestli mi nekoupíš tuhletu hračku, tak to nepřežiju.‘“ Nelze se proto divit, že jen v Kanadě zákazníci utratí každý rok za hračky pro své děti, vnoučata a přátele více než 1,2 miliardy dolarů.

Válečné hry

V celém hračkářském průmyslu jsou nejpopulárnější válečné videohry. Zastánci těchto her tvrdí, že tyto hry pomáhají rozvíjet dovednost řešit problémy, zlepšují koordinaci očí a rukou a rovněž podněcují zvídavost. „Pokud se elektronická hra používá správně,“ říká článek v The Toronto Star, „může být neškodná, a dokonce výchovná.“ ‚Ale,‘ připouštějí noviny, ‚častěji je to činnost vedoucí k izolaci, a dokonce k posedlosti.‘

Povšimněme si jednoho chlapce, který začal být posedlý hraním válečných videoher. Jeho matka říká: „Je to neuvěřitelné — nechce odejít od obrazovky, dokud všechny nezabije.“ Kolik je tomuto dítěti? Pouhé dva roky! Na jeho malém palečku je puchýř od toho, že denně čtyři až pět hodin mačká knoflíky. Nezdá se však, že by jeho matka byla nějak znepokojena. „Jedinou obavu mám z toho, že všechno chce dělat tímto způsobem,“ říká a prsty naznačí rychlé stisknutí knoflíku. Hra „je velmi rychlá . . ., a skutečný život tak rychlý není“.

Podle novin The Toronto Star mají někteří odpůrci videoher pocit, že „tyto hry odvádějí děti od toho, aby se samy bavily vymýšlením, čtením nebo jinými běžnými zábavami, a rovněž děti odvádějí od domácích úkolů“. Někteří pedagogové dokonce říkají, že ‚videohry jsou ohrožením, které je lákavé, a mohou u dětí podporovat násilnické, samotářské chování‘.

Reportáže v televizních zprávách o bombardování během války v Perském zálivu v roce 1991 vzbudily obrovskou poptávku po hračkách napodobujících konvenční válečné prostředky. Nejpopulárnější byly modely tanku Abrams, řízené střely Scud a helikoptéry Hind. Odborníci se obávají, že když si děti budou hrát s takovými hračkami, posílí to možná agresi nebo to povede k tomu, že děti budou otrlé vůči násilí. Přinejmenším hra s takovými hračkami působí proti duchu biblického textu v Izajášovi 2:4, kde je o Božím lidu prorokováno, že ‚se již nebude učit válce‘.

Vznikly již situace, kdy hračky, které vypadaly realisticky, jako například výkonné pistole na vodu, vedly ke skutečnému násilí. V jednom severoamerickém městě přerostla šarvátka s těmito pistolemi ve skutečnou přestřelku, jež měla za následek smrt patnáctiletého chlapce. V jiném případě byli dva mladíci zraněni rozzuřeným ozbrojeným mužem poté, co ho pocákali stříkací pistolí. Zdánlivě neškodnými bitvami s těmito pistolemi bylo vyvoláno mnoho dalších incidentů.

Co svým postojem vyjadřujeme

Jen málo zodpovědných rodičů skutečně schvaluje násilí. A přesto průmysl s válečnými hračkami kvete. Rodiče někdy raději potlačí své přesvědčení, než by se vystavovali hněvu dítěte. Tím však dítěti mohou působit neuvěřitelnou škodu. Susan Goldbergová, kanadská výzkumná pracovnice v oboru duševního zdraví, tvrdí: „S hračkou, kterou dítěti dáváme, dáváme také svůj souhlas s tím, co hračka představuje.“ Je pravda, že u některých dětí je normální, když občas projevují určité agresivní chování. „Bez hraček v podobě střelné zbraně,“ tvrdí jedna psycholožka, „by si děti vytvořily svou vlastní verzi, třeba jen pomocí svých prstů.“ Možná. Měli by však rodiče podporovat agresi tím, že dítěti poskytují napodobeniny prostředků k násilí?

Je také pravda, že jen málo dětí se dá na zločineckou dráhu jenom proto, že si hrály s hračkami v podobě střelných zbraní. Jestliže však dáváte svému dítěti takové hračky, co tím vyjadřujete? Chcete, aby si dítě myslelo, že násilí je zábava nebo že zabíjení a válka jsou vzrušující? Učíte je úctě k Božím měřítkům? Boží slovo říká: „Toho, kdo miluje násilí, z té duše [Bůh] nenávidí.“ — Žalm 11:5, Ekumenický překlad.

Susan Goldbergová si dále všimla, že ‚čím déle se dítě za tichého souhlasu rodičů věnuje násilnickým hrám, tím pravděpodobnější je, že násilí použije při řešení problémů‘. Bible říká v Galaťanům 6:7: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ Je možné, aby dítě sklízelo dobré rysy osobnosti z násilnických her?

Je třeba poctivě uznat, že každé dítě je jiné. Jedno dítě se snad stane závislým na elektronických videohrách, ale jiné nikoliv. Dá se diskutovat o tom, zda si dítě opravdu promítá elektronické střílení na obrazovce do skutečného života. Proto rodiče musí rozhodnout, co je pro jejich děti to nejlepší, a musí projevit velikou opatrnost při výběru hraček pro své děti.

[Obrázek na straně 6]

Hra pomáhá dětem, aby se učily vzájemným vztahům