Mladí lidé se ptají . . .

Proč mluvit o Bohu?

„Každý má své vlastní náboženství. Neměli byste svého Boha vnucovat jiným lidem.“ — čtrnáctiletý Racish, Guyana.

„Váhám mluvit o Bohu, protože mě zahanbuje výsměch, který bude následovat.“ — sedmnáctiletý Rohan, Guyana.

„Měli bychom o Bohu mluvit, protože je naším Stvořitelem a vděčíme mu za život.“ — třináctiletý Marco, Německo.

POZORNĚ poslouchej, o čem se baví skupina mladých lidí. Pravděpodobně dojdeš k tomuto smutnému závěru: U většiny mladých lidí Bůh rozhodně není nejoblíbenějším námětem hovoru. Zmíníš-li se o sportu, oblečení, nejnovějším filmu nebo o někom opačného pohlaví, obvykle se rozproudí živá debata. Zkus se ale zmínit o Bohu — může rychle zavládnout trapné ticho, dusivé jako smog.

Někteří mladí lidé prostě v Boha nevěří. Možná se domnívají, že když ho nemohou vidět, určitě neexistuje. Připadá jim, že mluvit o něm je ztrátou času. Ateisté jsou však mezi mladými lidmi rozhodně v menšině. Podle Gallupova průzkumu asi 95 procent mládeže USA věří v Boha. Gallup došel k závěru: „Pro mnoho mladých lidí není Bůh nějakým neurčitým abstraktním principem, ale osobním Bohem, který sleduje jejich jednání a podle toho je odměňuje, nebo trestá.“ Proč tedy tolik mladých lidí váhá, když mají mluvit o tom, čemu věří?

Proč se někteří drží zpátky

Zdá se, že mnozí mladí lidé považují rozhovor o duchovních věcech za něco nemístného a domnívají se, že je nejlepší nechat si své náboženské názory pro sebe. Vypadá to, že někteří mladí lidé jsou na rozpacích už jen při představě, že by měli mluvit o Bohu. ‚To se prostě nedělá,‘ říkají si.

Ať už je názor tvých vrstevníků jakýkoli — kde stojíš ty? Tato otázka je zvlášť na místě, pokud jsi byl vychováván jako svědek Jehovův. Proč? Protože vydávání svědectví, mluvení o Bohu s ostatními lidmi, je nedílnou součástí této víry! — Izajáš 43:9, 10; Matouš 24:14.

Přesto některé mladé lidi z řad svědků odradí nepřátelství, s nímž se čas od času setkávají, a přestanou se podílet na kazatelském díle, nebo se ho účastní jen díky domlouvání rodičů. Jiní se na této práci podílejí, ale tajně doufají, že je při tom neuvidí nikdo z přátel ze školy. Ve škole se někteří snaží své náboženské přesvědčení utajit. Často proto, že se bojí posměchu spolužáků. „Bál jsem se mluvit o Bohu,“ přiznává mladý Ryan, „protože se mi kamarádi smáli a já jsem neměl odvahu v rozhovoru pokračovat.“

Pak tu jsou ti, kdo se drží zpátky, protože se bojí, že nejsou schopni žít plně podle biblických norem. Cítí vábení ‚žádostí, které provázejí mládí‘, a proto si říkají, že pro případ, že by udělali něco nesprávného, bude lepší, když se za křesťany prohlašovat nebudou. — 2. Timoteovi 2:22.

Někteří nemluví o Bohu prostě proto, že se cítí nedostateční. Devatenáctiletý Wilton to vyjádřil takto: „Zjistil jsem, že je pro mě obtížné mluvit se svými spolupracovníky o Bohu, protože jsem měl pocit, že nejsem schopen obhájit to, co o něm říkám. Cítil jsem, že kdyby vznesli nějaké námitky, nedal bych jim uspokojivou odpověď.“

Křesťanský závazek

Je možné, že nemluvíš o Bohu z podobných důvodů? Je-li to tak, nejsi sám. Ostatní mladí lidé bojují s týmiž pocity. Mnozí si však uvědomili, že navzdory všemu tomu, co by člověka mohlo odrazovat, existují vážné důvody pro to, aby o Bohu mluvili. Které to jsou?

Mladý Marco, o němž byla zmínka v úvodu, to dobře vyjádřil, když řekl, že Bůh „je naším Stvořitelem a vděčíme mu za život“. (Zjevení 4:11) Ano, život je vzácný dar. Žalmista o Bohu řekl: „Vždyť u tebe je zdroj života.“ (Žalm 36:9) Když jsi takový dar dostal, neměl by si za něj projevovat vděčnost?

Jedním způsobem, jak to dělat, je chválit Jehovu Boha v přítomnosti jiných lidí. On je Původcem slunce, měsíce, deště, vzduchu, který dýcháme, a potravy, kterou jíme. (Skutky 14:15–17) „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shora,“ řekl učedník Jakub. (Jakub 1:17) Děkuješ Bohu za tyto dary? (Kolosanům 3:15) Jak vyjádříš svou vděčnost lépe než tím, že budeš o Bohu mluvit? — Lukáš 6:45.

Nicméně Bůh nám vlastně přikazuje, abychom o něm mluvili. Jeho Syn, Ježíš Kristus, dal křesťanům příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Matouš 28:19, 20) Mladí lidé nejsou zproštěni odpovědnosti za svou účast na tomto díle. Žalmista přikazuje: „Chvalte Jehovu . . . mladí muži a také panny, starci spolu s chlapci. Ať chválí Jehovovo jméno, vždyť jedině jeho jméno je nedosažitelně vysoko. Jeho důstojnost je nad zemí a nebem.“ (Žalm 148:7, 12, 13) Na tento úkol se však nemusíš dívat jako na břemeno. Ve skutečnosti je to výsada — můžeš vlastně být jedním z ‚Božích spolupracovníků‘. — 1. Korinťanům 3:9.

Co když se na to prostě necítíš? V biblických dobách měl takové pocity prorok Jeremjáš. „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Opravdu nevím, jak mluvit,“ řekl, „neboť jsem jen chlapec.“ A co odpověděl Jehova? „Neříkej: ‚Jsem jen chlapec‘, ale měl bys jít ke všem, k nimž tě pošlu; a měl bys mluvit všechno, co ti přikážu.“ (Jeremjáš 1:6, 7) Čtyřicet let Jeremjáš dělal s Jehovovou pomocí právě to!

Podobné je to s dnešními křesťany — „naše dostatečná způsobilost pochází od Boha“. (2. Korinťanům 3:5) I když je ti vrozená plachost a jsi uzavřený, Bůh ti může dodat odvahu, abys mluvil. V křesťanském sboru existují opatření, která ti mohou pomoci, aby tvoje „dostatečná způsobilost“ jako učitele Božího slova rostla. Pokud se domníváš, že potřebuješ osobní pomoc, proč by sis nepromluvil s některým ze sborových dozorců? Možná půjde jen o to, aby sis vytvořil program osobního studia Bible nebo abys pracoval s někým zkušenějším.

Co můžeš dokázat

Budeš-li mluvit o Bohu, můžeš mít opravdu pocit, že jsi něco dokázal. Vždyť mnoho tvých vrstevníků hledá odpovědi, téměř volají o pomoc. Chybí jim životní cíl a nemají žádnou jasnou představu o budoucnosti. Říkají si: ‚Proč jsme tady? Kam jdeme? Proč je svět plný problémů?‘ Ty jako křesťan znáš odpovědi a máš možná tu nejlepší možnost předat toto poznání svým vrstevníkům. Můžete k sobě mít blíž a oni budou pravděpodobně raději mluvit s někým, kdo je stejně starý jako oni, než s někým dospělým.

Je pravda, že se občas setkáš s odporem. Ale můžeš také najít lidi, kteří jsou k poselství Bible vnímaví. Jedna mladá svědkyně seděla v autobuse a četla knihu Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi.a Vedle ní se posadil nějaký chlapec a četl jí přes rameno. „To je skvělá knížka!“ vykřikl. „Mluví hodně o Bohu, ale většina lidí se o náboženství nezajímá.“ Tato mladá svědkyně toho využila k hlubokému rozhovoru o Božím jménu.

Jistě, pokud se budeš prohlašovat za křesťana, jsi povinen také se jako křesťan chovat. (1. Petra 2:12) Ale vynikající křesťanské chování tvému poselství jen přidá na věrohodnosti. Uvažuj o zážitku jednoho chlapce, který se jmenuje Eric. Zapůsobilo na něj, jak se chovají mladí svědkové, kteří s ním chodili do stejné školy. To v něm probudilo zájem dovědět se o Bohu víc. Bylo s ním zahájeno studium Bible a dnes je pokřtěným křesťanem, který slouží ve světovém ústředí svědků Jehovových v New Yorku.

Jestliže budeš mluvit o Bohu, může to pomoci i tobě! Může to totiž sloužit jako ochrana. Když budou tvoji společníci vědět, že jsi svědkem Jehovovým, mnozí z nich tě budou respektovat. Možná, že tě nebudou tak nutit, aby ses podílel na nesprávném jednání, když si budou uvědomovat, že zastáváš vysoké mravní normy, a když budou vědět, že pravděpodobně budeš reagovat tím, že jim vydáš svědectví.

To ovšem neznamená, že musíš citovat Písma, kdykoli otevřeš pusu. Stále se jistě budeš zajímat o sport, oblékání nebo hudbu a budeš chtít občas mluvit i o těchto věcech. Ale pamatuj: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ (Matouš 12:34) Pokud máš skutečně v srdci lásku k Bohu, přirozeně budeš o něm chtít mluvit. V jednom z příštích vydání se budeme zabývat některými způsoby, jak to dělat účinně.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 15]

Stydíš se, když tě při veřejné kazatelské práci vidí spolužáci?