Přehlídka planých květin v Austrálii
OD DOPISOVATELE „PROBUĎTE SE!“ V AUSTRÁLII
Každý rok od srpna do listopadu, kdy je na jižní polokouli jaro, tisíce návštěvníků, včetně botaniků a jiných vědců, proudí do státu Západní Austrálie. Pořádají se zájezdy do centra jihozápadní a severní části státu a zvláštní vlaky plné turistů se pomalu šinou do vnitrozemí. I mnoho místních obyvatel míří na venkov. Co způsobilo ten náhlý příval turistů? V Austrálii je totiž právě období planě rostoucích květin — opravdová květinová přehlídka!
ZDE je možné v přirozeném prostředí vidět jednu z nejbohatších ukázek přírodní květeny na světě — rozsáhlé oblasti státu po tři měsíce září barvami planě rostoucích květin. Sdělovací prostředky o tom mluví jako o „jedné z největších přehlídek planých květin na světě“. Proč se prostředí této přehlídky tolik liší od jiných zemí?
Jedinečná a rozmanitá flóra
Jednou příčinou je, že oceány a moře dlouho izolovaly australský světadíl od jiných světadílů. Mnoho botaniků se domnívá, že možná právě díky těmto jedinečným okolnostem má tento rozlehlý ostrovní kontinent nejrozmanitější flóru na světě. Nikde není tato jedinečná rozmanitost zjevnější než v Západní Austrálii, kde země na jaře ožije v úžasné přehlídce květů.
Západní Austrálie je největší stát světadílu. Má rozlohu 2,5 miliónu čtverečních kilometrů — tolik jako západní Evropa nebo více než trojnásobek rozlohy státu Texas v USA. Díky tomu je tam zastoupeno mnoho různých typů krajiny i podnebí. Po vydatných zimních deštích začne pestrá podívaná, kde se předvádí mnoho rozličných rostlin — od sametové a jemné květiny Cilianthus formosus až po papírovité a všudypřítomné slaměnky.
Většina planě rostoucích květin kvete v srpnu a v září, ale některé druhy potřebují ke svému růstu více tepla, a tak kvetou až v říjnu nebo v listopadu. Ví se, že v tomto státě se vyskytuje úctyhodných osm tisíc druhů rostlin, od největších stromů druhu Eucalyptus diversicolor s tvrdým dřevem až po velmi malé parazitické rostliny Pilostyles. K rozmanitosti přispívá i jediná zcela podzemní orchidej na světě, Rhizanthella gardneri. Pak jsou zde jedny z nejmodřejších květin — jedna se jmenuje Lechenaultia biloba a druhá Dampiera, která nese jméno piráta Williama Dampiera. Také tu roste několik černě kvetoucích rostlin, například Macropidia fuliginosa. Stále jsou objevovány nové druhy, a to v takové míře, že jeden nadšený botanik vyslovil neobvyklý názor — že je možné najít každý den jeden nový druh!
Kvete i obchod
Nepřekvapuje tedy, že v období této každoroční podívané roste a kvete i průmysl planých květin. Každý rok se koná nejméně čtrnáct festivalů volně rostoucích květin. Turisté jsou bráni na pěší výpravy a pastevci pouštějí návštěvníky na své odlehlé nemovitosti. Výrobci bižuterie ztvárňují divoké květiny a výtvarníci věnují pozornost botanickým detailům, když připravují ilustrace ke knihám, které brzy nato vyjdou. Tento průmysl má také v plánu prodávat natrhané plané květiny na mezinárodním trhu. Jak je ale uchovat čerstvé?
K udržování květin v původním stavu a k zachování jejich vůně byla vyvinuta speciální technika. Jedná se o tajný roztok, který zpomaluje vývoj i vadnutí květin. To pracovníkům umožňuje trhat květiny těsně před tím, než nasadí na květ, a pak je poslat do zámoří. Tam květiny dají do vody, čímž se zředí roztok použitý před trháním, a květiny mohou pokračovat ve vývoji a začít kvést.
Je sice pravda, že v období planých květin obchod kvete, ale ne každý je spokojen. Například ti, kdo trpí sennou rýmou, vidí tyto měsíce skrz clonu slz, zatímco se nepříjemně prokýchávají k létu. Občas také dochází ke zvláštním úkazům, které jsou způsobeny pylem. Považte, co se stalo v roce 1992. Po období vydatných dešťů a mírných teplot byli obyvatelé některých městeček polekáni, když zjistili, že jsou zaplavováni jasně žlutým lijákem. Žluť pokrývala auta, tvořila koberce na chodnících a lemovala strouhy. Pracovníci ochrany životního prostředí označili tento žlutý déšť za pyl volně rostoucích květin. Vítr zřejmě přivál tuto záplavu pylu z květin, které kvetly na středozápadě státu. Bez ohledu na tyto těžkosti však většina lidí bude souhlasit, že takové nepříjemnosti jsou vyváženy krásou každoroční květinové přehlídky a užitkem, který přináší.
Po stopách planých květin
Pojďte teď s námi na objevnou cestu za volně rostoucími květinami. První květinová stezka nás vede jižně od hlavního města státu, od Perthu, do národního parku Serpentine. Park se rozkládá na náhorní rovině a je velmi kopcovitý. Tamní řeka protéká příkrými stržemi a strmými žulovými výchozy a nakonec tvoří patnáctimetrový vodopád. Mezi blahovičníky (Eucalyptus marginata a Eucalyptus redunca) se pasou klokani, zatímco různí ptáci tančí čtverylku v podrostu. Horská jezírka hostí rosnatky okrouhlolisté a modré křehké orchideje Caladenia deformis. Poblíž se rozprostírá pokrývka světle fialových květin Malaleuca polygaloides záplatovaná ploškami světle žlutých květin druhu trymalium a překvapivou kombinací květin calytrix barvy lila a modrých andersonií.
Nyní se pouštíme dále na jih, snad na nejbohatší a nejznámější místo výskytu divokých květin — do národního parku Stirling Range. Toto pohoří o rozloze 1150 čtverečních kilometrů se prudce zvedá k nejvyššímu vrcholku Bluff Knoll, který dosahuje nadmořské výšky 1077 metrů. Zdejší podnebí je jiné než v okolním kraji. Následkem toho se zde přirozeně vyskytuje více než 1500 druhů kvetoucích rostlin a šedesát z těchto druhů neroste nikde jinde. Potom vyšplháme na Toolbrunup Peak. Naskýtá se nám velkolepý výhled a také máme možnost spatřit mnoho rozmanitých rostlin. K nejkrásnějším patří darwinie neboli horské zvonky. V parku jich dosud bylo objeveno deset druhů a jen o jednom se ví, že roste i mimo Stirling Range. V září a říjnu v hustých lesích snadno najdete zvonek stínomilný, zatímco výš na stráních roste růžový horský zvonek. Také jsme zahlédli vzácnou zelenou orchidej pavoučí a dozvěděli jsme se, že v Západní Austrálii jich roste dvacet tři druhů.
Jsme poblíž národního parku Torndirrup, a tak jsme se rozhodli, že si tam uděláme krátký výlet. Zde skýtají velkolepou podívanou vřesoviště. Prohlížíme si keř Banksia praemorsa, který má neobvykle tmavě hnědé květy — a podívejme se! Medovec velký jako myš líže z některých květů nektar. Jsou zde také orchideje Drakaea elastica, ze kterých se line vůně vosí samičky. Přitahují vosího samečka, který při hledání družky roznáší pyl k celé řadě nepravých samiček. Neopětovaná láska nešťastného samečka napomáhá opylování.
Vydejme se na sever
Viděli jsme některé hlavní oblasti, kde rostou plané květiny, a nyní směřujeme na sever, abychom se vydali po Slaměnkové stezce, která nás zavede do řady národních parků. Upjaté slaměnky, podle nichž se stezka jmenuje, samozřejmě kvetou po tisících. Vanoucí vítr hladí jejich hlavičky a ony souhlasně přikyvují. Zastavujeme se na místním hřbitově, kde jsou staré náhrobní kameny zdobeny zelenými a červenými květinami rodu Anigozanthos. V lesích převládají banksie a Ceratopetalum gummiferum — keřovitá rostlina se zářivě zlatými květy. Už jste viděli kvést orchideje Caladenia flava? Nádherné! Procházíme se mezi keři a modrý ruj nám bere dech.
Na této stezce roste blízko u sebe osm set druhů kvetoucích rostlin. Mnohé z těch nejkrásnějších druhů rostou přímo u cesty a z našeho terénního auta je můžeme spatřit. Návštěvníci často říkají, že to, co je vidět u cesty, je tak barevně sladěno, že je těžké věřit, že to není práce člověka. Ano, trsy blýskavých světle fialových květin spolu se žlutými keři vypadají, jako by byly vysazeny podle promyšleného plánu, a nechybí žádné módní odstíny modré.
Už je ale čas vydat se na zpáteční cestu. Jsme rádi, že jsme vzpomínky zachytili fotoaparátem, a proto odoláváme pokušení utrhnout si jednu nebo dvě květiny jako suvenýr. Pamatujeme na to, že pro veřejnost je trhání květin zákonem zakázáno, dokonce i těch květin, které rostou u cesty. A tak necháváme jejich zdvižené hlavičky, aby byly omývány dalším jarním deštěm a aby se z nich těšil další obdivovatel. Ano, viděli jsme jednu z největších květinových přehlídek na zemi. Jak se s přicházejícím zářivým létem příroda mění, s radostí se těšíme na tutéž podívanou za rok, a také v mnoha dalších letech.
[Podpisek obrázku na straně 17]
Všechny fotografie: S laskavým svolením West Australian Tourist Commission