Katolická církev v Africe

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V ITÁLII

KATOLICKÁ církev má v Africe desítky milionů přívrženců, ale má tam také značné problémy. Začátkem tohoto roku se více než tři sta vedoucích církevních činitelů setkalo ve Vatikánu v Římě. Účelem setkání bylo, aby na zvláštním synodu, který trval celý měsíc, tyto problémy prodiskutovali.

Podle listu L’Osservatore Romano papež zahájil setkání těmito slovy: „Dnes je to poprvé, kdy se koná synod africké církve, který se týká celého kontinentu . . . Dnes jsou v bazilice svatého Petra přítomni zástupci z celé Afriky. Římský biskup s hlubokou láskou zdraví Afriku.“

Kmenové války

Jak si mnoho lidí uvědomuje, problémy katolické církve jsou zvlášť velké v Burundi a ve Rwandě — v afrických zemích, jejichž obyvatelstvo je převážně katolické. Tamní kmenové války se staly letos na jaře předmětem mezinárodního zájmu, když byly statisíce lidí povražděny svými sousedy. Jeden očitý svědek sdělil: „Viděli jsme ženy, které na zádech nesly dítě a přitom zabíjely. Viděli jsme, jak děti zabíjejí děti.“

List National Catholic Reporter psal o tom, jak je vedení katolické církve sklíčené. Tento list také uvedl, že papež „cítil ‚nesmírnou bolest‘, když dostal nejnovější zprávy o konfliktu v malém africkém státě [Burundi], jehož obyvatelstvo je převážně katolické“.

Masakry, které se odehrávají ve Rwandě, poškozují katolické vedení ještě více. „Papež ostře kritizuje genocidu v národě, který je ze sedmdesáti procent katolický,“ hlásal titulek v témže listě. Článek uváděl: „Boje v tomto africkém státě jsou ‚skutečnou a opravdovou genocidou, za kterou jsou, bohužel, odpovědní i katolíci,‘ řekl papež.“

Zvěrstva ve Rwandě se děla právě v době, kdy se v Římě sešel historický synod, a tak biskupové samozřejmě na situaci ve Rwandě zaměřili svou pozornost. National Catholic Reporter napsal: „Rwandský konflikt odhalil cosi znepokojivého: křesťanská víra v Africe nezapustila kořeny dost hluboko, aby překonala kmenovou nevraživost.“

O znepokojení biskupů, kteří se shromáždili na tomto historickém synodu, National Catholic Reporter dále napsal: „Toto téma [kmenové nevraživosti] otevřel Albert Kanene Obiefuna, biskup města Awka (Nigérie), když mluvil k synodu.“ Ve svém proslovu A. K. Obiefuna vysvětlil: „Typický Afričan žije svůj rodinný život, a také svůj křesťanský život, v rámci své činnosti v kmeni.“

Potom A. K. Obiefuna pokračoval a bezpochyby měl na mysli Rwandu, když v synodu řekl: „Tato mentalita je natolik rozšířená, že když o něco jde, nepřevládá u Afričanů křesťanské chápání církve jako rodiny, ale spíše rčení ‚krev je silnější než voda‘. A ta voda pravděpodobně znamená i vodu křtu, skrze níž se člověk rodí do rodiny církve. Pokrevní vztahy jsou důležitější i pro Afričana, který se stal křesťanem.“

Biskup tedy připustil, že katolické víře se v Africe nepodařilo vytvořit křesťanské bratrství — takové bratrství, v němž by se věřící opravdu milovali, jak to učil Ježíš Kristus. (Jan 13:35) Pro africké katolíky „jsou pokrevní svazky důležitější“. Následkem toho je pro ně kmenová nenávist podstatnější než všechno ostatní. Jak papež přiznal, katolíci v Africe musí nést odpovědnost za některé z nejhorších zvěrstev, které byly spáchány v nedávné historii.

Prý jde o přežití

Afričtí biskupové vyjádřili na synodu obavy o přežití katolicismu v Africe. „Pokud chceme, aby církev v mé zemi dále existovala,“ řekl Bonifatius Haushiku, namibijský biskup, „musíme velmi bedlivě zvážit otázku inkulturace.“

Podobný pocit vyjádřila italská katolická tisková agentura Adista: „Mluvit o ‚inkulturaci‘ evangelia v Africe znamená mluvit o samotném osudu katolické církve na tomto kontinentě, o jejím přežití, nebo nepřežití.“

Co vlastně biskupové slovem „inkulturace“ myslí?

Církev a „inkulturace“

John M. Waliggo vysvětlil, že „pro tentýž jev se dlouho používal pojem adaptace“. Jednodušeji řečeno, „inkulturace“ znamená, že tradice a pojmy kmenových náboženství se smísí s katolickými obřady a uctíváním. Starodávným rituálům, předmětům, gestům a místům se dávají nová jména a připisuje se jim nový význam.

Inkulturace Afričanům dovoluje, aby byli dobrými katolíky, a přesto se dále drželi zvyků, obřadů a nauk svého kmenového náboženství. Mělo by se proti tomu něco namítat? Italský list La Repubblica se například ptal: „Není to snad tak, že evropské Vánoce pocházejí ze svátku Solis Invicti, který připadá na 25. prosince?“

Ano, jak uvedl Josef kardinál Tomko, který je v čele Kongregace pro evangelizaci národů, „misionářská církev praktikovala inkulturaci dávno předtím, než se tento termín začal používat“. Oslava Vánoc je toho dobrým příkladem, jak uvedl list La Repubblica. Původně to byly pohanské oslavy. „Datum 25. prosince neodpovídá Kristovu narození,“ přiznává New Catholic Encyclopedia, „ale svátku Natalis Solis Invicti, římskému svátku slunce při slunovratu.“

Vánoce jsou pouze jedním z mnoha církevních obyčejů, jejichž původ je pohanský. To samé platí o nauce o Trojici, o nesmrtelnosti duše a o věčném mučení lidských duší po smrti. John Henry kardinál Newman v devatenáctém století napsal, že „předáci církve [byli] od raných dob připraveni podle okolností převzít, napodobit nebo schválit existující rituály a zvyky obyvatelstva“. Uvedl seznam mnoha církevních zvyků a svátků a řekl, že „všechny [jsou] pohanského původu a jsou posvěcené tím, že byly přijaty do církve“.

Když katolíci přijdou do oblastí, kde žijí nekřesťané, jako to bylo v Africe, často zjišťují, že lidé už zachovávají podobné náboženské zvyky a učí podobné nauky jako katolická církev. To proto, že během uplynulých století církev přejala zvyky a učení od nekřesťanských národů a zavedla je do katolicismu. Takové zvyky a nauky byly podle tvrzení kardinála Newmana „posvěcené tím, že byly přijaty do církve“.

Když tedy papež Jan Pavel II. loni navštívil nekřesťanské národy v Africe, podle listu L’Osservatore Romano řekl: „Ve městě Cotonou [Benin, Afrika] jsem se setkal s přívrženci vúdúismu a z toho, jak mluvili, bylo zřejmé, že v jejich mentalitě, obřadech a sklonech je něco z toho, co jim chce církev nabídnout. Jen čekají na chvíli, kdy někdo přijde a podá jim ruku, aby překročili práh a žili skrze křest tím, čím do jisté míry už žijí a co prožívají už před křtem.“

Co byste měli dělat?

To, že církev nedokázala předat africkým národům pravé, nefalšované křesťanství, má tragické následky. Přetrvala kmenová nevraživost, stejně jako jinde přetrval nacionalismus, a následkem toho se katolíci vzájemně pobíjejí. To je pro Krista velké zneuctění! Bible ukazuje, že takové bezzákonné zabíjení je typické pro „Ďáblovy děti“ a Ježíš takovým lidem říká: „Pryč ode mne, vy, kteří činíte bezzákonnost.“ — 1. Jana 3:10–12; Matouš 7:23.

Co tedy musí upřímní katolíci udělat? Bible křesťany nabádá, aby si dávali pozor na jakýkoli kompromis s obyčeji nebo naukami, které by jejich uctívání v Božích očích znečistily. „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími,“ říká Bible. Abyste se mohli těšit Boží přízni, musíte se ‚oddělit a přestat se dotýkat toho, co je v Božích očích nečisté‘. — 2. Korinťanům 6:14–17.

[Praporek na straně 20]

‚Válka ve Rwandě je opravdovou genocidou, za kterou jsou odpovědní i katolíci,‘ řekl papež

[Podpisek obrázku na straně 18]

Foto: Jerden Bouman/Sipa Press