Zanzibar — „Ostrov koření“

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V KENI

TŘICET PĚT kilometrů od východního pobřeží střední Afriky leží ostrov Zanzibar. Skutečně je to malebný ostrov. Obklopují ho modravé teplé vody Indického oceánu, lemují ho bílé pláže a zdobí ho zvlněné kopce a palmy kývající se v pasátech. Zanzibar je sice poměrně malý ostrov — jeho největší délka je 85 kilometrů a šířka 39 kilometrů —, ale v dějinách Afriky hrál významnou roli.

Zanzibar navštěvovali celá staletí Peršané, Arabové, Indové, Portugalci, Britové, Asijci, obyvatelé Severní Ameriky a samozřejmě také Afričané z pevniny. Tehdy byl největším lákadlem výnosný obchod s otroky. Obchodníci a cestovatelé také získávali na Zanzibaru zásoby. Skutečně, v 19. století prošla tímto ostrovem většina evropských cestovatelů, kteří mířili do Afriky! Není se co divit, že se mu začalo říkat vstupní brána Afriky.

Hřebíček a jeho použití

Ománský sultán Sajid Said opustil svou rodnou zemi v Perském zálivu a v první polovině 19. století se usadil na Zanzibaru. Jakožto panovník tohoto ostrova přiměl arabské plantážníky, aby přestali pěstovat kokosové ořechy a místo toho začali pěstovat výnosnější plodinu: hřebíčkovec. Na sklonku sultánova života byly pouze zisky z obchodu s otroky a se slonovinou vyšší než zisky z prodeje hřebíčku. Když byl tedy obchod s otroky zrušen, Zanzibar začal být proslulý jako ostrov koření. Dnes je hlavním světovým dodavatelem hřebíčku.

Hřebíčky jsou vlastně sušená nerozvinutá poupata stálezeleného tropického stromu. Botanický název tohoto stromu je Eugenia caryophyllata. Hřebíčkovec je na Zanzibaru v průměru asi 9 metrů vysoký. Květní poupata se obvykle sklízejí tehdy, když mají červenohnědou barvu a jsou velká asi 1,5 centimetru. Ze zdravého stromu je možné získat přibližně až 34 kilogramů poupat. Když se sklidí, nechávají se uschnout venku, na horkém tropickém slunci.

Hřebíček se kvůli silnému aromatu a výrazné chuti používá převážně na vaření. Hřebíčkem se často zlepšuje chuť masitých a zeleninových jídel. Nebo můžete lehce roztlouci čtyři až pět poupat, vhodit je do vroucí vody a udělat si aromatický čaj. A v chladném zimním dnu si z červeného vína můžete udělat nápoj pro zahřátí, jestliže víno ohřejete a přidáte do něho několik hřebíčků. Někteří lidé používají hřebíček k osvěžení vzduchu na toaletě — do pomeranče zapíchnou přibližně dvacet hřebíčků a asi na týden ho na toaletu pověsí. Zubní lékaři používají hřebíčkový olej jako lokální anestetikum k utišení bolesti zubů. Hřebíček se také používá v ústních vodách a parfémech. Není divu, že se malý ostrov Zanzibar tímto kořením proslavil.

Lidé

Opravdovým „kořením“ Zanzibaru je místní obyvatelstvo. Jakmile vkročíte na ostrov, Zanzibarci vás vřele přivítají. Vypadají celkem uvolněně a udělají si čas na to, aby si spolu mohli popovídat. Když jsou zabráni do rozhovoru, opakovaně si potřásají rukama, během deseti minut možná třikrát až čtyřikrát. Takovým způsobem spontánně reagují na všechno humorné.

Navštívíte-li jejich domácnost, přivítají vás se svou známou pohostinností. Návštěva musí vždycky dostat to nejlepší. Pokud přijde nečekaně během jídla, jedno je jisté: návštěva si musí přisednout a do sytosti se najíst. Taková pohostinnost nám připomíná biblické doby. (Srovnej 1. Mojžíšovu 18:1–8.)

Zanzibarci mají také pestrý a pro nás neobvyklý vzhled. Ženy nosí na veřejnosti buibui — oděv připomínající kápi, kterým jsou zahaleny od hlavy až k patě. Je zajímavé, že buibui může zakrývat oblečení v západoevropském stylu. Muže je možné spatřit oblečené do kanzu — bílého nebo pastelově zbarveného splývavého oděvu. Nosí kofiu, což je splétaná čapka.

Když člověk prochází historickou částí města Zanzibar, která se nazývá Stone Town (Kamenné město), má pocit, jako by se přenesl do minulosti. V bludišti ulic a uliček nejsou žádné chodníky. Dveře četných obchodů se otevírají přímo do ulice! Je tam také mnoho pouličních prodavačů, například těch, kteří prodávají Kahawa — sladkou arabskou kávu kořeněnou zázvorem.

Slova ani fotografie však nedokáží popsat krásu Zanzibaru. Jeho pověst jako „ostrova koření“ je zcela zasloužená, a to víc než jen v jednom ohledu.

[Mapa na straně 16]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ZANZIBAR

[Podpisek obrázku na straně 17]

Mapa Afriky a mapa na okraji: The Complete Encyclopedia of Illustration/J. G. Heck