Od našich čtenářů
Špatné chování Pokud si vzpomínám, choval jsem se vždycky nezpůsobně. Byly dokonce doby, kdy jsem byl hrdý na to, že jsem neprojevil zdvořilost a úctu, například výrazy „děkuji“, „prosím, promiň“, „je mi to líto“. Potom jsem si přečetl článek „Úpadek chování“ a také pasáže z Bible, které tam byly citovány. (22. července 1994) Poznal jsem, že Bůh je při jednání s těmi, kdo jsou v nižším postavení, vždycky zdvořilý. Když od nás něco vyžaduje, často připojuje slůvko „prosím“. Byl jsem velmi překvapen, když jsem to v Bibli uviděl. Podnítilo mě to k tomu, abych se pokusil v tomto ohledu Boha napodobovat. Milionkrát Vám děkuji.
M. E. J., Nigérie
Tento článek jsem opravdu ocenil. S chováním úzce souvisí i respektování práv druhých a úcta k jejich majetku. Když někdy pozvete na návštěvu své přátele, mají jejich děti pocit, že si mohou dělat, co chtějí — chodit do různých místností, přehrabovat se v šuplících a ledničce a podobně.
G. W., Spojené státy
Každá věta tohoto článku byla důležitá. Bylo tam přesně to, co jsem potřebovala, abych mohla vést své dospívající chlapce. Dozvěděla jsem se, že pokud jde o chování, je mnoho drobností, které jsem své děti neučila. Nyní tyto úžasné věci znám a vím, jak je uplatnit.
P. H., Spojené státy
Moskevské metro Nedávno jsem si přečetla článek „Nádherné moskevské paláce v podzemí“. (22. června 1994) Vždycky jsem si přála cestovat do zahraničí. Zjišťuji, že při čtení takových článků mám pocit, jako bych v cizině opravdu byla.
J. H., Nový Zéland
Moskvu jsem navštívila v době své účasti na nedávném sjezdu svědků Jehovových. Jízdou metrem jsem strávila hodně času. Tehdy jsem si však neuvědomovala, že vidím jednu z nejkrásnějších a nejdůležitějších podzemních drah na světě. Článek se mi tedy opravdu líbil.
P. M., Finsko
Ostřelovači? V článku „Vzpomínky vojenského historika“ pisatel popisuje vstup do Paříže po jejím osvobození na konci druhé světové války. (22. dubna 1993) Tvrdí, že na něho stříleli němečtí ostřelovači a že musel několikrát opustit džíp a ukrýt se — a to na nejznámější ulici Paříže! Paříž nikdy nebyla „osvobozena“, ale vzdala se bez boje, když německý velitel Dietrich von Choltitz neuposlechl rozkazy.
A. W., Itálie
Autor vyprávěl to, co sám osobně zažil, psal o vzpomínkách, které jsou potvrzeny dalšími očitými svědky a historiky. Kniha „Liberation“ (Osvobození) od vojenského historika Martina Blumensona například připouští, že několik dní před tím, než se město vzdalo, došlo k těžkým bojům mezi německými vojáky a francouzskými a americkými vojsky, a to i přesto, že von Choltitz neuposlechl Hitlerův rozkaz spálit město do základů. I boje na Champs Élysées — „nejznámější ulici v Paříži“ — jsou potvrzeny jinými historiky. Viz „Six Armies in Normandy—From D-Day to the Liberation of Paris“ (Šest armád v Normandii — Ode Dne D až po osvobození Paříže) od Johna Keegana. (VYD.)
Kontroverze s lékaři Je mi dvanáct let. Četla jsem článek „Ani kouzelníci, ani bohové“. (8. května 1994) Potěšilo mě, když jsem viděla, jak křesťanka, která je jako já skutečně mladá, se odvážně postavila lékařům a chirurgům v nemocnici a ‚zdržela se krve‘. (Skutky 15:20)
P. M. H., Spojené státy
Je mi devatenáct let. Čtení toho, co zažila Mercy Uwasiová, opravdu velmi posílilo mou víru! Pomohlo mi to uvědomit si, že věrná oddanost Jehovovi není závislá na tom, jak je člověk starý, ale na tom, jak hluboce Jehovu miluje. Podnítilo mě to, aby mé rozhodnutí zůstat Jehovovi věrná bylo silnější než kdy předtím.
S. M., Jižní Afrika