Prodáni do otroctví

Od dopisovatele Probuďte se! v Africe

OLAUDAH EQUIANO se narodil v roce 1745 v místech, kde je dnešní východní Nigérie. Život ve vesnici, kde se narodil, byl typický pro tu dobu. Rodiny společně pracovaly na pěstování kukuřice, bavlny, jamu a fazolí. Muži se starali o stáda dobytka a koz. Ženy tkaly bavlnu a předly přízi.

Equianův otec byl význačným staršinou klanu a soudcem v komunitě. Toto postavení měl Equiano jednoho dne zdědit. Nikdy k tomu nedošlo. Ještě jako chlapec byl Equiano unesen a prodán do otroctví.

Equiano byl prodáván od jednoho obchodníka k druhému, ale Evropany potkal, až když se dostal na pobřeží. Po letech popsal své dojmy: „První věc, která mne udeřila do očí, když jsem se dostal na pobřeží, bylo moře a otrokářská loď, která tam kotvila a čekala na náklad. Obojí mne naplnilo úžasem, který se brzy změnil v hrůzu, když jsem byl odveden na palubu. Někteří členové posádky mne okamžitě prohlédli, zda jsem zdravý; měl jsem nyní pocit, že jsem se dostal do světa zlých duchů a že mne chtějí zabít.“

Když se Equiano rozhlédl kolem sebe, viděl „množství černochů různých typů, kteří byli spoutáni dohromady, a výraz každého z nich vyjadřoval sklíčenost a smutek“. Zdrtilo ho to a ztratil vědomí. Jeho afričtí druhové ho přivedli k vědomí a snažili se ho utěšit. Equiano říká: „Ptal jsem se jich, zda nás ti bílí lidé nesnědí.“

Equiano byl převezen na Barbados, pak do Virginie a později do Anglie. Potom ho koupil kapitán jedné lodi a Equiano hodně cestoval. Naučil se číst a psát, nakonec se vykoupil z otroctví a zastával vůdčí úlohu v hnutí za zrušení otroctví v Británii. V roce 1789 vydal svůj životní příběh — jednu z mála zpráv (a možná tu nejlepší), jež o trhu s otroky napsal Afričan, který to vše sám prožil.

Miliony jiných Afričanů neměly takové štěstí. Vyrváni ze svých domovů, odtrženi od svých rodin, byli za velmi krutých podmínek posláni lodí přes Atlantik. Spolu s dětmi, které se jim narodily, byli kupováni a prodáváni jako dobytek a byli nuceni zadarmo dřít, aby rostlo bohatství jejich vlastníků. Většina těchto Afričanů neměla žádná práva a mohli být podle rozmaru svých majitelů trestáni, zneužíváni, a dokonce zabíjeni. Pro většinu těchto utlačovaných lidí byla jediným vysvobozením z otroctví smrt.