Premenstruační syndrom — Mýtus, nebo skutečnost?

Její chování je náladové a nevypočitatelné. Jednu chvíli je přístupná, a vzápětí je hádavá. Mluví o tom, že je zoufalá. Snažíte se ji utěšit, ale reaguje nepřiměřeně na všechno, co řeknete. Nepatrné problémy pravděpodobně povedou k neúměrné reakci a k prudké hádce. Po několika dnech nebo po týdnu tato „jiná“ žena náhle zmizí, a je tu opět její normální já . . . na nějakou dobu.

UZNÁVÁME, že takové výrazné změny nálady se neobjevují u všech žen. Před začátkem menstruace však možná některé ženy v sobě poznávají tento ženský protějšek doktora Jekylla a pana Hyda. Co působí takové změny nálady? Je takové chování skutečně výsledkem změn v průběhu menstruačního cyklu?

Co je PMS?

Podle časopisu American Journal of Psychiatry ženy, které mají „cyklicky se objevující příznaky, jež jsou dostatečně silné, aby zasahovaly do některých oblastí života“, a objevují se zásadně před menstruací, trpí PMS (premenstruačním syndromem). Neexistuje sice žádné laboratorní vyšetření, na základě kterého by bylo možné stanovit diagnózu PMS, ale u žen, které mají PMS, musí být během každého menstruačního cyklu asi jeden nebo dva týdny trvající bezpříznaková fáze. Lékaři odhadují, že podle této definice, trpí PMS pouze 10 procent žen.

Jiní kliničtí pracovníci se v pojetí PMS liší. Tvrdí, že PMS trpí mnohem vyšší procento žen — 40 až 90 procent. Do jejich definice PMS patří různé potíže, které ženy prožívají, jako je přírůstek na váze, únava, bolesti kloubů, křeče v břiše, migréna, podrážděnost, bolestivost prsů, záchvaty pláče, velká chuť k jídlu a výkyvy nálady. PMS zahrnuje více než 150 příznaků. Ženy, včetně těch, které již nemenstruují, mohou mít jeden nebo několik z těchto příznaků. Většinou však mají PMS ženy mezi třicátým a čtyřicátým rokem. Pro většinu z nich jsou příznaky PMS vyčerpávající, ale dají se zvládnout. V tomto článku se budeme zabývat těmi případy, které mají mírnější formu PMS.

Nancy Reameová, výzkumná pracovnice na michiganské univerzitě, napsala, že PMS se ve Spojených státech pokládá za „nespecifický zdravotní problém“, ale každá země se liší v tom, jak charakterizují typ a závažnost symptomů. „Některé země uvádějí jako významnější tělesné příznaky, a jiné zase spíše příznaky emoční,“ řekla Nancy Reamová, která prováděla výzkum v Číně. Uvádí tuto zemi jako příklad. „V čínské kultuře není přípustné, aby člověk měl emoční příznaky.“ Když se tedy ptala na menstruační problémy, ženy se zaměřovaly na křeče.

Jak vznikl PMS

O PMS se poprvé zmínil v roce 1931 doktor Robert T. Frank z New Yorku ve své práci „Hormonální příčiny premenstruační tenze“. Pozoroval, že ženy před menstruací trpí únavou, nesoustředěností a nervovým napětím.

O dvaadvacet let později dva angličtí lékaři, Katharina Daltonová a Raymond Greene, uveřejnili v jednom lékařském časopise článek, ve kterém použili termín „premenstruační syndrom“. Doktorka Daltonová popsala PMS jako „nejčastější a pravděpodobně nejstarší nemoc na světě“. Výsledky jejího bádání o tom, jaký vliv by mohlo mít PMS na chování žen, se dostaly na veřejnost v roce 1980. Doktorka Daltonová a další lékaři byli přizváni, aby stanovili diagnózu u dvou britských žen obviněných z vraždy. Odborníci uvažovali o tom, že chování ženy by mohlo být ovlivněno hormonálními výkyvy během jejího menstruačního cyklu. Stanovili diagnózu PMS a ta byla v obou případech polehčující okolností. V jednom soudním rozhodnutí byla obžalovaná na základě „snížené odpovědnosti“ posuzována při obvinění ze zabití mírněji.

Uvedené případy destruktivního chování žen jsou zřejmě jen ojedinělé. Na stránkách lékařských i nelékařských časopisů se stále diskutuje o tom, jaká je příčina takového chování, i o mírnějších nepříjemných příznacích, které většina žen v době kolem menstruace prožívá.

Je takové chování skutečně následek cyklických hormonálních výkyvů v těle ženy? Nebo je představa o poblázněných hormonech a neovladatelném ženském těle prostě mýtem? Názory na to, do jaké míry — pokud vůbec — ovlivňují hormonální výkyvy chování žen, se různí. Mnozí výzkumní pracovníci a lékaři se shodují, že klíčem k pochopení toho, proč některé ženy trpí PMS, je lepší poznání vzájemné interakce mezi mozkem a hormony vaječníků během menstruačního cyklu.

Menstruační cyklus

Přibližně každé čtyři týdny začíná v těle ženy velmi složitý cyklus hormonálních změn. Mnozí lidé tento proces označují jako „prokletí“, ale slovo „menstruace“ pochází z latinského slova mensis, které znamená „měsíc“.

Cyklus začíná tím, že hypotalamus v mozku vysílá signál do hypofýzy. Tato žláza pak začne vylučovat FSH (hormon stimulující folikuly). FSH se krevním oběhem dostává k vaječníkům a zde spouští tvorbu estrogenů. Na stoupající estrogeny reaguje hypofýza tím, že začne vylučovat LH (luteinizační hormon). LH zpomaluje sekreci FSH. Jedno vajíčko dozrává a cestuje do dělohy. Po uvolnění vajíčka se začne vylučovat hormon progesteron. Jestliže vajíčko není oplodněno, hladina progesteronu i estrogenu prudce klesá.

Výstelka dělohy bez přítomnosti hormonů degeneruje a s krví, s tekutinou a s kousky tkáně je vypuzena pochvou z těla ven. Trvá to tři až sedm dnů, než je všechna výstelka dělohy vypuzena a jeden menstruační cyklus je ukončen. Když jeden cyklus skončí, mozek opět začne uvolňovat hormony, které signalizují začátek nového cyklu.

Bitva hormonů?

Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že premenstruační příznaky u ženy jsou způsobeny nerovnováhou mezi estrogeny a progesteronem. Tvrdí, že normálně hormony spolupůsobí tak, aby dosáhly ideální rovnováhy. Tvoří-li se jednoho hormonu více než druhého, začíná bitva a následky se projeví na ženském těle.

Zvýšená hladina estrogenu může způsobit, že jsou některé ženy podrážděné. U jiných žen převažuje progesteron, proto jsou v depresi a unavené.

Jiní výzkumní pracovníci nesouhlasí s teorií, že příčinou PMS je hormonální nerovnováha. Argumentují tím, že u některých žen hrají při vzniku premenstruačních příznaků hlavní úlohu psychologické a sociální faktory. Časopis Patient Care při popisu příčin PMS uvádí, že „nebyly nalezeny žádné zřetelné rozdíly v typu, poměru, množství nebo načasování pohlavních hormonů u žen, ať již měly, nebo neměly těžký PMS“.

Například stres může u příznaků PMS urychlit či zpomalit jejich nástup nebo je zesílit. V knize PMS—Premenstrual Syndrome and You: Next Month Can Be Different (PMS — Premenstruační syndrom a vy: Příští měsíc to může být jiné) se uvádí: „Stres brzdí uvolňování hormonů, a jejich nedostatek může vést k určitému druhu hormonální nerovnováhy, která příznaky PMS zhoršuje.“ Zdravotní, finanční nebo rodinné problémy se před menstruací mohou zdát mnohem horší a hůře zvládnutelné.

Obava z ‚cejchu‘

Někteří výzkumní pracovníci tvrdí, že pokud žena prohlásí, že trpí příznaky související s menstruací, mohlo by se na ni pohlížet, jako by byla méně žádoucí v úloze pracovníka nebo člověka, který něco rozhoduje. „Je to způsob, jakým společnost vymezuje ženám nižší postavení. Jste-li jednou za měsíc vyřazena, znamená to, že pak nemůžete přicházet v úvahu, abyste zařizovala tyto závažné, velké a vlivné záležitosti,“ dokazuje psycholožka Barbara Sommerová.

Jiní výzkumní pracovníci tvrdí, že ženy PMS uvítaly, protože jim umožňuje použít ho, aby omlouvaly své chování. Doktorka Carol Tavrisová, autorka The Mismeasure of Woman (Nesprávné měřítko pro ženu), uvádí v interview pro časopis Redbook, že PMS „umožňuje ženám, aby řekly: ‚Co je se mnou v nepořádku ze zdravotního hlediska?‘, a nikoli ‚Co je v nepořádku v mém životě, že se cítím tak mizerně?‘“

V roce 1985 psychiatričky ve Výboru žen při APA (Americké psychiatrické asociaci) bojovaly proti tomu, aby PMS bylo začleněno do Diagnostického a statistického manuálu APA. V platném dodatku (1987) bylo sice PMS uvedeno jako „dysforická porucha pozdní luteální fáze“, ale jedna komise APA navrhla, aby se „premenstruační dysforická porucha“ (PMDD) stala součástí seznamu uvedeného v hlavním textu příštího vydání. Zavedením do seznamu tohoto manuálu by se z PMS stala oficiální psychiatrická porucha.

„Vůbec nepatří do žádné knihy, protože to není duševní porucha,“ uvádí doktorka Paula Kaplanová, bývalá poradkyně uvedené komise. „Až bude příště navržena na úřad generálního prokurátora žena, měli bychom se jí zeptat: ‚Měla jste PMDD?‘“ řekla Paula Kaplanová.

Hledání úlevy

O problému PMS lékaři stále diskutují. Objevuje se mnoho teorií o přesné příčině a léčbě PMS. Někteří lékaři se domnívají, že existuje 18 typů PMS a každý má jiné příznaky. Podle jedné nové studie je pro vznik příznaků PMS důležitý zinek. Podle jiné studie je možná kořenem problému nedostatek vitamínu B₆, který u některých žen způsobuje mírnou depresi.

U žen trpících PMS se usiluje o to, aby se zmírnily příznaky pomocí terapie světlem, spánkové manipulace, techniky hluboké relaxace, antidepresivních léků a čípků s progesteronem. Zatím nebyla nalezena jednoznačně účinná léčba.

Ženy, které trpí před menstruací nezvládnutelnými příznaky, by se měly poradit s lékařem. Každý případ PMS je specifický a každá žena si zaslouží kvalitní lékařskou radu a náležitou péči. Vzhledem k tomu, že PMS se mohou podobat jiné závažné stavy, třeba onemocnění štítné žlázy, zánět děložní sliznice a deprese, je lékařské vyšetření velmi důležité.

Doporučuje se, aby si žena, než půjde k lékaři, vedla podrobný deník či kalendář o tělesných a emočních příznacích, které před menstruací má. Když ví, které dny má sklon k náladovosti, podrážděnosti či depresi, může jí to pomoci, aby si podle toho uzpůsobila svůj program. Pomůže jí to také poznat, zda trpí PMS.

Lékaři jí možná poradí, aby omezila působení těch faktorů, které vedou v jejím životě ke stresu. Proti PMS lze také bojovat výživnou stravou a pravidelným cvičením. Podle jedné univerzitní studie zmírňuje špatnou náladu u některých žen, které před menstruací trpí depresí, strava o vysokém obsahu uhlovodanů a nízkém obsahu bílkovin. Pravidelné cvičení nebo svižná procházka během dne mohou pomoci v boji s únavou a sklíčeností.

Pomoci mohou jistě i členové rodiny, zvláště manžel. V době, kdy má žena potíže způsobené svým měsíčním cyklem, by se měli snažit, aby byli zvláště laskaví, ohleduplní a chápaví.

Polemika pokračuje

Někteří lidé se domnívají, že není správné označit normální emoční a tělesné změny, které u ženy probíhají během menstruačního cyklu, jako „syndrom“. A jiní lidé se zase snaží PMS zlehčit a tvrdí, že tím ženy dostávají ‚cejch‘.

Pro mnoho žen však je PMS skutečností. Každý měsíc prožívají příznaky, které jim ztěžují život v rodině a v práci. Hledání úlevy a pochopení se může zdát marné, protože mnozí zdravotníci a neodborníci stále debatují o tom, zda PMS vůbec existuje.

[Obrázek na straně 15]

Členové rodiny mohou pomoci tím, že budou zvláště laskaví a ohleduplní