Proč církve mlčely

OSMÉHO prosince 1993 doktor Franklin Littell z Baylorovy univerzity při Americkém památníku holocaustu promluvil o „určité pravdě“, která je znepokojující. Co to bylo?

Tou pravdou, řekl Littell, bylo, že „šest milionů Židů bylo uprostřed křesťanství plánovitě a systematicky vyvražďováno příslušníky římskokatolické, protestantské a pravoslavné východní církve a nikdy za to nebyli pokáráni, natož exkomunikováni“. Existoval však jeden hlas, který otevřeně mluvil o účasti církve na Hitlerově režimu. A tento hlas, jak jsme viděli, patřil svědkům Jehovovým.

Hitler byl pokřtěný katolík a podobně i mnozí čelní představitelé jeho vlády. Proč nebyli exkomunikováni? Proč katolická církev neodsoudila hrůzy, kterých se tito lidé dopouštěli? Proč mlčely i protestantské církve?

Skutečně církve mlčely? Existuje nějaký důkaz o tom, že podporovaly Hitlerovo válečné úsilí?

Úloha katolické církve

Katolický historik E. I. Watkin napsal: „Je bolestné přiznat, že my, katolíci, nemůžeme v zájmu falešného povznesení nebo určité nepoctivé loajality popírat či přehlížet historickou skutečnost, že biskupové důsledně podporovali všechny války, které vedla vláda jejich země . . . Tam, kde se jednalo o válkychtivý nacionalismus, byli mluvčím césara.“

Když pan Watkin řekl, že biskupové katolické církve „podporovali všechny války, které vedla vláda jejich země“, zahrnul do toho i útočné války vedené Hitlerem. Friedrich Heer, římskokatolický profesor dějin na vídeňské univerzitě, připustil: „Je nepopiratelnou skutečností, že v německých dějinách se kříž a hákový kříž stále více sbližovaly, až hákový kříž hlásal vítězství z věží německých katedrál, prapory s hákovým křížem se objevily kolem oltářů a katoličtí i protestantští teologové, pastoři, příslušníci církví i státníci vítali spojenectví s Hitlerem.“

Katoličtí církevní hodnostáři podporovali Hitlerovy války v takové míře, že římskokatolický profesor Gordon Zahn napsal: „Německý katolík, který se na své náboženské představitele obrátil o duchovní vedení a pokyny ohledně vojenské služby v Hitlerových válkách, dostal prakticky stejné odpovědi, jaké by dostal přímo od nacistického vůdce.“

Skutečnost, že katolíci se poslušně řídili podle pokynů svých církevních vůdců, doložil profesor Heer. Napsal: „Německých katolíků bylo přibližně 32 milionů — z toho 15,5 milionu bylo mužů — a jen sedm [jednotlivců] otevřeně odmítlo vojenskou službu. Šest z nich bylo Rakušanů.“ Nedávné doklady ukazují, že několik dalších katolíků a také protestantů se z důvodu náboženského přesvědčení postavilo proti nacistickému státu. Někteří za to dokonce zaplatili svým životem, zatímco jejich duchovní vůdci se zaprodali Třetí říši.

Kdo ještě mlčel a kdo nemlčel

Jak již bylo uvedeno, profesor Heer zahrnul protestantské představitele mezi ty, kdo „vítali spojenectví s Hitlerem“. Byla to pravda?

Mnohé protestanty trápil pocit viny, že během Hitlerovy útočné války mlčeli. Například 11 vedoucích představitelů církve vypracovalo v říjnu 1945 takzvané stuttgartské doznání viny. Uvedli v něm: „Klademe si za vinu, že jsme se odvážněji nehlásili ke svému vyznání, že jsme nebyli svědomitější v modlitbách, že jsme nebyli radostnější v projevování víry a horlivější v projevování lásky.“

Paul Johnson v knize History of Christianity (Dějiny křesťanství) napsal: „Ze 17 000 evangelických pastorů jich v žádnou dobu nebylo více než padesát, kteří si odpykávali dlouhodobé tresty vězení [za to, že nepodporovali nacistický režim].“ Když P. Johnson tyto pastory srovnával se svědky Jehovovými, napsal: „Nejstatečnější byli svědkové Jehovovi. Od začátku hlásali otevřenou naukovou opozici, a tudíž také trpěli. Odmítali jakoukoli spolupráci s nacistickým státem.“

Již v roce 1939, kdy začala druhá světová válka, časopis Útěcha citoval slova protestantského duchovního T. Bruppachera: „Zatímco lidé, kteří se nazývají křesťany, v rozhodující zkoušce křesťanství selhali, tito neznámí svědkové Jehovovi jako křesťanští mučedníci zaujali neochvějný postoj proti nátlaku na svědomí a proti pohanské modloslužbě. Historikové budoucnosti budou muset jednoho dne uznat, že ten, kdo jako první povstal proti zuřivosti nacistického démona, nebyly velké církve, ale tito pomlouvaní a vysmívaní lidé . . . Odmítli uctívání Hitlera a hákového kříže.“

Podobně Martin Niemoeller, představitel protestantské církve, který byl v nacistickém koncentračním táboře, později přiznal: ‚Lze po pravdě říci, že po celou dobu křesťanské církve vždy souhlasily s tím, že budou žehnat válce, vojsku a zbraním, a že se velmi nekřesťanským způsobem budou modlit za vyhlazení svých nepřátel.‘ Pan Niemoeller připustil: „To všechno je naše vina a vina našich otců, ale samozřejmě to není vina Boha.“

Pan Niemoeller potom dodal: „A představte si, že nás, křesťany dneška, zahanbila takzvaná sekta vážných badatelů Bible [svědků Jehovových], kteří šli po stovkách a tisících do koncentračních táborů a umírali proto, že odmítali sloužit ve válce a odpírali střílet na jiné lidi.“

Susannah Heschelová, profesorka judaistiky, nalezla církevní dokumenty, které dokládají, že luteránské duchovenstvo nejen bylo ochotno, ale dokonce dychtilo podporovat Hitlera. Profesorka řekla, že prosili o výsadu vyvěsit hákový kříž ve svých kostelech. Výzkum profesorky Heschelové ukázal, že převážná většina duchovních nebyla kolaboranty z donucení, ale byli to nadšení zastánci Hitlera a jeho názorů o árijské rase.

Při svých přednáškách profesorka Heschelová dostává často od členů církve otázku: „Co jsme mohli dělat?“

„Mohli jste být jako svědkové Jehovovi,“ odpovídá profesorka.

Proč mlčely

Důvod, proč církve mlčely, je zřejmý. Bylo to proto, že duchovenstvo křesťanstva opustilo biblické nauky a podporovalo politický stát. V roce 1933 římskokatolická církev uzavřela s nacisty konkordát. Římskokatolický kardinál Faulhaber napsal Hitlerovi: „Toto podání ruky s papežem . . . je nezměrným požehnáním . . . Kéž Bůh chrání říšského kancléře [Hitlera].“

Skutečně, katolická církev — stejně jako další církve — se stala pomocníkem odporné Hitlerovy vlády. Ačkoli Ježíš řekl, že jeho praví následovníci „nejsou částí světa“, církve a jejich členové se stali nedílnou součástí Hitlerova světa. (Jan 17:16) To vedlo k tomu, že o hrůzách proti lidskosti, které páchali nacisté v koncentračních táborech, církve nemluvily.

Je pravda, že proti nacistickému státu vystoupilo několik odvážných jednotlivců z náboženství katolického, protestantského i z jiných náboženství. A ačkoliv někteří z nich za to dokonce zaplatili životem, jejich duchovní vůdci, kteří prohlašovali, že slouží Bohu, byli loutkami ve službách Třetí říše.

Existoval však jeden hlas, který stále otevřeně mluvil. Zprávy sdělovacích prostředků celkem vzato přehlížely skutečnost, že církve jsou hlavními představiteli nacistického divadla. Svědkové Jehovovi se proto cítili nuceni odhalovat proradnost a pokrytectví duchovenstva spolu s podrobnostmi o jejich tajných dohodách v zákulisí. Na stránkách časopisu, který byl předchůdcem Probuďte se!, a rovněž v dalších publikacích byla v průběhu třicátých a čtyřicátých let uveřejněna závažná obžaloba náboženských organizací, které se staly nacistickými přisluhovači.

Rozpoznání pravých následovníků Krista

Svědkové Jehovovi se naprosto liší od náboženství světa. Nejsou částí světa, a proto se nepodílejí na válkách. Poslušni Božího příkazu ‚překovali své meče v radlice‘. (Izajáš 2:4) Ano, poslušni Kristova příkazu mají lásku jedni k druhým. (Jan 13:35) To znamená, že nikdy nepůjdou do války a nebudou vědomě ubližovat jeden druhému.

Pokud jde o odlišení pravých Božích ctitelů, Bible říká velmi jasně: „Podle toho jsou zřejmé Boží děti a Ďáblovy děti: Žádný, kdo nekoná spravedlnost, nepochází z Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra. Vždyť to je to poselství, které jste slyšeli od počátku, že máme mít jeden k druhému lásku; ne jako Kain, který pocházel z toho ničemného a zabil svého bratra.“ (1. Jana 3:10–12)

Ano, dějiny ukazují, že svědkové Jehovovi vždy projevovali lásku ke svým bližním, dokonce i když museli čelit silnému tlaku. V době, kdy Hitler zatáhl celou Evropu do války, svědkové Jehovovi stáli pevně, navzdory brutálním nacistickým pokusům donutit je, aby se připojili k bezuzdnému vraždění. Profesorka Christine Kingová celou záležitost vhodně shrnula slovy: „Svědkové Jehovovi mluvili otevřeně. Mluvili od začátku. Mluvili jednotně. Otevřeně mluvili s obrovskou odvahou, a to je lekce pro nás všechny.“

Než bude svět pod láskyplným panováním Jehovovy vlády bezpečný, oproštěný od ničemnosti, budou svědkové Jehovovi stále otevřeně mluvit. A tak dlouho, jak to bude vůle Svrchovaného Pána Jehovy, bude tento časopis odhalovat zlo satanského světa a hlásat jedinou opravdovou naději pro lidstvo, Boží Království. (Matouš 6:9, 10)

[Obrázky na straně 13]

Americký tisk potvrdil, že církve podporovaly nacismus

The New York Times, 25. září 1939, Late City Edition, strana 6

New York Post, 27. srpna 1940, Blue Final Edition, strana 15

The New York Times, 7. prosince 1941, Late City Edition, strana 33

[Obrázek na straně 15]

Na rozdíl od církví svědkové Jehovovi otevřeně mluvili proti nacismu