Jak vidět krásu kolem sebe

„Mezi to první, co člověk vysloví, patří ve všech jazycích výraz pro ‚ukaž!‘“ (William White ml.)

MALÉ dítě, které zírá na třepotajícího se motýla, starší dvojice, která pozoruje nádherný západ slunce, hospodyně, která obdivuje kytici růží — ti všichni se právě věnují kráse.

Krása Božího stvoření je všude, a kvůli tomu, abychom ji mohli spatřit, není nutné cestovat tisíce kilometrů. Scenérie vzbuzující bázeň mohou sice být daleko, ale působivé umění se dá najít i ve vašem okolí, pokud ho hledáte — a hlavně — pokud ho umíte hledat.

Často se říká, že „krása je v očích toho, kdo se dívá“. Avšak i když existuje, ne každý ji vidí. Často si jí s úžasem všimneme, až když vidíme obraz nebo fotografii. Však se také mnoho umělců domnívá, že jejich úspěch souvisí více s jejich schopností vidět než se schopností kreslit. Kniha The Painter’s Eye (Oko malíře) od Maurice Grossera vysvětluje, že „malíř kreslí očima, a ne rukama. Ať vidí cokoli, vidí-li to jasně, může to nakreslit . . . Důležité je vidět jasně.“

Ať umělci jsme, nebo nejsme, můžeme se učit vidět jasněji — všímat si krásy kolem sebe. To znamená, že musíme jít ven a dívat se na věci jinak.

John Barrett, autor přírodopisných pojednání, zdůrazňuje hodnotu osobního zaujetí. „Vidět a cítit živé tvory a rostliny, naslouchat jim a dotýkat se jich v jejich přirozeném prostředí, to se nedá ničím nahradit,“ říká. „Nechte krásu působit . . . Ať jste kdekoli, nejprve se podívejte, potěšte se tím a podívejte se znovu.“

Ale co bychom měli hledat? Mohli bychom začít tím, že se naučíme všímat si čtyř hlavních prvků krásy. Tyto prvky jsou rozeznatelné téměř v každém Jehovově stvoření. Čím častěji se zastavíme, abychom jim věnovali pozornost, tím více se budeme těšit z jeho umění.

Jednotlivé prvky krásy

Tvary a vzory. Žijeme v mnohotvarém světě. Některé tvary jsou lineární, jako například trsy bambusových stébel, nebo geometrické, kupříkladu pavučina. Jiné mají proměnlivý tvar — dejme tomu oblaka, která se neustále mění. Mnoho tvarů je atraktivních, ať to jsou exotické orchideje, spirálový tvar ulity, nebo dokonce větve stromu, kterému již opadalo listí.

Když se tentýž tvar opakuje, vytváří vzor, a ten také může být lákavý pro oči. Představte si například kmeny stromů v lese. Jejich tvary — každý jiný, a přece podobné — vytvářejí pěkný vzor. Ale abyste mohli vidět tvary a vzor, který se z těchto tvarů skládá, potřebujete světlo.

Světlo. Rozložení světla dodává tvarům, které se nám líbí, zvláštní vlastnosti. Detaily jsou zvýrazněny, povrch je barevný a vzniká určitá nálada. Světlo se mění podle denní doby, ročního období, počasí, a dokonce podle toho, ve kterém místě žijeme. Zamračený den, kdy je světlo rozptýlené, je ideální pro to, abychom vnímali jemné tóny lučních květin nebo podzimního listí, kdežto skaliska a vrcholky horských hřbetů nejlépe předvádějí své dramatické tvary, když je osvěcuje vycházející nebo zapadající slunce. Jemné zimní slunce na severní polokouli propůjčuje kouzlo venkovské krajině. Na druhé straně, zářivé tropické slunce mění potápěčům mělká moře v průzračnou říši divů.

Ale ještě jeden důležitý prvek nám chybí.

Barva. Ta oživuje různé předměty, které kolem sebe vidíme. I když se dají rozlišit už podle tvarů, barva jejich jedinečnost zvýrazní. A kromě toho, rozložení barev v harmonických vzorech má svou vlastní krásu. Mohou to být jasné barvy jako červená nebo oranžová, které se dožadují naší pozornosti, nebo barvy uklidňující, jako je modrá či zelená.

Představte si trsy žlutých květů na pasece. Světlo dopadá na žluté květy, které jako by v ranním vzduchu plály, a tmavé kmeny stromů lemované ranním sluncem tvoří dokonalé pozadí. Teď máme obrázek. Už ho potřebujeme jen „zarámovat“, a tady přichází ke slovu kompozice.

Kompozice. Způsob, jak se tyto tři základní prvky — tvar, světlo a barva — kombinují, je kompozice. A zde máme my jako pozorovatelé klíčovou úlohu. Jen tím, že postoupíme o kousek dopředu, dozadu, stranou, výš nebo níž, můžeme upravit prvky našeho obrazu či jeho osvětlení. Můžeme tak obrázek ohraničit, aby obsahoval jen ty prvky, které si přejeme.

Často automaticky komponujeme obraz, když se nám nečekaně naskytne krásný pohled zarámovaný okolními stromy nebo vegetací. Ale mnoho nádherných obrázků menší velikosti může být pod našima nohama.

Všímáme si věcí malých i velkých

V Božím díle jsou krásné velké i malé věci a naše potěšení z nich se znásobí, když se naučíme vidět detaily, které také vytvářejí zajímavé kombinace. Tvoří miniaturní kresby, kterými je poseto velké plátno přírody. Abychom je mohli ocenit, stačí se sklonit a lépe se podívat.

Tyto obrazy v obraze popisuje fotograf John Shaw ve své knize Closeups in Nature (Detaily v přírodě): „Nikdy mě nepřestane udivovat, že když se na nějaký detail podívám zblízka, vyzývá mě, abych se podíval ještě z větší blízkosti . . . Nejprve vidíme velké plátno a potom v jednom rohu změť barev. Při bližším pohledu zjistíme, že to jsou květiny a že na jedné z nich sedí motýl. Jeho křídla mají zřetelný vzor, a tento vzor je tvořen přesným uspořádáním šupinek na křídlech. Každá šupinka je sama o sobě dokonalá. Kdybychom mohli plně pochopit dokonalost, která vytvořila jednu šupinku motýlího křídla, mohli bychom případně začít chápat dokonalost projektu, kterým je příroda.“

Umělecká díla přírody — ať velká, nebo malá — nám nejen působí estetický požitek, ale také nás mohou přiblížit k našemu Stvořiteli. „Vysoko pozvedněte oči a vizte,“ vybízel Jehova. Když se zastavíme, abychom se podívali, abychom viděli a abychom žasli, pak ať svůj pohled zaměříme na hvězdnou oblohu, nebo na něco jiného, co Bůh stvořil, připomíná nám to Toho, „kdo stvořil tyto věci“. (Izajáš 40:26)

Muži, kteří se učili dívat

Boží služebníci biblických dob se o stvoření zvlášť zajímali. Podle 1. Královské 4:30, 33 „Šalomounova moudrost byla rozsáhlejší než moudrost všech Orientálců . . . Mluvíval o stromech, od cedru, který je v Libanonu, po yzop, který vzchází na zdi; a mluvíval o zvířatech a létajících tvorech a o tom, co se pohybuje, a o rybách.“

V Šalomounovi byl snad zájem o nádheru stvořených věcí vzbuzen zčásti příkladem jeho otce. David byl mnoho let, kdy se utvářela jeho osobnost, pastýřem a často rozjímal o Božích dílech. Obzvlášť na něho působila krása nebes. V Žalmu 19:1 napsal: „Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou.“ (Srovnej Žalm 139:14.) Je zřejmé, že kontakt se stvořenými věcmi ho přiváděl blíže k Bohu. Totéž se může stát i nám.a

Tito zbožní muži věděli, že vnímat a oceňovat Boží dílo pozvedá ducha a obohacuje život. V našem moderním světě zaplaveném prefabrikovanou zábavou, která je často nehodnotná, může být pro nás a naše rodiny prospěšné, když si budeme všímat Jehovova stvoření. Pro ty, kdo touží po slíbeném novém světě, je to zábava, která má budoucnost. (Izajáš 35:1, 2)

Když se nejen díváme kolem sebe, ale také rozeznáváme vlastnosti Mistra, který to všechno udělal, bezpochyby budeme chtít opakovat Davidova slova: „Není nikdo jako ty, Jehovo, ani žádná díla nejsou jako tvoje.“ (Žalm 86:8)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 10]

Příklady vzorů a tvarů, světla, barvy a kompozice

[Podpisek]

Godo-Foto