Pozorujeme svět
Tajemství štěstí?
Podle průzkumu, jehož výsledky byly uveřejněny v londýnském listě The Daily Telegraph, jsou Britové zdravější a bohatší, než byli před 25 lety, ale jsou obecně méně šťastní. Tato zjištění zprávy o sociálních trendech, kterou vypracoval Ústřední statistický úřad, potvrdil jeden americký sociolog a prohlásil, že skutečné štěstí pramení z toho, že člověk našel „smysl života“ a stanovil si „hodnotné cíle“. Po rozhovorech téměř se čtyřmi sty osobami došli dva novozélandští výzkumníci k podobnému závěru — že totiž většina lidí dává štěstí do souvislosti s „poznáním účelu a smyslu své existence“. Nejpravděpodobněji zažijí uspokojení lidé, kteří jsou v manželství, a ti, kdo mají silné náboženské přesvědčení. Vzhledem k tomu, že manželství a náboženská víra v Británii upadají, list uzavírá, že „jako národ budeme stále nešťastnější“.
DNA a svitky od Mrtvého moře
Snahy přečíst starověké svitky od Mrtvého moře začaly krátce potom, co byly svitky v roce 1947 objeveny v Judské poušti. Dosud bylo přeloženo asi patnáct svitků. Zbývá asi deset tisíc fragmentů, které mají velikost nehtu na palci a které pocházejí ze stovek jiných svitků. Ukázalo se, že skládat fragmenty dohromady, to nikam nevede. Okraje jsou příliš zničené, než aby do sebe zapadaly jako skládanka, a protože každý fragment obsahuje jen několik písmen, není možné sestavovat je podle smyslu. Nyní, jak píše International Herald Tribune, přišla na pomoc věda. Jak? Text je psán na zvířecí kůži, a tak se dá pomocí DNA zjistit druh, stádo i jednotlivé zvíře, ze kterého fragment pochází. Učenci doufají, že touto metodou se třídění a skládání fragmentů usnadní.
Rozšířený úpadek rodiny
„V bohatých i chudých zemích na celém světě prodělává struktura rodinného života závažné změny,“ konstatuje list The New York Times v komentáři k nedávné zprávě. „Revoluci v rodině nezastaví společenské třídy ani zeměpisné hranice.“ Zpráva založená na průzkumu, který provedl Population Council v desítkách zemí, poukazuje na to, že trendem je rostoucí počet rozvodů a mateřství svobodných dívek. „Představa, že rodina je stabilní a soudržná jednotka, kterou otec zabezpečuje po ekonomické stránce a matka po stránce citové, je mýtus,“ říká Judith Bruceová, jedna z autorů průzkumu. Rozpady manželství, ať už rozlukou, opuštěním partnera, nebo rozvodem, jsou stále častější, a svobodné matky je běžné vidět téměř všude. Například v severní Evropě se svobodným matkám rodí až třetina dětí. Výzkumníci se domnívají, že hlavním faktorem u mnoha změn v rodině je „osvobození ženy“, s nímž souvisí její ekonomické postavení a rostoucí úloha jako pracovní síly. Pozoruhodnou výjimkou z všeobecného trendu je Japonsko, kde jsou svobodné matky a neúplné rodiny stále poměrně vzácné. Tři čtvrtiny rozvedených otců tam však neplatí výživné na své dítě.
Hříchy otců
Izraelské ministerstvo náboženských věcí přiznalo, že má tajnou černou listinu několika tisíc Židů, kterým je zakázáno uzavřít manželství s jiným příslušníkem židovského národa, protože jsou narozeni z nedovolených vztahů. Některé dvojice snoubenců tvrdí, že se o tom dozvěděly, až když jejich přípravy na sňatek vrcholily. Poslední slovo má ortodoxní rabinát. Šošana Hadadová a Masouod Cohen chtěli zaregistrovat svého čtyřletého syna na ministerstvu vnitra a zjistili, že jejich sňatek z roku 1982 je neplatný „kvůli hříchu, který byl spáchán v rodině manželky asi před 2500 lety,“ píše list Times Union, který vychází v Albany ve státě New York, a dodává: „Nařízení je založeno na neověřitelné historické zprávě. Rabínové se domnívají, že vzdálený předek Hadadů . . . se asi v roce 580 př. n. l. nezákonně oženil s rozvedenou ženou.“ Od té doby si nikdo z rodiny Hadadů nemůže vzít nikoho, kdo se jmenuje Cohen. Cohenové jsou považováni za potomky původních chrámových kněží a mají zvláštní omezení. „Jestliže některý prapředek něco spáchal v době Prvního chrámu, musíme za to trpět až dodnes?“ ptala se Šošana. Ministerstvo náboženských věcí se vyjádřilo, že dvojice by také mohla být zažalována pro trestný čin údajného podvedení rabína, který je oddával.
Na obzoru první asijská země bez lesů
Program OSN pro rozvoj (UNDP) varuje, že Filipínám hrozí úplné odlesnění. „Populační tlaky a neudržitelné metody těžby dřeva“ pohlcují stále více zalesněného území Filipín. Před druhou světovou válkou bylo zalesněno 60 až 70 procent země. Dnes je to jen 15 procent. „Do roku 2000,“ informuje Update, věstník UNDP, „se možná Filipíny stanou první asijskou zemí, která přišla o všechny svoje lesy a stromové porosty.“
„Požehnaní jsou svědkové Jehovovi“
Tak jako v mnoha jiných zemích, i v Itálii propukl skandál kvůli krvi. Tvrdí se, že do transfúzních stanic byly distribuovány tisíce litrů krve, která nebyla dostatečně testována, a že ani nebyla udělána žádná příslušná bezpečnostní opatření. Tak byly tisíce lidí vystaveny nebezpečí, že se nakazí takovými chorobami, jako je AIDS a hepatitida. Tento šokující stav, kdy se zisk považuje za cennější než lidské zdraví, komentoval Luigi Pintor, redaktor italského listu Il Manifesto, a svůj článek začal slovy: „Požehnaní jsou svědkové Jehovovi, kteří . . . z náboženských důvodů odmítají krevní transfúze. Když v tyto dny čtou noviny, jsou jediní, kdo se nemusí obávat toho, co se děje . . . v závodech zpracovávajících krev a na klinikách, které prodávají krev, plazmu a krevní deriváty a podávají je svým bližním.“
Kosmetika pro slony
Sloni v jihoindickém státě Kérala nosí těžké náklady často na svých dlouhých klech. Ale mnoho slonů se také využívá při chrámových procesích a náboženských svátcích. Před takovými událostmi jim profesionální sloní kosmetik sice neudělá kosmetické úpravy obličeje, ale upraví jim kly. Jediným člověkem v Kérale, který tuto náročnou práci vykonává, je P. K. Sasidharan, jenž se to naučil od svého děda. Jak pozná, o kolik má kly zkrátit? Předpis je založen na výšce a velikosti slona a také na tvaru jeho těla a je dobře střeženým rodinným tajemstvím. Pokud zvíře spolupracuje, trvá celá procedura asi tři hodiny, ale nevrlý slon představuje určité nebezpečí, a práce s ním může trvat déle. Pracujícím slonům se kly zkracují každé dva roky, a to nejen z kosmetických důvodů, ale i proto, že jejich délka musí být vhodná k nošení nákladů.
Mladé oběti války
Kdysi byli oběťmi válek především vojáci. Teď už to tak není. Za posledních deset let válka zmrzačila a zabila mnohem více dětí než vojáků. Zpráva Dětského fondu OSN The State of the World’s Children 1995 sděluje, že ve válkách, které proběhly v minulém desetiletí, zemřely asi dva miliony dětí. Další čtyři až pět milionů dětí bylo zmrzačeno, více než pět milionů bylo nuceno žít v uprchlických táborech a přes dvanáct milionů dětí zůstalo bez domova. Zpráva konstatuje: „To je statistika hanby. A vrhá dlouhý stín na budoucí generace a jejich boj o stabilitu a sociální soudržnost.“
Chudinka Penny
„Mnoho lidí se dnes ani nezastaví, aby zvedli ze země penny,“ říká mluvčí Britské královské mincovny. Ale Británie není sama. Ve Spojených státech se ztratí nebo vyhodí tolik penny, že jich dnes banky mají málo. Nedávno newyorská Key Bank nabídla 55 centů každému, kdo přinese 50 penny. Výsledkem bylo, že se během dvou týdnů shromáždilo pět milionů mincí. Ve státě Massachusetts je jedno velké středisko na zpracování odpadu, které odpad prosívá, a tak sebere každý den 1000 dolarů v malých mincích — což jsou většinou penny —, informuje londýnský list The Sunday Times.
Naděje pro lidi postižené infarktem
„Dříve panoval názor, že po rozsáhlém zranění srdce člověk nevyhnutelně spěje k srdečnímu selhání, ale poškození srdce se dá napravit cvičením,“ tvrdí doktor Peter Liu, ředitel kardiologického výzkumu v Torontské nemocnici. Po slibném výzkumu prováděném na krysách kardiologická klinika této nemocnice přiměla pacienty, aby „chodili a každý den postupně prodlužovali vzdálenosti,“ píše list The Globe and Mail. „První výsledky ukazují, že alespoň kilometr chůze denně může tendenci k srdečnímu selhání zvrátit i u lidí.“ Avšak jak říká doktor Liu, tempo by mělo být poměrně svižné a pacient by při tom měl být pod lékařským dohledem.