Mikroby se mstí

VE DVACÁTÉM století došlo v lékařské vědě k úžasnému pokroku. Lidstvo bylo po tisíce let zcela bezmocné proti metle smrtících mikrobů. Ve třicátých letech našeho století však vědci objevili sulfanilamid — první látku, která dokázala zničit baktérie, aniž vážně ublížila nakaženému člověku —, a vše se začalo měnit.a

Během následujících let vyvinuli vědci velmi účinné nové léky proti infekčním nemocem — chlorochin proti malárii a antibiotika proti zápalu plic, spále a tuberkulóze. Do roku 1965 vzniklo 25 000 různých antibiotických látek. Mnozí vědci došli k závěru, že kvůli bakteriálním infekcím se již není třeba příliš znepokojovat ani je není třeba zkoumat. Konec konců, proč studovat nemoci, které již brzy přestanou existovat?

V rozvinutých zemích došlo díky novým vakcínám k výraznému poklesu úmrtí na spalničky, příušnice a zarděnky. Hromadné očkování proti dětské obrně, které začalo v roce 1955, bylo velmi úspěšné. Počet onemocnění obrnou klesl v západní Evropě a v Severní Americe ze 76 000 v roce 1955 na méně než 1000 v roce 1967. Neštovice, významná smrtelná nemoc, byly vymýceny na celém světě.

V našem století byl také vynalezen elektronový mikroskop — velmi výkonný přístroj, jenž vědcům umožnil vidět viry, které jsou milionkrát menší, než je nehet prstu. Pomocí takových mikroskopů a dalších technických vymožeností bylo možné infekčním nemocem porozumět a bojovat proti nim jako nikdy dříve.

Vítězství se zdálo jisté

Lékaři byli díky těmto objevům plni důvěry. Mikroby způsobující infekční nemoci byly poráženy zbraněmi moderní medicíny. Vítězství vědy nad mikroby bude určitě rychlé, rázné a úplné! Pokud zatím léčba nějaké nemoci neexistuje, určitě se brzy najde.

Již v roce 1948 se státní tajemník americké vlády George C. Marshall chlubil, že vítězství nad všemi infekčními chorobami je na dosah. O tři roky později tvrdila Světová zdravotnická organizace (WHO), že malárie v Asii brzy bude nemocí, která „již nemá větší význam“. Přesvědčení, že éra epidemií a nákaz uplynula, bylo v polovině šedesátých let velmi rozšířené. Hlavní lékař amerických zdravotnických zařízení, William H. Stewart, dokonce řekl zdravotníkům, že je na čase uzavřít kapitolu o infekčních nemocech.

Staré nemoci se vracejí

Kapitolu o infekčních nemocech však zdaleka nelze uzavřít. Mikroby z naší planety nezmizely jenom proto, že věda vynalezla léky a vakcíny. Dobře známé smrtící mikroby zdaleka nebyly zničeny, ale vracejí se s novou silou! Objevují se navíc další smrtící mikroby — takové, které dříve lékaři neznali. A tak se mikroby — staré i nové — šíří a na celém světě ohrožují, sužují či zabíjejí nesčetné miliony lidí.

Smrtelné nemoci, o kterých se myslelo, že jsou pod kontrolou, se objevily znovu; jsou mnohem nebezpečnější než předtím a je mnohem těžší je léčit. Jedním příkladem je tuberkulóza (TBC). WHO nedávno uvedla: „Tuberkulostatika se od roku 1944 začala používat ve velkém měřítku v Japonsku, v Severní Americe a v Evropě a výrazně snížila počet onemocnění i úmrtí na tuberkulózu. Nicméně kontrola TBC v méně rozvinutých zemích se zanedbala . . . a to umožnilo, aby se do bohatých zemí vrátila v mnohem nebezpečnější formě, rezistentní na mnohé léky.“ Tuberkulóza, kterou obvykle způsobují baktérie sídlící v plicích a šířící se vzduchem, teď zabíjí ročně asi tři miliony lidí — více než 7000 lidí denně. Do roku 2005 by daň na životech mohla dosáhnout ročně čtyř milionů.

Na vzestupu jsou i jiní někdejší zabijáci. V mnoha částech Afriky, Asie a Latinské Ameriky jsou nyní epidemie cholery, která postihuje a zabíjí stále větší množství lidí. V Asii se objevil zcela nový kmen těchto mikrobů.

Rychle přibývá také případů horečky dengue, kterou přenáší komár Aëdes aegypti; nyní ohrožuje 2,5 milionu lidí ve více než stu zemí. Od padesátých let se objevila nová smrtící hemoragická forma této nemoci, která se šíří v tropické oblasti. Odhaduje se, že ročně zabije kolem 20 000 lidí. A jako proti většině virových onemocnění, neexistuje ani proti této nemoci žádná vakcína ani lék.

Věda kdysi doufala, že malárie bude vymýcena; dnes tato choroba zabíjí asi dva miliony lidí ročně. Je stále těžší zabít jak parazity malárie, tak komáry, kteří tuto nemoc přenášejí.

Nové ničivé nemoci

Snad nejznámější novou nemocí, která v poslední době sužuje lidstvo, je smrtelné onemocnění AIDS. Tuto nevyléčitelnou nemoc způsobuje virus, jejž před asi dvanácti lety nikdo neznal. Nicméně na konci roku 1994 bylo tímto virem nakaženo třináct až patnáct milionů lidí.

Mezi další dříve neznámé nemoci patří hantavirový pulmonální syndrom. Nemoc přenášejí polní myši, objevila se na jihozápadě Spojených států a v polovině případů byla smrtelná. V Jižní Americe se vyskytly dva typy hemoragické horečky — oba byly nové a smrtelné. Vznikly další hrozné nemoci — způsobené viry se zvláštními, exotickými jmény — virus Lassa, Rift Valley, Oropouche, Rocio, Q. Guanarito, virus venezuelské koňské encefalitidy (VEE), virus opičích neštovic, viry Chikungunya, Mokola, Duvenhage, LeDantec, virus kyasanurské horečky, virus z pralesa Semliki, virus krymsko-konžské horečky, viry O’nyongnyong, Sindbis, Marburg a Ebola.

Proč se objevují nové nemoci?

Jak je možné, že je pro moderní lékařskou vědu se všemi jejími znalostmi a prostředky tak obtížné potřít tyto smrtonosné mikroby? Jedním důvodem je rostoucí pohyblivost moderní společnosti. Moderní doprava může snadno způsobit, že se místní epidemie stane celosvětovou. Smrtící mikroby uvnitř nakažené osoby se díky tryskovým letadlům snadno dostanou během několika hodin z jedné části světa do kterékoli jiné.

Druhý důvod, který urychluje šíření mikrobů, je růst světové populace — a to zvláště ve městech. Ve městech samozřejmě vzniká odpad. Ve smetí jsou plastické obaly a pneumatiky, kde se drží dešťová voda, a v ní se v tropech množí komáři, kteří přenášejí smrtící choroby, jako je malárie, žlutá zimnice a dengue. A navíc, jako hustý les může usnadňovat šíření požáru, stejně tak vytváří hustá populace ideální podmínky pro rychlé šíření tuberkulózy, chřipky a dalších kapénkových infekcí.

Třetí důvod, proč se mikroby vracejí, souvisí se změnou způsobu chování lidí. Koncem dvacátého století se velmi rozšířilo střídání sexuálních partnerů, a následkem toho se množí a šíří pohlavně přenášené mikroby. Šíření AIDS je pouze jedním příkladem.b

Čtvrtým důvodem, proč je tak těžké zvítězit nad smrtícími mikroby, je skutečnost, že člověk pronikl do džunglí a deštných pralesů. Autor knihy The Hot Zone (Vyprahlé pásmo), Richard Preston, ve své knize uvádí: „Skutečnost, že se objevil AIDS, Ebola a mnoho dalších nemocí, které pocházejí z deštných pralesů, je přirozeným důsledkem toho, že se ničí tropická biosféra. Nově se objevující viry pocházejí z těch oblastí země, kde je narušené životní prostředí. Mnohé z těchto virů pocházejí ze zničených okrajů tropických deštných pralesů . . . Tropické deštné pralesy jsou bohatým rezervoárem života na této planetě, protože v nich žije většina rostlin a živočišných druhů světa. Deštné pralesy jsou také největším světovým rezervoárem virů, protože všechno, co žije, je nositelem virů.“

Lidé se tak dostali do bližšího kontaktu s hmyzem a teplokrevnými živočichy, ve kterých viry neškodně přebývají, množí se a hynou. Když však virus „přeskočí“ ze zvířete na člověka, může být smrtelný.

Omezení lékařské vědy

Další důvod, proč se infekční choroby znovu objevují, se týká samotné lékařské vědy. Mnohé baktérie jsou rezistentní na antibiotika, která je kdysi zabíjela. Je ironií, že tuto situaci pomáhala vytvořit právě antibiotika. Když například antibiotikum zabije u nakaženého člověka pouze 99 procent škodlivých baktérií, pak jedno procento baktérií, které antibiotiku nepodlehlo, může růst a množit se podobně jako odolný druh plevele na čerstvě zoraném poli.

Pacienti k tomuto problému přispívají tím, že neukončí léčbu antibiotiky tak, jak jim to předepsal lékař. Někdy pacienti s léčbou přestanou hned, jak se jim uleví. Slabší mikroby byly sice zničeny, ale silnější přežijí a klidně se dál množí. Nemoc se během několika týdnů vrátí, ale vyléčit ji je tentokrát těžší, nebo dokonce nemožné. A když tyto mikrobiální kmeny, rezistentní na léky, napadnou další lidi, je výsledkem závažný zdravotnický problém.

Experti WHO nedávno prohlásili: „Rezistence [na antibiotika a další antimikrobiální látky] dosahuje v mnoha zemích epidemických rozměrů a rezistence na více léků působí, že lékaři vlastně nemají možnost úspěšně léčit rostoucí počet nemocí. Jen v nemocnicích denně vznikne odhadem asi milion bakteriálních infekcí, a většina z nich je rezistentní na léky.“

Šíření infekčních nemocí také pomohly transfúze krve, které se ve velké míře používají od druhé světové války. Přes úsilí vědy, aby krev neobsahovala smrtící mikroby, transfúze výrazně přispěly k šíření hepatitidy, cytomegaloviru, baktérií rezistentních na antibiotika, malárie, žluté zimnice, Chagasovy nemoci, AIDS a mnoha dalších hrozných nemocí.

Současný stav věcí

V lékařské vědě sice došlo v tomto století k prudkému vzrůstu poznatků, nicméně mnoho záhad stále zůstává. C. J. Peters studoval nebezpečné mikroby ve Střediscích pro sledování nemocí, přední americké zdravotnické laboratoři. V květnu 1995 řekl v interview o viru Ebola: „Nevíme, proč je pro člověka tak virulentní, a nevíme co dělá a kde je, když zrovna nepůsobí epidemii. Nemůžeme ho najít. O žádné jiné skupině virů . . . nemáme tak hlubokou neznalost.“

Existují užitečné znalosti, účinné léky a vakcíny k potření nemocí, ale k jejich použití jsou potřeba peníze. Miliony lidí žijí v chudobě. Zpráva OSN World Health Report 1995 uvádí: „Chudoba je hlavním důvodem, proč malé děti nejsou očkovány, proč není pitná voda a hygienická zařízení, proč nejsou dostupné léky a další prostředky . . . Každý rok zemře v rozvojovém světě 12,2 milionu dětí do pěti let věku a většina z nich na příčiny, kterým by bylo možné předejít investicí několika amerických centů na dítě. Umírají převážně pro lhostejnost světa, ale především proto, že jsou chudé.“

Do roku 1995 byly infekční nemoci a parazité těmi nejčastějšími příčinami smrti; ukončí ročně 16,4 milionu lidských životů. Je smutné, že nespočetné miliony dalších lidí žijí v podmínkách, které jsou ideální pro existenci a šíření smrtících mikrobů. Uvažujme o dnešní politováníhodné situaci. Více než miliarda lidí žije v naprosté chudobě. Polovina světové populace nemá pravidelné lékařské ošetření a základní léky. Po ulicích znečištěných velkoměst se potulují miliony opuštěných dětí, z nichž mnohé si píchají drogy a provozují prostituci. Miliony uprchlíků strádají v nehygienických táborech, kde je cholera, úplavice a další nemoci.

Ve válce člověka s mikroby je situace příznivější pro mikroby.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 6]

„Jen v nemocnicích vznikne denně odhadem asi milion bakteriálních infekcí a většina z nich je rezistentní na léky.“

World Health Organization

[Rámeček na straně 7]

Mikroby se brání

Malý mikrob, jemuž se říká baktérie, „váží pouze 0,00000000001 gramu. Modrá velryba (plejtvák obrovský) váží asi 100 000 000 gramů. A přece může baktérie velrybu zabít.“ (Bernard Dixon, 1994)

Mezi nejobávanější nemocniční baktérie patří rezistentní kmeny Staphylococcus aureas. Tyto kmeny postihují nemocné a slabé lidi, způsobují u nich smrtelné infekce krve, zápal plic a toxický šok. Podle jednoho sčítání zabíjí stafylokok ve Spojených státech ročně asi 60 000 lidí — více, než kolik jich zahyne při dopravních nehodách. Během několika let se tyto bakteriální kmeny staly rezistentními na antibiotika do té míry, že v roce 1988 existovalo pouze jedno antibiotikum, které na ně působilo — vankomycin. Brzy se však začaly po světě objevovat zprávy o vankomycin-rezistentních kmenech.

I když však antibiotika účinkují, mohou vzniknout další problémy. V létě roku 1993 šla Joan Rayová ve Spojených státech do nemocnice na běžnou operaci. Předpokládala, že bude doma za několik dnů. Místo toho zůstala v nemocnici 322 dnů, a to především proto, že po chirurgickém výkonu se u ní rozvinula infekce. Lékaři bojovali proti infekci velkými dávkami antibiotik včetně vankomycinu, ale mikroby se bránily. Joan říká: „Nemohla jsem hýbat rukama. Nemohla jsem hýbat nohama . . . Nemohla jsem ani zvednout knihu, abych si ji četla.“

Lékaři se snažili zjistit, proč je Joan po tolika měsících léčby antibiotiky pořád nemocná. Laboratorní výsledky ukázaly, že kromě stafylokokové infekce má Joan v těle ještě další druh baktérií — vankomycin-rezistentního enterokoka. Z názvu je vidět, že vankomycin těmto baktériím nevadil; zdálo se také, že jsou odolné vůči všem ostatním antibiotikům.

Pak lékaři zjistili něco, co jimi otřáslo. Nejenže baktérie byly rezistentní vůči těm lékům, které je měly hubit, ale v protikladu k tomu, co lékaři očekávali — baktérie používaly vankomycin k tomu, aby přežily! Joanin lékař, specialista na infekční choroby, řekl: „[Tyto baktérie] vankomycin potřebují k tomu, aby se množily, a pokud ho nemají, nemohou růst. Takže v jistém smyslu používaly vankomycin jako potravu.“

Když lékaři přestali Joan dávat vankomycin, baktérie zanikly a Joan se začalo dařit lépe.

[Obrázek na straně 8]

Neužívají-li pacienti antibiotika správně, mikrobům to prospívá

[Obrázek na straně 9]

Smrtící mikroby se šíří transfúzemi krve