Mory dvacátého století

ČERNÁ smrt v Evropě čtrnáctého století nevedla ke konci světa, jak mnozí předpovídali. Ale co dnes? Naznačují epidemie a nemoci dneška, že žijeme v období, které Bible nazývá „poslední dny“? (2. Timoteovi 3:1)

Možná si pomyslíte ‚určitě ne‘. Jako nikdy dříve v dějinách lidstva nám nyní lékařské a vědecké pokroky pomohly porozumět nemocem a bojovat proti nim. Vědci v oboru medicíny vyvinuli širokou paletu antibiotik a očkovacích látek — mocných zbraní proti nemocem a mikrobům, které nemoci způsobují. V boji proti infekčním nemocem také pomohlo zkvalitnění nemocniční péče, vody, hygienických zařízení i přípravy jídla.

Před několika desetiletími se mnozí domnívali, že bitva je téměř u konce. Byly vymýceny neštovice a usilovalo se o vymýcení dalších nemocí. Nesčetné množství chorob bylo možné účinně zvládnout pomocí léků. Zdravotníci se dívali do budoucnosti s optimismem. Infekční nemoci budou přemoženy; bude následovat jeden úspěch za druhým. Lékařská věda zvítězí.

Nezvítězila však. Dnes jsou infekční nemoci stále hlavní příčinou úmrtí na světě, protože jen v roce 1996 zabily více než padesát milionů lidí. Bývalý optimismus vystřídaly rostoucí obavy z budoucnosti. Souhrn The World Health Report 1996, který vydala Světová zdravotnická organizace (WHO), varuje: „Všechen pokrok, kterého bylo v minulých desetiletích dosaženo ve zlepšení lidského zdraví, je nyní ohrožen. Jde-li o infekční nemoci, stojíme na pokraji celosvětové krize. Ohroženy jsou všechny země.“

Na staré nemoci se umírá mnohem více

Jedním důvodem ke znepokojení je to, že dobře známé nemoci, o nichž se kdysi myslelo, že jsou přemoženy, se vracejí ve formě, která končí smrtí mnohem častěji a kterou je daleko obtížnější léčit. Jedním příkladem je tuberkulóza, nemoc, o níž se kdysi předpokládalo, že v rozvinutých zemích je prakticky pod kontrolou. Tuberkulóza však nezmizela; zabíjí nyní asi tři miliony lidí ročně. Pokud se depistážní opatření nezlepší, lze předpokládat, že během devadesátých let se toto onemocnění rozvine asi u devadesáti milionů lidí. V mnoha zemích se šíří tuberkulóza, která je rezistentní na léky.

Jiným příkladem nemoci, která se znovu objevila, je malárie. Před čtyřiceti lety lékaři doufali, že se malárii podaří rychle vymýtit. Dnes tato nemoc zabíjí každý rok asi dva miliony lidí. Malárie je endemická neboli stále existující ve více než devadesáti zemích a ohrožuje čtyřicet procent světové populace. Komáři, kteří malárii přenášejí, začali být rezistentní na pesticidy. Také paraziti jsou nyní vůči lékům tak rezistentní, že se lékaři obávají, že některé kmeny malárie budou brzy neléčitelné.

Nemoci a chudoba

Neúprosně zabíjejí i další nemoci, přestože proti nim existují účinné prostředky. Vezměme například mozkomíšní meningitidu. Existují očkovací látky, kterými lze meningitidě předejít, a léky, kterými ji lze léčit. Na začátku roku 1996 vypukla epidemie meningitidy v subsaharské Africe, ale pravděpodobně jste o ní neslyšeli. A zemřelo tam více než 15 000 lidí — převážně chudých lidí a převážně dětí.

Infekce dolních cest dýchacích včetně zápalu plic zabíjejí každý rok čtyři miliony lidí a většina z nich jsou děti. Spalničky zabíjejí milion dětí ročně a černý kašel dalších 355 000 dětí. Mnoha těmto úmrtím by bylo možné předejít levným očkováním.

Každý den zemře asi osm tisíc dětí na dehydrataci při průjmu. Téměř všem těmto úmrtím by se dalo předejít dobrým hygienickým zařízením nebo nezávadnou pitnou vodou či podáním perorálního rehydratačního roztoku.

K většině těchto úmrtí dochází v rozvojovém světě, kde je velká chudoba. Asi osm set milionů lidí — značná část světové populace — nemá žádnou lékařskou péči. The World Health Report 1995 uvádí: „Největší světový zabiják a nejčastější příčina špatného zdraví i utrpení na celé zemi je uvedena téměř na konci Mezinárodní klasifikace nemocí. Má kód Z59.5 — naprostá chudoba.“

Nové nemoci

Existují ještě nové nemoci, které byly rozpoznány teprve nedávno. WHO nedávno uvedla: „Během posledních dvaceti let se objevilo nejméně třicet nových nemocí, které ohrožují zdraví stamilionů lidí. Na mnohé z těchto nemocí není žádná léčba, léky či očkovací látky a možnosti, jak jim předcházet nebo je mít pod kontrolou, jsou omezené.“

Podívejme se například na HIV a AIDS. Před pouhými patnácti lety je nikdo neznal a nyní postihují lidi na každém kontinentu. V současné době je virem HIV nakaženo asi dvacet milionů dospělých a více než čtyři a půl milionu lidí má AIDS. Podle publikace Human Development Report 1996 je AIDS v Evropě a v Severní Americe nyní hlavní příčinou smrti u dospělých pod čtyřicet pět let. Každý den je na celém světě nakaženo asi 6 000 lidí — jeden každých patnáct sekund. Předpokládá se, že počet případů AIDS bude v budoucnosti dále prudce růst. Podle jedné americké agentury se předpokládá, že v afrických a asijských národech, které jsou AIDS postiženy nejvíce, klesne do roku 2010 střední délka života na dvacet pět let.

Je AIDS ojedinělou nemocí svého druhu, nebo by se mohly objevit epidemie jiných nemocí a způsobit podobnou či horší pohromu? WHO odpovídá: „Dnes neznámé nemoci s potenciálem stát se zítřejším AIDS nepochybně dřímají ve skrytu.“

Faktory příznivé pro mikroby

Proč se odborníci v otázkách zdraví obávají budoucích epidemií? Jedním důvodem je růst měst. Před sto lety žilo ve městech jen asi patnáct procent světové populace. Prognózy však odhadují, že v roce 2010 bude polovina lidí na světě žít v městských oblastech a zejména v megapolích méně rozvinutých zemí.

Choroboplodným zárodkům se v hustě obydlených územích dobře daří. Pokud je ve městě dobré bydlení, přiměřená kanalizace i rozvod vody a dobrá zdravotní péče, nebezpečí epidemie se snižuje. Avšak nejrychleji rostoucí města jsou v chudých zemích. V některých městech je pouze jeden záchod na sedm set padesát či více lidí. V mnoha městských oblastech také není dobré bydlení, nezávadná pitná voda a lékařská zařízení. Tam, kde statisíce lidí žijí natěsnány v bídných podmínkách, je pravděpodobnost přenosu nemoci výrazně vyšší.

Znamená to, že epidemie se v budoucnosti omezí na tyto přelidněné a chudobou postižené megapole? Časopis Archives of Internal Medicine na to odpovídá: „Musíme opravdu pochopit, že izolované oblasti naprosté chudoby, hospodářské beznaděje a jejich důsledky představují to nejúrodnější místo vzniku infekčních nemocí a že zničí technické výdobytky celého lidstva.“

Omezit nemoc na jednu oblast není snadné. Obrovské množství lidí stále cestuje. Asi jeden milion lidí překročí každý den státní hranice. Jeden milion lidí každý týden cestuje mezi bohatými a chudými zeměmi. A smrtící mikrobi jsou s nimi. Časopis The Journal of the American Medical Association uvádí: „Dnes musíme předpokládat, že vypuknutím nemoci je ohrožena většina zemí, a zvláště pak země, které tvoří hlavní střediska mezinárodního cestování.“

Navzdory lékařským pokrokům dvacátého století mory dodnes ničí mnoho lidských životů a mnozí lidé se obávají, že to nejhorší teprve přijde. Co však o budoucnosti říká Bible?

[Praporek na straně 4]

Infekční nemoci jsou stále hlavní příčinou úmrtí na světě. V roce 1996 zabily více než padesát milionů lidí

[Rámeček na straně 6]

Rezistence na antibiotika

Mnoho infekčních nemocí je nyní mnohem těžší léčit, protože se staly rezistentními na antibiotika. Dochází k tomu takto: Baktérie, které nakazily člověka, se stále množí a svému potomstvu předávají své genetické rysy. Při vzniku každé nové baktérie existuje možnost mutace — nepatrné chyby, díky níž nová baktérie získává novou vlastnost. Pravděpodobnost, že u baktérie dojde k mutaci, která způsobí rezistenci na antibiotika, je nesmírně malá. Baktérií však vznikají miliardy a někdy se vytvářejí i tři nové generace za hodinu. Nemožné se tudíž stane — tu a tam se objeví baktérie, kterou je obtížné antibiotikem zabít.

Když si tedy nakažený člověk bere antibiotika, zničí se tím baktérie, které nejsou rezistentní, a on se pravděpodobně cítí lépe. Rezistentní baktérie však přežijí. Nyní ale již nemusí soupeřit s ostatními mikroby o živiny a o prostor. Mohou se množit bez omezení. A protože z jediné baktérie může za jeden den být více než šestnáct milionů dalších, netrvá dlouho a člověk opět onemocní. Nyní je však nakažen bakteriálním kmenem, který je rezistentní na lék, jenž by měl tyto baktérie zabít. Tyto baktérie mohou infikovat také další lidi a v důsledku mutací se časem mohou stát rezistentními i na jiná antibiotika.

Jeden redakční článek v časopise Archives of Internal Medicine uvádí: „Rychle vznikající rezistence baktérií, virů, plísní a parazitů na současné terapeutické prostředky navozuje otázku, ne zda, ale kdy válku proti světu mikrobů prohrajeme.“ (Kurzíva od nás.)

[Rámeček na straně 7]

Některé nové infekční nemoci od roku 1976

Rok Název nemoci Místo

1976 Nemoc legionářů Spojené státy

1976 Kryptosporidióza Spojené státy

1976 Hemoragická horečka Ebola Zair

1977 Hantaan nemoc Korea

1980 Hepatitida D (Delta) Itálie

1980 Lidský T-lymfotropní virus 1 (HTLV-1) Japonsko

1981 AIDS Spojené státy

1982 E. coli 0157:H7 Spojené státy

1986 Bovinní spongiformní encefalopatie* Spojené království

1988 Salmonella enteritidis PT4 Spojené království

1989 Hepatitida C Spojené státy

1991 Venezuelská hemoragická horečka Venezuela

1992 Vibrio cholerae 0139 Indie

1994 Brazilská hemoragická horečka Brazílie

1994 Lidský a koňský virus spalniček Austrálie

* Pouze postižení zvířat.

[Podpisek]

Zdroj: WHO

[Rámeček na straně 8]

Staré nemoci se vracejí

Tuberkulóza: Předpokládá se, že v tomto desetiletí zemře na tuberkulózu více než třicet milionů lidí. Kvůli nedostatečnému léčení v minulosti je dnes celosvětovou hrozbou tuberkulóza rezistentní na léky. V současnosti jsou některé kmeny rezistentní na léky, jež tyto kmeny kdysi spolehlivě ničily.

Malárie: Tato nemoc postihuje ročně až pět set milionů lidí a dva miliony jich zabíjí. Nedostatek léků nebo jejich nesprávné používání brání tomu, aby se nemoc nedostala pod kontrolu. Důsledkem je, že paraziti malárie jsou rezistentní na léky, které tyto parazity kdysi zabíjely. Problém komplikuje to, že komáři jsou rezistentní na insekticidy.

Cholera: Ročně zabíjí sto dvacet tisíc lidí převážně v Africe, kde jsou epidemie nejrozšířenější a nejčastější. V Jižní Americe byla po desetiletí neznámá, ale v roce 1991 postihla Peru a od té doby se po tomto kontinentu rozšířila.

Dengue: Tímto virem, který přenášejí komáři, je postiženo odhadem dvacet milionů lidí ročně. Nejhorší epidemie dengue v Latinské Americe a v Karibské oblasti za patnáct let byla v roce 1995 a postihla nejméně čtrnáct zemí. Epidemií dengue přibývá s růstem měst, se šířením komárů přenášejících dengue a s hromadným cestováním či stěhováním nakažených lidí.

Záškrt: Díky programům hromadného očkování, které začaly před padesáti lety, je tato nemoc v průmyslových zemích mimořádně vzácná. Avšak od roku 1990 se epidemie záškrtu objevily v patnácti zemích východní Evropy a bývalého Sovětského svazu. A každý čtvrtý člověk, který dostal tuto nemoc, zemřel. V první polovině roku 1995 bylo hlášeno asi dvacet pět tisíc případů této nemoci.

Dýmějový mor: Během roku 1995 bylo WHO hlášeno nejméně tisíc čtyři sta případů moru u lidí. Ve Spojených státech a na jiných místech se tato nemoc šířila v oblastech, kde se mor neobjevil po desetiletí.

[Podpisek]

Zdroj: WHO

[Obrázek na straně 5]

Navzdory zlepšení zdravotnické péče není lékařská věda schopna šíření infekčních nemocí zastavit

[Podpisek]

WHO foto od J. Abcede

[Obrázek na straně 7]

Nemoci se snadno šíří tam, kde lidé žijí natěsnáni v bídných podmínkách

[Obrázek na straně 8]

Asi osm set milionů lidí v rozvojových zemích nemá žádnou lékařskou péči