Pohroma nezaměstnanosti

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V ITÁLII

Zasáhla několik rozvinutých zemí a způsobila, že situace je velmi naléhavá — sužuje ale také rozvojové země. Objevuje se tam, kde se dříve zdálo, že neexistuje. Postihuje stamilióny lidí — a mnozí z nich jsou matkami a otci. Pro dvě třetiny Italů je to „největší hrozba“. Působí nové sociální problémy. Do určité míry je kořenem problémů mnoha mladých lidí, kteří začali být závislí na drogách. Milionům lidí nedává spát a další k tomu nemají daleko . . .

„NEZAMĚSTNANOST je pravděpodobně nejobávanějším jevem dnešní doby,“ prohlašuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). „Rozsah a důsledky tohoto jevu jsou známy,“ píše Komise Evropského společenství, ale „vyrovnávat se s tím je svízelné.“ Jeden odborník říká, že je to „přízrak“, který „se vrací, aby strašil na ulicích starého kontinentu“. Evropská unie (EU) má nyní asi 20 milionů nezaměstnaných a jen v Itálii dosáhl v říjnu 1994 oficiální počet nezaměstnaných 2 726 000 lidí. Podle názoru Padraiga Flynna, komisaře Evropské unie, „je řešení nezaměstnanosti tím nejdůležitějším sociálním a ekonomickým úkolem, před jakým stojíme“. Jste-li nezaměstnaní nebo hrozí-li vám ztráta zaměstnání, potom takový strach znáte.

Nezaměstnanost však není jen problémem Evropy. Postihuje všechny země amerického kontinentu. Nevyhýbá se ani Africe, Asii a Oceánii. V posledních letech pocítily osten nezaměstnanosti i země východní Evropy. Je pravda, že nezaměstnanost nemá vždy stejnou podobu. Nicméně podle některých ekonomů bude v Evropě a v Severní Americe míra nezaměstnanosti dlouhodobě mnohem vyšší, než byla v předchozích desetiletích.a A situaci „zhoršuje rostoucí částečná nezaměstnanost, nevyužívání pracovní kvalifikace a celkový úpadek kvality zaměstnání, která jsou k dispozici,“ zdůrazňuje ekonom Renato Brunetta.

Nezastavitelný postup

Nezaměstnanost postihla jeden po druhém všechny hospodářské sektory: nejdříve zemědělství, když nastupovala mechanizace, která lidi připravila o práci; potom průmysl, který je od sedmdesátých let postižen energetickou krizí; a nyní sektor služeb — obchod a školství — sektor, který byl dříve pokládán za nezranitelný. Jestliže by před dvaceti lety přesáhla míra nezaměstnanosti 2 nebo 3 procenta, způsobilo by to velké zneklidnění. Dnes jsou průmyslové země úspěšné, mají-li nezaměstnanost pod 5 nebo 6 procent, a v mnoha rozvojových zemích je míra nezaměstnanosti mnohem vyšší.

Nezaměstnaný je podle Mezinárodního úřadu práce (ILO) takový člověk, který je bez práce, ale je připraven pracovat a aktivně práci hledá. Jak je to ale v případě, že lidé nemají trvalé zaměstnání na plný úvazek nebo pracují pouze několik hodin týdně? Práce na částečný úvazek se posuzuje v každé zemi jinak. V některých zemích jsou oficiálně počítáni mezi zaměstnané ti lidé, kteří ve skutečnosti zaměstnaní nejsou. Nepřesně vymezený stav zaměstnanosti a nezaměstnanosti ztěžuje určování, kdo je vlastně nezaměstnaný, a proto statistiky zachycují skutečný stav jen částečně. „Dokonce ani oficiální číslo 35 milionů nezaměstnaných [v zemích OECD] neodpovídá plnému rozsahu nezaměstnanosti,“ říká jedna evropská studie.

Nezaměstnanost je drahá

Čísla však neříkají všechno. „Hospodářské a sociální výdaje za nezaměstnanost jsou enormní,“ uvádí Komise Evropského společenství. Tyto výdaje vyplývají „nejen z přímých výloh na vyplácení podpory pro nezaměstnané, ale vznikají také ztráty na daních, které by nezaměstnaní platili, kdyby pracovali“. A podpory v nezaměstnanosti se stávají stále větším břemenem nejen pro vlády, ale také pro ty, kdo jsou zaměstnaní, protože se jim zvyšují daně.

Nezaměstnanost není pouze věcí dat a čísel. Důsledkem jsou lidské tragédie, protože pohroma nezaměstnanosti postihuje lidi — muže, ženy a mladé lidi všech společenských tříd. Společně se všemi dalšími problémy těchto „posledních dnů“ může být nezaměstnanost nepředstavitelnou zátěží. (2. Timoteovi 3:1–5; Zjevení 6:5, 6) Pro „dlouhodobě nezaměstnaného“ je mnohem obtížnější najít práci než pro toho, kdo je bez práce krátce, a to i v případě, že jsou všechny ostatní okolnosti stejné. Je smutné, že některým se již nepodaří najít zaměstnání.b

Psychologové zjišťují, že u dnešních nezaměstnaných přibývá psychiatrických a psychologických problémů a rovněž emocionální lability, frustrace, progresivní apatie a ztráty sebeúcty. Jestliže ztratí práci člověk, který má nezaopatřené děti, je to hrozná osobní tragédie. Jeho svět se zhroutí. Pocit bezpečí zmizí. Někteří odborníci dnes pozorují, že se objevuje určitá „úzkost z očekávání“, která vyplývá z možnosti, že člověk ztratí práci. Tato úzkost může závažně ovlivnit rodinné vztahy, a jak ukazují nedávné sebevraždy nezaměstnaných lidí, může mít ještě tragičtější následky. Mladí lidé se kromě toho jen obtížně uplatní na trhu práce a to je u nich jednou z pravděpodobných příčin násilí a sociálního odcizení.

‚Zajatci zvráceného systému‘

Dopisovatel Probuďte se! mluvil s řadou lidí, kteří ztratili práci. Padesátiletý Armando řekl, že pro něho to znamenalo „vidět třicetileté pracovní snažení jako bezvýsledné a muset začít znovu“. Řekl, že se cítí „jako zajatec zvráceného systému“. Francesco ‚viděl, jak se jeho svět hroutí, když byl na vrcholu‘. Stefano „měl pocit hlubokého zklamání ze současného uspořádání života“.

Luciano, který byl propuštěn po téměř třiceti letech práce v technickém vedení jedné významné italské továrny na automobily, naopak „pociťoval hněv a cítil se podveden, když viděl, že po tolika letech továrna pokládá jeho úsilí, svědomitost a spolehlivost za nic“.

Prognózy a zklamání

Někteří ekonomové měli značně odlišné představy. Ekonom John Maynard Keynes v roce 1930 velmi optimisticky předpověděl, že během příštích padesáti let bude „práce pro všechny“, a po celá desetiletí se předpokládalo, že plná zaměstnanost je dosažitelný cíl. V roce 1945 si Charta OSN dala za cíl rychlé dosažení plné zaměstnanosti. Až do nedávna panovalo přesvědčení, že pokrok znamená, že všichni budou mít zaměstnání a kratší pracovní dobu. Ale věci se vyvíjely jinak. Velký hospodářský úpadek v posledním desetiletí způsobil „nejhorší celosvětovou krizi zaměstnanosti od velké ekonomické krize ve třicátých letech,“ uvádí ILO. V Jižní Africe je bez práce nejméně 3,6 milionu lidí včetně asi 3 milionů černých Afričanů. Krizí prochází dokonce i Japonsko, kde vloni bylo bez práce více než dva miliony lidí.

Proč je nezaměstnanost tak rozšířenou pohromou? Jaké návrhy na řešení byly doporučeny?

[Poznámky pod čarou]

[Mapa na straně 2 a 3]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Kanada – 9,6 %

USA – 5,7 %

Kolumbie – 9 %

Irsko – 15,9 %

Španělsko – 23,9 %

Finsko – 18,9 %

Albánie – 32,5 %

Jižní Afrika – 43 %

Japonsko – 3,2 %

Filipíny – 9,8 %

Austrálie – 8,9 %

[Podpisek]

Mountain High Maps™ copyright © 1993 Digital Wisdom, Inc.