Nezaměstnanost — Proč?

V NĚKTERÝCH zemích jsou lidé nuceni vydělávat si mnohahodinovou tvrdou fyzickou prací ve vyčerpávajícím tempu — a pro trochu peněz možná vykonávají i práci, která je nebezpečná. Až do nedávna si byli mnozí lidé v dalších zemích jisti, že když je jednou zaměstná velká firma nebo státní podnik, budou mít jisté místo až do důchodu. Dnes se však zdá, že již neexistují žádné firmy či korporace, které by dokázaly nabídnout vhodné zaměstnání a jistotu bez ohledu na to, jaké postavení by u nich zaměstnanec měl. Proč?

Příčiny problému

Tisíce mladých lidí dokonce nemohou najít ani své první zaměstnání — a je lhostejné, zda mají vyšší vzdělání, či nikoli. Například v Itálii je více než třetina nezaměstnaných ve věku mezi 15 a 24 roky. Zvyšuje se průměrný věk lidí, kteří již pracují a kteří se snaží, aby si své zaměstnání udrželi, a tak je pro mladé lidi stále těžší uplatnit se na trhu práce. Také stále více žen přijímá zaměstnání, a tak nezaměstnanost roste i mezi nimi. A tak nových pracovníků, kteří nyní zápasí o to, aby se na trhu práce uplatnili, je mimořádně mnoho.

Od té doby, co byly zavedeny první průmyslové stroje, snižují technické novinky potřebu pracovníků. Vzhledem k dlouhým vyčerpávajícím směnám dělníci doufali, že stroje práci omezí nebo ji odstraní. Automatizace výrobu zvýšila a vyloučila mnohá nebezpečí, ale také snížila počet pracovních příležitostí. Nevytíženým pracovníkům hrozí dlouhodobá nezaměstnanost — pokud nezískají novou odbornost.

Jsme v nebezpečí, že budeme zaplaveni nadbytkem spotřebního zboží. Někteří odborníci se domnívají, že jsme již dosáhli hranice růstu. Navíc, čím méně lidí je zaměstnáno, tím méně lidí kupuje. Trh nabízí víc, než lze spotřebovat. Velké továrny, které se stavěly proto, aby pokryly předpokládaný růst produkce, již nejsou z ekonomického hlediska životaschopné, a proto se zavírají nebo převádějí na jiný provoz. Takový trend má své oběti — ty, kdo přijdou o práci. Při hospodářské recesi klesá poptávka po pracovnících a snížený počet pracovních míst během recese se v období růstu obnoví jen stěží. Nezaměstnanost má pochopitelně více příčin.

Sociální pohroma

Nezaměstnanost může postihnout každého člověka, a proto je sociální pohromou. Některé země mají různé způsoby, jak chránit lidi, kteří ještě pracují — například zkrácením pracovního týdne se snížením mzdy. Tento způsob však může zhoršit vyhlídky těch lidí, kteří hledají práci.

Čím dále tím častěji protestují jak zaměstnaní, tak nezaměstnaní proti problémům, které se týkají zaměstnání. Avšak zatímco nezaměstnaní žádají nové pracovní příležitosti, lidé, kteří zaměstnání mají, se snaží uchránit si své jistoty — dva cíle, které se ne vždy shodují. „Od těch lidí, kteří mají zaměstnání, se často požaduje, aby pracovali přesčas. Ti, kdo jsou nezaměstnaní, tak zůstávají bez práce. Je nebezpečí, že se společnost rozdělí do dvou skupin . . . na jedné straně budou ti, kdo jsou přetíženi, a na druhé straně odmítnutí nezaměstnaní, kteří jsou téměř zcela závislí na dobré vůli ostatních,“ říká italský časopis Panorama. Podle odborníků měli z ekonomického růstu v Evropě prospěch v podstatě ti, kdo již pracovali — a ne ti, kdo byli bez práce.

Nezaměstnanost navíc souvisí se stavem místního hospodářství, takže v některých zemích, jako je Německo, Itálie a Španělsko, jsou obrovské rozdíly ve spotřebě v jednotlivých oblastech. Jsou lidé ochotni naučit se nové odbornosti, nebo se dokonce přestěhovat do jiné oblasti či země? Při hledání zaměstnání to může být rozhodující faktor.

Je v dohledu nějaké řešení?

Naděje se vkládají především do zlepšení hospodářství. Někteří lidé jsou však skeptičtí a myslí si, že do roku 2000 k takovému obratu nedojde. Podle dalších již obnova nastala, ale výsledky se objevují pomalu, jak je to patrné z nedávného poklesu zaměstnanosti v Itálii. Hospodářská obnova nemusí nezbytně znamenat snížení nezaměstnanosti. Růst je umírněný, a proto podnikatelé raději lépe využijí zaměstnance, které již mají, než aby zaměstnali další — je to tedy „růst bez vzrůstu pracovních příležitostí“. Počet nezaměstnaných kromě toho roste rychleji než počet nových pracovních příležitostí.

V národním hospodářství dnes dochází k internacionalizaci. Někteří ekonomové se domnívají, že také vytvoření velkých nadnárodních obchodních sfér, jako je Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) a Rada pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC), může být hybnou silou světové ekonomiky. Tento trend nicméně vede k tomu, že velké korporace se usazují tam, kde jsou pracovní síly levnější, a následkem toho průmyslové země ztrácejí pracovní příležitosti. Současně klesají mzdy těch pracovníků, kteří již stejně mnoho nevydělávají. Není náhodou, že v řadě zemí proti těmto obchodním dohodám demonstrovalo — dokonce i násilně — mnoho lidí.

Odborníci navrhují mnoho způsobů, jak proti nezaměstnanosti bojovat. Některé návrhy si dokonce protiřečí — podle toho, zda je navrhují ekonomové, politici nebo samotní pracující. Někteří navrhují, aby se firmy zvýhodnily tím, že se jim sníží daně, když přijmou další personál. Další odborníci radí výrazné zapojení státu. Jiní lidé doporučují přerozdělit práci a zkrátit pracovní dobu. Některé velké podniky to udělaly, ačkoliv během minulého století se pracovní týden ve všech průmyslových zemích soustavně zkracoval a nezaměstnanost to stejně nesnížilo. „Nakonec,“ tvrdí ekonom Renato Brunetta, „se každá taktika prokázala jako neúčinná a náklady převyšovaly prospěch.“

„Neměli bychom si nic namlouvat,“ uzavírá časopis L’Espresso, „je to závažný problém.“ Je příliš obtížné najít řešení? Existuje nějaké východisko z problému nezaměstnanosti?

[Rámeček na straně 8]

Odvěký problém

Nezaměstnanost je starý problém. Po staletí se stávalo, že lidé proti své vůli zůstali bez práce. Když skončil nějaký velký stavební projekt, zůstaly desetitisíce lidí bez práce — přinejmenším do té doby, než si našli něco jiného. V lepším případě byla mezitím jejich situace nejistá.

Ve středověku „sice problém nezaměstnanosti v současném smyslu slova ještě neexistoval“, ale nezaměstnaní ano. (La disoccupazione nella storia — Nezaměstnanost v dějinách) V té době byl však každý, kdo nepracoval, pokládán pouze za budižkničemu a tuláka. Teprve až v 19. století mnozí britští analytici „přiřadili nezaměstnané především k ‚neurvalcům‘ a pobudům, kteří spí venku a v noci se toulají po ulicích,“ vysvětluje profesor John Burnett. (Idle Hands)

K „objevu nezaměstnanosti“ došlo koncem 19. století nebo na začátku 20. století. Byly ustaveny zvláštní vládní komise, aby tento problém prostudovaly a vyřešily. Patřil k nim i zvláštní výbor Dolní sněmovny britského parlamentu. Výbor vznikl v roce 1895 a zkoumal „Problémy plynoucí z nezaměstnanosti“. Nezaměstnanost se stala sociální pohromou.

Toto nové poznání výrazně vzrostlo zvláště po první světové válce. Válka, kterou provázela horečná výroba zbraní, prakticky nezaměstnanost odstranila. Na začátku dvacátých let se však západní svět potýkal se sérií recesí, které vyvrcholily Velkou krizí, jež začala v roce 1929 a postihla hospodářství všech průmyslových zemí světa. Po druhé světové válce došlo v mnoha zemích k novému hospodářskému rozmachu a nezaměstnanost se snížila. Avšak „počátky dnešních problémů s nezaměstnaností lze vystopovat až do poloviny šedesátých let tohoto století,“ říká Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Trh práce zasáhla nová rána, kterou způsobila ropná krize v sedmdesátých letech a prudký rozmach počítačové techniky, jenž vedl k propouštění lidí ze zaměstnání. Nezaměstnanost začala neúprosně stoupat a pronikla i do úředního a manažerského sektoru, které byly dříve pokládány za bezpečné.

[Obrázek na straně 7]

Požadovat více pracovních příležitostí problém nezaměstnanosti nevyřeší

[Podpisek]

Reuters/Bettmann