Afričtí vrubouni přicházejí na pomoc!

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V JIŽNÍ AFRICE

PŘED dvěma sty lety byl do Austrálie poprvé přivezen dobytek. Kdo tehdy mohl předvídat, že z toho v této zemi vzniknou tak vážné problémy?

Po nějakém čase byly pastviny posety dobytčím trusem. Na některých místech kvůli tomu nemohla růst tráva, a když rostla, byla pro dobytek nepoživatelná. Kravince se nakonec staly líhní nepříjemných much. V sedmdesátých letech se podle zprávy v časopise Africa—Environment & Wildlife tento problém stal „ekonomickou a ekologickou krizí ohromných rozměrů“. Bylo vypočteno, že „ročně ztrácejí svou hodnotu více než dva miliony hektarů pastvin . . .; kvůli trusu, který zůstává ležet, se velké množství dusíku nevrací do půdy a populace much začíná nabývat epidemických rozměrů“.

Co se stalo? V Africe by za normálních okolností vyčistili pole rychle a účinně vrubouni. Trus, který by se tak dostal do země, by pohnojil půdu a ta by se stala poréznější. Tím by se podpořil růst rostlin. Také by se nepřemnožily škodlivé druhy much a zničila by se vajíčka parazitů. A tak by se předešlo rozšíření bakteriálních chorob.

Avšak první osadníci Austrálie si neuvědomili, že australští vrubouni zpracovávají jen malé tvrdé bobky australských zvířat a neumějí si poradit s velkým, měkkým trusem dobytka.

Co teď s tím? Dovézt vrubouny z jiných zemí! Například africký rod vrubounů (který má asi 2000 druhů) si poradí s ohromným množstvím měkkého trusu, například trusu sloního. Pro tyto brouky není likvidace dobytčího trusu žádným problémem. K takovému úkolu je ale potřeba značné množství těchto brouků! Časopis Africa—Environment & Wildlife uvádí, že v jednom národním parku „bylo na jedné hromadě sloního trusu napočítáno 7000 brouků“ a v jiném parku „jich bylo sebráno během dvanácti hodin ze sedmikilové hromady sloního trusu 22 746“. Představte si tedy, jak ohromné množství brouků bylo potřeba, aby se australská katastrofa zastavila!

Situace se nyní naštěstí výrazně zlepšuje — zlepšuje se díky africkým vrubounům.