Otázky čtenářů

Může být právem použito slova „anděl“ na vzkříšené pomazané křesťany?

Bible nepoužívá slova „anděl“ ve spojení s pomazanými křesťany, kteří byli vzkříšeni k nebeskému životu. Vezmeme-li v úvahu, jak jsou v Bibli použita hebrejská a řecká slova přeložená jako „anděl“, můžeme poznat, že by podle všeho nebylo nesprávné použít výrazu „anděl“ v obecném smyslu na křesťany, kteří budou žít jako duchovní tvorové v nebesích.

Hebrejské slovo mal’ák a řecké slovo ággelos, která jsou v Bibli přeložena jako „anděl“, znamenají doslova „posel“. V Bibli jsou použita tato slova pro duchovní tvory, kteří sloužili Jehovovi jako poslové. Jsou však použita také pro lidské posly. (2. Sam. 5:11; 11:25; Jak. 2:25) Apoštolu Janovi bylo řečeno, aby psal ‚andělům sedmi sborů‘. (Zjev. 1:20) Samozřejmě nepsal duchovním tvorům v nebi, nýbrž pomazaným pozemským dozorcům sedmi sborů v Malé Asii. Z toho můžeme vidět, že Svaté písmo nepoužívá hebrejských a řeckých slov, která jsou přeložena jako „anděl“, pouze na duchovní tvory.

Povýšený Ježíš Kristus a pomazaní křesťané, kteří byli vzkříšeni, aby s ním vládli v nebi, jsou vlastně na vyšším stupni než duchovní tvorové, normálně nazývaní andělé. Ježíš a jeho pomazaní následovníci v nebesích jsou nesmrtelní. (1. Tim. 6:15, 16; 1. Kor. 15:51–54) Naproti tomu andělé jsou smrtelní, což vidíme z toho, že satan a jeho neposlušní andělé budou zničeni. (Zjev. 20:10, 14; Luk. 8:30, 31) Mimo to ukazuje Bible, že Kristus byl povýšen nad anděly a že jeho pomazaní následovníci budou mít podíl na souzení andělů. — Žid. 1:4; Fil. 2:9–11; 1. Kor. 6:3.

Přesto je Ježíš po svém vzkříšení dále označován jako archanděl Michael. (Juda 9; Zjev. 12:7) Také podle všeho je Ježíš míněn andělem, o němž je zmínka ve Zjevení 20:1, neboť jako Boží král je to logicky on, který spoutá satana a démony. Podle toho se výraz „anděl“ vztahuje na úřad a může být použit v obecném smyslu k označení všech duchovních tvorů v nebi.

Co je myšleno „jazykem kananejským“ u Izaiáše 19:18?

Ve „výroku proti Egyptu“ řekl mezi jiným prorok Izaiáš: „V tom dni se ukáže, že je pět měst v zemi egyptské mluvících jazykem kananejským a přísahajících Jehovovi vojsk.“ — Iz. 19:1, 18, NS.

Toto proroctví zaznamenané okolo roku 732 př. n. l. poukazuje na to, co se odehrálo po rozboření Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Babylóňané pod Nabuchodonozorem zanechali v zemi ostatek chudých Židů. Když několik vzbouřenců zavraždilo místodržitele Godoliáše, uprchl lid proti Jeremiášově radě do Egypta. (Jer. 41:1–3; 42:9 až 43:7) Zpráva se zmiňuje zvlášť o třech městech, v nichž se Židé usadili: Migdol, Tachpanches a Nof. (Jer. 44:1) Možná, že Židé, kteří uprchli do Egypta, aby hledali ochranu, se připojili k Židům, kteří tam již bydleli. — Jer. 24:1, 8–10.

Jazyk, který dnes označujeme jako starohebrejština, nebyl tak nazýván v Hebrejských písmech. Byl označován jako „jazyk Židů“ nebo „židovský“. (2. Král. 18:26; Neh. 13:24, NS) Patří k semitské jazykové skupině a jazyk, kterého se používalo v zemi kananejské v Abrahamově době, zdá se být příbuzný s hebrejským. Když Izraelité dobyli Zaslíbené země neboli země Kanaán, mohl být jejich jazyk nazýván „jazykem kananejským“ z dvojího důvodu: Za prvé byl podobný řeči kananejských obyvatel země, kteří byli pobiti, a za druhé byl řečí národa, který tehdy kananejské území ovládl.

Proto je míněn „jazykem kananejským“, kterým hovořila města v Egyptě podle Izaiáše 19:18, hebrejský jazyk, jímž mluvili v egyptských městech Židé, kteří tam uprchli.

K čemu se používalo ‚holubího trusu‘, o němž je zmínka v 2. Král. 6:25?

V tomto verši jsou popsány poměry ve městě Samaří, když bylo obleženo Syřany za dnů Elizeových. Čteme: „Pročež byl hlad veliký v Samaří; nebo aj, tak dlouho obleženo bylo, až hlava oslová byla za osmdesáte stříbrných, a čtvrtý díl míry káb trusů holubích za pět stříbrných.“ — 2. Král. 6:25.

Podle toho měla třetina litru holubího trusu cenu asi 2,38 dolaru. Otázka, jak kupec použil holubího trusu, byla již probírána z mnohých stran.

Někteří lidé si myslí, že pod ‚holubím trusem‘ si máme představit květinu. Odvolávají se na to, že Arabové nazývají „holubí trus“ rostlinu, která slouží chudině za potravu, a že v okolí Samaří roste rostlina, jejíž latinské jméno znamená „ptačí mléko“. Avšak není důkazů, že by tyto rostliny byly kdy známé jako „holubí trus“ nebo že by obyvatelé obleženého města Samaří měli z nich zásoby.

Při doslovném uplatnění výrazu vyvstává otázka, k čemu bylo používáno holubího trusu. Jedna domněnka je, že jej bylo na Blízkém východě dlouho používáno jako hnojiva. Ale nezdá se, že by osoby, které umíraly hladem, měly zájem o hnojení polí, z kterých by sklízely úrodu až po několika měsících.

Naproti tomu by bylo možné, že holubí trus byl používán jako potrava. Aby zastrašil obyvatele Jeruzaléma, vyhrožoval jim jednou Rabsake, že asyrské obležení je přinutí ‚jíst jejich výkaly a pít jejich moč‘. (2. Král. 18:27) Myšlenka požívat trus jako potravu je odporná. Ale když byl hlad tak velký, že ženy vařily a jedly své vlastní děti, pak si můžeme představit, že byly ochotny sníst vše, co bylo k dostání. (2. Král. 6:26–29) Trus nemá velkou výživnou hodnotu, ale hladovějící snědí někdy cokoli, aby utišili mučivý pocit hladu. Podle zprávy Josepha jedli Římany obležení Židé v roce 70 n. l. hnůj ze „starého hnojiště“. A podle zprávy o hladomoru v Anglii v roce 1316 n. l. jedli lidé „své vlastní děti, psy, myši a holubí trus“.

Asi nejvhodnější domněnka je ta, že holubího trusu bylo používáno jako topiva. Prorok Ezechiel byl nabádán, aby znázornil hrozné poměry, které vzniknou obležením Jeruzaléma, tím, že při přípravě svého jídla měl používat kravský hnůj jako paliva. (Ezek. 4:12–17) Ještě dnes slouží sušený kravský hnůj — nazývaný též „kravské koblihy“ — v některých částech země jako topivo. Je-li tato domněnka správná, je v této zprávě pouze řečeno, jak vysoké byly náklady na stravu (v tomto případě oslí hlava) a na topivo k vaření. Z následujících veršů vidíme, že se tehdy ještě nejedlo syrové maso.