Hledá se řešení
„KDYŽ diskutujeme o stínu,“ napsal anglický spisovatel John Lyly, „opomíjíme věc, která ten stín vrhá.“ Abychom se této léčce vyhnuli, měli bychom mít na mysli, že dnešní stíny na deštném pralese jsou jen odrazem hlubších problémů a že ničení pralesa bude pokračovat, dokud nebudou odstraněny jeho základní příčiny. Jaké příčiny to jsou? Jak uvádí zpráva z výzkumu sponzorovaného OSN, „základní síly, jež ohrožují zachování amazonského pralesa,“ jsou „chudoba a nespravedlnost mezi lidmi“.
Již ne tak zelená revoluce
Někteří výzkumníci tvrdí, že ničení pralesa je částečně vedlejším účinkem takzvané zelené revoluce, která před několika desetiletími začala v jižní a střední Brazílii. Předtím se tisíce rodin drobných zemědělců živily pěstováním rýže, luštěnin a brambor a kromě toho chovaly i dobytek. Potom jejich půdu pohltilo velkoplošné mechanizované pěstování sóji a projekty hydroelektráren, a místní plodiny a krávy byly vystřídány zemědělskými produkty určenými pro vývoz do průmyslových zemí. Jen v letech 1966 až 1979 vzrostla výměra zemědělské půdy vyhrazené pro vývozní plodiny o 182 procent. Následkem toho přišlo o svou půdu a o živobytí jedenáct z každých dvanácti tradičních zemědělců. Pro ně se zelená revoluce změnila v revoluci ponurou.
Kam mohli tito zemědělci bez půdy jít? Politikové, kteří nechtěli řešit problém nespravedlivého rozdělení půdy ve vlastním regionu, jim nabídli řešení tím, že se o amazonské oblasti vyjadřovali jako o „zemi bez lidí pro lidi bez země“. Během deseti let po otevření první amazonské dálnice se v mnoha tisících chatrčí podél dálnice usadily více než dva miliony chudých zemědělců z jižní Brazílie a také ze severovýchodní Brazílie, která byla postižena suchem a chudobou. Když bylo postaveno více silnic, cestovalo do Amazonie více rádoby zemědělců, kteří se chystali změnit prales v zemědělskou půdu. Když výzkumníci vzpomínají na tyto kolonizační programy, říkají, že „bilance téměř padesáti let kolonizace je negativní“. Chudoba a nespravedlnost byly „exportovány do Amazonie“ a „nové problémy vznikly i v amazonské oblasti“.
Tři kroky vpřed
Komise pro rozvoj a životní prostředí v Amazonii chce pomoci odstranit příčiny odlesňování a zlepšit životní podmínky lidí v amazonském deštném pralese, a proto vydala dokument, který mimo jiné doporučuje vládám v amazonské nížině, aby podnikly tři úvodní kroky. (1) Řešte ekonomické a sociální problémy v chudých oblastech mimo amazonský deštný prales. (2) Využívejte živý prales a znovu využívejte oblasti, které již byly odlesněny. (3) Řešte případy hrubé sociální nespravedlnosti — skutečné příčiny lidské bídy a ničení pralesa. Podívejme se na tyto tři kroky blíže.
Investování
Řešte společensko-ekonomické problémy. „Jednou z efektivnějších možností, jak omezit odlesňování,“ uvádí komise, „je investovat do těch nejchudších oblastí v amazonských státech, do oblastí, z nichž jsou lidé nuceni se stěhovat za lepší budoucností do Amazonie.“ Komise však dodává: „Tato možnost se zřídka bere v úvahu při plánování rozvoje státu nebo regionu a neuvažují o ní ani ti lidé v průmyslových zemích, kteří se zastávají toho, aby odlesňování bylo rychle omezeno.“ Odborníci však vysvětlují, že pokud vládní činitelé a znepokojené zahraniční vlády zaměří svou odbornou kapacitu a finanční podporu na to, aby v oblastech kolem Amazonie řešili takové problémy, jako je nedostatečné rozdělení půdy či chudoba ve městech, zpomalí proud zemědělců, kteří míří k Amazonce, a pomohou zachránit prales.
Co je však možné udělat pro drobné zemědělce, kteří v Amazonii již žijí? Jejich každodenní přežití závisí na tom, že z půdy, jež je pro zemědělství nevhodná, dostanou nějakou úrodu.
Prales kvůli stromům
Využívejte prales opakovaně. „V tropických pralesích se nadměrně těží, a přesto jsou využívány málo. Na tomto paradoxu závisí jejich záchrana,“ říká publikace OSN The Disappearing Forests (Mizící pralesy). Odborníci říkají, že místo toho, aby člověk těžil z pralesa dřevo, měl by prales využít tak, že by sklízel jeho produkty, například ovoce, ořechy, oleje, kaučuk, esence, léčivé byliny a jiné přírodní produkty. Tvrdí, že takové produkty představují „asi 90 procent ekonomické hodnoty pralesa“.
Doug Daly z newyorské botanické zahrady vysvětluje, proč se domnívá, že posun od ničení pralesa k jeho využívání má smysl: „Je to smírné řešení pro stát — už nevidí, jak se z trhu ztrácejí velké kusy Amazonie. . . . Poskytne lidem obživu a přitom zachová prales. Je dost těžké říci o tom něco negativního.“ (Wildlife Conservation [Ochrana přírody])
Zachováním pralesa kvůli stromům se vlastně zlepšují životní podmínky obyvatel pralesa. Výzkumníci v severobrazilském Belému například vypočítali, že přeměnou jednoho hektaru pralesa na pastvinu se získá jen 25 dolarů ročně. A tak aby si člověk v Brazílii vydělal pouhou minimální měsíční mzdu, musí mít 48 hektarů pastvin a 16 kusů dobytka. Avšak časopis Veja uvádí, že takový rádoby zemědělec by si mohl vydělat mnohem víc tím, že by sklízel přírodní produkty pralesa. A škála produktů, jež čekají na sbírání, je úžasná, jak říká biolog Charles Clement. „Existují desítky druhů zeleniny, stovky druhů ovoce, pryskyřic a olejů, které jsou dostupné a mohou se sklízet,“ dodává dr. Clement. „Člověk musí poznat, že prales je zdrojem bohatství, a ne překážkou zbohatnutí, a to je problém.“
Druhá šance pro zpustošenou zemi
Brazilský výzkumník João Ferraz říká, že hospodářský rozvoj a ochrana životního prostředí mohou jít ruku v ruce. „Podívejte se, kolik pralesa již bylo zničeno. Není potřeba kácet ještě další kusy původního pralesa. Místo toho můžeme rekultivovat a znovu využívat již odlesněné a poškozené oblasti.“ A v Amazonii je zničené půdy hodně.
Od konce 60. let začala vláda poskytovat ohromné dotace, aby velké investory povzbudila k přeměňování pralesa v pastviny. Investoři to dělali, ale jak říká dr. Ferraz, „po šesti letech byly pastviny vyčerpány. Později, když si všichni uvědomili, že to byla chyba, velcí majitelé půdy si řekli: ‚Nevadí, dostali jsme od státu dost peněz,‘ a odešli.“ A výsledek? „Asi 200 000 čtverečních kilometrů opuštěných pastvin se mění v pustinu.“
Dnes však výzkumníci, jako je dr. Ferraz, nacházejí pro zničenou zemi nové způsoby využití. Jaké? Před několika lety vysadili na pozemku opuštěné dobytčí farmy 320 000 semenáčků amazonského ořechu. Dnes tyto semenáčky nesou plody. Stromy rychle rostou a také poskytují cenné dřevo, a proto se semenáčky amazonských ořechů vysazují na odlesněné půdě v různých částech Amazonské nížiny. Sbírat produkty, učit zemědělce sázet trvalé plodiny, osvojovat si metody těžby dřeva, které nepoškozují prales, a rekultivovat zničenou půdu jsou podle názorů odborníků osvícené alternativy, které pomohou zachovat prales při životě. (Viz rámeček „Pracují na ochraně“.)
Avšak jak říkají autority, záchrana pralesa vyžaduje víc než jen přeměnu zničené půdy. Vyžaduje přeměnu lidské povahy.
Jak narovnat, co je pokřivené
Řešit nespravedlnosti. Nespravedlivé lidské chování, které zasahuje do práv druhých lidí, je často vyvoláno chamtivostí. A jak podotkl starověký filozof Seneca, „chamtivosti je celá příroda příliš málo“ — nestačí jí ani rozlehlé amazonské deštné pralesy.
Průmyslníci a vlastníci velkých pozemků, na rozdíl od chudých amazonských zemědělců, ukrajují z pralesa proto, aby jim ztučněly peněženky. Autority poukazují také na to, že k tomu, aby se v Amazonii daly do práce řetězové pily, rovněž velmi přispěly západní státy. „Bohaté průmyslové země,“ říká jedna skupina německých výzkumníků, „velkou měrou zapříčinily již existující škody na životním prostředí.“ Komise pro rozvoj a životní prostředí v Amazonii uvádí, že ochrana Amazonie nevyžaduje nic menšího než „novou celosvětovou etiku — etiku, jejímž výsledkem bude lepší styl rozvoje, založený na lidské solidaritě a spravedlnosti“.
Avšak kouřová mračna, která se nad Amazonkou dále objevují, člověku připomínají, že navzdory úsilí mužů a žen z celého světa, kterým na životním prostředí záleží, se ukazuje, že proměnit osvícené myšlenky ve skutečnost je stejně těžké jako chytat kouř. Proč?
Kořeny neřestí, jako je chamtivost, prorůstají lidskou společností a sahají do ní daleko hlouběji než amazonské stromy do pralesní půdy. Měli bychom tedy dělat, co můžeme, abychom k záchraně pralesa přispěli, ale není realistické očekávat, že lidé, ať jsou sebeupřímnější, dokáží hluboké a spletité příčiny ničení pralesů vykořenit. To, co asi před třemi tisíci lety řekl král Šalomoun, moudrý pozorovatel lidské povahy, stále platí. „Co je pokřivené, to se nedá narovnat“ pouhým lidským úsilím. (Kazatel 1:15) Tomu se podobá portugalské rčení „O pau que nasce torto, morre torto“. (Strom, který se narodil křivý, křivý také zemře.) Nicméně deštné pralesy celého světa mají budoucnost. Proč?
Osvícení před námi
Asi před sto lety byl brazilský spisovatel Euclides da Cunha tak uchvácen bohatstvím amazonských životních forem, že prales popsal jako „nepublikovanou, současnou stránku z Genesis“. A přesto, že člověk tuto „stránku“ pilně špiní a trhá, je živý amazonský prales stále „nostalgickým symbolem země, jaká byla v době stvoření“, jak uvádí publikace Amazonia Without Myths (Amazonie bez mýtů). Ale jak dlouho ještě?
Zvažte toto: Amazonský deštný prales a jiné deštné pralesy na světě poskytují důkaz o tom, co Da Cunha nazval „jedinečnou inteligencí“. Stromy pralesa od kořenů až po listy prohlašují, že jsou dílem mistrného architekta. Je-li to tak, dovolí tento Velký Architekt, aby chamtivý člověk deštné pralesy vymýtil a zemi zničil? Biblické proroctví na tuto otázku odpovídá rozhodným ne! Toto proroctví zní: „Národy se rozzlobily a přišla tvá vlastní zloba a ustanovený čas, aby . . . byli zničeni ti, kteří ničí zemi.“ (Zjevení 11:18)
Všimněte si však, že proroctví neříká jen to, že Stvořitel problém vykoření odstraněním chamtivých lidí, ale také to, že to udělá v naší době. Proč to můžeme tvrdit? Proroctví říká, že Bůh začne jednat v době, kdy člověk bude ‚ničit‘ zemi. Když byla tato slova před téměř dvěma tisíci lety napsána, lidé zemi zničit nemohli, protože jich nebylo tolik a neměli k tomu prostředky. Ale situace se změnila. „Poprvé v historii,“ uvádí kniha Protecting the Tropical Forests—A High-Priority International Task, „je lidstvo v situaci, kdy může zničit základy svého vlastního přežití nejen v jednotlivých krajích či sektorech, ale v celosvětovém měřítku.“
„Ustanovený čas“, kdy Stvořitel zasáhne proti ‚těm, kteří ničí zemi‘, je tedy blízko. Amazonský deštný prales a jiné ohrožené ekosystémy na zemi mají budoucnost. Stvořitel na to dohlédne — a to není mýtus, ale skutečnost.
[Rámeček na straně 13]
Pracují na ochraně
Na téměř 40 hektarech bujného druhotného pralesa ve středoamazonském městě Manaus sídlí různé kanceláře Brazilského národního výzkumného ústavu pro Amazonii neboli INPA. Tato instituce, stará dvaačtyřicet let, jejíchž třináct oddělení se zabývá vším od ekologie přes lesnictví až po lidské zdraví, je největší výzkumnou organizací v kraji. Také má jednu z nejbohatších sbírek amazonských rostlin, ryb, plazů, obojživelníků, savců, ptáků a hmyzu. Práce 280 výzkumných pracovníků institutu přispívá k tomu, aby člověk lépe pochopil složité vztahy v amazonském ekosystému. Návštěvník institutu odchází s optimismem. I přes byrokratická a politická omezení si brazilští i zahraniční vědci vyhrnuli rukávy a pustili se do ochrany skvělého klenotu světových deštných pralesů — Amazonie.
[Obrázek na straně 10]
Dřevařská cesta vysekaná do pralesa
[Obrázky na straně 11]
Produkty deštného pralesa: Ovoce, ořechy, oleje, kaučuk a ještě mnohem více
[Podpisek]
J. van Leeuwen, INPA-CPCA, Manaus, Brazílie