Úspěšná obhajoba svědků Jehovových v Řecku

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE!

V KRÉTSKÉ vesnici Gazi prohlásil pravoslavný kněz v jednom ze svých kázání: „Svědkové Jehovovi mají sál přímo zde ve vesnici. Potřebuji, abyste mi pomohli zbavit se jich.“ Večer o několik dnů později neznámí pachatelé rozbili okna v sále Království a stříleli dovnitř. V Řecku tak opět vyvstala otázka svobody vyznání.

Čtyři místní svědkové Jehovovi — Kyriakos Baxevanis, Vassilis Hatzakis, Kostas Makridakis a Titos Manoussakis — byli těmito událostmi podníceni k tomu, že na Ministerstvo školství a církevních věcí podali žádost o povolení konat náboženská shromáždění. Doufali, že povolení jim konečně zajistí policejní ochranu. Nebylo to však tak jednoduché.

Kněz poslal velitelství tajné policie v Héraklionu dopis, v němž upozorňoval na sál Království svědků Jehovových ve své farnosti a požadoval, aby proti nim byly podniknuty sankce a aby byla jejich shromáždění zakázána. Dopis vedl k policejnímu vyšetřování a výslechům. Prokurátor nakonec zavedl proti svědkům trestní řízení a případ se projednával u soudu.

Dne 6. října 1987 trestní soud v Héraklionu tyto čtyři obžalované zprostil viny a uvedl, že „se nedopustili trestného činu, z něhož byli obviněni, protože členové církve smějí pořádat shromáždění . . . , aniž by k tomu potřebovali povolení“. Prokurátor se však proti tomuto rozhodnutí po dvou dnech odvolal a případ byl postoupen vyššímu soudu. Dne 15. února 1990 odsoudil vyšší soud tyto svědky ke dvěma měsícům odnětí svobody a pokutě asi sto dolarů. Obžalovaní se odvolali k Nejvyššímu soudu Řecka.

Dne 19. března 1991 Nejvyšší soud odvolání zamítl a rozsudek potvrdil. Když Nejvyšší soud po více než dvou letech, 20. září 1993, oznámil rozhodnutí, policie sál Království zapečetila. Jak ukázala policejní dokumentace, stála za touto akcí pravoslavná církev na Krétě.

Tato situace vznikla díky tomu, že v Řecku stále platí určité zákony, které byly přijaty v roce 1938 a jejichž cílem bylo omezit svobodu vyznání. Podle těchto zákonů musí každý, kdo si přeje používat nějaké místo k uctívání, mít povolení od Ministerstva školství a církevních věcí a také od místního biskupa pravoslavné církve. Tento anachronický zákon působil po několik desetiletí svědkům Jehovovým mnoho potíží.

Svoboda vyznání a lidská práva

Když se tito čtyři svědkové dověděli, že Nejvyšší soud rozsudek potvrdil, podali 7. srpna 1991 žalobu k Evropské komisi pro lidská práva ve Štrasburku ve Francii. Uvedli v ní, že rozsudek porušuje článek 9 Evropské úmluvy, která zaručuje svobodu myšlení, svědomí a vyznání a také právo svou víru projevovat buď sám, nebo společně s ostatními a na veřejnosti, či soukromě.

Dne 25. května 1995 dospělo dvacet pět členů Komise k jednomyslnému rozhodnutí, že Řecko v tomto případě porušilo článek 9 Evropské úmluvy. Prohlásili, že projednávaný rozsudek nebyl v souladu s duchem náboženské svobody a v demokratické společnosti nebyl nutný. Rozhodnutí o tom, že případ se má projednat, také uvádělo: „Navrhovatelé . . . jsou členy hnutí, jehož náboženské obřady a zvyky jsou obecně známé a přijímané v mnoha evropských zemích.“ Komise tedy případ postoupila Evropskému soudu pro lidská práva.

Svědky Jehovovy nelze zastavit

Jednání bylo stanoveno na 20. května 1996. V soudní síni bylo více než dvě stě přítomných včetně studentů a profesorů z místní univerzity, novinářů a mnoha svědků Jehovových z Řecka, Německa, Belgie a Francie.

Pan Phédon Vegleris, emeritní profesor na Aténské univerzitě a právní zástupce svědků Jehovových, uvedl, že postupem, který řecké orgány zvolily, a rozsudky, které vynesly, porušily nejen Evropskou úmluvu, ale také řeckou ústavu. „K soudu byl dán vlastně státní zákon a jeho uplatňování.“

Právní zástupce řecké vlády byl soudce státní rady. Nerozebíral fakta, ale místo toho poukazoval na postavení, které zaujímá řecká pravoslavná církev, na její těsné spojení se státem a národem a na údajnou nutnost, aby ostatní církve byly pod kontrolou. Uvedl dále, že od roku 1960 se počet svědků Jehovových výrazně zvýšil. Jinými slovy, úspěšně zpochybnil monopol pravoslavné církve!

Náboženská svoboda uznána

Rozhodnutí mělo být vyneseno 26. září. Atmosféra v síni byla plná napětí, zvláště mezi svědky Jehovovými. Předseda senátu, pan Rudolf Bernhardt, přečetl rozhodnutí: Soud sestávající z devíti soudců se jednomyslně usnesl, že Řecko porušilo článek 9 Evropské úmluvy. Přiřkl také navrhovatelům sumu přibližně sedmnáct tisíc dolarů na pokrytí nákladů. Nejdůležitější bylo, že rozhodnutí obsahovalo mnoho pozoruhodných argumentů podporujících svobodu vyznání.

Soud uvedl, že řecké zákony umožňují „dalekosáhlé vměšování politických, správních a církevních orgánů do uplatňování svobody vyznání“. Soud dodal, že postup, podle něhož se muselo získat povolení, byl státem požadován proto, „aby zavedl přísné, či dokonce omezující podmínky při uplatňování náboženských názorů některých nepravoslavných hnutí, zvláště pak svědků Jehovových“. Odporná taktika, kterou pravoslavná církev používala po tolik desetiletí, byla nyní u tohoto mezinárodního soudu odhalena.

Soud zdůraznil, že „právo na svobodu vyznání zaručené Úmluvou nedává státu žádné právo, aby určoval, zda náboženské vyznání nebo prostředky, jimiž se toto vyznání praktikuje, jsou zákonné“. Soud také uvedl, že „svědkové Jehovovi spadají do definice ‚známé náboženství‘, kterou obsahuje řecký zákon . . . To navíc přiznala i vláda.“

O nic nejde?

V několika následujících dnech se o tomto případu psalo ve všech předních řeckých novinách. Dne 29. září 1996 byl v nedělním vydání novin Kathimerini tento komentář: „Řecký stát se těžko může tvářit, že ‚o nic nejde‘, protože ‚políček‘, který mu uštědřil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, je skutečným faktem, faktem, jenž byl v mezinárodním měřítku náležitě zaznamenán. Soud Řecko upozornil na článek 9 Úmluvy o lidských právech a jednomyslně odsoudil řeckou legislativu.“

Dne 28. září 1996 aténský deník Ethnos napsal, že Evropský soud „odsoudil Řecko a nařídil mu zaplatit soudní výdaje svým občanům, kteří mají tu smůlu, že jsou svědkové Jehovovi“.

Jeden právní zástupce svědků Jehovových, pan Panos Bitsaxis, měl interview v rozhlasovém vysílání, kde řekl: „Žijeme v roce 1996, na přelomu mezi 20. a 21. stoletím, a je zřejmé, že ze strany správních orgánů by nemělo docházet k diskriminaci, obtěžování či zásahu do uplatňování základního práva na svobodu vyznání. . . . Je to vhodná příležitost, aby vláda přezkoumala své metody a přestala s nesmyslnou diskriminací, která v dnešní době již nemá žádný účel.“

Rozhodnutí v případě Manoussakis a další proti Řecku dává naději, že Řecký stát uvede svou legislativu do souladu s rozsudkem Evropského soudu a svědkové Jehovovi v Řecku se tak budou moci těšit svobodě vyznání bez úředního, policejního a církevního vměšování. Je to navíc druhé soudní rozhodnutí, které ve věci svobody vyznání vynesl Evropský soud proti řecké justici.a

Je všeobecně známo, že svědkové Jehovovi poslouchají vládní ‚nadřazené autority‘ ve všech otázkách, které nejsou v rozporu s Božím slovem. (Římanům 13:1, 7) V žádném ohledu nepředstavují ohrožení veřejného pořádku. Naopak, jejich publikace a veřejná kazatelská služba povzbuzují každého člověka k dodržování zákonů a k pokojnému životu. Je to morální a osvědčené náboženství, jehož příslušníci jsou vždy velkým přínosem pro společnost. Jejich odhodlanost držet se vysokých mravních měřítek Bible a jejich láska k bližním, která je zvláště patrná na jejich biblickém vzdělávacím díle, mají dobré výsledky ve více než dvou stech zemích.

Je naděje, že rozhodnutí, které vynesl Evropský soud, povede k větší náboženské svobodě pro svědky Jehovovy a jiné náboženské menšiny v Řecku.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 15]

Původní sál Království, který byl 20. září 1993 zapečetěn policií

[Obrázek na straně 15]

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku

[Obrázek na straně 16]

Svědkové, kterých se případ týkal: T. Manoussakis, V. Hatzakis, K. Makridakis a K. Baxevanis