Evropský soud napravuje pochybení

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ŘECKU

VOJENSKÁ služba je v Řecku povinná. Za odmítnutí vykonat vojenskou službu je ve vězení neustále asi tři sta svědků Jehovových. Amnesty International je považuje za vězně svědomí a často nabádala nastoupivší řecké vlády, aby je propustily a vydaly zákony, které by jim umožnily vykonávat civilní službu, jež nemá povahu trestu.

V roce 1988 byly vydány nové zákony týkající se vojenské služby. V nich mimo jiné stálo, že „tito jsou osvobozeni od vojenské služby, pokud si to přejí: . . . Branci, kteří jsou náboženskými služebníky, mniši nebo novici známého náboženství.“ Náboženští služebníci řecké pravoslavné církve jsou vždy osvobozováni jednoduše a snadno a nehrozí jim žádné problémy a nikdo jim žádným způsobem neupírá základní lidská práva. Bude totéž platit i pro služebníky menšinového náboženství? Jedna zkouška brzy poskytla odpověď.

Protizákonně uvězněni

Koncem roku 1989 a začátkem roku 1990 podali Dimitrios Tsirlis a Timotheos Kouloumpas, náboženští služebníci jmenovaní Ústředním sborem křesťanských svědků Jehovových v Řecku, podle tohoto zákona žádost na příslušné vojenské správy, aby byli osvobozeni od vojenské služby. Ke svým žádostem přiložili dokumenty, které osvědčovaly, že náboženskými služebníky skutečně jsou. Jak se očekávalo, žádosti byly zamítnuty s klamným odůvodněním, že svědkové Jehovovi nepatří ke ‚známým náboženstvím‘.

Bratři Tsirlis a Kouloumpas se přihlásili každý na svém vojenském výcvikovém středisku a byli zatčeni, obviněni z porušení subordinace a vzati do vazby. Mezitím Vrchní velitelství národní obrany zamítlo jejich odvolání proti rozhodnutí vojenské správy. Vojenské autority použily argument, že Svatý synod řecké pravoslavné církve je informoval, že víra svědků Jehovových není uznávaným náboženstvím! To odporovalo výnosům řady civilních soudů, které konstatovaly, že svědkové Jehovovi známým náboženstvím jsou.

Vojenské soudy shledaly Tsirlise a Kouloumpase vinnými z porušení subordinace a odsoudily je ke čtyřem letům vězení. Ti dva bratři se proti rozhodnutím odvolali k vojenskému odvolacímu soudu, který projednávání případu třikrát z různých důvodů odročil. Pokaždé však odmítl vydat příkaz k prozatímnímu propuštění z vězení, ačkoli to řecký zákon umožňuje.

Mezitím Nejvyšší soud v jiné sérii jednání anuloval rozhodnutí Vrchního velitelství národní obrany na základě toho, že svědkové Jehovovi skutečně ke známým náboženstvím patří.

Během patnácti měsíců, které Tsirlis a Kouloumpas museli strávit ve vojenské věznici Avlona, zakusili oni i ostatní uvěznění svědkové zvlášť nelidské a ponižující zacházení. Jedna zpráva z té doby uvádí, „v jaké špíně [svědkové Jehovovi] ve vězení žijí, a zmiňuje se o zkaženém mase a myších ocáscích často servírovaných s jídlem, o zkracování návštěvních hodin podle rozmarů správy věznice, o nedostatku místa kvůli tomu, že cely jsou přeplněny vězni, a o mnohem tvrdším zacházení s takovými vězni, jako jsou odpírači z důvodu svědomí“.

Vojenský odvolací soud nakonec bratry Tsirlise a Kouloumpase zprostil viny, ale zároveň prohlásil, že stát není povinen je za jejich uvěznění odškodnit, protože „toto uvěznění bylo způsobeno hrubou nedbalostí žadatelů“. To v právnických kruzích oprávněně vyvolalo otázky: Kdo se dopustil hrubé nedbalosti? Svědkové, nebo vojenské soudy?

Bratři byli ihned propuštěni z vězení a nakonec byli propuštěni z ozbrojených sil na základě toho, že jsou náboženskými služebníky. Když byli propuštěni, Amnesty International oznámila, že propuštění Dimitriose Tsirlise a Timotheose Kouloumpase přivítala, a vyjádřila naději, že v budoucnosti budou služebníci z řad svědků Jehovových osvobozováni od vojenské služby v souladu s ustanoveními řeckého zákona. Tato naděje však byla brzy zmařena.

Do vězení a zase ven

Z téhož důvodu musel projít poněkud odlišnou zkouškou jiný jmenovaný náboženský služebník z řad svědků Jehovových. Dne 11. září 1991 podal stejným způsobem žádost o osvobození od vojenské služby Anastasios Georgiadis. Za šest dní ho vojenská správa informovala, že jeho žádost byla zamítnuta — opět proto, že Svatý synod řecké pravoslavné církve neuznává svědky Jehovovy za známé náboženství, a to i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu v případech Tsirlise a Kouloumpase!

V písemné odpovědi z Vrchního velitelství národní obrany stálo: „Ve věci [Georgiadisovy] žádosti dospělo vedení k negativnímu rozhodnutí. Je založeno na odborném posudku, jejž poskytl Svatý synod řecké církve. Ta nepovažuje svědky Jehovovy za známé náboženství.“ (Kurzíva od nás.)

Dvacátého ledna šel Georgiadis do výcvikového tábora Nafplion a byl ihned poslán do táborové disciplinární cely. Později byl převezen do vojenské věznice Avlona.

Dne 16. března 1992 ho vojenský soud v Aténách zprostil viny. To bylo poprvé, kdy vojenský soud v Řecku uznal, že svědkové Jehovovi skutečně jsou známým náboženstvím. Ředitel vojenské věznice Avlona ho ihned propustil, ale nařídil mu, aby se 4. dubna znovu hlásil do služby v přijímacím středisku Nafplion. Ten den Georgiadis znovu odmítl nastoupit a byl znovu obviněn z porušení subordinace, podruhé dán do vazby a pohnán před soud.

Vojenský soud v Aténách ho 8. května 1992 zprostil obžaloby z nového trestného činu, ale rozhodl, že mu nebude dáno žádné odškodnění za jeho věznění. Georgiadis byl z vojenské věznice Avlona ihned propuštěn, ale opět dostal příkaz, aby se 22. května 1992 potřetí přihlásil do služby v přijímacím středisku Nafplion! Znovu odmítl nastoupit a byl potřetí obviněn z porušení subordinace a vzat do vazby.

Dne 7. července 1992 zrušil Nejvyšší soud rozhodnutí ze září 1991 na základě toho, že svědkové Jehovovi skutečně patří ke známým náboženstvím. Georgiadis byl 27. července 1992 konečně propuštěn z vojenské věznice v Soluni a 10. září 1992 ho vojenský soud v Soluni zprostil obvinění, ale prohlásil, že Georgiadis nemá právo na odškodnění — zase proto, že byl ve vazbě ‚kvůli své hrubé nedbalosti‘.

Velká odezva

O Georgiadisově případě Evropský parlament prohlásil: „Tato situace je diskriminací náboženských služebníků z řad svědků Jehovových; je to porušení zásady rovnosti před zákonem a práva na stejné zacházení.“

V únoru 1992 Amnesty International prohlásila, že „je přesvědčena, že [Anastasios Georgiadis] byl uvězněn jen na základě diskriminujícího jednání ze strany vojenských úřadů proti služebníkům z řad svědků Jehovových, a že žádá jeho okamžité a bezpodmínečné propuštění jako vězně svědomí“.

Dokonce i vojenský prokurátor v jednom Georgiadisově soudním jednání byl nucen konstatovat: „Míra kulturního rozvoje společnosti je zřejmá z toho, jak si poradí s jistými situacemi, které se týkají jejích občanů. Jestliže si my zde v Řecku přejeme, aby náš kulturní rozvoj byl v souladu s evropskými standardy, jestliže chceme dosáhnout pokroku, pak se musíme přizpůsobit mezinárodním pravidlům a zbavit se předsudků. Sektor, v němž je to nejvíce zřejmé, je respektování osobních práv občanů. Avšak skutečné dění a taktika úřadů jasně ukazují, že vládnou předsudky a náboženská nesnášenlivost vůči náboženským menšinám. Případ, který právě probíhá, je ostudný.“

Ian White z anglického Bristolu, člen Evropského parlamentu, napsal: „Tvrzení, že svědkové Jehovovi nejsou ‚známým náboženstvím‘, by v tomto okrese mnoho lidí rozesmálo. Jistě, je jich poměrně málo, ale jsou v této zemi velmi známí a často navštěvují lidi dveře ode dveří.“ V Řecku jich káže více než 26 000, sotva tedy mohou být ‚neznámým náboženstvím‘!

Skupina deseti členů Evropského parlamentu písemně vyjádřila své rozhořčení nad případem Georgiadis slovy, že jsou „velmi překvapeni a považují za politováníhodné“, že v Řecku dochází k takovému porušování lidských práv.

Odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva

Všechny tři oběti této náboženské diskriminace se poté, co byly zproštěny obvinění a propuštěny z vězení, cítily mravně zavázány odvolat se k Evropskému soudu pro lidská práva. Základem pro jejich odvolání bylo nezákonné věznění, které se samo prokázalo jako nespravedlivé, duševní i fyzické týrání, kterému byli podrobeni, a také ohromné mravní a společenské důsledky toho, že byli opakovaně připraveni na tak dlouhou dobu o svobodu. Z těchto důvodů žádali právoplatné a přiměřené odškodnění.

Evropská komise pro lidská práva jednoznačně rozhodla, že v Tsirlisově a Kouloumpasově případě došlo k porušení jejich práva na svobodu a bezpečí, že jejich zadržování bylo nezákonné, že mají právo na odškodnění a že se jim nedostalo nestranného slyšení před soudem. K podobnému výsledku dospěla Komise i v případě Georgiadisově.

Bezpráví je napraveno

Slyšení bylo stanoveno na 21. ledna 1997. Na přelíčení přišlo do soudní síně mnoho lidí, například studenti z místní univerzity, novináři a řada svědků Jehovových z Řecka, Německa, Belgie a Francie.

Pan Panos Bitsaxis, právní zástupce svědků, promluvil o „neustálém zatvrzelém a trvalém postoji řeckých úřadů neuznat existenci jedné náboženské menšiny“, totiž svědků Jehovových. Odsoudil zvyk řeckých úřadů zakládat své oficiální názory na hledisku hlavního oponenta svědků, řecké pravoslavné církve. Pokračoval: „Kam až to může dojít? . . . A do kdy?“ Mluvil o „odmítnutí uznat jistou náboženskou komunitu, odmítnutí, které se zdá absurdní, když vidíte, že přichází přímo, otevřeně a bez jakéhokoli zdůvodňování, proti právu, proti desítkám rozhodnutí Nejvyššího soudu“.

Představitel řecké vlády potvrdil stranický přístup řeckých úřadů takto: „Nesmí se zapomínat na to, že prakticky celá řecká populace po staletí patřila k řecké pravoslavné církvi. Jedním přirozeným následkem toho je, že organizace této církve a statut jejích služebníků a jejich úloha v církvi jsou zcela jasné. . . . Statut služebníků z církve svědků Jehovových tak jasný není.“ To je výmluvným doznáním toho, že k náboženským menšinám v Řecku se přistupuje s předsudky.

Náboženská svoboda obhájena

Rozsudek byl vynesen 29. května. Předseda poroty pan Rolv Ryssdal přečetl rozhodnutí. Soud, který se skládal z devíti soudců, jednomyslně rozhodl, že Řecko porušilo články 5 a 6 Evropské konvence o lidských právech. Také žadatelům přiznal odškodnění ve výši 72 000 dolarů a náhradu výdajů. A co je nejdůležitější, rozhodnutí obsahovalo mnoho významných argumentů pro podporu náboženské svobody.

Soud konstatoval, že „vojenské autority zjevně ignorovaly“ skutečnost, že podle výnosů Nejvyššího soudu jsou svědkové Jehovovi v Řecku uznáni jako ‚známé náboženství‘, a dodal: „To, že kompetentní úřady odmítaly uznat svědky Jehovovy jako ‚známé náboženství‘ a že nebraly na vědomí práva žadatelů na výsady s tím spojené, bylo diskriminující povahy, když uvážíme, v jakém kontrastu s tím je způsob, jak jsou od vojenské služby osvobozováni služebníci z řecké pravoslavné církve.“

Případ našel velký ohlas v řeckých sdělovacích prostředcích. List Athens News hlásal: ‚E[vropský] soud peskuje Řecko kvůli Jehovovu nároku.‘ Rozhodnutí v případě Tsirlis a Kouloumpas a Georgiadis p. Řecku dává naději, že řecký stát uvede své zákony do souladu s rozhodnutím Evropského soudu, takže se svědkové Jehovovi v Řecku budou moci těšit z náboženské svobody bez zásahu státní správy, vojenských úřadů či církve. Kromě toho, toto je další rozhodnutí Evropského soudu proti řeckému soudnictví ve věcech týkajících se náboženské svobody.a

Svědkové Jehovovi si cení své svobody a snaží se ji využít ke službě Bohu a k pomoci svým bližním. Tři náboženští služebníci svědků Jehovových nepředkládali své případy Evropskému soudu pro lidská práva proto, aby dosáhli nějakého hmotného zisku, ale čistě z mravních důvodů. Všichni tři se proto rozhodli, že odškodnění, které dostali, bude použito výhradně k podpoře vzdělávacího díla svědků Jehovových.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 20]

Esther a Dimitrios Tsirlisovi

[Obrázek na straně 21]

Timotheos a Nafsika Kouloumpasovi

[Obrázek na straně 22]

Anastasios a Koula Georgiadisovi