Divoká zvířata mizí
OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V AUSTRÁLII
NENADCHLO by vás, kdybyste mohli osobně vidět a slyšet divoká zvířata — tygra, velrybu nebo gorilu? A co třeba pochovat si koalu či cítit, jak se třese země pod dusajícími kopyty migrujících stád, která jsou všude, kam až oko dohlédne? Žel, mnoho lidí taková dobrodružství nikdy nezažije — pokud za dobrodružství nepovažujeme návštěvu muzea, četbu knížky nebo pohled na monitor počítače. Proč je to tak?
Protože zatímco čtete právě tento článek, tisíce rostlin a živočichů neúprosně míří k vyhynutí. Doktor Edward O. Wilson, biolog z Harvardovy univerzity, odhaduje, že ročně vymírá 27 000 druhů — tři druhy za hodinu. Při takové rychlosti může do třiceti let vyhynout až dvacet procent všech druhů na zemi. Ale rychlost vymírání není stálá; roste. Očekává se, že začátkem příštího století budou každý den mizet stovky druhů!
Na pokraji vyhynutí je africký nosorožec dvourohý. Za necelých dvacet let snížili pytláci jejich počet z 65 000 na 2 500. Ve zmenšujících se džunglích Bornea a Sumatry zbývá jen necelých 5 000 orangutanů. Pohroma postihla i život ve vodě. Jednou obětí je půvabný delfínovec čínský z řeky Jang-c’-ťiang. Kvůli znečištění a bezohlednému lovu ryb jich zůstalo pouhých sto a ti možná vyhynou během deseti let.
„Vědci ze všemožných vědních oborů se v mnoha věcech neshodují,“ říká Linda Koebnerová v knize Zoo Book, „ale o naléhavosti zachránit druhy a biologické zdraví planety souhlasně říkají: Příštích padesát let bude kritických.“
Kdo za to může?
Vymírání urychlil růst lidské populace, ale nemůže tomu být připisována všechna vina. Mnoho tvorů — například holub stěhovavý, moa, alka velká a tylacin — bylo vyhlazeno mnohem dříve, než se stala hrozbou samotná lidská populace. Doktor J. D. Kelly, ředitel správní rady zoologických parků Nového Jižního Walesu v Austrálii, o minulosti té země říká: „Ztráta biodiverzity od osídlení v roce 1788 je národní ostudou.“ Tato poznámka bezpochyby platí i pro mnoho jiných zemí. Také se dotýká horších příčin vymírání — nevědomosti a chamtivosti.
Kvůli tomu, že se vymírání druhů stalo celosvětovou krizí, se na stranu ohrožených zvířat postavil nový a nečekaný spojenec — zoologické zahrady. Tyto městské enklávy se pro mnoho druhů stále častěji stávají posledním útočištěm. Ale zoologické zahrady mají omezený prostor, divoká zvířata jsou drahá a je náročné o ně pečovat. Držení zvířat v zajetí, třebaže humánním způsobem, má i svou etickou stránku. Kromě toho jsou zvířata v zoo naprosto závislá na finanční štědrosti lidstva a na křehkých a často nevypočitatelných politických a hospodářských systémech. Do jaké míry jsou tedy tito utečenci z divočiny v bezpečí?
[Rámeček na straně 3]
Je vymírání přirozené?
„Není vymírání součástí přirozeného řádu věcí? Odpověď je ‚ne‘, alespoň ne v takovém měřítku, v jakém k němu dochází v posledních letech. Za posledních tři sta let byla rychlost vymírání druhů většinou asi tak jeden druh ročně. V současné době je rychlost vymírání způsobeného lidmi nejméně tisíckrát větší. . . . Příčinou tohoto prudkého zrychlení je lidská činnost.“ (The New York Public Library Desk Reference)
„Fascinovali mě početní, neobvyklí vyhynulí tvorové, a jejich vyhynutí mě rozesmutnilo a často také rozzlobilo. Až na několik případů byl totiž přímou či nepřímou příčinou jejich vyhynutí člověk se svou chamtivostí, krutostí, nedbalostí nebo lhostejností.“ (David Day, The Doomsday Book of Animals)
„Lidská činnost působí vymírání druhů, které ještě ani nebyly zaznamenány.“ (Biological Conservation)