Služby a zdroje Internetu

BĚŽNÝM zdrojem, jejž Internet poskytuje, je celosvětový systém pro odesílání a přijímání elektronické pošty, takzvaný e-mail. E-mail vlastně představuje velkou část veškerého provozu na Internetu a pro mnoho uživatelů je to jediný zdroj Internetu, který využívají. Jak pracuje? Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, zopakujme si nejprve, jak pracuje běžný poštovní systém.

Představte si, že žijete v Kanadě a chcete poslat dopis své dceři do Moskvy. Nejprve napíšete na obálku správnou adresu a pak dopis odešlete. Tak odstartujete jeho putování. Na poště je dopis odeslán do dalšího místa, snad do nějakého oblastního či státního centra, a pak na místní poštovní úřad poblíž místa, kde žije vaše dcera.

U e-mailu je to podobné. Když máte dopis v počítači napsaný, musíte udat e-mailovou adresu, která patří vaší dceři. Jakmile ten elektronický dopis odešlete, odcestuje z vašeho počítače — často přes zařízení zvané modem, jímž je váš počítač připojen na Internet pomocí telefonní sítě. Dopis tedy vyrazí a putuje do různých počítačů, které působí jako místní a státní třídírny pošty. Mají dost informací k tomu, aby dopis doručily do cílového počítače, a tam si ho vaše dcera může vyzvednout.

Na rozdíl od běžné pošty dojde e-mail na místo určení, třeba i na jiný kontinent, během několika minut nebo i méně — pokud není nějaká část sítě silně přetížená nebo dočasně vyřazená. Až si vaše dcera bude prohlížet svou elektronickou schránku, objeví váš e-mail. Díky rychlosti e-mailu a jednoduchosti, s jakou je možné poslat dopis i více adresátům do celého světa, je e-mail oblíbeným komunikačním prostředkem.

Usenet

Další oblíbené službě se říká Usenet. Usenet nabízí přístup do skupin, ve kterých se diskutuje o určitém tématu. Některé skupiny se zaměřují na nákup či prodej různého spotřebního zboží. Existují tisíce skupin, a jakmile uživatel získal přístup do Usenetu, za přihlášení k některé skupině nic neplatí.

Představte si, že se někdo připojil ke skupině, která se zajímá o sbírání známek. Tomuto nováčkovi jsou dostupné všechny nové zprávy, které o tomto koníčku posílají ostatní uživatelé přihlášení do této skupiny. Může si prohlédnout nejen to, co někdo do skupiny poslal, ale také odpovědi ostatních přihlášených. Jakmile někdo žádá informace například o konkrétní sérii známek, krátce nato možná přijde mnoho odpovědí z celého světa a tyto informace budou ihned dostupné všem, kdo jsou k této skupině přihlášeni.

Variací na toto téma je Bulletin Board System (BBS). BBS se podobá Usenetu, ale všechny soubory jsou umístěny na jednom počítači, který obvykle udržuje jedna osoba nebo skupina osob. V obsahu souborů se odrážejí různé zájmy, názory a mravní hodnoty lidí, kteří soubory používají, a tak je třeba opatrnosti.

Sdílení souborů a vyhledávání témat

Jedním z původních cílů Internetu bylo celosvětové sdílení informací. Učitel, o kterém byla zmínka v předchozím článku, našel na Internetu jiného pedagoga, jenž byl ochoten podělit se o své již vypracované přípravy. Soubory se přenesly během několika minut, přestože musely překonat vzdálenost přes 3 000 kilometrů.

Jaká pomoc je dostupná, když člověk neví, kde v Internetu nějakou informaci najít? Stejně jako hledáme telefonní číslo v telefonním seznamu, může uživatel najít zajímavá místa na Internetu tak, že nejprve získá přístup k takzvaným hledačům. Uživatel zadá slovo nebo slovní spojení, a hledač mu odpoví seznamem míst na Internetu, kde takovou informaci může najít. Hledání je obvykle zdarma a trvá jen několik sekund.

Zemědělec, o němž jsme se již zmínili, slyšel o nové technice zvané precision farming, která využívá počítače a družicové mapy. Toto slovní spojení zadal hledači a našel jména zemědělců, kteří tuto metodu používají, a také podrobné informace o této metodě.

World Wide Web

Část Internetu zvaná World Wide Web (nebo Web) dovoluje uživatelům využít starý nápad — poznámky pod čarou — novým způsobem. Když autor nějakého článku nebo knihy použije symbol pro poznámku pod čarou, podíváme se na spodní část stránky a možná jsme odkázáni na jinou stránku nebo na jinou knihu. Autoři internetových počítačových dokumentů mohou dělat v podstatě totéž pomocí jisté techniky, která jim umožní, aby ve svém dokumentu podtrhli nebo zvýraznili slovo, slovní spojení či obrázek.

Zvýrazněné slovo nebo obrázek čtenáři napoví, že je k němu přiřazen nějaký jiný zdroj Internetu, často další dokument. Tento internetový dokument si čtenář může ihned vyvolat na monitor. Dokument může být dokonce na jiném počítači někde v jiné zemi. David Peal, autor publikace Access the Internet! (Připojte se na Internet!), uvádí, že pomocí této techniky „se dostanete ke skutečným dokumentům, ne jen k odkazům na ně“.

Na Webu můžete uchovávat také fotografie, grafiku, animace, videozáznamy a zvuky a pak si je prohlížet nebo přehrávat. Loma, žena v domácnosti, o níž jsme psali na začátku předchozího článku, obdržela a přehrála si krátký barevný film o současných teoriích o vesmíru. Pomocí audiosystému svého počítače slyšela i slovní doprovod k filmu.

Surfování v Netu

Pomocí Web-prohlížeče se člověk může snadno a rychle podívat na informace a barevnou grafiku, které mohou být uloženy na počítačích v mnoha různých zemích. Používání Web-prohlížeče se něčím může podobat skutečnému cestování, jen je rychlejší. Člověk může navštívit Web-výstavu Svitků od Mrtvého moře nebo výstavu Amerického památníku holocaustu. Když se někdo čile pohybuje mezi různými místy internetového Webu, běžně se říká, že surfuje v Netu.

Obchodní a jiné organizace se začaly o Web zajímat jako o prostředek, který jim umožní dělat reklamu na jejich výrobky či služby a nabízet i jiné druhy informací. Vytvoří si Web-stránku, něco jako elektronickou výkladní skříň. Jakmile je adresa Web-stránky nějaké organizace známa, mohou potenciální zákazníci jít pomocí prohlížeče „nakupovat“ nebo zjišťovat informace. Ovšem stejně jako na každém jiném tržišti nejsou ani na Internetu všechny poskytované produkty, služby nebo informace prospěšné.

Výzkumníci se snaží vybavit Internet bezpečnostními prostředky, které by chránily důvěrné a chráněné transakce. (Bezpečností se budeme zabývat později.) Kvůli tomu, že Internet je touto obchodní činností zatěžován stále více, vyvíjí se další celosvětový Internet, někdy zvaný Internet II.

Co je „Chat“?

Další běžnou službou Internetu je Internet Relay Chat neboli Chat. Chat umožňuje skupině lidí, aby si pod pseudonymy okamžitě posílali zprávy. Této služby využívají lidé různých věkových skupin, ale zvlášť oblíbená je u mladých lidí. Jakmile se uživatel připojí, je v kontaktu s celou řadou jiných uživatelů z celého světa.

Jsou vytvořeny takzvané kanály, které jsou věnovány určitému tématu, například science fiction, filmu, sportu či lásce. Všechny zprávy napsané v rámci kanálu se téměř simultánně objeví na monitorech všech účastníků kanálu.

Kanály se podobají večírkům, kde se lidé druží a povídají si na totéž obecné téma — až na to, že na kanále si píší krátké zprávy. Kanály jsou v provozu obvykle 24 hodin denně. Křesťané si ovšem uvědomují, že biblické zásady týkající se společnosti, například ta z 1. Korinťanům 15:33, se stejně jako všech stránek života týkají i účasti v chat-skupinách.a

Kdo Internet platí?

Možná si říkáte: ‚Kdo platí poplatky za to, že člověk může v Internetu cestovat na tak velké vzdálenosti?‘ Na výdajích se podílejí všichni uživatelé, jako celek i jako jednotlivci. Avšak koncový uživatel nemusí nutně platit účty za mezistátní telefonní spojení, i když navštívil mnoho míst v zahraničí. Většina uživatelů má účet u místního komerčního správce služeb Internetu, který v mnoha případech uživateli účtuje pevný měsíční poplatek. Správci obvykle dávají uživatelům místní telefonní čísla, aby uživatel nemusel platit větší poplatky za telefonní spojení. Typický měsíční poplatek je přibližně 20 amerických dolarů.

Jak vidíte, možnosti Internetu jsou obrovské. Ale měli byste se na tuto informační superdálnici připojit vy?

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Internetové adresy — Co to je?

Identifikace lidí připojených na Internet se provádí pomocí e-mailových adres. Představte si, že chcete poslat e-mail příteli, jehož e-mailová adresa je drg@tekwriting.com.b V tomto případě je identifikátor tohoto uživatele neboli jeho login řetězec „drg“. Jako svůj login lidé často používají své iniciály nebo celé jméno. Výraz za symbolem „@“ může být jejich zaměstnavatel, místo, kde pracují, nebo správce, který jim poskytuje službu e-mailu. V tomto případě označuje výraz „tekwriting“ takového správce. Poslední část adresy označuje typ organizace, v rámci níž se váš přítel připojuje. V našem případě je v adrese „com“, což znamená, že jde o komerční organizaci. Vzdělávací organizace mají podobnou jmennou konvenci, ale jejich adresa končí na „edu“, a adresy neziskových organizaci končí na „org“. Podle jiného standardu končí e-mailové adresy kódem země, v níž člověk žije. Například z adresy lvg@spicyfoods.ar vyplývá, že osoba, jejíž login je „lvg“, je členem firmy označené „spicyfoods“ v Argentině.

Další typ adresy udává místo v Internetu, kde se nachází určitý Web dokument. Dejme tomu, že informace o výzkumu deštných pralesů se dá najít ve Web-dokumentu na adrese http://www.ecosystems.com/research/forests/rf. Písmena „http“ (Hypertext Transfer Protocol) označují protokol, podle něhož se přenáší jistý typ Web dokumentu, a „www.ecosystems.com“ je jméno Web-serveru, počítače, který je v tomto přídadě v komerční firmě označené jako „ecosystems“. Poslední část adresy — „/research/forests/rf“ — je vlastní Web-dokument. Web-adresám se často říká Uniform Resource Locators nebo zkráceně URL.