Svědkové Jehovovi v Rusku
Z pohledu teologa
VŮDCI židovské komunity v Římě v prvním století o křesťanství řekli: „Pokud jde o tuto sektu, je nám známo, že se všude mluví proti ní.“ Co tito vůdci udělali? Je chvályhodné, že šli k apoštolu Pavlovi, který byl v té době v domácím vězení, a prohlásili: „Považujeme však za vhodné slyšet od tebe, jak smýšlíš.“ (Skutky 28:22) Naslouchali raději dobře informovanému křesťanovi než těm, kdo mluvili proti křesťanství.
Uznávaný ruský teolog Sergej Ivaněnko to udělal také tak. Věřil mnoha negativním zprávám o svědcích Jehovových, které v Rusku kolovaly. Rozhodl se však, že zavolá na odbočku svědků, která leží hned za Sankt Peterburgem, aby se informoval. Přijal pozvání, aby je navštívil, vyptal se a pozoroval svědky zblízka.
Pan Ivaněnko přijel v říjnu 1996. Budovy pro téměř dvě stě členů odbočky byly skoro dokončeny. Novinář dostal možnost po tři dny pozorovat místo stavby, jíst s ostatními v jídelně a rozmlouvat, s kým si přál.
Pan Ivaněnko napsal o svědcích článek, který vyšel v populárním ruském týdeníku Moskovskije novosti z 16.–23. února 1997. Článek měl název „Měli bychom se obávat svědků Jehovových?“ a vyšel také v anglickém vydání týdeníku Moskovskije novosti z 20.–26. února. Čtenáři Probuďte se! se o činnost svědků Jehovových v Rusku velmi zajímají, a proto zde se svolením uvádíme skoro celý tento článek. Pan Ivaněnko začal následujícím vyprávěním, které bylo napsáno tučně:
„ ‚Sektáři, vypadněte z Ruska!‘ hlásal transparent, kterým mávali členové Žirinovského Liberálně demokratické strany Ruska a demonstrovali tak proti shromáždění svědků Jehovových. ‚Co se Vám na této organizaci nelíbí?‘ zeptal jsem se jednoho z těchto lidí. Dal mi výtisk novin Megapolis-Express s nadpisem ‚Na Kamčatce propukl náboženský syfilis‘. V těchto novinách se psalo, že aby si svědkové Jehovovi zajistili příjem do své pokladnice, dělají kuplíře, organizují prostituci a šíří pohlavní nemoci mezi námořníky. ‚Nakazili také vás?‘ zeptal jsem se soucitně. ‚Věříte této informaci?‘ ‚O to nejde,‘ dostal jsem odpověď. ‚Důležité je to, že jde o americkou sektu, která ničí kulturu i duchovní smýšlení Ruska, a to musíme zastavit.‘ “
Pod tímto úvodem bylo napsáno: „Sergej Ivaněnko, teolog, kandidát filozofie.“
„Taková otevřenost je opravdu neobvyklá, třebaže je pravda, že mnozí Rusové nesmýšlejí o svědcích Jehovových moc laskavě. Již samotná zmínka o této organizaci vyvolává řadu poznámek o deprimujícím fanatismu, o americkém původu svědků, o slepé důvěře obyčejných členů k vůdcům organizace a o víře v blízký konec světa. U mnoha lidí vzbuzují svědkové Jehovovi strach smíšený se zvědavostí.
Co je to za náboženství a měli bychom se ho obávat?
Chtěl jsem to zjistit, a proto jsem navštívil vesnici Solněčnoje v oblasti Kururtnoje u Sankt Peterburgu, kde je správní středisko svědků Jehovových v Rusku.
◆◊◆
[Středisko je] v místě bývalého letního tábora. [Původní] budova byla v roce 1992 katastrofálně zchátralá a místo dětí zde žili pobudové a hordy krys. Špatný stav celého pozemku zjevně přispěl k tomu, že svědkové Jehovovi získali tuto sedmihektarovou parcelu k užívání na neomezenou dobu. Renovovali staré stavby a začali stavět také nové včetně čtyřpatrové administrativní budovy, [sálu Království] s pěti sty místy a jídelny. Svědkové Jehovovi také zaseli novou trávu (zvlášť objednanou z Finska) a zasadili různé druhy vzácných stromů. Předpokládá se, že práce skončí v létě. Hlavním úkolem správního střediska je organizovat kazatelskou činnost a dopravovat literaturu do místních sborů svědků Jehovových. Solněčnoje nemá vlastní tiskárnu. Ruská literatura se tiskne v Německu a dopravuje se do Sankt Peterburgu, odkud se rozváží do jednotlivých oblastí. Ve středisku pracuje asi sto devadesát lidí. Pracují zde jako dobrovolníci; nedostávají sice žádný plat, ale je postaráno o všechny jejich základní potřeby jako bydlení, jídlo a oblečení.
Práci ve středisku vede výbor, který se skládá z osmnácti starších. Koordinátorem správního střediska je od roku 1992 Vasilij Kalin. Narodil se v Ivano-Frankovsku. Když mu byly čtyři roky, byli jeho rodiče v roce 1951 vypovězeni na Sibiř (v roce 1949 a v roce 1951 úřady pronásledovaly asi pět tisíc rodin za to, že jsou svědkové Jehovovi). V roce 1965 byl pokřtěn a žil v Irkutské oblasti. Pracoval jako mistr v továrně na zpracování dřeva.
Kromě dobrovolníků pracujících ve správním středisku je v Solněčnom také dvě stě dobrovolných stavebních pracovníků z Ruska, Finska, Švédska a Norska; většina z nich si kvůli tomu vzala volno v zaměstnání. Je zde také mnoho svědků z Ukrajiny, Moldavska, Německa, Spojených států, Finska, Polska a dalších zemí. (Svědkové Jehovovi nemají žádné rasové předsudky. Ačkoli v tomto středisku žijí bok po boku Gruzínci, Abchazové, Ázerbajdžánci a Arméni, nedošlo zde za čtyři roky ani k jedinému konfliktu.)
Většinu stavebního materiálu a vybavení dodaly skandinávské země, a velkou část ho zdarma poskytli spoluvěřící. Ukázali mi buldozer, který v roce 1993 přivezl do Solněčneho jeden švédský svědek Jehovův. Po celou dobu na něm zde pracoval, a než odešel domů, daroval ho svým bratrům ve víře. Stavební pracovníci jsou ubytováni v pohodlných penzionech a chatách. Jejich den probíhá asi takto: 7,00 — snídaně a modlitba; pracují od 8,00 do 17,00 hodin s hodinovou polední přestávkou. V sobotu pracují jen dopoledne a v neděli mají volno.
Dobře jedí a jídelníček vždy obsahuje ovoce. Toto náboženství nedodržuje žádné půsty či přísná dietní omezení. Po práci jdou mnozí do sauny, dají si pivo, posedí spolu a poslouchají hudbu. Mezi svědky Jehovovými nejsou žádní opilci, ale alkohol zakázaný není. Věřící mohou pít přiměřené množství vína, koňaku, vodky a podobně. Svědkové Jehovovi však nekouří.
◆◊◆
Třikrát týdně jsou hodiny biblického studia, které navštěvují převážně mladí lidé. Běžně je však možné potkat ty, kdo jsou svědky Jehovovými třicet či čtyřicet let. Téměř všichni starší svědkové strávili určitou dobu ve vězení, v pracovních táborech a ve vyhnanství. Když období represí skončilo, stali se svědky Jehovovými mnozí lékaři, právníci, inženýři, učitelé, podnikatelé a studenti.
Sbory se snaží, aby mezi členy byla atmosféra rovnosti. Například i koordinátor správního střediska umývá večer nádobí, jestliže je na řadě. Svědkové Jehovovi oslovují jeden druhého neformálním způsobem a také k tomu připojují ‚bratře‘ a ‚sestro‘, když někoho oslovují jménem.
Jestliže svědek Jehovův přestoupí biblické učení a odmítne činit pokání, postihne ho ten nejhorší trest — je vyloučen. Takový člověk smí chodit na shromáždění, ale jeho spoluvěřící ho již nezdraví. Méně přísné opatření je pokárání.
◆◊◆
Dlouhou dobu jsem pozoroval svědky Jehovovy, abych zjistil, co tolik různých lidí přivedlo do této náboženské organizace. [Svědkové Jehovovi] mají různé osobnosti a úroveň vzdělání, velmi se liší v tom, co se jim líbí a nelíbí, a [své uctívání nesdílejí s] náboženstvími, která dělají kompromisy s hříšným světem. Necítí se dobře tam, kde [lidé] musí slepě věřit nějaké autoritě, kde je možnost mysticismu, kde jsou lidé rozděleni na hierarchii a poslušné masy.
Pro svědky Jehovovy je charakteristické pevné přesvědčení, že je třeba žít podle Bible. Každý krok se snaží podložit tou či onou biblickou zásadou nebo tím, že citují určitou pasáž ze Starého či Nového zákona. Svědkové Jehovovi věří, že Bible, a pouze Bible obsahuje odpovědi na všechny otázky. Pro svědky Jehovovy je Bible ústavou, občanským zákoníkem a nejvyšším vyjádřením pravdy.
Z tohoto důvodu jsou svědkové Jehovovi na celém světě známi jako bezúhonní lidé dodržující zákony, a zvláště tím, že svědomitě platí daně. Úřad daňové kontroly je pravidelně kontroluje a pokaždé ke svému překvapení zjistí, že k žádnému porušení zákona nedošlo. Svědkové Jehovovi, podobně jako mnozí další, by samozřejmě mohli hledat důvody, aby daně neplatili. Bible však říká, že člověk musí být při placení daní poctivý, a pro svědky Jehovovy je to konečné slovo.
Nekompromisní postoj svědků Jehovových k Bibli je však často zdrojem některých vážných konfliktů mezi svědky a vládou. Hlavní příčinou kontroverze je jejich absolutně apolitický postoj, který se projevuje tím, že odmítají sloužit v armádě.
Svědkové Jehovovi chápou doslovně Ježíšova slova o tom, že jeho učedníci ani jeho království nejsou částí světa, a z tohoto důvodu se odmítají podílet na politice a na válce — nezávisle na tom, kvůli čemu se bojuje. Svědkové Jehovovi odmítali zvolat ‚Heil Hitler‘ a sloužit v Hitlerově armádě, a proto nacisté poslali mnoho tisíc těchto věřících do koncentračních táborů, kde jich tisíce zemřely. Rusové pokládají každého německého svědka Jehovova, který zaplatil životem za to, že se odmítl podílet na útoku proti Sovětskému svazu, za člověka jednajícího vysoce morálním způsobem. Současně však mnozí Rusové nemají soucit s těmi [ruskými] svědky, kteří byli popraveni proto, že odmítli vzít zbraň a účastnit se druhé světové války, nebo kteří byli odsouzeni za to, že v době míru odmítali sloužit v armádě. V obou případech však svědkové Jehovovi jednali podle své náboženské víry, a ne podle politického přesvědčení.
V Japonsku nedávno vznikl podobný případ, když se někteří studenti, kteří jsou svědky Jehovovými, odmítli účastnit výcviku bojových umění, a podstoupili riziko, že budou z univerzity vyloučeni. Nejvyšší japonský soud vydal v roce 1996 soudní rozhodnutí, které podpořilo právo těchto studentů a umožnilo jim náhradní výuku.
◆◊◆
Co na svědcích Jehovových ohromuje novodobé myslitele? Především je to vytrvalé kázání svědků o tom, že konec světa je blízko (provádějí misionářskou činnost na ulicích a dveře od dveří). Starší později kazatelům doporučili, aby nezdůrazňovali tolik ‚konec světa‘ a žalostný osud, který postihne hříšníky, ale aby posluchačům spíše vysvětlili, že Jehova jim nabízí možnost mít ‚věčný život v ráji na zemi‘.
Dalším choulostivým bodem je negativní postoj svědků Jehovových k mezicírkevním stykům a to, že odmítají ekumenismus. Jsou přesvědčeni, že křesťanský svět zradil Boha a Bibli a že všechna ostatní náboženství jsou katastrofálním omylem. Svědkové Jehovovi je přirovnávají k ‚babylónské nevěstce‘ a tvrdí, že tato náboženství postihne stejný osud. Nedávné číslo ‚Probuďte se!‘ uvádí, že konec všech náboženství je blízko a že jediné náboženství, které zůstane, je to, jež kážou svědkové Jehovovi.
Mimochodem, svědkové Jehovovi uznávají, že každý člověk má právo na svobodu svědomí.
◆◊◆
Mnoho zemí se již zajímalo o to, zda nauky svědků Jehovových jsou, či nejsou pro společnost nebezpečné. Nejvyšší soud státu Connecticut ve Spojených státech (1979) a v Novém Jižním Walesu v Austrálii (1972), provinční soud v Britské Kolumbii v Kanadě (1986) a další soudy prohlásily, že neexistují žádné doklady o tom, že by svědkové Jehovovi představovali společenskou hrozbu nebo ohrožovali zdraví či emocionální stav lidí. Evropský soud pro lidská práva (1993) obhájil právo svědků Jehovových na svobodu vyznání, které bylo v Řecku a v Rakousku omezováno. Dnes jsou svědkové Jehovovi pronásledováni ve dvaceti pěti zemích . . .
Svědkové Jehovovi mohou být svým spoluobčanům příkladem ve své oddanosti biblické pravdě a ochotě nesobecky se zastávat svého přesvědčení. Vzniká však otázka: je naše společnost připravena poskytnout ústavní záruku svobody svědomí těm organizacím, které svůj biblický postoj uplatňují ve všech stránkách života takovým radikálním a nekompromisním způsobem?“
V této poslední větě pokládá pan Ivaněnko velmi důležitou otázku. Apoštol Pavel, který byl v prvním století vybrán přímo Kristem, aby sloužil jako jeho představitel, trpěl nespravedlivě ve „vězeňských poutech“. Pavel proto spoluvěřícím psal o svém úsilí při „obhajobě a zákonném prosazování dobré zprávy“. (Filipanům 1:7; Skutky 9:3–16)
Svědkové Jehovovi dnes zvou všechny lidi, aby zblízka prozkoumali jejich činnost, tak jako to udělal pan Ivaněnko. Jsme přesvědčeni, že pokud to lidé udělají, zjistí, že negativní zprávy o svědcích Jehovových jsou nepravdivé, stejně jako byly nepravdivé takové zprávy o prvních křesťanech. Svědkové poslouchají „nové přikázání“, které dal Ježíš svým učedníkům, aby „milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás“. (Jan 13:34, 35)
[Rámeček na straně 23]
Z archívů Moskovskije novosti
(Tyto informace jsou z archívů Moskovskije novovsti a byly otištěny spolu s článkem Sergeje Ivaněnka.)
„Svědkové Jehovovi v Rusku jsou součástí celosvětové křesťanské organizace, která působí ve 233 zemích a má 5,4 milionu členů. Svědkové Jehovovi jsou pod duchovním vedením vedoucího sboru, který je v Brooklynu v New Yorku. Dnešní organizace svědků Jehovových vznikla z třídy badatelů Bible, kterou v roce 1870 vytvořil Charles Taze Russell v Pittsburghu v Pensylvánii. Do Ruska se organizace dostala v roce 1887. Jedním z prvních svědků Jehovových v Rusku byl Semjon Kozlickij, který byl v roce 1891 z Moskvy vypovězen na Sibiř. Přes pronásledování však organizace přetrvala a v roce 1956 bylo v Sovětském svazu 17 000 svědků Jehovových. Svědkové Jehovovi byli v Rusku uznáni teprve v březnu 1991, když vstoupil v platnost zákon ‚O svobodě vyznání‘. Dnes mají v Rusku více než 500 skupin a přibližně 70 000 aktivních členů. Organizace rozšiřuje výtisky ‚Strážné věže‘ (vydává se ve 125 jazycích a nákladu 20 milionů výtisků) a ‚Probuďte se!‘ (v 81 jazycích a 18 milionech výtisků).“
[Obrázek na straně 23]
Část kancelářského komplexu odbočky v Rusku
[Obrázek na straně 24]
Sál Království, kde se členové ústředí v Rusku shromažďují ke studiu Bible
[Obrázky na straně 25]
Rodiny svědků se těší ze společného studia a společné rekreace
[Obrázky na straně 26]
O biblické poznání se dělí s dalšími lidmi