Řidičská zuřivost — Jak se s ní vyrovnat?

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V BRITÁNII

V TISKU z celého světa se stále častěji objevují zprávy o záchvatech zuřivosti a následném násilí. Kromě vozíkové zuřivosti (kdy si v supermarketech zákazníci s vozíky vylévají hněv jeden na druhém) a telefonní zuřivosti (podněcované technikou, která volanému člověku umožňuje hovor volajícího přerušit a vyřizovat jiný telefonát) upoutává v Británii pozornost občanů zuřivost řidičská.

Řidičská zuřivost je tak rozšířená, že podle zprávy o řidičských návycích z roku 1996 v Británii „dosáhla epidemických rozměrů; téměř polovina všech řidičů zažila v uplynulém roce nějakou formu útoku nebo nadávání“! Průzkum Automobilové asociace šel ještě dále. Asociace sděluje, že „devět z deseti motoristů uvádí, že byli oběťmi řidičské zuřivosti“. Je zajímavé, že při tomtéž průzkumu „jen šest z deseti [motoristů] přiznalo, že se za volantem přestali ovládat oni“.

Co řidičskou zuřivost vyvolává? Jste-li její obětí, jak se můžete chránit? Jestliže vás rozčiluje něčí způsob jízdy, co byste měli dělat? Řidičská zuřivost bují všude, jak se s ní tedy vyrovnávat?

Příčina a následek

Rozzuření řidiči nejsou ničím novým. Jedním dávným provinilcem byl anglický básník lord Byron. V roce 1817 napsal dopis, ve kterém vyprávěl, jakou měl na silnici hádku. Jiný účastník provozu byl prý „drzý“ na Byronova koně, a proto básník onomu muži nafackoval.

Ve většině zemí roste objem dopravy a s ním také frustrace řidičů. V osmdesátých letech označily americké noviny příčinu násilných incidentů na silnicích za „řidičskou zuřivost“. Ta sice není právnickým pojmem, ale trefně popisuje emoce, které jsou příčinou mnoha násilných činů, jichž se dopouštějí motoristé vydráždění způsobem něčí jízdy.

Na našich silnicích panuje postoj ‚já první‘. Výzkumníci řidičských návyků docházejí k závěru, že „pachatelé násilí nebo agrese jsou téměř pokaždé přesvědčeni, že oni jsou nevinnými oběťmi antisociálního chování někoho jiného,“ uvádí londýnský list The Times. Ať řidič se svým vozem jezdí jakkoli divoce, domnívá se, že je v právu. Ale když některý jiný řidič nepatrně poruší silniční etiketu, vzplane řidičská zuřivost.

K řidičské zuřivosti přispívá i rostoucí drogová kultura, která je tak rozšířená mezi mladými lidmi. Užívání kokainu je podle jednoho nemocničního poradce „srovnatelné s řízením v opilosti“. Řidiči, kteří užívají drogy, mívají přehnané představy o svých schopnostech. Následkem toho někteří z nich jezdí nebezpečně rychle. Jiní jezdí nevypočitatelně, protože jejich úsudek je narušený.

Uvažujte také o tom, jak na řidiče působí stres. Profesor Cary Cooper z Manchesterské univerzity dává vinu za řidičskou zuřivost hlavně stresům a nejistotám každodenního života v 90. letech. „Řidiči jsou více vystresovaní a počet násilných napadení roste,“ říká mluvčí Královského automobilového klubu. Jedna velmi zaměstnaná tisková referentka, která nyní tráví dlouhé hodiny dojížděním do práce a z práce, připouští, že není tak tolerantní, jak bývala. „Nyní mám hned na jazyku sžíravou poznámku a zlobím se kvůli maličkostem, jichž bych si nikdy dříve ani nevšimla,“ citoval její slova list The Sunday Times. Možná to cítíte také tak. Co s tím můžete dělat?

Nevyvolávejte řidičskou zuřivost

Uvědomte si, že ostatní řidiči nejsou dokonalí, a občas poruší pravidla. Jezděte tak, aby vás to nezaskočilo. Myslete dopředu. Jedete například v krajním pruhu víceproudé dálnice a blížíte se k místu, kde se na dálnici najíždí. Díváte se dopředu a vidíte, jak se po nájezdu blíží auto. Uvažujete tak, že vy jste tam byli první a máte právo jet ve svém pruhu? Vždyť proč byste měli auto přijíždějící po nájezdu pouštět před sebe? A proč byste měli uhýbat do jiného pruhu, i když je volný, a uvolnit tak tomu druhému řidiči cestu? Ale co se stane, když ve svém pruhu zůstanete a pojedete stále stejnou rychlostí? Možná, že ten řidič, který na dálnici najíždí, bude uvažovat podobně. Někdo rozhodně musí ustoupit, jinak dojde k neštěstí.

Řidič, který nechce vyvolat řidičskou zuřivost, moudře předvídá a jezdí ohleduplně. Ustoupí, když může, a nezlobí se, jestliže jiní řidiči prokázanou laskavost neocení. Zástupce Britského institutu pro zkušené motoristy odhaduje, že každý třetí řidič má nebezpečný problém v postoji k druhým — sice dobře ovládá své vozidlo, ale chybí mu zdvořilost. Tento zástupce o takových řidičích říká, že to jsou „dobří řidiči, ale špatní motoristé“.

Většina řidičů čas od času ignoruje ty ostatní, ale to neznamená, že vás to opravňuje ke stejnému jednání. Zvažte možné následky. Jistě nechcete, aby vaše tvrdohlavost způsobila hromadnou dopravní nehodu. Nepřipusťte, aby nad vámi zvítězily vaše emoce. Jeden odborník na řízení radí: „Agresi na silnici nikdy nesmíte oplácet nebo na ni reagovat.“ Odmítněte vstoupit do klubu zuřivců!

Jste obětí?

Obětí řidičské zuřivosti byl někdy prakticky každý řidič. Zdvižená pěst, nadávky, agresivní manévry, to všechno může člověka děsit a také děsí. Nejlepší ochranou jistě je vyhnout se konfliktu. Jeden řidič se cítil zastrašován, když se jiný řidič chtěl dostat před něho. Nakonec ho rozzlobený řidič předjel, udělal ‚myšku‘ a zpomalil tak, že se řidič za ním bál, že se auta srazí. Tak to nějakou dobu pokračovalo, dokud řidič zadního auta neodbočil.

Když vidíte, že se ostatní řidiči snaží dostat se před vás, udělejte, co je ve vašich silách, abyste jim to umožnili. Netrvejte na svém právu být na silnici tam, kde právě jste. Pokud víte, že jste druhé rozzlobili, omluvte se. Udělejte omluvné gesto, i když jste se přestupku dopustili neúmyslně. Pamatujte, že mírné slovo odvrací hněv.

Ale pokud vás rozzuřený řidič z nějakého důvodu napadne, neodplácejte. „Neodplácejte stejnou mincí,“ radí časopis Focus. „Nevozte v autě věci, které by se daly použít jako nebezpečná zbraň.“ Další tipy: Mějte dveře zamčené a okna zavřená. Nenavazujte s útočníkem zrakový kontakt.

Uvedené návrhy, jak se vypořádat s řidičskou zuřivostí, nejsou nové. Jsou v souladu s radou, kterou kdysi dávno udělil izraelský král David: „Nerozpaluj se kvůli zločincům,“ radil, „nezáviď těm, kteří činí nespravedlnost. Zanech hněvu a opusť vztek.“ (Žalm 37:1, 8)

Řidičská zuřivost sice roste, ale nenechte ji růst v sobě!

[Rámeček a obrázek na straně 23]

Jak ovládnout řidičskou zuřivost

Automobilová asociace uvádí, že k odstranění řidičské zuřivosti „je změna postojů stejně důležitá jako technická protiopatření“. K ovládnutí řidičské zuřivosti je důležité dívat se realisticky na své vlastní řidičské schopnosti i na schopnosti ostatních účastníků silničního provozu. Chyby těch druhých vás udeří do očí, ale nepřehlížejte ani své vlastní. Přijměte fakt, že existují řidiči, kteří zákony silnice porušují. Když řídíte, ujistěte se, že se plně soustředíte. Únava přispívá ke stresu a chvilková nepozornost může mít tragické následky.

Zvažte také následující rady a všimněte si, jak se vztahují k příslovím moudrého krále Šalomouna.

• Všímají si spolucestující vašeho hněvu? Možná vám poradí, abyste se uklidnili. Neodmítejte jejich radu s tím, aby vám nemluvili do řízení. Pamatujte, klidný přístup je zdravější a možná vám doslova prodlouží život! „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus.“ (Přísloví 14:30)

• Berte v úvahu druhé řidiče, a vyhnete se problémům. „Moudrý se bojí a odvrací se od špatnosti, ale hloupý se stává rozlíceným a sebejistým.“ (Přísloví 14:16)

• Pokuste se zmírnit něčí hněv omluvným gestem nebo slovem. „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek.“ (Přísloví 15:1)

• Druzí možná mají sklon k řidičské zuřivosti, ale vy je nemusíte napodobovat. „Nedruž se s nikým, kdo je hněvivý.“ (Přísloví 22:24)

• Nepleťte se do hádek jiných lidí. „Dříve, než propukne hádka, rozluč se.“ (Přísloví 17:14)