Kdy včela není včelou?

Včely vedou rušný život. Denně navštěvují stovky květin a dopravují nektar zpět do úlu. Když přijde jaro, včelí trubci si hledají družku. Při tom spoléhají na zrak a čich. O pozornost krátkozrakého trubce však stojí nečekaná ctitelka — orchidej.

V jižní Evropě roste několik druhů planých orchidejí, jejichž opylení závisí na jejich schopnosti napodobit včelí samičky. Tyto orchideje potřebují poslat „balíčky“ pylu jiným orchidejím. Včely jsou ideálními nosiči. Ale orchideje nemají žádný chutný nektar, který by včely přivábil, a tak se musí uchýlit jakoby k podvodu. Ten spočívá v tom, že květ vypadá a voní jako včelí samička, takže se trubec snaží o spáření. Každý druh orchidejí má své vlastní maskování a aroma.

Než si trubec svou chybu uvědomí, orchidej uloží lepkavý balíček pylu na jeho tělo. Včela pak odletí, jen aby se znovu nechala zmást jinou orchidejí, a ta pyl dostane. Po několika takových pokusech včela přijde na to, že se orchidejím nedá důvěřovat. Mezitím však pravděpodobně některé květy opylovala.

Jak tyto nemyslící orchideje získaly tu správnou vůni a ten správný vzhled, aby včely popletly? Takové pozoruhodné mechanismy svědčí o inteligentním Konstruktérovi, jehož stvoření nikdy nepřestane člověka udivovat a okouzlovat.