Jak se vyrovnat s následky
KDYŽ Jarek ležel na nemocničním lůžku s ochrnutými končetinami, zeptal se lékaře: „Budu schopen někdy používat svou ruku a nohu?“ Uslyšel odpověď, která byla výzvou: „Čím víc se budete snažit, tím lépe a tím dříve budete své končetiny používat.“ Jarek odpověděl: „Jsem připraven!“ Ve věku šedesáti pěti let mu fyzikální terapie a jeho pozitivní náhled pomohly dostat se z invalidního vozíku do chodítka, potom k holi a nakonec zpět do práce.
„Celá dnešní rehabilitace je postavena na koncepci, že je-li jedna oblast mozku poškozena, mohou úlohu poškozené tkáně převzít jiná mozková centra. Jedním z účelů léčby je jednak tato nezapojená centra účinně rozvinout, ale také poskytnout stimulaci potřebnou k tomu, aby se mozek reorganizoval a přizpůsobil,“ prohlašují výzkumní pracovníci Florence Weinerová, Mathew Lee a Harriet Bellová. Rekonvalescenci však ovlivňují také další faktory, jako jsou místo a závažnost postižení, celkový zdravotní stav člověka, kvalita lékařské péče a podpora dalších lidí.
Podpora rodiny a přátel
Erika prováděla rehabilitační cvičení tři roky, naučila se chodit a používat svou pravou ruku místo postižené levé ruky. Vypráví, co jí v tom pomohlo: „Nejdůležitější věcí bylo to, že můj manžel a přátelé mi zůstali věrní. Vědomí, že mě milují, mi dodávalo sílu a jejich povzbuzování mě motivovalo, abych se nevzdávala.“
Na procesu rekonvalescence svých blízkých se podílejí členové rodiny. Je potřeba, aby se zeptali zdravotního personálu na některé věci a aby sledovali léčbu, s níž bude možná zapotřebí pokračovat doma, aby dosažené výsledky nezmizely. Trpělivost, laskavost, pochopení a láska, které projevují členové rodiny a přátelé, poskytují bezpečné citové zázemí potřebné pro obnovení řeči, čtení a dalších věcí potřebných pro každodenní život.
Jan, který se velmi snažil pomoci své manželce Heleně při cvičení a léčbě, hledal rovnováhu mezi rázností a hýčkáním. Úsilí své rodiny popisuje takto: „Nenechali jsme Helenu upadnout do hluboké sebelítosti. Někdy jsme byli neúprosní, ale vždy jsme sledovali její omezení a podporovali ji. Je mnohem citlivější, a tak jsem se snažil, abych jí nepůsobil stres.“
Když se Helena s pomocí logopeda učila opět mluvit, Jan jí byl nápomocen. „Bylo povzbuzující dělat věci společně, takže jsme jeden druhému četli nahlas z Bible, což jí pomáhalo zlepšit řeč. Také jsme se — zpočátku pomalu — zapojovali do kazatelské služby, protože jsme svědkové Jehovovi. Helena se tímto způsobem mohla dělit s jinými lidmi o svou naději, kterou máme do budoucnosti. To samo o sobě bylo pro Helenu určitou léčbou.“ Během tří let se Helenin stav velmi zlepšil.
Nikdy by se nemělo podceňovat povzbuzení a síla, kterou mohou poskytnout přátelé, protože na rekonvalescenci nemocného to může mít obrovský vliv. Lékařský časopis Stroke uvedl, že při vyšší „úrovni společenské opory je podle zkušeností možné předpokládat rychlejší zotavení a větší zlepšení celkového rozsahu funkcí, a to dokonce i u pacientů po těžké mrtvici“.
Robert si velmi cenil pomoci, kterou mu poskytli jeho přátelé. Vzpomíná si: „K tomu, abych se s tím vším vyrovnal, jsou návštěvy přátel velmi důležité. Soucitný hlas a projevení zájmu pozvedají mou morálku. I když není zapotřebí zeširoka rozebírat postižení nemocného, přece jenom uznání, že k nějakému zlepšení došlo, je velkým povzbuzením.“ Co by mohl každý z nás udělat, aby těm, kdo se potýkají s následky mrtvice, pomohl? „Přineste nějaké květiny,“ doporučuje Robert, „nebo se podělte o biblické myšlenky či zkušenosti. Mně to moc pomáhalo.“
Milada, starší žena, která měla mrtvici, zjistila, že jí pomáhá, když se s ní některý spoluvěřící modlí. Také Jarek to doporučuje. Říká k tomu: „Když se s někým modlíte, je z toho vidět, že o něj máte skutečný zájem.“ Petr, který má po mrtvici poškozený zrak, oceňuje, když si druzí jeho omezení uvědomují a udělají si čas, aby mu četli.
Laskavým gestem je také pomoci nemocnému dojet na rehabilitaci a zpět. Je rovněž nutné se ujistit, že pro člověka po mrtvici je jeho byt bezpečným místem. Má-li problémy s udržením rovnováhy, je pro něj trvalou hrozbou pád. Jarek například ocenil laskavou pomoc přátel, kteří mu pro bezpečnost kromě jiného dali do sprchy záchytnou tyč.
Naučme se poskytovat pomoc
Výkyvy nálady a zvýšený sklon k pláči mohou uvádět do rozpaků nemocného i rozpačité přihlížející, kteří nevědí, jak reagovat. Naučí-li se však přátelé, jak lidem po mrtvici poskytnout pomoc, mohou je vysvobodit z izolace, která by jinak vznikla. Záchvaty pláče obvykle přestanou být tak časté. Když se však objeví slzy, buďte klidní, zůstaňte s nemocným a říkejte mu to, co byste chtěli slyšet, kdybyste byli na jeho místě.
Především však pěstujte zbožnou lásku k těm, jejichž osobnost se možná v důsledku postižení změnila. Vnímají, co cítíte, a to zase má vliv na to, jak na vás reagují. Erika říká: „Již nejsem ta, co jsem bývala. To však u člověka, kterého ranila mrtvice, nemůže nikdo očekávat. Příbuzní a přátelé by se měli naučit milovat ho takového, jaký je. Budou-li o osobnosti nemocného pozorně uvažovat, zjistí, že ty bývalé nejpřitažlivější vlastnosti má pořád.“
Sebeúcta člověka, který není schopen mluvit nebo rozumět, klesne velmi nízko. Když se s ním přátelé snaží mluvit, mohou ho tím ujistit o jeho hodnotě. Takaši říká: „To, co jsem si myslel a co jsem cítil v srdci, se nezměnilo. Nicméně lidé se kontaktu se mnou vyhýbali, protože se mnou nemohli normálně mluvit. Je pro mě těžké oslovit lidi, ale když ke mně někdo přijde a začne si se mnou povídat, je to pro mě obrovským povzbuzením a jsem velmi, velmi šťastný!“
Následují určitá vodítka, která mohou pomoci každému z nás, aby podpořil a povzbudil ty, u nichž došlo k poškození řeči.
Mozková mrtvice většinou nepoškodí intelekt. Většina lidí, které ranila mrtvice, je duševně čilá, a to i tehdy, když je obtížné rozumět tomu, co říkají. Nikdy s nimi nemluvte svrchu ani na ně nežvatlejte. Jednejte s nimi s úctou.
Naslouchejte trpělivě. Možná potřebují čas, aby si uspořádali myšlenky nebo dokončili slovo, výrok či větu. Pamatujte, že nejpozornější posluchač je ten, kdo je trpělivý.
Nepředstírejte, že rozumíte, když to tak není. Laskavě přiznejte: „Nezlob se. Zdá se mi, že jsem teď nerozuměl. Zkusíme to později.“
Mluvte pomalu a jasně normálním tónem hlasu.
Používejte krátké věty a známá slova.
Používejte otázky, na které lze odpovědět ano nebo ne a vybízejte k odpovědi. Mějte na mysli, že možná vašim slovům nerozumějí.
Snažte se, aby nebyl kolem hluk.
S Jehovovou milující pomocí to zvládnete
Je sice důležité znát příčinu mozkové mrtvice, protože to člověku pomůže, aby podnikl určité kroky a snížil nebezpečí, že v budoucnosti se mrtvice bude opakovat, ale je také důležité ovládnout strach, který je s tím spojen. Helena vypráví: „Velmi mě utěšují Boží slova u Izajáše 41:10. Bůh zde říká: ‚Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.‘ Jehova se pro mne stal tak skutečným, že jsem nepociťovala žádný strach.“
Bible pomáhá také Anandovi, aby se vyrovnával se zoufalstvím, které cítí: „Poskytuje mi mimořádnou podporu, protože mě stále obnovuje a osvěžuje.“ Hirojuki měl problém získat podporu z Písma, protože se nemohl soustředit. Vypráví o tom: „Útěchu mi přineslo poslouchání biblických knih na audiokazetách.“
Apoštol Pavel prohlásil: „Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ (2. Korinťanům 12:10) Jehovův duch Pavlovi pomohl, aby dosáhl toho, čeho sám dosáhnout nemohl. Lidé, kteří jsou po mrtvici, mohou také důveřovat, že Jehova jim dá duchovní sílu. Erika říká: „Jsme-li zdraví a všechno děláme ze své vlastní síly, možná nedáváme Jehovovi mnoho příležitostí, aby nám pomohl. Moje postižení mi umožnilo, abych svůj vztah k Jehovovi posílila zcela konkrétním způsobem.“
Pomoc pečovatelům
Pro svou důležitou úlohu pečovatelé potřebují podporu. Kam se mohou obrátit? Jedním místem je rodina. Na péči o nemocného se musí podílet každý člen rodiny. Jošiko vypráví, jak jí její synové poskytovali citovou podporu: „Naslouchali mým problémům, jako by to byly jejich vlastní.“ Členové rodiny si musí zjistit všechny informace, které jsou dostupné, aby věděli, jak pečovat o člověka raněného mrtvicí a také jak se vyrovnávat se změnami osobnosti jejich blízkého.
Kdo by ještě mohl poskytnout pomoc pečovatelům? David a jeho rodina potřebovali pomoci s Viktorem, a proto se obrátili ke své duchovní rodině ve sboru svědků Jehovových: „Reagovali na naši potřebu. Střídali se a někdy přišli a místo nás spali u Viktora, aby o něj mohli v noci pečovat.“
Každý, kdo pečuje o nemocného, potřebuje cítit vřelou lásku a podporu své duchovní rodiny. Pro některé křesťany je ale těžké říci si o pomoc. Haruko o tom říká: „Často mi někdo řekl: ‚Potřebuješ-li s něčím pomoct, beze všeho nám to řekni.‘ Když však vím, jak je každý zaneprázdněn, nedokážu si o pomoc říct. Byla bych moc vděčná, kdyby lidé nabízeli pomoc konkrétní formou: ‚Pomohu ti s úklidem. Který den se ti nejlépe hodí?‘ ‚Mohu ti nakoupit, hodilo by se ti, kdybych se teď zastavila?‘ “
Kendžiho manželku ranila mrtvice; on byl však schopen poskytnout jí pomoc, kterou potřebovala. Zjistil, že v modlitbě může své břemeno uvrhnout na Jehovu. Kendžiho manželka nakonec úplně ztratila schopnost mluvit, a on si tak neměl s kým povídat. Denně však čte Bibli. Kendži říká: „Připomíná mi to Jehovovu něžnou péči o ty, kdo jsou zdrceni na duchu, a to mi pomohlo, abych se necítil sklíčený a osamělý.“
Spoléhání na Jehovova ducha může pomoci, když se zdá, že nás emoce stravují. Jošiko, která se vyrovnávala se změnami osobnosti svého manžela a s jeho hněvivými výbuchy po mrtvici, vypráví: „Někdy jsem měla nutkání vší silou křičet. Vždy jsem se v tu dobu modlila k Jehovovi a jeho duch mi poskytl pokoj.“ Vážila si Jehovovy věrné oddanosti, a proto nepřipustila, aby jí něco bránilo v křesťanském způsobu života. Pravidelně navštěvuje křesťanská shromáždění, věnuje se kazatelské službě a osobnímu studiu Bible. „Vím, že když budu dělat to, co mám,“ říká Jošiko, „Jehova mě nikdy neopustí.“
Začnou-li se vkrádat úzkosti, Jehova je vždy připraven naslouchat. Midori, jejíž manžel byl raněn mrtvicí, nalézá útěchu v tom, že obrazně řečeno Jehova dal všechny slzy, které prolila, do svého „koženého měchu“. (Žalm 56:8) Připomíná si Ježíšova slova: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den.“ Midori říká: „Rozhodla jsem se, že budu trpělivá, dokud nepřijde nový svět.“ (Matouš 6:31–34)
Jak se smířit s těžkým omezením
Je pravda, že někteří nemocní se po rehabilitaci výrazně zlepší, ale jiným se vrátí pouze nepatrná část jejich bývalých schopností. Co může takovým lidem pomoci, aby se vyrovnali se svým omezením, přestože je možná těžké a dlouhodobé?
Bernard, který po mrtvici zůstal nepohyblivý, odpovídá: „Radost z naděje na věčný život na budoucí rajské zemi a modlitba k mému nebeskému Otci Jehovovi mi pomáhá, abych přijal své omezení klidně.“
Naději, kterou měla Erika a její manžel Jiří, jim pomohla, aby si Eričino omezení připustili, a přesto se těšili ze života. Jiří říká: „Máme Boží slib, že jednou budeme úplně zdraví. A tak se na postižení nezaměřujeme. Samozřejmě, že stále děláme pro Eričino zdraví, co se dá. S nedokonalou koordinací svalů se dokážete naučit žít a soustředit se na mnohem pozitivnější věci.“ (Izajáš 33:24; 35:5, 6; Zjevení 21:4)
V případech, kdy je uzdravení jen nepatrné, je podpora rodiny a přátel ještě mnohem důležitější. Mohou nemocnému pomoci, aby to dobře snášel, než přijde Boží doba k odstranění všech zdravotních postižení.
Vědomí, že v budoucnu přijde nádherná doba, kdy bude obnoveno zdraví, umožňuje lidem, kteří měli mrtvici, i jejich rodinám, aby se zabývali vždy jen jedním dnem života. Mohou tak trpělivě čekat na úlevu od všeho utrpení v Božím novém světě, který brzy přijde. (Jeremjáš 29:11; 2. Petra 3:13) Prozatím každý, kdo se potýká s ochromujícími účinky mozkové mrtvice a obrátí se k Jehovovi, si může být jistý, že Jehova mu i nyní pomůže a podpoří ho. (Žalm 33:22; 55:22)
[Praporek na straně 12]
Než přijde Boží čas pro uzdravení všech zdravotních potíží, mohou rodina a přátelé pomoci nemocnému, aby se vyrovnal se svým postižením
[Rámeček a obrázek na straně 10]
Jak předejít mozkové mrtvici
„NEJLEPŠÍ způsob, jak se vyrovnat s mozkovou mrtvicí, je pokusit se jí předejít,“ prohlašuje dr. David Levine. A hlavním faktorem, který se objevuje u většiny mrtvic, je vysoký krevní tlak.
Vysoký krevní tlak lze u mnoha lidí regulovat pomocí stravy s vysokým obsahem draslíku a nízkým obsahem soli, nasycených tuků a cholesterolu. Důležitá může být také umírněná konzumace alkoholu. Pravidelné cvičení, které je přiměřené věku a tělesné kondici, může napomoci zbavit se nadbytečných kilogramů a to zase může snížit krevní tlak. Možná bude potřeba brát pod lékařským dozorem léky, kterých existuje celá řada.
Onemocnění krčních tepen zužuje hlavní trasu zásobování mozku krví a výrazně přispívá ke vzniku mrtvice. Podle stupně ucpání krčních tepen bude možná zapotřebí operace, která je známa jako karotická endarterektomie, při níž se uvolní ucpané tepny. Studie ukázaly, že lidem, kteří měli výrazné zúžení těchto tepen s doprovodnými příznaky, tato operace a následné podávání léků prospěly. S operací však mohou být spojeny určité problémy a je potřeba pečlivého zvážení.
Nebezpečí vzniku mozkové mrtvice může být vyšší při onemocnění srdce. Síňovou fibrilaci (nepravidelný srdeční tep), při níž může vzniknout krevní vmetek a dostat se do mozku, lze léčit antikoagulancii. Má-li se snížit riziko mrtvice u dalších onemocnění srdce, bude možná zapotřebí chirurgický zákrok nebo podávaní léků. Velká část případů mrtvice je způsobena cukrovkou, takže sledování cukrovky napomáhá předejít mrtvici.
Transientní ischemické ataky (TIA) jsou jasným varováním, že může dojít k mrtvici. Zařiďte, aby se s tím něco udělalo. Zajděte za svým lékařem a zabývejte se příčinami, které tyto ataky způsobují, protože TIA mnohonásobně zvyšují nebezpečí mrtvice.
Zdravý, umírněný způsob života může hodně znamenat v prevenci mrtvice. Vyrovnaná strava, pravidelné cvičení, rovněž snížení konzumace alkoholu na minimum a žádné kouření mohou napomoci tomu, aby tepny byly zdravé, a dokonce to může způsobit příznivé změny v již poškozených cévách. Podle některých studií pomáhá snížit riziko mrtvice i zvýšený příjem čerstvého ovoce, zeleniny a obilovin.