Prohraná bitva se zločinností

„ZLOČINNOST by se dala zvládnout velmi rychle, kdyby se o to snažili všichni“ — tento výrok bývalého ředitele Metropolitní policie uvedly anglické noviny Liverpool Daily Post. Skutečně, kdyby každý člověk poslouchal zákony, zločinnost by přestala existovat.

Na mnoha místech však zločinnost vzrůstá. Slova vyřčená před tisíci let platí na naši dobu: „Země se stala zkaženou v očích pravého Boha a země byla naplněna násilím.“ (1. Mojžíšova 6:11) (Viz rámeček na protější straně.)

Zločinnost začíná malými věcmi

Přestoupení zákona v maličkostech může člověka podnítit k větším věcem. Jedna učitelka to svým žákům vštípila tímto vysvětlením: „Bankovní lupiči začínají tím, že kradou tužky ve škole.“

Co se děje později v zaměstnání? Lidé zůstávají doma pro údajné onemocnění a pobírají nemocenskou, na kterou nemají nárok. Tento nepoctivý zvyk je daleko běžnější, než by si člověk myslel. Například v Německu hlásí pracovní neschopnost ve středu 6 procent zaměstnanců, v úterý 10 procent a ve čtvrtek 16 procent, ale na pondělky jich připadá ohromných 31 procent a vrcholí to 37 procenty, která připadají na pátky. Jsou lidé v pondělky a pátky opravdu více nemocní, nebo je to jen jiná forma krádeže?

Kdo je zločincem?

Je samozřejmé, že trestný čin, kterého se dopustí obyčejní lidé, nemá obvykle stejný dopad, jako když ho spáchají lidé v mocenském postavení. Na začátku sedmdesátých let byly Spojené státy otřeseny tak těžkým politickým zločinem, že se jeho jméno dokonce stalo součástí anglického jazyka.

Podle díla Barnhart Dictionary of New English je „Watergate skandálem, v němž došlo k pokusu zamlčet škodlivé informace či nezákonnou činnost“.a Slovník dodává: „Aféra Watergate měla výrazný vliv na angličtinu sedmdesátých let. Na základě tohoto slova se vytvářely různé vazby a složeniny s -gate, které se používaly k označení skandálu nebo korupce.“

Počet „afér Watergate“, k nimž od té doby došlo, je dokladem, že zločinnost je široce rozšířena dokonce i mezi těmi, kdo by měli být v dodržování zákona příkladní. V Japonsku je politická korupce tak rozšířena, že na začátku devadesátých let musely být kvůli tomu vydány nové zákony. Kvůli nařčení z korupce byl v roce 1992 sesazen brazilský prezident.

Není z toho zřejmé, že provinění těch, kdo mají autoritu — včetně rodičů, učitelů a zástupců zákona —, významně přispívá k trestné činnosti širokých vrstev lidu?

Dobrý úmysl nestačí

Většina lidí bude souhlasit s tím, že vlády chtějí zločinnost vymýtit. Jeden úředník v důchodu však o své zemi řekl: „Vláda udělala příliš málo pro to, aby právní aparát pracoval rychleji a účinněji. Není dost soudců, takže těch málo, které máme, je přepracovaných. Policejních sil je málo a jsou nedostatečně vybavené. Policisté nedostávají plat včas, a proto jsou ve velkém pokušení přijmout úplatek.“

Italský časopis La Civiltà Cattolica vyjádřil lítost nad „neschopností státu postavit se proti organizovanému zločinu“ a potom uvedl: „Uznává se sice, že instituce prosazující zákon a soudci mají povinnost bojovat se zločinností, ale je zjevné, že na organizovaný zločin to nemá žádný vliv; naopak, jeho síla a moc roste.“

Dobré úmysly vlád potírat zločinnost zjevně nestačí. Anita Gradinová, evropská komisařka pro imigraci a právní záležitosti, přiléhavě řekla: „V boji proti pašování drog a obchodování s nimi, pašování lidí a ilegální imigraci, organizovanému zločinu, podvodu a korupci potřebujeme lepší a účinnější pracovní metody spolupráce.“

Jak důvěryhodní jsou zástupci zákona?

Někteří lidé se ptají, do jaké míry se autority boji se zločinem skutečně věnují. Bývalý hlavní policejní inspektor v jedné zemi uvedl, že každý — alespoň veřejně — „odsuzuje korupci a hospodářské zločiny“. Tento inspektor nicméně říká, že chybí upřímná touha všech odstranit zločinnost a korupci. Rostoucí počet lidí — včetně zástupců zákona — zjevně pokládá úplatky, podvody a krádeže za přijatelný způsob, jak si polepšit.

Skutečnost, že mnozí, „kteří se dopustí trestného činu, vyváznou bez úhony“, jak se vyjádřil jistý celní úředník, je nepochybně jedním z důvodů, proč zločinnost roste. Například jedna ruská publikace mluví o „snadnosti, s jakou provinilci unikají trestu“. Tato publikace dodává, že „běžné občany to zřejmě podněcuje, aby páchali ty nejbrutálnější zločiny“. Je to tak, jak prohlásil jeden biblický pisatel před třemi tisíci lety: „Protože rozsudek proti špatnému skutku nebyl vykonán rychle, srdce lidských synů se v nich plně naklonilo k činění špatného.“ (Kazatel 8:11)

Bez nadsázky je možné říci, že vlády bojují proti zločinu prohranou bitvu. Německé noviny Rheinischer Merkur to komentují: „Strach veřejnosti ze stále rostoucích násilných trestných činů je hluboce zakořeněn a nemůže ho zmírnit ani obvyklé hašteření politických stran, ani statistiky, které naznačují, že situace není tak zlá, jak by se mohlo zdát.“

Ne že zločinnost není tak zlá, jak by se mohlo zdát, ale pravděpodobně je to naopak. Přesto však existuje důvod k určitému optimismu. Svět bez zločinu je stále blíže a vy to možná zažijete. Následující článek ukáže, proč to říkáme.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 6]

Mnoho lidí se dívá na zločin jako na přijatelný způsob, jak si polepšit

[Rámeček na straně 5]

Země naplněná násilím

BRAZÍLIE: „Jako reakci na rostoucí vlnu násilí naplnily statisíce lidí ulice v centru [Rio de Janeira], aby tak vyjádřily své znepokojení a strach ze zločinnosti, která postihla jejich město.“ (International Herald Tribune)

ČÍNA: „V Číně se znovu objevili gangsteři a zdá se, že velké zločiny se vymkly kontrole. . . . Čínští odborníci říkají, že rostoucí počet gangů a ‚tajných společností‘ roste rychleji, než je policie stačí počítat.“ (The New York Times)

NĚMECKO: „Stále se zmenšuje hranice mezi snadností, s jakou se někdo uchýlí k násilí, a okolnostmi, které k tomu člověka podnítí. Nepřekvapuje tedy, že násilí se stává každodenním jevem.“ (Rheinischer Merkur)

VELKÁ BRITÁNIE: „Práh pro násilné chování se snížil a roste pravděpodobnost, že útočník použije násilí jako první možnost.“ (The Independent)

IRSKO: „Zločinecké rodiny ve stylu mafie zapustily kořeny v centru Dublinu a v jeho chudších západních předměstích. Je zřejmé, že gangy jsou čím dál lépe vyzbrojeny.“ (The Economist)

MEXIKO: „Zločinnost vzrostla za krátkou dobu tak rychle, že to je znepokojující.“ (The Wall Street Journal)

NIGÉRIE: „Podle policejního mluvčího pana Franka Odity nesplnily rodiny, kostely, mešity, školy a kluby svou povinnost zabránit mladým lidem, aby se nezapletli do zločinů.“ (Daily Champion)

FILIPÍNY: „Šest z deseti rodin na Filipínách říká, že se necítí bezpečně doma ani na ulicích.“ (Asiaweek)

RUSKO: „Město, které za Sovětského svazu patřilo k nejbezpečnějším na světě, změnily mafiánské gangy v doslovnou „krimipoli“. . . . ‚Za sedmnáct let, co hlídkuji,‘ říká policejní poručík Genadij Grošikov, ‚jsem v Moskvě nikdy neviděl tolik zločinů ani nic tak nemravného.‘“ (Time)

JIŽNÍ AFRIKA: „Bezuzdné a doslova nekontrolované násilí ohrožuje každého z nás a všechno, co děláme — a je nutné udělat něco radikálního.“ (The Star)

TCHAJ-WAN: „Na Tchaj-wanu . . . postupně proniká do společnosti rostoucí procento loupeží, napadení a vražd . . . Skutečně, počet vražd stále roste a v některých případech převyšuje i počet v západních zemích.“ (The New York Times)

SPOJENÉ STÁTY: „Američané jsou nejnásilnějším národem průmyslového světa. . . . Neblíží se k nim žádná jiná průmyslová země.“ (Time)