Strážci majáků — Zanikající povolání

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KANADĚ

STRÁŽCI majáků opakují stále znovu: „Rozhodně neexistuje nic jiného, co bych dělal raději.“ Muž, který opustil postavení manažera v továrně na plastické hmoty v Torontu v Kanadě, aby se stal strážcem 106 let starého majáku, řekl, že díky tomuto zaměstnání se cítí „o deset let mladší“.

Základní povinností strážce majáku je udržovat dobře viditelné světlo pro námořníky. Také se od něho vyžaduje, aby ovládal a udržoval v pořádku mlhové sirény a aby pomocí rádiového spojení poskytoval informace o počasí rybářům a lodím plujícím kolem.

V minulosti museli strážci majáků neustále udržovat plné nádržky oleje, zapalovat knoty a čistit skleněné výplně lamp, aby nebyly začouzené. Nebylo nijak neobvyklé, jestliže strážci celou noc ručně otáčeli signální lampou, aby vedli lodě do bezpečí, když se světla majáku nedala ihned opravit, nebo že v mlze celou noc bušili kladivem do signálního zvonu, když se porouchala mlhová siréna.

Byly vystaveny bouřím

Prudké bouře působí velké starosti. Jeden strážce majáku kdysi viděl něco, o čem si myslel, že to je „obrovský bílý mrak“, ale co se nakonec projevilo jako jediná nárazová vlna. Vlna vystoupila na patnáctimetrový útes a dostala se až do strážcova bytu. Tato jediná vlna poškodila maják mnohem víc než celá bouře.

Jindy prudká větrná bouře celou noc s kvílením vrhala vlny na maják u přístavu Pubnico v Novém Skotsku. Strážce a jeho rodina nemohli dělat nic jiného než čekat a doufat. Do rána bouře utichla. Když však strážce vyšel ven, ohromeně se díval na to, že suchá země kolem majáku zmizela. Už nestáli na pevnině.

Osamělost a jednotvárnost

Když jeden strážce majáku dostal otázku, zda necítí osamělost, pousmál se a řekl: „Lidé nám říkají: ‚Člověče, jak můžeš snášet takovou naprostou osamělost?‘ A my se jich na oplátku ptáme: ‚A jak vy můžete trvale žít ve městě, v samém hluku a zmatku?‘“

Strážci odlehlejších majáků ve Spojených státech měli v minulosti k dispozici malé sbírky knih. V roce 1885 tam mezi nimi kolovalo 420 knihoven. Ze strážců majáků se nepochybně stali dobří čtenáři.

Zanikající povolání

V posledních letech byly zděné majáky s lidskou posádkou nahrazeny věžemi z ocelových nosníků, na nichž jsou silná blikající světla. Mořeplavci již nemusí upírat zrak do tmy a hledat mlhavý světelný signál nebo nejasnou záři ohně. Dnes jsou na různá nebezpečí na moři námořníci upozorňováni silným světlem halogenových žárovek s wolframovými vlákny a hlasitými zvuky signálů pronikajících mlhou.

Lodi, které jsou vybaveny tak, aby mohly přijímat signály z majáků, nyní znají jejich polohu bez ohledu na to, jak je mlha hustá. Novodobá technika umožňuje navigátorům vést lodi od jednoho mořského pobřeží ke druhému s důvěrou, že se dovedou vyhnout nebezpečným nánosům písku, útesům i zrádným skalám blízko pobřeží.

Zásahem moderní techniky strážci majáků rychle mizí ze světové scény. Jeden strážce majáku cítil, že tato část jeho života navždy skončila, a když po 25 letech opouštěl svůj ostrovní domov, se smutkem vzpomínal: „Žili jsme tady spokojeně. Nikdy jsme odtud nechtěli odejít.“

Otočná, náhradní a nouzová světla, zvukové signály i radiomajáky vyžadují stálé servisní služby, a signalizační stanice dosud potřebují údržbu. Údržbu a opravy signalizačních věží nyní provádějí cestující technici.

Ti, kdo si váží mnohaleté služby strážců majáků, mají stejné pocity jako jeden muž z Augusty v Maine v USA, který bědoval: „Už to rozhodně nebude stejný pohled jako dříve, když se díváme na maják a víme, že světlo je řízené počítačem, víme, že tam nežijí lidé.“

[Rámeček na straně 11]

První maják

První maják, o němž je zpráva v dějinách, byl postaven za vlády egyptského panovníka Ptolemaia II. Tento maják byl postaven kolem roku 300 př. n. l. a stál na ostrově Faros, přímo u vstupu do nynějšího alexandrijského přístavu. Stavba majáku trvala 20 let a stála 2,5 milionu dolarů.

Z historických spisů vyplývá, že byl přes 90 metrů vysoký. Okna jeho horní místnosti vedla směrem na moře a za nimi hořely ohně nebo možná pochodně, které podle Josepha byly vidět do vzdálenosti více než 50 kilometrů.

Tato obrovská kamenná stavba byla považována za jeden ze sedmi divů světa. Planoucí oheň majáku sloužil jako výstražné světlo 1 600 let, a potom byl maják pravděpodobně zničen zemětřesením.

Během staletí bylo v přístavech po celém světě postaveno mnoho tisíc majáků různých rozměrů a tvarů. Zděné majáky dodnes přetrvávají jako muzejní a turistické zajímavosti v národních, státních, okresních a městských parcích, kam se na ně chodí dívat miliony lidí.

[Obrázek na straně 10]

Maják v newfoundlandském Cape Spear