Křesťané a kasty

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V INDII

CO VÁS napadne, když slyšíte výraz „kastovní systém“? Snad si vzpomenete na Indii a na miliony lidí, kteří nepatří do žádné kasty — na vyvržence. Přestože kastovní systém je součástí hinduistického náboženství, hinduističtí reformátoři bojují za vymýcení následků, jež zanechal na nižších kastách a na vyvržencích. Co byste ale řekli tomu, kdybyste slyšeli, že kastovní systém je zaveden i v církvích, které o sobě tvrdí, že jsou křesťanské?

Odkud možná pochází kastovní systém v Indii

Dělení lidí do společenských tříd, v nichž se někdo cítí nadřazený, není nic zvláštního, co se snad vyskytuje jen v Indii. Na všech kontinentech je vidět nějaký druh třídní diskriminace. Kastovní systém v Indii se však liší tím, že sociální útlak tam byl do náboženství začleněn již před 3 000 lety.

Odkud vlastně kastovní systém pochází, není sice s jistotou známo, ale někteří odborníci objevují jeho kořeny ve starověké civilizaci z údolí Indu v dnešním Pákistánu. Z archeologie zjevně vyplývá, že nejstarší obyvatelé těch míst byli později podmaněni kmeny ze severozápadu, které tam přišly ve vlně obvykle označované jako „árijská migrace“. Džaváharlál Nehrú ve své knize Objevení Indie tuto migraci nazývá „první velké kulturní spojení a splynutí“, z něhož pocházejí „indické rasy a základy indické kultury“. Toto splynutí však nevedlo k rasové rovnosti.

V díle The New Encyclopædia Britannica je uvedeno: „Hinduisté připisují rozrůstání kast (džātis, doslova ‚zrody‘) dalšímu dělení čtyř tříd neboli varn na základě uzavírání manželství mezi nimi (což je v hinduistických spisech o dharmě zakázáno). Novodobí teoretici však jsou spíše nakloněni tomu, že kasty vznikly z odlišností v rodinných rituálních zvyklostech, z rasových rozdílů a z diferenciace a specializace povolání. Mnozí soudobí učenci také pochybují, zda jednoduchý systém varn někdy představoval něco významnějšího než pouhý teoretický společensko-náboženský ideál, a zdůrazňují, že velmi složité dělení hinduistické společnosti do téměř 3 000 kast a podkast pravděpodobně existovalo i ve starověku.“

Nějakou dobu byla uzavírána manželství mezi třídami a dřívější předsudky založené na barvě kůže se už neprojevovaly tak výrazně. Přísná pravidla, jež platila v kastovním systému, byla během pozdějšího náboženského vývoje podrobně popsána ve védských spisech a v Manuově zákoníku (neboli v souboru předpisů) sepsaném hinduistickým mudrcem. Bráhmani učili, že příslušníci vyšších kast se rodí s čistotou, která je odděluje od nižších kast. Šúdrům neboli lidem z nižší kasty vštípili přesvědčení, že jejich otrocká práce je trest stanovený Bohem za špatné skutky, jichž se dopustili v dřívější existenci, a že jakýmkoli pokusem o narušení kastovní přehrady by se z nich mohli stát vyvrženci. Kdyby příslušník nějaké vyšší kasty vstoupil do manželství s někým ze šúdrů, jedl by s ním, používal by stejný zdroj vody nebo vstoupil do téhož chrámu, vyloučil by se tím ze své kasty.

Kasty v dnešním prostředí

Po dosažení nezávislosti v roce 1947 indická vláda sestavila ústavu, která postavila kastovní diskriminaci na úroveň trestného činu. Vláda uznala, že hinduisté nižších kast byli po staletí poškozováni, a dokonce vydala zákon o rezervaci míst ve vládě a vybraných míst ve vzdělávacích institucích pro vymezené kasty i kmeny.a Skupinám těchto hinduistů se říká „dalejci“; tento výraz znamená „zdrcený, utlačovaný“. Jeden novinový titulek však nedávno zněl: „Křesťané z dalejců požadují rezervaci míst [v zaměstnání a na univerzitě].“ Jak k tomu došlo?

Značné výhody, jež hinduisté nižší kasty dostali od vlády, byly zdůvodněny tím, že kvůli kastovnímu systému trpěli bezprávím. Z toho tedy logicky vyplynulo, že náboženství, v nichž kastovní systém nebyl uplatňován, nemohou tyto výhody očekávat. Avšak křesťané z dalejců říkají, že jelikož byli konvertity z nižší kasty neboli z nedotknutelných, zakoušejí diskriminaci také, a to nejen od hinduistů, ale i od svých ‚spolukřesťanů‘. Je to pravda?

Misionáři křesťanstva a kastovní systém

Prostřednictvím katolických i protestantských misionářů z Portugalska, z Francie a z Británie přestoupilo v koloniálních dobách na křesťanství mnoho hinduistů. Lidé ze všech kast se stali formálními křesťany, protože někteří kazatelé získali bráhmany a jiní nedotknutelné. Jak učení a chování misionářů ovlivnily hluboce zakořeněnou víru v kastovní systém?

Spisovatel Nirad Chaudhuri, Brit žijící v Indii, říká, že v kostelích nemohl „sbor Indů sedět vedle Evropanů. Vědomí rasové nadřazenosti, o kterou se opírala britská vláda v Indii, se nedalo zakrýt křesťanstvím.“ Podobný postoj projevil v roce 1894 jeden misionář, který oznámil Radě pro zahraniční misie Spojených států, že obracení lidí z nižších kast je „sbírání odpadu do Církve“.

Vina za to, že mnozí takzvaní křesťané v Indii otevřeně uplatňují kastovní systém, se nepochybně dá do značné míry připsat pocitu rasové nadřazenosti projevovanému misionáři v raných dobách a splynutí bráhmanského způsobu myšlení s církevními naukami.

Kastovní systém v dnešních církvích

Když katolický arcibiskup George Zur mluvil v roce 1991 na indické konferenci katolických biskupů, řekl: „Konvertité z vymezené kasty jsou považováni za nižší kastu nejen hinduisty z vyšších kast, ale také křesťany z vyšších kast. . . . Jsou pro ně vyhrazena zvláštní místa ve farních kostelích i na hřbitovech. Uzavírání manželství mezi kastami je odsuzováno . . . Mezi duchovenstvem je kastovnictví značně rozbujelé.“

Biskup M. Azariah z jihoindické sjednocené protestantské církve ve své knize The Un-Christian Side of the Indian Church (Nekřesťanské projevy indické církve) napsal: „Křesťané z vymezené kasty (dalejci) jsou tedy diskriminováni a utiskováni spolukřesťany v různých církvích ne proto, že si to sami zavinili, ale proto, že se tak náhodou narodili, i když jsou křesťany již ve druhé, třetí nebo čtvrté generaci. Křesťané z vyšších kast, jichž je v Církvi menšina, si po generace s sebou nesou své kastovní předsudky a křesťanská víra ani křesťanský život na ně neměly žádný vliv.“

Vládním vyšetřováním problémů zaostalých tříd v Indii, známým jako Mandalova komise, se zjistilo, že vyznavači křesťanství v Kérale byli rozděleni „do různých etnických skupin na základě svého kastovního původu. . . . Konvertité z nižších kast byli i po svém obrácení dále považováni za Harijányb . . . Syřané a pulajové, kteří jsou členy stejné Církve, vykonávali náboženské obřady odděleně ve zvláštních budovách.“

List Indian Express ze srpna 1996 o křesťanech z dalejců napsal: „V Tamilnádu jsou odděleni od vyšších kast i místem bydliště. V Kérale jsou převážně nádeníky bez půdy a pracují pro syrské křesťany a jiné vlastníky pozemků z vyšších kast. Společné stolování a uzavírání sňatků mezi dalejci a syrskými křesťany vůbec nepřichází v úvahu. V mnoha případech dalejci uctívají ve vlastních kostelích, kterým se říká ‚pulajský kostel‘ či ‚parajský kostel‘.“ Tyto názvy odpovídají názvům podkast. V mnoha jazycích je používáno slovo „pária“ odvozené od slova „paraja“.

Reakce nespokojenců

Skupiny laických aktivistů, například FACE (Fórum proti vykořisťování křesťanů), se snaží pro křesťany z dalejců získat vládní výhody. Hlavním zájmem je hospodářská pomoc pro křesťanské konvertity. Jiní se však zaměřují na zacházení s lidmi v rámci církve. Asi 120 signatářů v dopise papeži Janu Pavlovi II. uvedlo, že „přijali křesťanství, aby se osvobodili od kastovního systému“, ale že nesmějí vstoupit do vesnického kostela ani se účastnit bohoslužeb. Byli donuceni postavit si domy v jediné ulici, do které nikdy nevkročil žádný křesťan z vyšší kasty a také žádný farář. Podobně se vyjádřila jedna utrápená katolička: „Určitě je pro mě důležité, že můj syn studuje na výborné vysoké škole. Ale mnohem důležitější je, že ho jeho [katoličtí] bratři považují za rovnocenného.“

Zatímco někteří lidé se pokoušejí úděl křesťanů z dalejců zlepšit, mnozí ztrácejí trpělivost. Politické strany, například Višva Hindu Parišad (Světová hinduistická organizace), se snaží přivést nově obrácené křesťany zpátky mezi věřící hinduisty. List Indian Express přinesl zprávu o slavnostním obřadu, kterého se zúčastnilo 10 000 lidí a na kterém se více než 600 takových „křesťanských“ rodin vrátilo k hinduismu.

Pravá křesťanská cesta

Kdyby misionáři církevních organizací vyučovali Kristovo učení založené na lásce, neexistovali by „křesťané z bráhmanů“, „křesťané z dalejců“ ani „křesťané z parajů“. (Matouš 22:37–40) Nebyly by žádné zvláštní kostely pro dalejce a neexistovalo by oddělování při jídle. Co obsahuje toto osvobozující biblické učení, že překonává třídní rozdíly?

„Jehova, váš Bůh je totiž Bůh bohů . . ., který s nikým nezachází stranicky ani nepřijímá úplatek.“ (5. Mojžíšova 10:17)

„A vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a nebylo mezi vámi rozdělení, ale abyste byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (1. Korinťanům 1:10)

„Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35)

Bible učí, že Bůh udělal celé lidstvo z jednoho člověka. Také říká, že všichni potomci tohoto jednoho člověka měli ‚hledat Boha a najít jej, protože není daleko od nikoho z nás‘. (Skutky 17:26, 27)

Když se třídní rozdíly začaly vkrádat do křesťanského sboru v prvním století, pisatel Jakub to pod inspirací otevřeně odsoudil. Řekl: „Nemáte vlastně mezi sebou třídní rozdíly a nestali jste se soudci, kteří vynášejí ničemná rozhodnutí?“ (Jakub 2:1–4) Pravé křesťanské učení nedovoluje žádný druh kastovního systému.

Potřebujeme smýšlení nového světa

Miliony svědků Jehovových ochotně změnily své dřívější názory a chování, jež získaly z mnoha různých náboženství. Biblické nauky odstranily z jejich srdce a mysli pocity nadřazenosti nebo nedostatečnosti, ať tam byly zakořeněny koloniálním dobýváním, rasismem, apartheidem, či kastovním systémem. (Římanům 12:1, 2) Jasně chápou, čemu Bible říká „nová země“, v níž „bude přebývat spravedlnost“. Pro zástupy trpících lidí na zemi to je opravdu nádherná vyhlídka! (2. Petra 3:13)

[Poznámky pod čarou]

[Praporek a obrázek na straně 25]

„Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ Skutky 10:34, 35

[Rámeček a obrázek na straně 23]

Jaký to je pocit?

Ano, jaký je to pocit být považován za vyvržence lidmi, kteří o sobě říkají, že jsou křesťané? Jeden křesťan, jehož předkové přestoupili na křesťanství z nižší hinduistické kasty známé jako cheramarové neboli pulajové, vypráví o příhodě, která se před několika lety stala v Kérale, ve státě, kde se narodil:

Byl jsem pozván na svatbu, kde dost hostů patřilo k jiné církvi. Jakmile mě uviděli na hostině, způsobilo to značný rozruch a příslušníci syrské pravoslavné církve řekli, že pokud neodejdu, nezůstanou na hostině, protože nebudou jíst společně s pulajem. Když nevěstin otec odmítl přistoupit na jejich ultimátum, hromadně hostinu opustili. Po jejich odchodu bylo podáváno jídlo. Ale ti, kdo obsluhovali u stolů, odmítli odnést ze stolu banánový list, z něhož jsem jedl, a uklidit můj stůl.

Typický kostel v jižní Indii, kde se scházejí pouze nižší kasty