Jakých lidí si vážíš?

„HLEDÁM NEVĚSTU. Světlé pleti, štíhlou, studentku nebo přednostně absolventku vysoké školy. Dobrá, zámožná rodina podmínkou. Přednostně ze stejné kasty.“

TAK zní typický inzerát na seznámení, který můžeš spatřit v některých novinách v Indii. Něco podobného bys pravděpodobně mohl vidět i v mnoha jiných částech světa. V Indii podávají inzerát obvykle rodiče budoucího ženicha. Odpovědi často obsahují fotografii dívky oblečené do zářivě červeného sárí a ověšené mnoha zlatými šperky. Jestliže rodina chlapce souhlasí, domlouvání svatby může začít.

Obecná měřítka hodnot

Požadavek, aby nevěsta měla světlou pleť, je v Indii velmi častý. Pramení z hluboce zakořeněné víry, že takzvané nižší kasty hinduistické společnosti mají tmavou pleť. Nedávno uvedl jeden program indické televize příběh dvou dívek, z nichž jedna měla světlou a druhá tmavou pleť. Světlá dívka byla krutá a nevychovaná; tmavá dívka byla laskavá a jemná. Kouzlem došlo k přeměně a světlá dívka se za trest stala tmavou, a naopak tmavá dívka se stala světlou. Mravní poučení příběhu spočívalo v tom, že ačkoli dobro nakonec zvítězí, žádoucí odměnou je světlá pleť.

Takovéto rasové cítění bývá zakořeněné často mnohem hlouběji, než si uvědomujeme. Například, nějaký Asiat možná navštíví některou západní zemi a bude si stěžovat, jak špatně s ním zacházeli, protože má jinou barvu pleti a šikmé oči. Takové jednání ho pobuřuje a cítí se být diskriminován. Ale po návratu do své rodné země bude možná jednat s příslušníky jiných etnických skupin úplně stejně. Barva pleti a etnický původ hrají i dnes hlavní úlohu v tom, jak mnozí lidé posuzují hodnotu jiných lidí.

„Peníze, ty najdou odezvu všude,“ napsal starověký král Šalomoun. (Kazatel 10:19) Jak je to pravdivé! Bohatství také ovlivňuje pohled na lidi. Málokdo se ptá, odkud bohatství pochází. Získal člověk majetek tvrdou prací či pečlivým vedením živnosti, nebo nepoctivostí? Na tom málo záleží. Bohatství, ať získané poctivě, nebo nepoctivě, vede mnohé lidi k tomu, že se ucházejí o přízeň jeho vlastníka.

Rovněž vyšší vzdělání je na žebříčku hodnot tohoto soutěživého světa umístěno velmi vysoko. Jakmile se dítě narodí, mají rodiče sklon začít šetřit velké částky na jeho vzdělání. Když jsou dítěti dva až tři roky, začíná rodičům starost, aby se dítě dostalo do správné mateřské školy, což považují za první krok na dlouhé cestě vedoucí k akademickému titulu. Někteří lidé si zřejmě myslí, že prestižní diplom poskytuje nárok na vážnost a projevy úcty od druhých lidí.

Ano, barva pleti, vzdělání, peníze, etnický původ — to všechno se stalo měřítkem, podle něhož si mnoho lidí vytváří úsudek, nebo spíše předsudek, o druhých lidech. To jsou faktory, které určují, koho si budou vážit a koho ne. A co ty? Koho si vážíš? Domníváš se, že člověk, který má peníze, světlou pleť nebo vyšší vzdělání, si zaslouží větší vážnost a úctu? Jestliže ano, měl by ses vážně zamyslet nad příčinou svých pocitů.

Jsou to správná měřítka?

Kniha Hindu World (Hinduistický svět) poznamenává: „Kdokoli z nižších kast, kdo zabil bráhmana, mohl být umučen k smrti a jeho majetek mohl být zabaven a jeho duše byla navěky prokletá. A bráhman, který někoho zabil, mohl být pouze pokutován, a nikdy ne potrestán smrtí.“ Ačkoli kniha hovoří o dávných dobách, je to dnes jiné? Rasové předsudky a společenské napětí působí, že i ve dvacátém století tečou potoky krve. A to se netýká pouze Indie. Nenávist a násilí udržované apartheidem v Jižní Africe, rasové předsudky ve Spojených státech, národnostní předsudky v Pobaltí — výčet by mohl pokračovat dále —, to všechno je způsobeno pocitem vlastní nadřazenosti. Takovéto vyvyšování jednoho člověka na úkor druhého kvůli rase nebo národnosti jistě nepřineslo dobré, pokojné ovoce.

A co bohatství? Mnozí nepochybně zbohatli poctivou, namáhavou prací. Obrovské bohatství však nahromadili zločinci z podsvětí, obchodníci na černém trhu, překupníci drog, nelegální prodejci zbraní a jiní. Je pravda, že někteří z nich přispívají na dobročinné účely nebo podporují projekty na pomoc chudým. Jejich zločinné skutky však způsobily jejich obětem nevyslovitelné utrpení a bídu. I poměrně malí podnikatelé, kteří přijímají úplatky nebo provozují pochybné obchodní praktiky, působí zklamání, škody nebo smrt, když jejich výrobky nebo služby selžou nebo fungují nesprávně. Skutečně, to, že někdo vlastní bohatství, není ještě samo o sobě důvodem, aby byl příznivě posuzován.

Co tedy vzdělání? Zaručuje dlouhá řada titulů před jménem i za ním, že dotyčná osoba je čestná a poctivá? Znamená to, že by se na ni mělo pohlížet s vážností? Jistě, vzdělání může člověku rozšířit obzor a mnozí, kteří využili své vzdělání ku prospěchu druhých, si zasluhují čest a úctu. Dějiny jsou však plné příkladů toho, jak vzdělaná třída vykořisťovala a utiskovala pracující lidi. A uvažuj také o tom, k čemu dnes na půdě vysokých škol a univerzit dochází. Koleje jsou zamořeny problémy plynoucími ze zneužívání drog a pohlavně přenášených nemocí, a mnozí studenti přicházejí na školu pouze proto, aby získali peníze, moc a slávu. Vzdělání samo o sobě je stěží spolehlivým ukazatelem skutečného charakteru člověka.

Ne, barva pleti, vzdělání, peníze, etnický původ ani jiné podobné faktory nejsou správným základem, na němž by bylo možné posuzovat hodnotu jiného člověka. Křesťané by se neměli upínat k těmto věcem, když usilují o to, aby si jich druzí vážili. O co bychom se tedy měli zajímat? Jakými měřítky bychom se měli řídit?