Jakou hodnotu má slonovina?
OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KENI
Na mezinárodní konferenci, která probíhala v červnu 1997 v Harare v Zimbabwe, hlasovali delegáti ze 138 zemí za upuštění od sedmiletého zákazu obchodu se slonovinou. Na základě rozhodnutí, jež vyplynulo z ostré debaty, bylo třem státům v jižní Africe — Botswaně, Namibii a Zimbabwe — podmínečně umožněno prodávat slonovinu jediné zemi, Japonsku. Zástupci z jižní Afriky měli z tohoto rozhodnutí takovou radost, že se dali do zpěvu. Ostatní delegáti se s vážnými obavami zahloubali nad tím, co by to mohlo znamenat pro slony africké.
KDYŽ Hannibal ve třetím století př. n. l. napadl římské vojsko, měl s sebou průvod ochočených slonů afrických. Slonů afrických byly tehdy pravděpodobně desítky milionů a dařilo se jim všude od mysu Dobré naděje až po Káhiru.
Situace se však změnila. Jeden pozorovatel uvedl: „Někdejší ostrůvky lidí v moři slonů vystřídaly stále menší ostrůvky slonů v moři lidí.“ Jak počet lidí vzrůstal, sloni zůstávali v zápase o místo k životu na straně poražených. K úbytku slonů dále přispělo i rozšiřování pouště Sahary směrem na jih.
Tyto důvody však zatlačila do pozadí poptávka po slonovině. Slonovina na rozdíl od tygří kostry a nosorožčího rohu není opředena žádným mýtem o farmaceutické hodnotě. Přesto je přepychová, nádherná, trvanlivá a snadno opracovatelná. Již od starověku se slonovina ze sloních klů řadí k vzácným a žádoucím věcem.
Čtyři sta let po Hannibalovi Římané skoro vyhubili celé sloní populace v severní Africe, jen aby uspokojili žádostivou touhu po slonovině. Od té doby tato touha stále plane zejména v západním světě. Začátkem našeho století poptávka po slonovině zesílila, i když už to nebylo ani tak kvůli uměleckým a náboženským předmětům jako dříve, ale spíše kvůli výrobě klaviatur. Podle knihy Battle for the Elephants (Boj o slony) bylo jen v roce 1910 ve Spojených státech použito k výrobě 350 000 klaviatur 700 tun slonoviny (což představuje 13 000 zabitých slonů).
Bezuzdné pytlačení
Po první světové válce poptávka po slonovině klesla, byly přijaty nové zákony na ochranu přírody, a slonů začalo přibývat. Začátkem sedmdesátých let však rozsáhlé zabíjení slonů začalo nanovo. Tehdy poptávka po slonovině přicházela z nově rozvinutých asijských zemí.
Tentokrát slonům v Africe hrozila katastrofa ze dvou důvodů. Prvním z nich byla větší dostupnost lehkých, důmyslných zbraní. Náhle bylo snadné zastřelit nejen jednoho slona, ale i celé stádo. Druhým bylo používání elektrických řezbářských nástrojů, což znamenalo, že se neopracovaná slonovina mohla rychle přeměnit na předměty připravené pro trh. Japonskému řezbáři možná vyřezání jediného klu v minulosti trvalo celý rok. S elektrickými nástroji však dílna, kde bylo osm lidí, mohla za jediný týden vyrobit šperky a hanko (název pečetí oblíbených v Japonsku), na které se spotřebovaly kly ze tří set slonů. Rostoucí poptávky po slonovině způsobily, že ceny prudce stoupaly. Velké částky peněz samozřejmě nešly do kapes pytlákům, ale překupníkům a prodavačům, z nichž mnozí neuvěřitelně zbohatli.
Úbytek slonů byl nesmírně velký. Tanzanie přišla za dvě desetiletí zhruba o 80 procent svých slonů a většinou ji o ně připravili pytláci. Keňa ztratila 85 procent svých slonů a Uganda 95 procent. Pytláci zpočátku stříleli hlavně samce, protože ti měli největší kly. Jak ale starších slonů ubývalo, pytláci začali střílet i mláďata, která měla slabé kly. Během tohoto období bylo kvůli slonovině pobito možná přes milion slonů, takže sloní populace v Africe poklesla na 625 000 kusů.
Celosvětový zákaz obchodu se slonovinou
Snahy kontrolovat obchod se slonovinou a zastavit masakr bídně selhaly. Konečně v říjnu 1989 na konferenci Konvence o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy flóry a fauny (CITES), která se konala ve Švýcarsku, byl veškerý obchod se slonovinou mezi členskými státy této konvence zakázán. Tento zákaz byl podpořen značnými finančními prostředky na ochranu slonů ve volné přírodě.
Někteří lidé předpovídali, že zákaz prodeje slonoviny přinese vyšší ceny na černém trhu a že pytlačení vzroste. Došlo však k pravému opaku. Ceny prudce klesly a kdysi výnosné trhy zcela vyschly. Například v Indii se drobný prodej slonoviny snížil o 85 procent a většina tamějších řemeslníků opracovávajících slonovinu si musela hledat jinou práci. Pytlačení výrazně pokleslo. Před vyhlášením zákazu pytláci v Keni zabili nejméně 2 000 slonů za rok. V roce 1995 tento počet klesl na 35. Kromě toho sloní populace v Keni se z 19 000 kusů slonů v roce 1989 rozrostla na dnešních asi 26 000 kusů.
Z těchto důvodů Agentura pro výzkum životního prostředí založená v Londýně nadšeně uvítala zákaz obchodu se slonovinou jako „jeden z velkých úspěchů novodobých dějin ochrany přírody“. Toto nadšení však zejména v jižní Africe nesdíleli všichni.
Jihoafričtí sloni
V jihoafrických zemích je více než 200 000 slonů, tedy asi třetina celé populace slona afrického. Částečně proto, že tam je kvalitní ochrana přírody, a částečně kvůli tomu, že tyto země zabránily vytvoření těžce vyzbrojené domobrany, jejíž příslušníci zabíjeli stáda ve východní a střední Africe.
Jak se však sloní populace rozrůstají, mezi slony a lidmi, kteří žijí ve venkovských oblastech, často dochází ke konfliktům. Dospělý slon má totiž obrovskou chuť k jídlu a za den dokáže zkonzumovat více než 300 kilogramů rostlinné stravy. Jestliže nějaký slon žije ve vašem sousedství, tak to znáte.
Nadace afrických přírodních zdrojů založená v Zimbabwe uvádí: „Většina vesničanů v Africe pozoruje slony se strachem, podezíravě a nepřátelsky. Sloni dovedou za několik hodin lidem naprosto zničit živobytí, protože jim sežerou plodiny a ušlapou jejich hospodářská zvířata. Také poškodí domy a školy, chlévy, ovocné stromy, přehrady a odpadové jímky. Každý den regionální noviny přinášejí zprávy o škodách způsobených slony.“
Jihoafrické státy jsou hrdé na to, že se jim daří udržovat sloní populace zdravé. Ochrana je však nákladná a tyto státy si myslí, že by neměly být pokutovány za problémy jiných afrických zemí. Domnívají se, že by měl být povolen regulovaný obchod se slonovinou, aby se tak získaly zpátky peníze na snahy o ochranu přírody a aby to pomohlo nahradit ztráty zemědělců na venkově.
Zásoby slonoviny
V zemích, kde se sloni pohybují, se slonovina hromadí. Tato slonovina pochází ze slonů, kteří byli určeni k odstřelu nebo kteří zahynuli nějakou přirozenou cestou, a také ze zkonfiskovaných nezákonně získaných zásob. Co se děje s touto slonovinou?
Keňa svou slonovinu pálí. Od července 1989 v Keni veřejně spálili neopracovanou slonovinu v hodnotě milionů dolarů bez jakékoli bezprostřední náhrady z vnějších zdrojů. V roce 1992 spálila svou zásobu slonoviny také Zambie. Zpráva zněla jasně: Keňa a Zambie nechtějí mít žádný podíl na obchodu se slonovinou.
Jiné země si ponechaly své zásoby jako budoucí investici. TRAFFIC, největší světová organizace dohlížející na život zvířat v přírodě, odhaduje, že v současné době je v afrických zemích celkově nashromážděno nejméně 462 tun slonoviny v hodnotě 46 milionů dolarů. Ony tři země — Botswana, Namibie a Zimbabwe, kterým bylo nyní dovoleno obchodovat s Japonskem, mají 120 tun slonoviny. Mnozí lidé se proto ptají: ‚Proč v oblasti, kde se lidé potýkají s hospodářskými problémy, se na slonovinu nechává sedat prach ve skladech? Proč se neprodává a utržené finanční prostředky nejdou zpátky na ochranu přírody?‘
Koncerny otálejí
Některé africké státy tvrdí, že upuštění od zákazu prodeje slonoviny pomůže slony chránit, zatímco jiné zaníceně věří, že celkový zákaz obchodu se slonovinou je jediným prostředkem, kterým se zamezí opětnému zuřivému pytlačení. Koncerny se zaměřují na to, jak přísně má být tento obchod kontrolován. Mohla by upytlačená slonovina pronikat skulinami v systémech tržního hospodářství do zákonného obchodu? A jak je to se spekulativním pytlačením? Mohlo by uvolnění zákazu znamenat, že ti, kdo doufají, že v budoucnosti možná dojde k jeho dalšímu uvolnění, budou nyní slony zabíjet a slonovinu hromadit?
Tyto obavy ještě zvýšila skutečnost, že v Africe je mnohem více zbraní než kdykoli předtím. Při tamějších občanských válkách se automatické pušky dostávají do ruky lidem, kteří donuceni krutými hospodářskými poměry ochotně tyto zbraně používají k vydělávání peněz. Nehemiah Rotich, člen správní rady Východoafrické společnosti pro ochranu zvířat, napsal: „Je nepochybné, že stanovením ceny za slonovinu [na základě obnoveného obchodu] budou tyto zbraně namířeny proti slonům — přece jen je mnohem snazší zastřelit slona v rozlehlém parku než vyloupit městskou banku.“
Dalším problémem je, že udělat opatření proti pytláctví je nejen nákladné, ale také obtížné. K hlídání obrovských území, kde se sloni pohybují, je potřeba obrovských prostředků. Ve východní Africe se tyto prostředky těžko shánějí.
Jakou budoucnost má slon?
Na to, jaké následky rozhodnutí uvolnit zákaz obchodování se slonovinou přinese, si ještě musíme počkat. A i kdyby šlo všechno dobře, ohrožení slona přesto nevymizí. Slon je také ohrožován přibýváním lidí, kteří potřebují půdu k zemědělské činnosti a k jiným účelům. Jen v jižní Africe lidé každý rok odlesní — většinou kvůli zemědělství — více než 850 000 hektarů půdy, což je polovina rozlohy Izraele. Jak se moře lidí zvětšuje, ostrůvky slonů se rozhodně stále zmenšují.
Časopis World Watch uvádí: „S jednou věcí určitě souhlasí každý, kdo zkoumá tento problém: slona afrického čeká nepříjemná budoucnost. Nedostatek místa [kvůli přibývání lidí] nutně znamená, že mnozí sloni nějakým způsobem předčasně zahynou. Mnoho dalších, pokud nebudou zastřeleni při povolených honech nebo pravidelných odstřelech nebo pokud je nezabijí pytláci, zahyne hladem.“
Při této chmurné vyhlídce slonů se nebere v úvahu stanovisko ani záměr jejich Stvořitele, Jehovy Boha. Boží zájem o tyto tvory, které stvořil, je jasně patrný z toho, co řekl Ježíš Kristus: „Což se neprodává pět vrabců za dvě mince malé hodnoty? Přesto ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.“ (Lukáš 12:6) Jestliže Bůh nezapomíná na maličkého vrabce, můžeme si být jisti, že nepřehlíží ani nepříznivou situaci velkého slona.
[Rámeček a obrázek na straně 16]
Něco o slonovině
„Slonovina je nepochybně překrásná hmota. Na rozdíl od jiných materiálů používaných k výrobě ozdob nebo plastik má v sobě žhavost a vřelost. Ale pořád mám pocit, že lidé zapomínají, že slonovina je vlastně sloní kel. Máme sklon automaticky ji řadit mezi takové materiály, jako jsou nefrit, týkové či ebenové dřevo, jantar, nebo dokonce zlato a stříbro, přestože se od nich velmi liší. Ty ostatní materiály nepocházejí ze zvířete; sloní kel je pozměněný sloní přední zub. Když člověk drží v ruce překrásný náramek nebo nějakou jemnou řezbu ze slonoviny, měl by v určitém smyslu rozšířit své chápání a uvědomit si, že tento kus slonoviny pochází ze slona, který se kdysi volně potuloval a svůj kel používal při krmení, ke kopání a k hrabání, ke hře i k boji; a kromě toho by si měl uvědomit, že kvůli tomu, aby mohl tento kus slonoviny držet v ruce, musel být ten slon usmrcen.“ (Elephant Memories [Vzpomínky na slony], napsala Cynthia Mossová)
[Rámeček a obrázek na straně 19]
Něco o slonech
Sloni jsou nesmírně silní, a když se rozzlobí, země se chvěje. Slon vás může svým chobotem popadnout a vyhodit do vzduchu jako kámen. Slon vás ale také může svým chobotem pohladit nebo si jemně vzít z vaší ruky něco k jídlu. Sloni jsou inteligentní, mají složitou povahu a jsou legrační. Projevují silnou příchylnost k rodině, rádi si vzájemně ošetřují zranění, hlídají své nemocné a reagují na smrt rodinného příslušníka. Zatímco pozůstatky po jiných zvířatech bez povšimnutí přejdou, kosti jiných slonů poznají a reagují na to tím, že je rozhazují nebo zahrabávají.
[Obrázky na straně 18]
Dva státy své zásoby slonoviny spálily; jiné si je uchovaly jako investici