Diskriminace žen

V ZÁPADNÍ Africe si obchodník koupí devítileté dítě. V Asii je novorozenec zaživa pohřben do písku pouště. V sirotčinci v jedné orientální zemi umírá hladem batole — nechtěné a opuštěné. Tyto tragédie mají jednoho společného jmenovatele — pokaždé se jednalo o děvčátko. Tyto děti byly ženského pohlaví a to znamenalo, že byly postradatelné.

Nejsou to ojedinělé případy. V Africe jsou do otroctví prodávány tisíce dívek a žen — některé za pouhých patnáct dolarů. Uvádí se, že každý rok jsou hlavně v Asii prodány či nuceny k prostituci statisíce děvčátek. A co je horší, populační propočet v mnoha zemích ukazuje, že až sto milionů děvčátek je „pohřešovaných“. Důvodem jsou zjevně potraty, zavraždění nemluvňat či naprostý nezájem o ženy.

Po dlouhou dobu — po staletí — se na ženy pohlíželo tímto způsobem v mnoha zemích. A na některých místech je to tak dosud. Proč? Protože v takových zemích mají větší cenu chlapci. Předpokládá se, že chlapec může být pokračovatelem rodu, může zdědit majetek a postarat se o zestárlé rodiče, protože v těchto zemích neexistuje pro letité žádný starobní důchod. Jedno asijské rčení říká, že „vychovávat dívku je jako zalévat rostlinu v sousedově zahrádce“. Když dívka vyroste a vdá se nebo je prodána jako prostitutka, rodinu opustí, a tudíž se na péči o zestárlé rodiče bude podílet málo nebo vůbec.

Menší podíl

V zemích sužovaných chudobou tento přístup znamená pro dívky v rodině méně potravy, zdravotní péče a školního vzdělání. Výzkumní pracovníci v jedné asijské zemi zjistili, že podvýživou trpělo čtrnáct procent dívek ve srovnání s pouhými pěti procenty chlapců. Zpráva Dětského fondu OSN (UNICEF) říká, že v některých zemích navštěvuje zdravotní středisko jednou tolik chlapců než dívek. A negramotných mladých žen je v Africe a také v jižní a západní Asii více než čtyřicet procent. „V rozvojovém světě probíhá otřesný apartheid pohlaví,“ stěžovala si nyní již zesnulá Audrey Hepburnová, bývalá vyslankyně Dětského fondu OSN (UNICEF).

Tento „apartheid pohlaví“ nevymizí s tím, že dívky dosáhnou dospělosti. Chudoba, násilí a krutá dřina jsou příliš často údělem ženy jenom proto, že je ženou. Prezident Světové banky uvedl: „Ženy vykonávají dvě třetiny práce na světě. . . . Nicméně vydělávají pouze jednu desetinu ze světového příjmu a vlastní méně než jedno procento majetku na světě. Patří k nejchudším z chudých světa.“

Podle zprávy OSN je na celém světě 1,3 miliardy lidí v zoufalé chudobě, z nichž více než sedmdesát procent představují ženy. „A zhoršuje se to,“ dodává tato zpráva. „Počet venkovských žen, které žijí v absolutní chudobě, vzrostl za poslední dvě desetiletí skoro o padesát procent. Chudoba má čím dál víc ženskou tvář.“

Ještě bolestnější než skličující chudoba je násilí, které ničí život tolika žen. Odhadem sto milionů dívek především v Africe je podrobeno pohlavnímu zmrzačení. Velmi častým týráním, které v určitých oblastech většinou není nijak podchyceno, je znásilnění, i když hlubší zkoumání ukazuje, že v některých zemích je během svého života znásilněna každá šestá žena. Války postihují muže stejně jako ženy, ale většina uprchlíků, kteří byli přinuceni opustit svůj domov, jsou ženy a děti.

Matky a živitelky

Břemeno péče o rodinu často leží mnohem více na matce. Pravděpodobně pracuje více hodin a mnohokrát je jediným živitelem rodiny. V některých zemědělských oblastech Afriky se skoro v polovině případů stará o rodinu žena. Také v některých částech západního světa má velkou část rodin starosti pouze žena.

V rozvojových zemích navíc ženy vykonávají tu nejtěžší práci jako nošení vody a palivového dříví. Odlesňování a vypásání jim tyto úkoly velmi ztěžují. V některých zemích postižených suchem tráví ženy denně tři i více hodin hledáním palivového dříví a čtyři hodiny nošením vody. Teprve až je tato dřina hotova, mohou ženy začít se svou prací doma či na poli, tedy prací, která se od nich očekává.

Je zřejmé, že v zemích, kde jsou chudoba, hlad či nepokoje každodenní záležitostí, trpí jak muži, tak ženy. Ale ženy trpí více. Změní se to někdy? Existuje nějaká reálná vyhlídka, že jednoho dne se bude se ženami všude jednat s úctou a ohledem? Mohou ženy něco udělat pro to, aby se jejich úděl zlepšil?

[Rámeček a obrázek na straně 5]

Prostituce děvčátek — kdo to má na svědomí?

Odhadem jeden milion dětí — převážně dívek — je každý rok k prostituci donucen nebo za tímto účelem prodán. Arayaa, která pochází z jihovýchodní Asie, si pamatuje, co se stalo některým spolužačkám. „Kulvadee se stala prostitutkou, když jí bylo pouhých třináct let. Byla to hezká dívka, ale její matka byla často opilá a hrávala poker, takže jí na dceru nezbýval čas. Povzbuzovala Kulvadee, aby vydělávala peníze tím, že půjde s nějakým mužem, a zanedlouho Kulvadee pracovala jako prostitutka.

Sivun, jiná dívka z mé třídy, pocházela ze severu země. Bylo jí jen dvanáct let, když ji rodiče poslali do hlavního města, aby tam pracovala jako prostitutka. Musela pracovat dva roky, aby se vyplatila ze smlouvy, kterou podepsali její rodiče. Sivun a Kulvadee nejsou ničím neobvyklým — z patnácti děvčat v mé třídě se pět stalo prostitutkami.“

Děvčátek, které jsou jako Sivun a Kulvadee, existují miliony. „Sexuální průmysl je obrovský obchod s vlastní hybnou silou,“ stěžuje si Wassyla Tamzaliová z organizace UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu). „Prodávání čtrnáctiletých dívek se stalo takovou samozřejmostí, že to je banalita.“ A jakmile jsou dívky do tohoto sexuálního otroctví jednou prodány, je téměř nemožné jejich kupní cenu vyplatit. Manju otec prodal, když jí bylo dvanáct let, a po sedmi letech prostituce stále ještě dlužila tři sta dolarů. „Nemohla jsem v tom nic udělat — dostala jsem se do pasti,“ říká Manju.

Uniknout AIDS je pro dívky téměř stejně obtížné jako uniknout pasákům, kteří je zotročili. Průzkum provedený v jihovýchodní Asii ukázal, že virem AIDS je nakaženo třicet tři procent těchto dětských prostitutek. Dokud bude prostituce — toto odvětví s obratem pět miliard dolarů — prosperovat, je pravděpodobné, že tyto dívky budou dále trpět.

Kdo má na svědomí tento hrozný zvyk? Velkou část viny zjevně nesou ti, kdo prodávají a kupují dívky k prostituci. Odsouzeníhodní jsou však také odporní muži, kteří dívky používají k uspokojení svých pohlavních choutek. Kdyby totiž takoví nemravní lidé neexistovali, nebyly by tyto dívky prostitutkami.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek]

Každý rok je přinuceno k prostituci asi milion děvčátek

[Rámeček a obrázek na straně 6]

Pracovní den ženy ve střední Africe

Žena vstává v šest hodin a připravuje pro rodinu a pro sebe snídani, kterou budou jíst dopoledne. Potom, co nanosí vodu z blízké řeky, jde obdělávat pole a to může být vzdáleno i hodinu cesty.

Až do čtyř hodin odpoledne obdělává půdu, pleje a zalévá. Tuto práci jen krátce přeruší, aby snědla jídlo, které si vzala s sebou. Dvě hodiny, které zbývají do setmění, využije k sekání dříví na palivo a k tomu, aby pro rodinu nasbírala kasavu či jinou zeleninu — a to všechno přinese domů.

Domů se obvykle dostane, když zapadá slunce. Nyní je potřeba připravit večeři — úkol na dvě hodiny i více. Neděli tráví žena tím, že v místní řece vypere šaty, a když uschnou, vyžehlí je.

Manžel jen zřídka tuto tvrdou práci ženy ocení či naslouchá jejím návrhům. Klidně pokácí stromy či spálí lesní podrost, aby manželka mohla obdělávat půdu, ale zřídka muž udělá něco víc. Občas vezme děti k řece, aby se umyly, a možná něco uloví nebo chytí nějaké ryby. Většinu dne však stráví povídáním s ostatními muži ve vesnici.

Jestliže si to manžel může dovolit, přivede si po několika letech domů novou, mladší manželku, které věnuje svou náklonnost. Od své první ženy však stále očekává, že bude pracovat jako dříve až do té doby, než onemocní nebo zemře.

Africké ženy nesou těžký náklad práce