Co ženám přinese budoucnost?

„LIDSKÉ dějiny jsou dějinami neustálého příkoří a útlaku, které muži působí ženám.“ Tak zní Deklarace názorů z městečka Seneca Falls ve státě New York, která byla před sto padesáti lety sepsána v Americe na protest proti nespravedlnosti vůči ženám.

Od té doby bylo nepochybně dosaženo pokroku, ale — jak uvádí publikace OSN The World’s Women 1995 (Ženy ve světě 1995) — zbývá ještě velký kus cesty. „Velmi často žijí ženy a muži v odlišném světě,“ uvádí tato zpráva, „ve světě, který se liší v možnosti vzdělání, pracovních příležitostí a zdraví, v osobní bezpečnosti a volném čase.“

Rostoucí vědomí tohoto rozdílu vedlo národy k tomu, že vydaly zákony na ochranu práv žen. Kořeny nespravedlnosti a předsudků však leží v srdci, a to zákony změnit nemohou. Vezměme si například hroznou situaci nezletilých prostitutek. O této mezinárodní hanbě Newsweek řekl: „Legislativa usilující zastavit toto sexuální využívání dětí to myslí dobře, ale často je neúčinná.“ Podobně zákon jako takový násilí nezabrání. „Doklady ukazují, že násilí vůči ženám je všeobecně rozšířený celosvětový problém,“ uvádí publikace Human Development Report 1995 (Zpráva o rozvoji lidstva 1995). „Většina zákonů nedokáže toto násilí zastavit — pokud se nezmění současné kulturní a společenské hodnoty.“ (Kurzíva od nás.)

„Kulturní a společenské hodnoty“ jsou obvykle založeny na hluboce zakořeněné tradici — což je tvrdý oříšek. „Na základě tradice se muži domnívají, že ženy je třeba využívat, a ne milovat, vykořisťovat, a ne se o ně starat,“ říká jedna žena se Středního východu. „Žena tudíž nemůže vyslovit svůj názor, nemá žádná práva a má jen nepatrnou šanci zlepšit svou situaci.“

Vzdělávání manželů a otců

Program činnosti navržený v roce 1995 na světové konferenci o ženách, která se konala v Pekingu v Číně, prohlašoval, že pouze „okamžitým a soustředěným úsilím všech“ může být dosaženo „pokojného, spravedlivého a humánního světa“, v němž bude ženám projevována úcta.

Každé jednání, které má učinit život žen ‚pokojnějším, spravedlivějším a humánnějším‘, musí začít doma u manželů a otců. Vzhledem k tomu jsou svědkové Jehovovi přesvědčeni, že klíčem k úspěchu je biblické vzdělávání. Pozorovali, že když muži zjistí, že Bůh od nich požaduje, aby se svými manželkami a dcerami jednali s úctou a ohledem, vezmou si to k srdci.

Pedro, ženatý muž ze střední Afriky, který má čtyři děti, je nyní vnímavý k potřebám své manželky. Pomáhá jí starat se o děti, a když má rodina návštěvu, Pedro dokonce podává jídlo. Takový ohleduplný postoj je v jeho zemi velmi neobvyklý. Co ho vedlo k tomu, že si své manželky cení a spolupracuje s ní?

„Když jsem začal studovat Bibli, uvědomil jsem si dvě důležité zásady týkající se úlohy manžela,“ vysvětluje Pedro. „Výrazně ovlivnily můj pohled na manželku. První zásada je v 1. Petra 3:7 a ukazuje, že manžel by měl své manželce projevovat úctu jako ‚slabší, totiž ženské nádobě‘. Druhá zásada je v Efezanům 5:28, 29 a říká, že manžel by měl zacházet se svou manželkou ‚jako se svým vlastním tělem‘. Od té doby, co jsem začal jednat podle této rady, jsme si mnohem bližší. Muži tedy musí přikládat větší hodnotu Božím radám než místním zvykům.“

Michael ze západní Afriky připouští, že před tím, než začal studovat Bibli se svědky, nejednal se svou manželkou správně. „Dokonce jsem ji tloukl, když jsem se rozzlobil,“ přiznává. „Bible mě však naučila, že bych měl svůj způsob jednání změnit. Nyní se intenzívně snažím svůj hněv ovládat, a milovat svou manželku jako své vlastní tělo. Oba jsme mnohem šťastnější.“ (Kolosanům 3:9, 10, 19) Jeho manželka Comfort s ním souhlasí: „Michael se mnou jedná s mnohem větší úctou a náklonností, než je zvykem u většiny manželů v naší zemi. Můžeme spolu mluvit o svých problémech a pracovat společně jako tým.“

Pedro i Michael se naučili mít k manželce úctu a starat se o ni, protože si vzali k srdci pokyny z Božího slova, které jasně říká, že nespravedlnost vůči ženám hluboce uráží našeho Stvořitele.

Boží zájem o ženy

Bůh se o ženy a jejich dobro vždy velmi zajímal. Našim prvním rodičům sice řekl, že kvůli jejich vzpouře bude mít nedokonalost za následek, že nad ženami se bude ‚panovat‘, ale to nikdy nebylo Božím záměrem. (1. Mojžíšova 3:16) Bůh Evu stvořil jako Adamův „doplněk“ a jako jeho společnici. (1. Mojžíšova 2:18) V mojžíšském Zákoně, který dal starověkému Izraeli, Jehova výslovně odsoudil špatné zacházení s vdovami a Izraelitům dal pokyny, že s vdovami mají jednat laskavě a pomáhat jim. (2. Mojžíšova 22:22; 5. Mojžíšova 14:28, 29; 24:17–22)

Ježíš napodoboval svého nebeského Otce, a proto nejednal podle tehdejší všeobecně rozšířené tradice, která ženy snižovala. Se ženami mluvil laskavě — dokonce i s těmi, které měly špatnou pověst. (Lukáš 7:44–50) A co víc, Ježíše těšilo pomáhat ženám, které měly zdravotní problémy. (Lukáš 8:43–48) Když při jedné příležitosti viděl vdovu, která truchlila nad smrtí svého jediného syna, Ježíš okamžitě šel ke smutečnímu průvodu a mladého muže vzkřísil. (Lukáš 7:11–15)

Ženy patřily k Ježíšovým prvním učedníkům a byly prvními svědky jeho vzkříšení. Bible mluví příznivě o Lydii, Dorkas a Prisce jako o příkladech pohostinnosti, soucitu a odvahy. (Skutky 9:36–41; 16:14, 15; Římanům 16:3, 4) A první křesťané byli vedeni k tomu, aby ženám projevovali úctu. Apoštol Pavel řekl Timoteovi, který s ním sloužil jako misionář, aby jednal ‚se staršími ženami jako s matkami, s mladšími ženami jako se sestrami se vší cudností‘. (1. Timoteovi 5:2)

Ženy, které došly uznání

Pokud jste křesťané, budete projevovat ženám stejnou úctu. Nikdy nevyužívejte tradici jako výmluvu pro to, abyste s nimi jednali špatně. Uctivé jednání se ženami může být navíc výmluvným svědectvím o vaší víře. (Matouš 5:16) Salima, mladá africká žena, popisuje, jaký užitek měla z toho, když pozorovala uplatňování křesťanských zásad v praxi.

„Vyrůstala jsem v prostředí, kde se s dívkami a ženami jednalo špatně. Moje matka pracovala šestnáct hodin denně, ale všechno, co za to měla, byly výtky, když něco nebylo hotovo. A co bylo horší, když se můj otec hodně napil, zbil ji. Podobně na tom byly i jiné ženy v naší oblasti. Ale já jsem věděla, že takové jednání není správné — že naplňuje náš život pocitem marnosti a smutku. Vypadalo to však, že neexistuje žádný způsob, jak tuto situaci změnit.

Když jsem však dospívala, začala jsem studovat Bibli se svědky Jehovovými. Velmi na mě zapůsobilo, když jsem četla slova apoštola Petra, že se ženami by se mělo zacházet s úctou. Pomyslela jsem si však: ‚Je velmi nepravděpodobné, že by lidé uplatňovali tuto radu, a to zvláště vzhledem k místním tradicím.‘

Když jsem ale přišla do sálu Království, kde se konala shromáždění svědků Jehovových, muži i ženy se mnou jednali laskavě. Ještě překvapivější bylo, že manželé, kteří tam byli, se o své manželky skutečně starali. Když jsem ty lidi poznala lépe, uvědomila jsem si, že to je něco, co se očekává od všech svědků. Ačkoli někteří muži pocházeli ze stejného prostředí jako já, nyní jednali se svými ženami s úctou. Chtěla jsem patřit k této velké rodině.“

Trvalé řešení

Úcta, kterou Salima pozorovala, nebyla náhodná. Byl to výsledek vyučovacího programu, který je založen na Božím slově a pomáhá lidem, aby si jeden druhého cenili stejně, jako to dělá Bůh. Je to ukázkou toho, co lze dělat již nyní a co se bude dít všude, až bude Boží Království vládnout nad celou zemí. (Daniel 2:44; Matouš 6:10) Tato nebeská vláda odstraní všechnu nespravedlnost. Bible nás ujišťuje: „Až budou od tebe [Jehovy] soudy pro zemi, obyvatelé úrodné země se jistě budou učit spravedlnosti.“ (Izajáš 26:9)

Dokonce i dnes vzdělávání ve spravedlnosti mění způsob myšlení mnoha lidí. Až budou všichni žijící lidé poddanými Božího Království, bude toto vzdělávání pokračovat po celé zemi a ukončí utlačující jednání mužů se ženami, jež je důsledkem Adamova hříchu. Ježíš Kristus, Boží ustanovený Král, nedovolí, aby jeho vládu kazilo nespravedlivé jednání se ženami. Když Bible popisuje tuto Kristovu vládu, říká: „On totiž osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vyplatí jejich duši, a jejich krev bude v jeho očích drahocenná.“ (Žalm 72:12–14)

Tato série článků se soustředila na problémy žen. Nicméně uznáváme, že i s mnoha muži se zachází špatně. Během dějin se mocní a zlí lidé dopouštěli proti mužům i ženám nevýslovných hrůz. A dělaly to i některé ženy. Bible se například zmiňuje o tom, že nevinnou krev prolévaly ženy jako Jezábel, Atalja a Herodias. (1. Královská 18:4, 13; 2. Paralipomenon 22:10–12; Matouš 14:1–11)

Celé lidstvo tudíž potřebuje Boží nový svět pod vládou Království. Až ta doba přijde, nebudou již ženy ani muži nikdy diskriminováni a s nikým se nebude zacházet špatně. Naopak, pro všechny bude každý den ‚největším potěšením‘. (Žalm 37:11)

[Obrázek na straně 13]

Křesťanští manželé jednají podle biblických pokynů a prokazují svým manželkám úctu a čest