Mladí lidé se ptají . . .
Jak mohu zabránit tomu, aby si mě přátelé nepřivlastňovali?
„Má přítelkyně se chovala tak, jako bych jí patřila. Nenechala mě ani vydechnout.“ (Hollie)
„EXISTUJE přítel, který přilne těsněji než bratr,“ říká jedno moudré přísloví. (Přísloví 18:24) A jestliže máte přítele, který má stejné přesvědčení, zájmy nebo stejný smysl pro humor, je přirozené, že chcete být spolu. Dívka, která se jmenuje Karolina, říká: „Moje hluboké přátelství s některými křesťany ve sboru je výsledkem naší společné činnosti.“ Karolina je svědek Jehovův, a tak si určitý měsíc naplánovala, že bude kazatelské činnosti věnovat šedesát hodin. A její přátelé si to zařídili tak, aby jí v tom mohli pomoci.
Společenství je sice prospěšné, ale někdy má člověk pocit, že je toho už moc. Hollie, o níž byla zmínka na začátku, měla pocit, že si ji jedna přítelkyně přivlastňuje pro sebe. A není jediná, kdo to tak cítí. Hollie říká: „Zdá se, že se to stává i jiným dětem. Nejdřív jsou téměř jako dvojčata, a nakonec se hrozně pohádají. Nemluví spolu celé týdny.“
Říci příteli, že se cítíš omezován a že potřebuješ víc soukromí, není snadné. Možná se obáváš, že zraníš jeho city. Možná se také bojíš, abys neohrozil váš vztah. Jestliže si poskytnete rozumnou volnost, vašemu přátelství to spíše prospěje, než ublíží.
Pro znázornění — v Sydney v Austrálii je ve veřejném parku velký strom, který je obehnán plotem ze řetězů. Proč? Protože velké kvantum návštěvníků postupně udupávalo půdu kolem stromu a dusilo jeho kořeny. Strom by zahynul, kdyby nebyl chráněn. Totéž platí o přátelství. Příliš mnoho vzájemného společenství může vztah dusit. Král Šalomoun napsal: „Učiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, nebo tě bude mít dost a jistě tě bude nenávidět.“ (Přísloví 25:17)
Potřeba času pro sebe a soukromí
Proč to Šalomoun řekl? Jedním důvodem je, že všichni potřebujeme mít soukromí a určitý čas pro sebe. Potřeboval to i Ježíš Kristus. Měl sice ke svým učedníkům blízký vztah, ale čas od času odešel, „aby se modlil“. (Matouš 14:23; Marek 1:35) Podobně si i bohabojný Izák našel čas na to, aby byl sám. (1. Mojžíšova 24:63) Také ty potřebuješ určitý čas sám pro sebe, abys zvládl věci, jako jsou úkoly, domácí povinnosti a osobní studium Bible. A pokud tví přátelé projevují nedostatek pochopení a přehlížejí tyto tvé potřeby, může to snadno vzbudit nelibost.
Neboj se tedy dát svým přátelům najevo, že potřebuješ nějaký čas pro sebe. Křesťanská láska „nevyhledává své vlastní zájmy“, a proto se praví přátelé obvykle snaží být chápaví. (1. Korinťanům 13:4, 5; Přísloví 17:17) „V době, kdy jsem se chystala k závěrečným zkouškám,“ napsala jedna dívka, „mě přátelé velmi podporovali a pro mou situaci projevili pochopení. Když jsem se potřebovala učit, mohla jsem jim bez zábran říct, aby odešli. Je snadné být k přátelům upřímná; vědí, že všichni máme povinnosti.“
Zlaté pravidlo samozřejmě vyžaduje, abys stejné ohledy projevoval přátelům i ty. (Matouš 7:12) Dívka jménem Tamara píše: „Mám hodně povinností, a proto si daleko lépe uvědomuji to, že i moje kamarádka potřebuje čas pro sebe.“ A když má Tamara domácí povinnosti, její přátelé ji nepobízejí, aby povinnosti rychle odbyla nebo je odložila na pozdější dobu. Tamara říká, že jí naopak „obvykle pomohou udělat práci, aby potom mohli dělat něco společně“. Jakým pokladem takoví nesobečtí přátelé jsou — a jak hodnotně se společný čas využije!
„Rozšiřte se“
Existuje ještě další důvod, proč je moudré vnést do přátelství určitou svobodu. Věnuje-li člověk všechen svůj čas a všechny své city jen jednomu přátelství, má sklon zanedbávat další důležité vztahy — například vztah k rodičům, k sourozencům a k jiným křesťanům. Výrazně to také omezuje náš citový a duchovní růst. Bible říká: „Železo se ostří železem. Tak zostřuje jeden muž obličej druhého.“ (Přísloví 27:17) Je zřejmé, že ve společenství pouze jednoho člověka je toto ‚ostření‘ značně omezené — zvláště když tímto člověkem je tvůj vrstevník.
Bible proto varuje, abychom se neizolovali, neomezovali ve výběru přátel a nebyli uzavření. Vybízí nás, abychom se ‚rozšířili‘. (2. Korinťanům 6:13) „I když máte nějaký důvěrný vztah,“ doporučuje kniha Moods and Feelings (Nálady a pocity), „je důležité udělat si čas také na jiné přátele.“
Není vždy snadné tuto radu uplatnit. Jeden mladý křesťan, který se jmenuje Michael, říká: „Troy a já jsme byli zvyklí dělat všechno spolu, jak ve sboru, tak po společenské stránce. Byli jsme nerozluční. Potom přišel do našeho sboru jiný mladý svědek. On a já jsem chtěli sloužit jako celodobí služebníci, a tak jsem začal trávit určitý čas s ním.“ A výsledek? „Troy se mnou přestal mluvit,“ říká Michael, „a po několika marných pokusech urovnat věci jsem s ním přestal mluvit i já. To trvalo rok.“ Michael označuje toto přátelství jako „žárlivě majetnické“.
Ve zdravém vztahu však přátelé nezacházejí jeden s druhým jako by to byl jejich majetek. Jestliže tedy tvou snahu ‚rozšířit se‘ přítel neschvaluje, musíš si s ním upřímně promluvit. Snad potřebuje jen ujištění, že si jeho přátelství stále ceníš. Jasně mu řekni, že dál budete dělat věci společně.
Je pravda, že chvíli trvá, než si přítel na tuto myšlenku zvykne. Šestnáctiletá Žaneta například pociťovala záchvěvy žárlivosti, když její blízká přítelkyně začala trávit čas s jinými lidmi. Žaneta však nad těmito pocity nakonec „díky modlitbě a osobnímu studiu Bible“ zvítězila. A dokázala si ke své přítelkyni zachovat blízký vztah. Počáteční žárlivost překonal také Michaelův přítel Troy a opět se stali dobrými přáteli. Možná to s tvým přítelem bude také tak. Z dlouhodobého hlediska takové ‚rozšíření se‘ obohatí všechny zúčastněné. Sedmnáctiletá Debbie zjistila, že když si její kamarádi najdou nové přátele, ti „se stanou často i jejími přáteli“.
Co však, jestliže tvůj přítel prostě odmítá takovou změnu ve vašem vztahu přijmout? Možná nezbude nic jiného, než se rozejít. Než však dojdeš k závěru, že všechno je ztraceno, proč se nezeptat rodičů na jejich názor. Bohabojní rodiče jsou přece tvými doopravdy nejbližšími přáteli. A možná budou mít určité praktické návrhy, které pomohou tvé přátelství zachránit, aniž budeš muset slevit ze své potřeby mít určitý prostor pro sebe.
Věnuj čas správným přátelům
Jedno varování. ‚Rozšířit se‘ ale neznamená, že si své přátele nebudeš vybírat. Jedna kniha o přátelství říká: „Je přirozené, že se budeme podobat lidem, s nimiž trávíme mnoho času. Někdy si to nemusíme ani uvědomovat. Bez ohledu na to, co cítíš, začneš možná myslet a jednat stejně jako tví vrstevníci. Skupina tvých vrstevníků tě může tímto způsobem ovládnout.“ Před tisíci lety to Bible jasně ukázala slovy: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20)
Ve škole i v práci trávíš možná čas s lidmi, kteří se o službu Jehovovi nezajímají. Když si však vybíráš blízké přátele, Bible radí: „Špatná společnost kazí dobrý charakter.“ (1. Korinťanům 15:33, Today’s English Version)
Pamatuj také na to, že mnohem důležitější než lidské přátelství je přátelství s naším Stvořitelem, Jehovou Bohem. Debbie, kterou jsme citovali dříve, má mnoho dobrých přátel. A přesto radí, abychom se „ujistili, že Jehova je vždy na prvním místě“. Věrný Abraham ve starověku to tak dělal a Jehova ho důvěrně nazval ‚svým přítelem‘. (Izajáš 41:8) A vezmi v úvahu toto — Jehovovi nebude vadit, že trávíš čas s jeho přáteli, kteří ho také milují; v podstatě tě k tomu vybízí. Je to opravdový Přítel!
[Obrázek na straně 18]
Opravdoví přátelé chápou, že i ti druzí potřebují určité soukromí