Vězňové chudoby

V ROCE 33 n. l. řekl Ježíš svým učedníkům: ‚Chudé máte u sebe vždy.‘ (Matouš 26:11) Co tím myslel? Říkal tím, že chudoba nebude nikdy odstraněna?

Administrátor Programu OSN pro rozvoj James Speth prohlásil: „Nesmíme připustit, aby zde [chudoba] byla stále. Dnešní svět má zdroje, znalosti a odborné schopnosti potřebné k tomu, aby chudobu vymazal ze stránek dějin.“ Může ale dnešní svět chudobu vymýtit?

Valné shromáždění OSN zjevně doufá, že lidským úsilím chudobu odstranit lze, protože vyhlásilo roky 1997 až 2006 za první „Desetiletí OSN na vymýcení chudoby“. OSN navrhlo, že bude spolupracovat s vládami, národy a institucemi na podpoře hospodářského rozvoje, na zlepšení dostupnosti základních služeb, na zlepšení postavení žen a na vytváření příjmů a zaměstnanosti.

To jsou vysoké cíle! Dosáhne jich svět vůbec někdy? Podívejme se na několik překážek, které stojí v cestě tomu, aby chudoba byla lidským úsilím odstraněna.

Hlad a podvýživa

Ayembe žije v Zairu a je na ní závislých patnáct členů její rodiny. Někdy si rodina může dovolit jedno jídlo denně — kukuřičnou kaši ochucenou listy manioku, solí a cukrem. Někdy nemají nic k jídlu dva nebo tři dny. „S vařením čekám, až děti začnou plakat hlady,“ říká Ayembe.

Tento případ není ničím neobvyklým. V rozvojovém světě jde denně spát o hladu každý pátý člověk. Na celém světě je chronicky podvyživeno asi osm set milionů lidí — z toho dvě stě milionů dětí. Tyto děti se nevyvíjejí normálně; jsou často nemocné. Jejich školní prospěch je špatný. A v dospělosti na ně doléhají důsledky těchto věcí. Chudoba tedy často vede k podvýživě, a ta zase podporuje chudobu.

Chudoba, hlad a podvýživa existují v tak obrovském měřítku, že jejich odstranění se vymyká politickému, ekonomickému a sociálnímu úsilí. Situace se ve skutečnosti nezlepšuje, ale naopak zhoršuje.

Špatné zdraví

Podle Světové zdravotnické organizace je chudoba „nejvražednější nemocí světa“ a „největší jednotlivou příčinou smrti, nemoci a utrpení“.

Kniha An Urbanizing World: Global Report on Human Settlements, 1996 (Urbanizace světa: Celosvětová zpráva o lidském osídlení, 1996) uvedla, že v Latinské Americe, Asii a Africe má nejméně šest set milionů lidí tak ubohé podmínky bydlení — chybí jim kvalitní voda, hygienická zařízení a kanalizace —, že jejich život a zdraví jsou trvale ohroženy. Více než miliarda lidí na světě nemá pitnou vodu. Stamiliony lidí si nemohou dovolit vyváženou stravu. Všechny tyto faktory působí, že pro chudé lidi je obtížné nemocem předcházet.

Chudí lidé často nejsou schopni nemoci ani léčit. Když chudí lidé onemocní, nemohou si dovolit vhodný lék nebo lékařské ošetření. Chudí umírají mladí; a ti, kdo nezemřou, možná žijí s chronickými nemocemi.

Zahida, prodavač na trhu na Maledivách, říká: „Chudoba vede ke špatnému zdraví, kvůli kterému nemůžete pracovat.“ Bez práce se samozřejmě chudoba prohlubuje. Výsledkem je krutý a vražedný bludný kruh, v němž se chudoba a nemoci vzájemně podporují.

Nezaměstnanost a nízká mzda

Jinou stránkou chudoby je nezaměstnanost. Asi sto dvacet milionů práceschopných lidí na celém světě si nemůže najít práci. Kromě toho dalších asi sedm set milionů lidí často pracuje mnoho hodin za tak nízkou mzdu, že nemohou uspokojit své základní potřeby.

Rudeen v Kambodži jezdí s rikšou. Říká: „Chudoba pro mě znamená, že pracuji více než osmnáct hodin denně, a přesto si nevydělám dost na to, abych uživil sebe, manželku a naše dvě děti.“

Ničení životního prostředí

S chudobou souvisí ničení životního prostředí. Elsa, výzkumná pracovnice v Guyaně v Jižní Americe, říká: „Chudoba znamená ničení životního prostředí — lesů, země, zvířat, řek a jezer.“ Je to další tragický bludný kruh — chudoba vede k ničení životního prostředí, a toto ničení podporuje růst chudoby.

Starodávnou praxí je obdělávání zemědělské půdy, dokud se nevyčerpá nebo dokud se nevyužije k jiným účelům. Stejné to je s odlesňováním — mýcením lesů na dřevo, na otop či na pěstování plodin. Počet lidí na zemi roste, a situace proto dosahuje kritických rozměrů.

Podle organizace IFAD (Mezinárodního fondu pro zemědělství) za posledních třicet let došlo na celém světě ke ztrátě téměř dvaceti procent ornice z polí, protože nejsou ani peníze, ani technologie potřebné k ochranným opatřením. Během stejného období se v důsledku špatně postavených i špatně udržovaných zavodňovacích systémů změnily miliony hektarů v pustinu. A miliony hektarů lesa se každý rok mýtí, aby vznikla plocha na pěstování plodin nebo aby se získalo stavební dříví či palivo.

Toto ničení je s chudobou spojeno dvěma způsoby. Za prvé, chudí lidé jsou často nuceni využívat životní prostředí, protože potřebují potravu a palivo. Jak může někdo mluvit o prokazatelném rozvoji nebo o prosperitě budoucích generací s těmi, kdo jsou hladoví a chudí a kdo jsou nuceni ničit přírodní zdroje, aby právě teď přežili? Za druhé, bohatí lidé často kvůli zisku vykořisťují přírodní zdroje chudých. Takže chudoba se zvětšuje ničením přírodních zdrojů bohatými i chudými.

Vzdělání

Alicia, městská sociální pracovnice na Filipínách, prohlásila: „Chudoba je jako žena, která místo aby poslala své děti do školy, posílá je žebrat na ulici, protože jinak by nebylo co jíst. Matka ví, že se tím opakuje bludný kruh, který lapil do pasti i ji samotnou, ale nevidí žádnou možnost úniku.“

Pro pět set milionů dětí nejsou školní zařízení. Jedna miliarda dospělých je funkčně negramotná. Bez vzdělání je ale těžké najít dobré zaměstnání. Chudoba tedy vede k nedostatečnému vzdělání, a to vede k větší chudobě.

Bydlení

Problémy s bydlením existují nejen v chudých národech, ale i v některých národech bohatých. Podle jedné zprávy pobývalo za posledních pět let skoro čtvrt milionu obyvatel New Yorku alespoň nějakou dobu v útulcích pro bezdomovce. Také Evropa má své chudé. V Londýně je asi čtyři sta tisíc registrovaných bezdomovců. Ve Francii nemá kde bydlet půl milionu lidí.

V rozvojovém světě je situace ještě horší. Lidé proudí do měst lákáni vizí potravy, zaměstnání a lepšího života. V některých městech žije v chudinských čtvrtích více než šedesát procent obyvatel. Chudoba na venkově tedy podporuje chudobu ve městě.

Populace

Všechny tyto problémy zhoršuje růst populace. Počet obyvatel na světě se za posledních čtyřicet pět let více než zdvojnásobil. OSN odhaduje, že do roku 2000 dosáhne tento počet 6,2 miliardy a do roku 2050 to bude 9,8 miliardy. Nejrychlejší přírůstek obyvatel je v těch nejchudších oblastech světa. V roce 1995 se narodilo přibližně devadesát milionů dětí, a z toho osmdesát pět milionů jich je v zemích, které nejsou schopné se o ně postarat.

Myslíte si, že lidé začnou najednou spolupracovat na trvalém odstranění chudoby tím, že budou řešit problémy hladu, nemocí, nezaměstnanosti, ničení životního prostředí, nedostatku vzdělání, špatného bydlení a války? Pravděpodobně tomu nevěříte.

Znamená to, že situace je beznadějná? Ne, protože řešení je v dohledu a zcela jistě přijde. Ale ne lidským úsilím. Jak tedy? A jak je to se slovy Ježíše Krista, který řekl: ‚Chudé máte u sebe vždy‘?

[Rámeček na straně 7]

Nejchudší z chudých

K označení těch „nejchudších a hospodářsky nejslabších rozvojových zemí“ OSN vytvořilo v roce 1971 pojem „nejméně rozvinuté země“. Tehdy to bylo dvacet jedna zemí. Dnes jich je čtyřicet osm, a třicet tři z nich v Africe.

[Obrázek na straně 5]

Miliony lidí pracují dlouhé hodiny za nepatrnou mzdu

[Podpisek]

Godo-Foto

[Obrázek na straně 6]

Přepych i chudoba jsou vedle sebe

[Obrázek na straně 7]

Miliony lidí žijí v nevyhovujících obydlích